Vlci z Cally
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52603/bmid_temna-vez-vlci-z-cally-GiJ-52603.jpg
5
1171
1171
Temná věž / Temná veža série
< 5. díl >
Po vrcholném utkání ve skleněném paláci s Rolandovým dávným známým (Flaggem nebo Martenem… nebo – možná – Maerlynem) se čas opět změnil. Cestovatelé pochopili, že někdo – nebo nějaká síla – je přenesl řidinou zpátky na stezku Paprsku. Poblíž, na větvi stromu, byl připíchnutý vzkaz od bytosti, kterou Roland málem v paláci zabil. „Vzdejte se Věže. To je poslední varování.“ Opravdu k smíchu. Roland by se Věže nevzdal, stejně jako by nezabil Jakeova ochočeného brumláka a neupekl si ho k večeři. Nikdo z nich by se nevzdal Rolandovy Temné věže. Bůh jim pomoz, zůstanou v tom až do konce. Vlci z Cally jsou pátou knihou z celkem sedmi knih tohoto dlouhého příběhu. Pistolníci se opět vydávají na cestu za Temnou věží. Nečekaně je vyhledají vesničané, kteří je požádají o pomoc a úlevu, neboť jsou sužování bytostmi, jež se nazývají Vlci. Je způsobem pistolníků z rodu Eldova, že žádost o pomoc neodmítnou. A zdánlivé zdržení může znamenat další kus po cestě Paprsku.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2009 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Wolves of the Calla, 2003
více info...
Přidat komentář
Uffff.... páni.... tenhle patý díl Temné věže jsem četla tak zatraceně dlouho. Doslova jsem se do toho nutila. Bylo to takové nějaké zdlouhavé, příliš natahované a někdy i zbytečné.
Celou dobu jsem se těšila až příjde ten hrůzostrašnej boj s Vlky a nakonec to bylo ....no.. takové.... nic moc.
Teda po předchozím díle ČARODĚJ A SKLO jsou VLCI Z CALLY slabším odvarem.
Ale i tak Stephene Kingu, říkám díky.
(SPOILER) Díl Čaroděj a sklo se mi líbil více. Zde setkáváme s novou, asi důležitou postavou, a dovídáme se další fakta z Rolandova světa a o věži. Děj se nicméně poměrně dost vleče a hlavní zápletka je nakonec poměrně rychle vyřešená.
(SPOILER) Knihu jsem nečetl, ale poslouchal jsem audioknihu interpretovanou Liborem Teršem. Jeho neřesti v četbě se neustále opakují - anglická výslovnost názvů, intonace a často jakoby vynechaná interpunkce. Nechci ho pořád jen kritizovat (k jeho hlasu chovám docela respekt), protože v 95 procentech je to ok, ale ten zbytek pak právě strašně bije do uší. Co se týká knihy - ta je přesně taková, jak Stephen King popisuje: dlouhé přípravy a pak 5 minut střílení. Děj se rozjede několika směry a do konce je dotažen jen ten jeden. Mě v hlavě zůstaly hlavně 2 nezodpovězené otázky, které by mohly obsahovat spoiler, takže bacha: 1) Jakto, že se v Calla Bryn Sturgis rodí tak moc dvojčat? 2) Proč je robot Andy o příchodu vlků vůbec varoval? Jinak kvalita a zábavnost této knihy u mě stojí tak nějak na pomezí. Navíc cítím, že by se to mohlo vyrovnat vynikajícím Pustinám nebo Čaroději a sklu, ale asi mě ta Temná věž nepohltila tak moc, jak by bylo záhodno. Dostal jsem se do stavu, že poslouchám spíš ze setrvačnosti a zvědavosti, co se bude dít dál, než abych si to opravdu užíval. Z toho plyne, že v sérii hodlám pokračovat.
Jedno je jisté. King, jakkoli nesmírně ukecaný, je mou malou Černou věží. Podezírám jej, že knihy nepíše (ztvrdlými prsty na klávesnici), ale namlouvá či diktuje. Mnohdy mám pocit, že na papír prostě přehazuje své úvahy a myšlenky, které se průběžně větví jako myšlenky proslulého páně Švejka. Městečko Calla ve Středosvětě je sužovaná tajemnými Vlky a poté, co generaci, co generaci jeho obyvatelům unáší děti, se rozhodnou povolat si na pomoc sedm statečných, vlastně čtyři. King prostupuje vesmírem a světy, magie mu je věrnou družkou a roboti prohnanými soupeři, a přece tu a tam nechá vyplout na povrch onen starý westernový svět, kterému skládá hold koltem s olovem vždy připraveným k akci. Roland se svou suitou má na cestě k Černé věži opět jednu prácičku, při které je opět a zase nejdůležitější ne robot nebo stvoření z jiného světa, ale člověk sám a jeho síly i slabosti. To on musí přežít, dát průchod spravedlnosti a smysl lidskému životu. Říkám díky, mistře Kingu.
Odkaz na sedm statečných, nebo předchozí Kingova díla, už je jen takovou třešničkou na dortu, kterého se rozhodně nepřejíte.
I když se přiznám, že jsem měla z knihy strach, zvláště poté, co jsem úplně propadla předchozímu dílu, tak jsem si přišla na své a těším se, jak bude putování za Temnou věží pokračovat.
Kdyby ta Callahanova upíří odbočka nebyla tak natahovaná. Takhle jsou to čtyři poctivé "hopala." Sai Kingu, říkate něco..? .... To je dobře!
Pátý díl fenomenální ságy Temné věže. Ve vesnici Calla Bryn Sturgisu se rodí dvojčata a jednou za čas přijdou Vlci a odnesou jedno z dvojčat, aby poté vesničanům dítě vrátili, ale naprosto mentálně vygumované. Vesničané požádají poutníky o obranu před Vlky, ale můžou si oni dovolit zdržení? Na druhou stranu, oni jsou pistolníci a ti musejí pomoci, když jsou požádání o pomoc. Skvělý díl, který je podle mě tak trochu poctou westernům a hlavně Sedmi samurajům/Sedmi statečným, kdy poutníci musí ubránit vesnici proti nájezdníkům. Líbilo se mi setkání s otcem Callahanem, který se vyskytoval v Kingově knize Prokletí Salemu. Je úžasné, jak King propojuje své romány. A já říkám Díky sai
Hvězdička dolů za některé zdlouhavé pasáže, někdy je prostě méně více.
Jinak opět skvělé čtení a už se nemohu dočkat až se vrhnu na další díl.
Páté putování Středosvětem zavede poutníky do vesnice Cally, kterou jednou za pár let sužují nájezdy "Vlků", kteří ze záhadných důvodů odnášejí domorodcům děti, respektive jedno z páru dvojčat, které potom vrací použité zpět jako dementní přerostlé trosky. Naštěstí je kousek od stezky Roland a jeho pistolníci, takže spása je nadosah, stačí jen požádat a nechat si ulevit od trápení. Ve vesničce se setkají nejen s dalšími výtvory společnosti Central Positronics, ale také s překvapivým ale Kingovým čtenárům znamým, obyvatel a dalším cestovatelem mezi světy, fotrem Callahanem a některým ostatními, už představenými postavami. No a aby toho nebylo málo, milá Zuzanka má překvápko, které se chystá Steve představit v následujícím díle - kde si ale nemyslím, že bude zpívat veselím :-) Rozhodně o dost povedenější díl než Čarodej a sklo, který kvalitou nakročil zpět k nadprůměru, nicméně si dokážu představit redukci o pár desítek stran a ty archaické račiž a děkovačky na x způsobů bych oželel - navíc mám trochu obavy z toho, jestli se povede uspokojivě tato sága zakončit. "Za nás mluví olovo, pane" - 80 %
Táto časť má vyše 600 strán, ale prečítala som ju naozaj rýchlo. Dej bol opäť napínavý a rýchlo ubiehal. Všetky postavy sú sympatické, jak tie hlavné, tak aj tie vedľajšie, hlavne otec Callahan s ktorým sme sa mohli stretnúť už v knihe Prokletí Salemu (musím si to znova prečítať). Čo ma trošku mrzelo je to, že v podstate celú knihu sa rozpráva o vlkoch a bitka s nimi je potom iba na pár strán. To v konečnom dôsledku až tak nevadí, pretože aj zvyšný dej je zaujímavý, len podľa názvu som to čakala trošku dlhšie. Tiež mi trošku vadilo, že King svojím postavám stále „nakladá“ – nielen, že musia doputovať k Temnej veži, čo zjavne nie je až také jednoduché, ale stále im pribúdajú aj nejaké osobné problémy, hlavne chudinke Susannah. Ináč sa mi veľmi páčilo Callahanovo rozprávanie a vlastne aj celá kniha a neviem sa dočkať ďalšej časti.
Po předchozím nádherném díle jsem ani nevěřil že jde hranici "dokonalosti" ještě posunout. I když mě trochu mrzí, že neznám příběh Prokletí Salemu, vůbec to nevadilo. Celý příběh je neskutečný a závěr knihy je tak strhující, že jsem nespal ani nejedl abych věděl jak bude pokračovat dál!
Ďalší diel Temnej veže, ktorý ma priam premiestnil k našim pištoľníkom. Veľmi som si obľúbila mestečko, ktoré pištoľníci ochránili pred vlkmi, tú atmosféru pri uvítacej oslave som cítila až v kostiach, hádzanie nebezpečnými taniermi (čožee?? ) bol úžasný nápad, skoro som to doma aj skúsila :D, avšak malý nedostatok vidím v asi trojstranovej bitke s vlkmi, po ktorej som si povedala: ,,Tak kvôli tomuto sa takto volá tento diel?" a ,,To je všetko?". Mohlo sa to volať aj po ruži alebo čo ja viem, tá mi prišla v celom príbehu dôležitejšia.
Každopádne, knihu som zhltla tak ako všetky doteraz. Nebola v nej pasáž pri ktorej by som sa nudila alebo ju nebodaj preskočila.
Vyprávění o Vlcích bylo skvělé, stejně tak jako odkaz na Prokletí Salemu. Hvězdičku dolů dávám za část o růži a za některé zdlouhavé části. Jinak skvělá záležitost.
Vlci z Cally otevírají příběh novým směrem a představují novou zajímavou postavu - otce Callaghana. Chvilkama pro mne bylo těžké zápletku sledovat, zvláště v jeho příběhu, který byl jinak velmi poutavý, ale "proč" a "jak" bylo trochu nepochopitelné. Kniha nám dává nahlédnout i do dalšího děje, totiž další rozpolcení Susannah v Miu. Celkově je kniha mírně slabší než dva předchozí díly, ale udržuje si stále dobrou čtivost a kvalitu děje (vysoko nad prvním dílem).
Pátý díl Věže je naprosto odlišný od všech předchozích. Jedná se o takový samostatný příběh, který je v knize započat a také v ní končí, ale v průběhu toho příběhu probíhá míchání karet a jejich rozdávání. Teď už se jenom těšit jak to skončí.
Vlci mají velice silnou, malebnou a depresivní tísnivou atmosféru. Celá Calla je protknuta strachem a nedůvěrou. To se panu Kingovi velice podařilo. Jeho sloh je neměnný, takže pokud Vám nevadí v jiných knihách, i zde budete spokojeni.
Ovšem, je pravdou, že Vlci podle mě nedosahují kvality předchozího dílu. V první třetině jsem se dost nudil. Mia, začátek Callahanova příběhu, ani nedůvěřiví vesničané mi nepřišli k chuti. Druhá třetina, která je prakticky zaplněná Callahanem a zjišťováním toho, co je tajemné prokletí Cally vlastně zač, už byla lepší, lépe se četla a byla zábavnější. A poslední třetina? To už byla pořádá jízda, takže se těch dvě stě stran přečetlo za jedno odpoledne. Pravdou je, že kdyby byla kniho o sto, stopadesát stran osekaná, byla by mnohem lepší.
Nebavila mě linka s Růží, sic chápu její důležitost v příběhu (snad). Na druhou stranu mě kniha velice navnadila na postavu Karmínového Krále, který se jako čepel gilotiny nebezpečně vznáší nad našimi hrdiny. (Tedy lze-li nazvat Rolanda a spol. hrdiny. Možná právě díky této knize to už asi jde.)
Maličko mě štvalo, že si pan King chtěl hrát na tajemného, přes to, že identita Vlků byla již od začátku knihy celkem jasná, ale budiž… pokud ho to baví…
Kdybych měl kvalitou Vlky zařadit, nepřekonali podle mě ani Čaroděje a sklo, ani Tři vyvolené, ale Pustiny s Pistolníkem celkem v pohodě převyšují kvalitou, dějem, i důležitostí.
Závěrem podotýkám, že Callahan je pro mě jednou z nejlepších postav celého kingovského universa a jsem rád, že jsem si před Vlky přečetl Prokletí Salemu. Není to nutné, to vůbec, ale hodí se to.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Možná jsem byl prostě jenom rozmazlený po dokonalém Čarodějovi a skle, ale tenhle díl se mi tolik nelíbil. V podstatě se 600 stran připravujeme na bitvu, která reálně trvala pět minut. Ale ano, i tahle kniha měla svoje - spoustu skvělých postav z Cally, pokračující parádní chemii mezi Rolandem a Eddiem, příběh Callahana (kdy King až egoisticky referuje na svoje předchozí dílo). Co se mi ale nelíbilo, byla dějová linka kolem těhotenství Susannah...