Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391779/bmid_teorie-podivnosti-u12-391779.jpg
4
602
602
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Často si myslíme, že některé naše soukromé podivnosti jsou tak bizarní, že jejich vynášení na světlo je nepatřičné. Ada to má jinak. A je příjemným zjištěním, že mnohé podivnosti jsou vlastně normální....
Ach jo, takový dobrý rozjezd a konec taková slátanina. Po prvních kapitolách jsem byla skoro nadšená, v půli už trochu nuda, přece jenom proud myšlenek a úvah plynoucích stále ve stejném duchu už po 150 stránkách není tak originální. Děj navíc minimální. I tak jsem byla občas v údivu z širokého záběru až neuvěřitelných vědomostí z různých neobvyklých oborů. Ale ten konec, ježišmarja, proč to tím musela tak potopit ? Snaha o magično totálně selhala.
Kniha byla zajímavá, ale mohla mít o 100 stran méně. Děj se opravdu rozběhl až ke konci.
Na téhle knize je nepodivnější, že některé postřehy ve Vás zůstanou už navždy. Kupříkladu Šumpersko a koukání na hodinky ve 22.23.
Je to opravdu kniha plná různých podivností a mnohých teorií .... číst ji mě bavilo, ale co přesně mě na tom fascinovalo vůbec netuším :-)
Mám rád inteligentní knihy a tato mezi ně patří. Bavilo mě číst, přestože děj se příliš nehýbal.
Nejlepší knížka, co jsme poslední dobou četla!
(takhle bych psala, kdybych to uměla :)
Je to takové... podivené. Detailní popisy různých nechutností, zvláštní příběh, zvláštní vztahy a postavy. Každopádně dočtení knihy až do konce byla výzva.
Ač je knížka hezky psaná a má místy zajímavé a vtipné části, nedočetla jsem ji. Dočetla jsem ji do půlky a to stěží. Odložila ji, že se k ní vrátím, ale nakonec mě to už vůbec nelákalo se k ní vracet.
Nenapadlo by mě, že se dá tak čtivě psát de facto o ničem. Jen tak světu vyklopit, co mám na srdci, v pupíku i v toaletní míse... Co to vypovídá o světě vezdejším? Že se tváří sofistikovaně a vlastně řeší jen hlouposti? Už ta fotka na obálce mě iritovanla - pokaždé, když jsem knížku vzala do ruky, jsem byla znova a znova oklamávána, že ji držím vzhůru nohama. Mám podezřívat autorku, že tím vším chtěla sdělit něco hlubšího?
Takže (a budu trochu spoilovat): hlavní "hrdinka" - sice vzdělaná, ale k čemu jí to je? Existuje tak nějak ve stylu "odnikud nikam", "kde napase, tam zavře" a v Praze... pak chlápek, který jí naštěká do kuchyně a raději zmizí, než aby s takovou osobou žil déle než týden (nebo to byl ten první? nebo druhý? ono je to asi jedno), pak její bezradná kamarádka-psycholožka-samoživitelka s nevychovaným spratkem (dost příznačné), o panu bratru-věčném dítěti nemluvě, a tak dále a tak podobně. Takovými individui se kniha jen hemží. A v tom zrelativizovaném maglajzu nejde s jistotou ani říct, jestli ten pseudopříběh dopadl dobře, nebo špatně, nebo nedopadl vůbec... Hm, znepokojivé.
Kam jenom ten podivný svět spěje?
Knizka byla opravdu podivna, hodne zvlastni, ale me se libila. Jen jsem ji cetla asi dva mesice, protoze jsem ji musela postupne stravit a pokud jsem cetla vic kapitol na jednou byla jsem hrozne vycerpana ze stylu psani. Ale jinak za me ano.
Kombinace vědeckého přístupu k životu, sofistikované teorie i postřehy z běžného života, pozvolné rezignace na citový život. Přitom svěží a čtivý děj, se zápletkami směřujícími ke zvláštnímu závěru.
Skvěle napsaná kniha, právem oceněná magnézkou.
Podivná knížka. Chvíli jsem uvažovala, jestli se mi vůbec líbí, také mě rušily “vymyšlené reálie”, ale nakonec říkám dost dobré:)
Spisovatelka. Připraví si latté a spolu s dvěma mandarinkami je naaranžuje do vulgární kompozice; vyfotí ji, přidá heslo dne a výnos své dlouhé chvíle svěří nástěnce fejsbuku. Namaže si kroasan sekaninovým máslem, polovinu sní, chvíli se zasní, otevře word a prvně udeří do klávesnice. V řádech sekund sklízí reakce: někteří palečkují, jiní nešetří slovy: super, bezva, bomba. Tak Pavla H. komunikuje se čtenáři a píše knihu. O čem psát v této odkouzlené době? sestoupí až na dno pochybností. O konzistenci svých hoven! nalezne tam odpověď. A protože není nic lehčího než hovna, jak konstatuje klasik, její prsty létají po klávesnici sem a tam. A už ostře vidí, jak její román dopadne na hladinu čtenářské obce a pořádně to šplíchne.
Autorčin román je podle mého něco jako Viewegh pro hipstery:-) Jde o čtivě psaný příběh, který čtenáři místy rozšíří znalosti o pražských reáliích, místy pobaví (především humanitně vzdělané čtenáře pracující v akademické sféře, protože ačkoli je to velmi smutné, realita je skutečně taková, jak ji autorka líčí) a který nezapomíná ani na filosofickou rovinu - zvláštní, snovou, podivnou. Nemohu říci, že jsem vše pochopila, některé pasáže mne i vyloženě nudily (šumperské aktuality), ale za přečtení to rozhodně stálo.
Pro mě hodně zajímavé čtení. Výborné, vtipné postřehy a komentáře současného světa. Závěr knihy byl trochu rychlý. Doporučuji. Pět hvězd.
Velmi zvláštní knížka. Pro mě velmi nežensky psaná, až bych řekla, že ji psal spisovatel-muž. Tim nechci nijak hodnotit, jen mě to hned zaujalo. Je tam hodně myšlenek, filozofických konstrukcí, fyziky, snů, ale méně emocí. Mně tento příběh zaujal jen středně, ale vím, že pár žen v okolí se s tím hodně identifikovalo, především intelektuálek v podobném věku jako hlavní hrdinka. Pokud chcete knihu, od které se neodtrhnete, tak tudy cesta nevede. Pokud chcete knihu od české spisovatelky, která vybočuje z proudu, tak směle do toho.
Knížkou jsem se prokousávala asi 14 dní, nakonec jsem dočetla a jsem za to ráda. Svůj výtisk posílám dál.
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Zhruba první polovina knihy mne velmi bavila a měla jsem dojem, že je to na recentní poměry docela zjevení. Z recenzí jsem získala dojem, že je tam hodně nechutností, ovšem očekávání bylo asi přehnané. Jestli někoho irituje pár poznámek o těle a o Bristolu, tak já to nejsem. Druhá půle mne přinutila s hodnocením klesnout - mohou za to fantasmagorické prvky (nevadily by při ústrojném zakomponování), jistá banalizace děje a menší množství zajímavých postřehů. Dobrá knížka se zkrátka v průběhu rozplizla.
Jinak pro čtenáře mého typu to žádná nálož není - přečteno za dva dny, trávení textu bez problémů. Lehká nesympatičnost vypravěčky je prostě spisovatelská strategie, která aspoň ze začátku fungovala solidně.