Teorie podivnosti
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391779/bmid_teorie-podivnosti-u12-391779.jpg
4
602
602
Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost. Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.... celý text
Přidat komentář
Poměrně dlouho jsem si zvykala na styl psaní autorky. Očekávala jsem klasickou “dějovou” knihu, což tak nějak vlastně i bylo, protože se sice začátek jevil-zpětně-kostrbatým a to cca prvních 100 stran, ale současně jsou kapitoly provázané, přičemž tento dojem se na konci knihy umocňuje. Závěr nebyl špatný, možná trošku odhadnutelný, ale já to hlavní protagonistce přála, tak mě i tak nějak příjemně ukolébal, leč byl tedy šitý horkou jehlou(viz pro ty, kteří již dočetli-SPOILER).
SPOILER: Úplně mi nesedí strana 351 s ohledem na chování protagonistky( á la výtisky Naše Praha-vždyť ty chodí měsíčně, tak to si jako nevšimla, že ji leží x výtisků za x měsíců doma nadarmo?).KONEC SPOILERU.
Jinak se mi knížka moc líbila, neb mám hodně ráda, když se v knize objeví moudré myšlenky, nad nimiž se čtenářské oči i mysl na chvíli spočinou v zamyšlení.
Ze začátku složitá pak mě pohltila.
Vědecké myšlenky jsou skvěle popsány :-)
Za mě super
Kniha je vtipne, cynicky s nadhľadom napísaná, je to skvelý ponor do duše single modernej ženy, ide z toho cez ten humor vlastne aj taký smútok nad pominuteľňosťou...atd... Čo je tu však zásadný problém - je zbytočne dlhá, až mi chvíľami príde, že autorka zámerne naťahovala, aby to dalo na dlhšiu stopáž, akože "román"... Najhoršie a najnudnejšie sú pasáže z novín (vyzerajú ako ctrl c z nejakých šumperských a bruntálskych deníkov, takže nič inovatívne) a potom neustále popisovanie snov (to ma fakt nezaujímalo, všetci máme všelijaké sny, a preto ma ani tie najbizardnejšie neohromia)... Takže: novinové správy a sny by som radikálne vymazal, a potom by ostala parádna vtipno-smutná kniha s originálnymi úvahami o živote + záhadný príbeh Kaspara + skvelo popísaná Praha a jej genius loci... Takto je to chvíľami veľmi zdĺhavé, a tá zdĺhavosť degraduje tie super miesta...
Tato kniha je směsicí různch myšlenek, teorií, života, kde se v "ději" nic moc neděje, ale ty jednotlivé postřehy popisující společnost, okolí, Prahu poeticky ošklivou i krásnou, náhodilosti a různé typy lidí od bezdomovce k bláznivému vědci, ale i dosti osobní pochody (koho teď po dočtení nenapadne denně bristolská stupnice) nepřipouštějí nudu.
Oddechová literatura, u které jsem si odpočinula jakýmsi až výsměšně cynickým způsobem a přes všechny nedokončené teorie a fragmenty myšlenek, slabší konec i chybějící nosnou konstrukci děje jsem se prostě dobře bavila.
"Trvalý úsměv není odraz líbezného nitra, je to obranná křeč."
"Regulace činží a příliv cizinců v Praze rozvrátily trh s nájemným bydlením, takže mladým se vyplatilo byt koupit a každý měsíc bance na hypotéce splácet částku, která by jinak putovala do kapsy domácímu. Skoro celá generace se tak zadlužila dřív, než musela, a stala se zkrocenou, vydíratelnou a poslušnou."
Knížka pro mě čtivá od začátku do konce... Autorka moc hezky vykreslila kulisy Ústavu mezioborových studií, dovedná pozorování podaná s humorem zobrazily krásně místní panoptikum. Důvěryhodně zněly i vztahové pasáže s ženskými tématy - např. moderní holka už na prince nečeká a na co teda čeká, mezigenerační vhledy, ilustrace krize rodiny bez zbytečného patosu nebo deprese.. Některé magické až mystické nápady se mi moc líbily - věci mají tendenci se opakovat napříč staletími na stejných místech nebo šumperské podivnosti. Zklamalo mě, že zápletku se zmizením Kaspara nevysvětlila v kódu reality, nějak by mi to k celé knize víc sedělo. Oceňuji autorčin všeobecný rozhled.
Ze začátku mě to dost bavilo, pak už jsem si říkala, že by se mohlo něco stát, protože hlavní hrdinka byla sice zábavná, ale mám radši dějovější knížky.
Konec mě svým způsobem pobavil.
Sympatická kniha. Zkraje jsem nebrala jako jeden příběh, spíše každou kapitolu jako jednotlivé povídky, ale časem se vše slilo do jediné linie. Malinko mně rušily výklady snů, ale možná i proto, že tolik snů jsem nikdy neměla:-) Nicméně úvahy o současném školství, o tom, že všechno souvisí se vším, koneckonců i zprávy ze Šumperska,byly tím, co mě zaujalo a rozhodně jsem knihu nečetla naposledy.
" Zajímavé, jak na obou krajích života hraje každý den roli. Ve středním věku je jeden den jako druhý, zdá se, že život začal dávno a skončí v nedohlednu. Ale u dítěte vidíte s každým týdnem, jak roste a dělá pokroky, a u hodně starých lidí zas to, jak vůčihledě scházejí. Na konci života se čas tolik zrychlí, že pak stačí chvilka. "
Tato kniha je pro mě jakýmsi reprezentantem stylu, v němž si libuje současná generace autorů: žádné velké příběhy vystavěné na klasickém schématu expozice-peripetie-krize-katarze, děj si volně plyne zpravidla na několika stech stránkách (prodlužovat jej ale lze téměř do nekonečna) až ke spíše méně než více nápaditému závěru (o pointě hodné toho jména lze hovořit jen zcela výjimečně).
Nejinak je tomu i v tomto případě: je to čtivé, chytré, je vidět, že autorka má rozhled, a je to také – a to mě na knize asi zaujalo nejvíc – zajímavá ženská introspekce a pohled na svět. Ale to je asi tak vše. Ani mně nesedne poněkud mystický závěr, autorka by u mě daleko víc získala, kdyby si dala tu práci a všechny zdánlivě nadpřirozené jevy vysvětlila nějak „pozemsky“. Při čtení jsem se ani chvíli nenudil a jak jsem napsal v komentáři k jiné knize, co víc si může autor přát, ale teď mi to přijde málo – asi jako když se v restauraci sice dobře najíte, ale hlavně že jste zahnali hlad.
Pro mě objev v českých luzích a hájích. Díky postřehům hlavní hrdinky si na knihu často vzpomenu :-)
Darek k vanocum. Ani jsem nevedel, co od knizky cekat (recenze tady jsem necetl) a tak mne to velice prijemne prekvapilo. Kdybych mel shrnout dej, tak to asi tedy nedam, je to proste zive napsana pocitovka psana podobne jako denik. A s ceskymi realiemi. Hlavni postavu bych sice v realu asi moc nemusel, ale v knizce je to fajn. Uplne si to dokazu predstavit zfilmovane.
Co mi uplne nesedlo je rychly konec.
Do dvou třetin zajímavý počin, ve chvíli kdy se do děje začaly přidávat sci-fi prvky mě kniha přestala bavit a těšit.
Zvláštní,ale bezpochyby originální a vcelku svěží kniha. Poslouchala jsem audio Českého rozhlasu - nesedl mi styl hudebních předělů mezi kapitolami,připadala jsem si jak v talkshow Jana Krause. Upoutal mě barvitý a mnohovrstvý jazyk vyprávění protkaný originálními úvahami, ale k dokonalosti jsem trochu postrádala nosnější ucelenost, knížka na mě působila spíš jak jednotlivé skeče než román. Proto nakonec hodnotím velmi solidními 4*.
Řeklo by se - další odvar na téma "svobodná třicátnice, intelektuálka, hledající své místo v životě". Už o tom vzniklo asi milión příběhů. Jenže ono je to - stejně jako třeba próza Ve skříni Terezy Semotamové - znovu docela svěží a vtipné. Bohužel Horáková jako by postupně ztrácela dech. Když se čtenář dosyta nasměje nad tím, že lze "vědecky" zkoumat i počet vykřičených domů v závislosti na sklonu příslušné ulice, zjistí, že samotný děj je vlastně docela chabý. Navíc retardovaný stálým přísunem "katastrofických" zpráv ze Šumperska a sny hlavní postavy - obojí mě postupně začalo unavovat a zvláště ony zprávy jsem brzy začala přeskakovat. Ačkoli samotný nápad - využití snů v komerční sféře - je originální.
Próza měla dobrý potenciál, ale zdá se mi, že ho autorka přes svůj nesporný talent nezvládla. Konec příběhu, brouzdající v mysticismu, cestách v čase a podobných nesmyslech, působil jako východisko z bezradnosti a byl pro mě velkým zklamáním. Na Magnesii Literu bych to rozhodně neviděla.
Tady jedeme na vlnách podivna!
Ocenění ML ? Ta se taky dává za všechno jak tak koukám ...
ten konec mě teda nas... - se mi vůbec nelíbil: teď si budou všechny ženský myslet, že vesmír se rozpíná proto, aby jim vyhladil celulitidu
Tak tohle je opravdu podivná kniha. Nevím přesně jestli se mi líbila či ne. To se mi u knih nestává. Jsou tam pasáže, které se mi líbily, které jsou blízké každému z nás. Pak tam jsou věty, které mi přišly nechutné, některé jsou nudné.
Hlavní hrdinka Ada Sábová pracuje v ústavu mezioborových studií člověka. Každou noc se jí zdají velmi zajímavé sny. Její bývalý partner se je snaží zrealizovat, protože vždy v nich je nějaká novinka co na trhu ještě není. Ada vše zapisuje a nebo nahrává na diktafon. Kolem ní se děje spousta věcí.
V knize je za mě až moc příběhu a působí na mě celkem nepřehledně a taky trochu nudně. Přemýšlela jsem, že knihu odložím nakonec jsem dočetla a mám z ní různé pocity. Hodnotím jako dobrou knihu, tak že jako ve škole za 3.
Autorka bravurně vládne českým jazykem, kniha se v podstatě četla sama. Souhlasím s komentářem katrin.ka, že šumperské zprávy spíše nudily a do příběhu ani nezapadaly.
Poslouchala jsem na Vltavě, kde mě lehce štvalo, že Dana Černá měla trochu starší hlas než jaký bych si představovala u vypravěčky knihy Ady Sabové (asi spíš můj problém ;-)). Konec to dost zkazil, ale sny, "sociodata" a ostatní zajímavosti mě bavily, mělo to nápad. Fajn oddechovka.
Štítky knihy
sny teorie a hypotézy výzkum rozhlasové zpracování pragensia Šumperk frenologie Magnesia Litera tělesnost Kaspar Hauser, 1812–1833
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Moc se mi tahle podivná knížka líbila!