Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla velmi dobře. Ačkoli mi přijde velmi důležité připomínat a neustále aktualizovat informace o hrůzách z táborů, tahle kniha nepřidala nic moc nového. Vlastně je to "jen" další romantický příběh v hrůzách. Historické nepřesnosti bych v beletristickém díle i přesla, ale tady docela dost bijí do očí. Knihu jsem si zakoupila a teď si říkám, že jí ve své knihovně opravdu mít nepotřebuji. V tomto případě marketing opravdu přestřelil.
Většina důvodů, proč tato kniha není dobrá, je už zmíněná v předchozích komentářích, přesto si neodpustím pár vlastních dojmů. Historické nepřesnosti, na které mnozí upozorňují, by mi ani tak nevadily. Stále jde pouze o beletrii, ne literaturu faktu. Život v Osvětimi a Březince se tu sice podobá pobytu na letním táboře s poněkud horšími podmínkami a krapet nevrlými vedoucími, ale pozice tatéra byla údajně privilegovaná, takže se zřejmě mohl mít o něco lépe než ostatní vězni.
Problém jsem měla hlavně s autorčiným zpracováním. (Jak moc výsledek ovlivnil překlad, to si netroufám odhadnout.) Ačkoli to pro Laleho byla v koncentráku docela pohoda, až na to, že občas esesák někoho srazil pažbou pušky k zemi nebo prostě pár lidí zastřelil, páč měl "blbej den", určitě musel bojovat se spoustu myšlenek. Cituji: "V jeho nitru přitom zuřilo úplné inferno pocitů." Kromě toho, že padne tato věta jako vytržená z edice Harlequin, autorka s pocity nijak dál nepracuje, prostě popíše situaci a jde dál. Lale pro mě proto zůstává plochou postavou bez hlubších emocí, jen mu občas steče slza, mísící se na tváři s tajícími vločkami sněhu. Nebo popelem, co padá z krematorií. Tak. A jedeme dál. Žádné dlouhé rozpitvávání, hoďte tam další toporný nicneříkající dialog a šup na další kapitolu. Pokud se v knize náhodou objeví nějaká vypjatá situace, pak je podána tak neuvěřitelně neosobním tónem, že jsou útrapy hlavních postav čtenáři bohužel docela lhostejné. Alespoň já si k nim nedokázala vytvořit vztah. Emoce ve mně celé vyprávění vyvolalo asi stejně úspěšně jako dabér sv. Šebestiána, když poté, co mučedníka probodl houf šípů, řekl ono památné: "Au."
Výše uvedené jsem si poznamenala po přečtení první poloviny knihy. Když jsem se ale dostala až na konec, musím uznat, že několik posledních kapitol, které popisují návrat hlavních hrdinů na Slovensko a jejich další osudy, mě chytlo, ačkoli je vše popsáno dost stručně. Nejlépe na celé knize pak hodnotím doslov psaný synem Garym, který zní velmi upřímně a konečně v něm jsou cítit nějaké emoce. Možná taky částečně odpovídá na moje připomínky kvůli málo procítěným popisům života v koncentráku - Laleho tyto události zasáhly tak silně, že jeho vyprávění zřejmě opravdu bylo velmi strohé.
Nicméně si myslím, že autorka si s příběhem mohla poradit líp. Strašně je z toho cítit, že mělo jít o scénář k filmu. Navíc ty kostrbaté dialogy. A věty jak z podřadné červené knihovny (viz inferno výše). I to dojemné shledání na konci bylo jaksi odfláknuté, ale dokážu si představit ten zamýšlený filmový happy end. Jedno oko by nezůstalo suché!
Několikrát jsem Tatéra odložila s tím, že můj čas je příliš vzácný na to, abych jím plýtvala na očividně přeceňovanou knížku. Nakonec jsem to dočetla z toho nejblbějšího důvodu, který existuje. Kvůli splnění čtenářské výzvy. Takže uznávám, bič jsem si na sebe upletla sama. S čistým svědomím však knihu nedoporučuji, obzvlášť jste-li fanatický znalec událostí 2. světové války a nepotrpíte si na romantické příběhy psané jednoduchým slohem. V opačném případě byste zřejmě mohli být cílovka.
Jednu hvězdu přidávám čistě jen za synem psaný doslov.
Tato kniha je důkazem, jak silně prodává marketing a reklama. Druhá sv. valka a holokaust je mým nejčtenějším tématem a toto je jednoznačně nejhorší kniha a první a jediná kniha, kterou jsem do konce ani nedočetl. Hrozná nuda bez emocí. Kniha mě absolutně nechytla a štve mě, že taková blbina je ve všech knihkupectvích vystavena na nejlepších místech. Je to pouze marketing a já lituji svých peněz a že jsem naletěl! Pokud chcete kvalitu doporučuji knihy např. Utekl jsem z Osvětimi (Vrba) nebo Mengeleho děvče. Pokud chcete ten nejsilnější Osvetimsky vyvar tak Továrna na smrt (Kraus a Kulka), ale to je už pro opravdu otrlé...
Přestože mě kniha v období, kdy vyšla nesmírně zaujala, jakmile jsem si ji pořídila do knihovny nějak jsem se k ní nemohla "dokopat". Nakonec se tak stalo díky výzvě, protože to je jediná kniha o holokaustu, kterou doma mám.
Upřímně jsem od ní čekala mnohem, ale opravdu mnohem více. Čekala jsem svíravou atmosféru koncentračního tábora a dostala jsem... Hm, já vlastně ani nevím. Rozhodně to, ale nevyvolalo ty emoce, které jsem očekávala. Bála jsem se, že budu jediná, kdo to tak má, ale naštěstí dle komentářů tomu tak není. Oproti Schindlerově seznamu, který jsem poslouchala jako audioknihu, opravdu slabý odvar. Škoda.
Pokud si chcete přečíst kvalitní knihu odehrávající se v koncentračním táboře, tato to rozhodně nebude. Po jejím přečtení chápu, že někteří lidé mají zcela zkreslené představy o holokaustu jako o nějaké "nepříjemnosti", která nás v minulosti potkala. Četla jsem kvůli výzvě, více knih od autorky nebudu pokoušet. Síla příběhu mimo jiné záleží také na schopnosti vypravěče. Zde se to hrubě nepovedlo.
21%
Lale nezvedl oči. Jen sáhl po papírku, který mu podávala nějaká dívka. Těch pět čísel měl přenést na její předloktí. Číslo už měla, ale vybledlo. Do kůže jí vbodl jehlu a udělal trojku.....
Příběh je plytký a vysoce nevěrohodný, postavy ploché. Holocaust je tady popsán jako něco nepříjemného, ale když se chce a přeje štěstí, tak jako Lalemu, je to docela v pohodě. Kniha není nijak čtivá, situace se opakují pořád dokola, tetování, kšeftování, setkání s Gitou.
Nepovažuji tuto knihu za zdařilý počin, pokud ji neberu jako pohádku. Jinak bych to považovala za výsměch holocaustu. Knih o koncentračních táborech bylo už napsáno hodně, po nějaké pauze si přečtu další, snad bude lepší než tato.
V tomhle případě by možná bylo lepší nejdříve přečíst doslov. Ten totiž trochu vysvětlí, proč je příběh psaný takovým zvláštním způsobem. Snad prvně od základky jsem si vzpomněla na "vyprávění". Občas jsem překlikávala mezi kapitolama, jestli mi někde jedna, dvě nebo deset neutekly a i hloubkou mi přišel příběh spíš jako ze základky... V průběhu čtení jsem si říkala, jaká je to škoda a jaký je to nevyužitý potenciál, možná to byl ale záměr autorky, pojmout knížku hodně pohledem autora, místy povrchně, chaoticky... A třeba z toho těch několik románů, na které by to mohlo být, jednou někdo napíše :-). Prý byl Tatér původně psaný jako scénář - to by byl myslím dobrý směr :-). Jinak ale děkuju za zase "trochu jiný příběh".
Teda obvykle nereaguji na komentáře přede mnou a než napíšu ten svůj, schválně je nečtu. Teď ovšem musím - koukám, že s VeruHorákovou nám dnes ruku vedla úplně stejná myšlenka! :-)
Příběhů s námětem holocaustu jsem už viděla a četla víc a vždy mě zasáhly. K tomuto vyprávění jsem si ale dlouho hledala cestu. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, jako by jen klouzalo po povrchu, přestože silných scén v něm bylo dost. Nedostalo se mi ale tolik pod kůži jako třeba Hana od Aleny Mornštajnové. Teprve po dočtení, v bezpočtu různých doslovů a reálných informací, uprostřed dobových fotografií to na mě celé dolehlo. Čtyři hvězdy za reálný příběh, který se opravdu stal a jehož protagonista jej spisovatelce sám vyprávěl. Jen tři hvězdičky ovšem za zpracování. Myslím, že s příběhem šlo udělat mnohem víc.
Na tuhle knihu jsem slyšela mnoho skvělých recenzí, mě ale bohužel zklamala. Necítila jsem z vyprávění tíhu doby, kterou hlavní hrdina prožíval. Autorka to za mě neuměla podat. Když to srovnám s Hanou od Mornštajnové, tak to byl slabý příběh. Ne obsahem ale stylem psaní.
Holocaust a všechno kolem něj vyprodukoval jedny z nejsilnějších lidských příběhů, jaké má vůbec naše civilizace na svědomí. Poté, co jsem po delší době znovu shlédl Schindlerův seznam, se mi dostal do ruky Tatér z Osvětimi. Bohužel ten se má k Schindlerovu seznamu stejně, jako se má Stmívání k Stokerově Draculovi. Kniha je plytká, charaktery ploché a nezajímavé a celé je to vlastně jenom středoškolská romance umístěná do Osvětimi. Nejvíce asi celou knihu vystihuje scéna, kdy se hlavní hrdinka prochází po lágru zavěšená do své kamarádky, přijde esesák, praští ji pažbou, hrdinka se zvedne a dál básní své kamarádce o svém Romeovi. Zkrátka a dobře, celý holocaust je tady jenom kulisami, a to kulisami hodně a hodně papundeklovými. Celkem se nedivím, že bývá autorka obviňována z jisté formy svatokrádeže. 40%
Nebylo to vyloženě špatné a celkem dobře se to četlo. V porovnání s jinými knihami se stejným tématem však nelze hodnotit lépe než tři hvězdy. Dle mého názoru, tam není koncentrační tábor vystižen v celé své hrůze. Celkově mě tato kniha nechytila za srdce tak jako jiné knihy o holokaustu.
Mám níže svůj pozitivní komentář, nicméně musím také souhlasit s edith79. Je pravda, že je zvláštní jaké měl hlavní hrdina po celou dobu štěstí, pomineme-li, že přišel o téměř celou rodinu a kamarády. Vskutku je opravdu minimálně podivné, jak se "tatérovi" na takovém místě vedlo "dobře". Jeho ochranný anděl musel být permanentně v pohotovosti. Teď nevím jestli toto nepatří spíše do diskuse ...
Proč mám pocit, že takhle to být prostě nemohlo? Koncentrační tábory byly místem šíleného, nepopsatelného utrpení a hlavní postava této knihy se tu měla jako pán. Všichni, včetně esesáků mu šli na ruku, ze všech problémů se dostal, vše mu bylo odpouštěno. Tak to prostě rozhodně nemohlo fungovat. Tyto romány jsou teď náramně populární, ale já už po žádném nesáhnu. Prostě nevěřím a nemám potřebu se rozčilovat.
Krásný, ačkoliv dost smutný (což není divu), ale velmi poutavý příběh! Jakmile se do toho pustíte, tak nějak se od příběhu nechcete odtrhnout, a celou dobu fandíte Laleovi, aby to zvládl.
"Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den." ♥
Příběhy reálných osob z toho období jsou vždy velmi silné a zde to není jinak. Myslím, že k tomu není co dodat.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila. Příběh tatéra z Osvětimi. Podle skutečné události. Ač tato kniha nesplnila mé očekávání, nebyla špatná.
Romantický příběh z prostředí Osvětimi, který se mi dostal jako doporučení i s následným druhým dílem. O proti některým jiným knihám s touto tématikou nejde vyprávění, tak do hloubky a surovosti, je jednodušeji podané. Přesto příběh několika lidí v těžké životní situaci umí zaujmout i díky tomu, že má reálnou předlohu.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Čekala jsem víc ale je to slabota