Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Mohl by to být silný příběh člověka, který přežil koncentrační tábor, ale kniha mě zklamala. Po přečtení mám pocit, že jsem četla oddechový román pro ženy.
Nemám ráda knihy z tématikou koncentračních táborů, ale tato kniha je pojatá jinak. Je o lásce která může vzniknout kdekoliv i na tak otřesném místě jako je Osvětim. Je to o odvaze, a o tom jak láska dokáže přežít všechno. Velmi silný příběh který je ještě k tomu podložen skutečnými událostmi. Mám také radost že na závěr kniha neskončí jen tak ale jsou tam popsány osudy postav jak následně doopravdy dopadly což obvykle nebývá.
Velmi špatně se mi čtou knihy s tématikou koncentračních táborů a tak jsem dlouho zvažovala, zda si tuto knihu přečíst. Avšak po přečtení jsem velmi ráda, že jsem sebrala odvahu.
Líbilo se mi, že i přes veškeré hrůzy, které si musel prožívat, dokázal Lale riskovat svůj život pro pomoc ostatním. Co bych ale v knize s touto tématikou opravdu nečekala, je láska. Především proto, že v tak hrozném prostředí, kdy vězni netušili zda se dožijí dalšího rána, měli někteří vůbec na lásku pomyšlení.
Z celé knihy mě pak zaujala a utkvěla mi v paměti věta, kterou Lale uvedl: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."
ne, ne, ne! bez skrupulí si odvážím říct, že tato kniha je jedna velká marnost. podle mě by se románové knihy na téma druhé světové války měly jednoznačně začít regulovat. pak to takhle dopadá.
přesně, jak tu už někdo řekl, většinu knihy jsem byla nucena obracet oči vsloup. postavy nejsou vůbec pěkně vykreslené natož jejich pocity. vše je šíleně předvídatelné a nereálné. jakoby autorka ze všech poznatků z televize, populárně-naučných časopisů a článků uvařila instantní guláš.
na příběhu je markantně znatelná ruka ženy. jednotlivé situace se vykreslují v tom svrabu moc idylicky. u Lale není celou dobu zcela jasné jaké jídlo třeba jedl, byť měl zvýšené příděly jídla, autorka se zmíní jen o UHO vodě se čtvrtkou brambory. po takové tříleté dietě se rozhodně přece nedá nafutrovat konfitovanou zvěřinou s glazovanou svíčkovou omáčkou. ve vile se šuká za peníze, ale všichni se k ženám chovají jako k dámám. to určitě. kápová u baráku za čokoládu Lale požehná lásce na tamější palandě s Gitou…a tak dále
jediné co z Lale v celé knize kloudného vypadne je zpochybnění existence boha. avšak i to po horké vaně a napojení se archivním vínem nakonec popře.
ad výše: svým ostrým komentářem hodnotím pouze špatnou prezentaci příběhu. rozhodně nebagatelizuji pohnutý osud přeživšího z koncentračního tábora a ani hrůzný mezník historických dějin.
(SPOILER)
Tatér z Osvětimi je velmi čtivá a navzdory tematice "příjemná" kniha. Příběh lásky v pekle, pravdivý silný příběh, který je ale čtenáři naservírovaný jakoby lehce odtažitě - možná to ale v takovém případě jinak nejde? Osoby, události, děsivé skutky, to vše je popsáno tak nějak v mlze a nepůsobí to až tak hrozivě.
Co se týče samotného příběhu, kdybych nevěděla, že je to realita, že je podle pravdivé události, asi bych tomu nevěřila, protože to prostě neuvěřitelné je! Opravdu někdo přežil tolik hrůzy, tolikrát se vyhnul jisté smrti a měl tolikrát štěstí v okamžicích, kdy jiní ho neměli ani špetku? SPOILER: Nejvíc mi nešel do hlavy incident, kdy Laleho přištihli při krádeži - opravdu by ho na místě nezastřelili? Opravdu by ho nechali vyjít z trestného bloku a vrátili by ho na své původní působiště se všemi výhodami, když byl nahraditelný vpodstatě kýmkoli?
Jak jsem již řekla, příběh je to čtivý a strhující (ještě aby nebyl), ale protože jsem četla Hanu, nemohu dát plný počet..
Opravdu velmi silné téma. Dlouho jsem váhal, jestli se do knihy pustit a nakonec se začetl. Osobně si myslím, že osobní vyprávění přímého svědka těchto hrůz bylo možné zpracovat daleko obšírněji a podrobněji. Fakt, že Osvětim, Březinka a mnoho dalších koncentračních táborů bylo peklo na zemi, ví asi každý. V této knize jsme se však mohli dozvědět mnohem víc a podrobněji. Na moje gusto běžel čas velmi rychle a stejně tak rychle a snadno proběhlo opuštění tábora. Určitě ale kniha stojí za přečtení, abychom si mohli udělat jasnější obrázek o "životě" v táboře.
Nepíše se mi to lehko, jelikož se jedná o příběh, který má zárodek v neskutečně tragickém období lidských dějin, kniha jako taková pro mě byla velkým zklamáním.
Během čtení, a i teď po něm, mám docela problém věřit tomu, jak skutečný tento příběh skutečně je. Pro člověka, jež se o tuto tématiku moc nezajímá a nic moc o ní neví, je tohle určitě skvělým čtením. Já však většinu času jen obracela oči v sloup.
Na to, jak těžké téma popisuje, tak ve mně skoro nic nezanechala. Nicméně psaná čtivě, celkem zajímavý příběh.
Asi ne úplně vhodná kniha na dovolenou, ale na motorku jsem musela volit jen jednu, aby mi vydržela.
Je to smutný pravdivý příběh, ale už jsem toho četla asi dost a po další knize tohoto tématu jsem sáhla jen kvůli ČV.
Nebyla to moje první (ani poslední) knížka o válce a o holocaustu. Příběh je napsaný čtivě a zajímavě. Přála jsem si celou dobu, aby to Gita i Lale přežili a byli spolu ´”dodnes”. Jediný co bych vytkla je to, ze konec knihy byl na mě až moc uspěchaný.. čtu o těch hruzostrasnych věcech a najednou bydlí v Austrálii a je konec. Oproti ostatním knihám o holocaustu, Tatér z Osvětimi není drastický a cely koncetrak se nejeví tak příšerně.. Z 96% u knížek s touto tematikou uroním slzu, u Tatéra ani jednu.. přesto si mě příběh necim získal a hodnotím ho velmi kladně. Je to zase úplně jiny příběh než jaké jsem četla predtim. DOPORUČUJI.
Romantický příběh odehrávající se v koncentračním táboře za druhé světové války? Asi vám to bude připadat absurdní a naprosto nepředstavitelné, pro hlavní hrdiny knížky Tatér z Osvětimi byla ale jejich láska tím jediným, pro co v tu chvíli stálo za to žít. Román napsaný podle skutečného příběhu nám představuje koncentrační tábor Osvětim z trošku netradičního pohledu - Lale Sokolov, slovenský žid, totiž v Osvětimi působí jako tatér. Díky svému postavení si narozdíl od ostatních vězňů dokázal uchovat lidskost a celou knihou nás provází jeho neutuchající naděje na záchranu a nezdolná touha přežít. Kvůli tomu ale knížka působí až přehnaně "pozitivně", což byl také jeden z důvodů, proč mě Tatér z Osvětimi oproti jiným válečným románům zas tolik neuchvátil.
Celá knížka je psaná jednoduchým, až přímo strohým stylem, díky čemuž se sice Tatér čte neskutečně rychle, ale bohužel to ve spojení s takto vážným tématem působí hrozně nepřirozeně. Knížka ve mně nedokázala vyvolat téměř žádné emoce a dokonce i osudy postav mi byly v podstatě lhostejné. Autorka rozhodně mohla psychologii postav rozebrat více do hloubky a ocenila bych i obsáhlejší popisy prostředí. I tak ale Tatéra hodnotím relativně kladně, především pro jeho originalitu.
Pokud na knihu budeme pohlížet jako na román, který nemusí být úplně historicky přesný. Pak se mi kniha velmi líbila, byla čtivá, napínavá, zajimali mě osudy hlavních postav. Každopádně jak bylo již v komentářích zmíněno, není stoprocentně historicky přesná. Asi bych knihu nedoporučila někomu mladému, kdo by mohl nabít dojmu, že ten koncentrační tábor, byl vlastně relativně v pohodě zvládnutelný. Ale doporučila bych ji dospělým, kteří knihy o holocaustu nečtou, neboť "nezvládají" to násilí a krutost, která se odehrála v naší historii. Mýlím, že pro tyto osoby je to skvělá knížka, kterou přečíst zvládnou, užijí si ji, ale zároveň budou vědět, že se jedná o vzpomínky jednoho muže, který na svou minulost může pohlížet lehce zkresleně a s růžovými brýlemi.
Jeden z dalších příběhů, při kterých bude čtenáře mrazit z toho, co všechno museli lidé během holocaustu prožít. Tento příběh vypráví o neskutečné odvaze a chuti pomoci druhým, i když ho to samotného může stát život. Pěkná kniha, četla se mi sama, jsem zvědavá na Cilčinu cestu.
Už som na túto tému čítala dosť kníh a táto robí z vyhladzovacieho tábora miesto, kde sa dá celkom v pohode prežiť. Myslím, že tí čo zomreli, ako aj tí čo prežili, majú na to celkom iné spomienky a iný názor.
Neskutečně čtivě napsaný příběh. Lale mi byl celý příběh neskutečně sympatický. Jen když autorka psala, že jí příběh vyprávěl až jako velice starý muž, tak je jasné, že si jeden nebo druhý určité prvky příběhu museli přibarvit, neboť dle toho, co je napsané, musel být téměř jako kočka se sedmi životy. 4*
Je to velmi silný, smutný a hlavně zajímavý příběh, který je svým způsobem i inspirativní, co se lidských povah a psychické síly týče. Ale celou dobu jsem se neubránila pocitu, že celá kniha se spíše podobá "dokumentu" v lehčím slova smyslu než románu. Očekávala jsem mnohem více emocí, mrazení nebo slzy, ale nic z toho nepřicházelo, takovým popisným způsobem to bylo vyprávěno. Z těch mála emočních vyjádření mě zarazilo několik okamžiků. Přišlo mi trochu nevyrovnané jaké šílené pocity s ním zmítaly jako se zamilovaným, a jaké když se díval na hrůzy odehrávající se v táboře. Pak mi s tím, jak příběh plynul, došlo, že toho krásného tam toho v té době bylo tak málo, že to člověkem zacloumá mnohem více než hrůzy, které vídá každý den a časem je raději ani nevnímá. Žasla jsem, kolik jeden člověk může mít štěstí a také odvahy.
Pekna kniha, cetla se sama a rychle, velice zajimavy pribeh. Je to pekny pocit, kdyz po techto zkusenostech dokazali Lale a Gita “normalne” zit.
Knihu jsem měla na doporučení a hezky se četla. Filmy bohužel nezvládám a tak čtu s touto tématikou knihy. Kniha se mi líbila, bylo to napínavé, smutné, bolestné a i sem pozitivní změna událostí. Nevěřila jsem, že takto to nakonec vše dopadne...
Pokud ke knize přistupujete jako k románu, můžete si ji velmi snadno a lehko užít - paradoxní, viďte? Autentičnost a jakákoli historická tíha je nepatrná, schovaná v jednoduchém slovníku a díky milostné zápletce i výsadnímu postavení hlavního hrdiny si kolikrát ani neuvědomíte, co se to vlastně kolem hlavní dějové linky odehrává.
Dost mě zaměstnávala otázka, kdo je vlastně cílová skupina? Je to kniha vhodná pro YA? Gitě je kolem dvaceti, Lalemu o pár let více, takže by to mohlo fungovat. Bohužel je příběh filtrovaný přes silné růžové brýle, které by mohly čtenářům dát falešný pocit, že koncentrační tábory byly jakousi dlouhodobou bojovkou a nebylo zas až tak těžké se jimi prokousat.
Myslím, že paměť byla k Lalemu milostivá a umožnila mu vyprávět příběh shovívavě. Podobně jako dnešní mladší generace pamětníků mluví o okupaci: "Zas až tak zlé to nebylo a obyčejného člověka to vlastně ani nijak neomezovalo," a zároveň autorka i nakladatelka vzaly zavděk představou, že i v Osvětimi mohla vzniknout láska, která nejenže byla naplněná v době nejhorších útrap, dočkala se osvobození Rusy, ale nakonec i happyendu v dalších životních etapách.
Protože se na to opravdu dívám čistě jako na milostný román, dávám 3 hvězdy za čtivost. Z historického pohledu by kniha ale neobstála.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
Velmi čtivá kniha (přečteno za tři večery). Jako prvočtenář tohoto žánru, jsem ráda, že navzdory tématice, příběh nepůsobil tak děsivě. Aspoň jsem po odložení knihy mohla usnout. Mě se kniha líbila.