Tetovač z Auschwitzu

27.10.2020

Až neuvěřitelně idylické, skoro naivní. Nevím jestli by se tomu přeživší zasmáli, nebo vysmali.

26.10.2020

Navzdory tématice čtivá, snad i "příjemně" napsaná kniha. Oproti jiným celkem oddechová, občas mi přišlo, že hlavní hrdina měl více štěstí než čehokoliv jiného. Avšak je tu krásně popsáno, jak to tu vlastně fungovalo a u knih s touto tématikou tu nalézáme něco, čím si nemůže být člověk jistý ani v této době, natož v koncentračním táboře - lásku. Je tu popsána Laleova láska ke Gitě, do které se zamiloval na první pohled, což knize dodává úplný jiný "směr", protože v tenhle době musela být láska něco, na co člověk neměl ani náladu pomyslet, natož se zamilovat na tomhle místě. Hodnocení není zas tak korektní, protože je těžší hodnotit knihu o něčím životě, když víte, že se toto doopravdy stalo (ikdyž se tomu nechce věřit). Závěr knihy byl krásně zpracovaný, dozvěděli jsme se dál o jejich životě a o tom, co pak dělali.

25.10.2020

Knihu jsem dostala jako dárek od kamarádky. Nemám moc ráda knížky s touto tématikou, ale jelikož jí kamarádka vychválila, tak jsem neodolala. A rozhodně nelituji. Osobně si nechci představovat ani bych nechtěla zažít to co lidé v koncentračních táborech. Sice je to knížka se šťastným koncem, ale celý příběh je plný emocí. A obdivuji lidi, kteří dokážou o tom co se jim stalo, takhle vyprávět.

25.10.2020

"Když zachráníš jednoho, je to jako bys zachránil celý svět ..."
Kniha se velice dobře četla navzdory tomu, že patřím k lidem, kteří se knihám s touto tématikou vyhýbají. Po přečtení knihy Hana jsem si však dodala odvahy a zkusila i Tatéra. Vůbec toho výběru nelituji, protože je tato kniha také velice citlivě napsaná. Kniha popisuje příběh dvou hlavních postav a lidí s nimi úzce spojených v pekle Osvětim - Březinka. Myslím, že autorka hrůzy koncentračního tábora záměrně nepitvá do hloubky a zmiňuje se o nich skoro až okrajově. Příběh se mi líbil a jsem ráda, že jsem si ho přečetla - zase mám o čem přemýšlet. Např. nad tím, jak si myslíme, že to jak žijeme, je samozřejmé, jak si nevážíme života, jaký máme, jak neustále řešíme hlouposti apod. Určitě si brzy přečtu i Cilčinu cestu.

23.10.2020

Tato kniha dokazuje, jak velkou moc má láska. Člověk ji potřebuje, a v těch nejhorších chvílích obzvlášť. Příběh Lalea a Gity je hrůzostrašný, ale měli jako jedni z mála štěstí, nebyli na ty hrůzy po celou dobu sami a měli jeden druhého. Možná i částečně díky jejich lásce dokázali přežít. Nemám k tomu víc co dodat. Knihy tohoto typu mě vždy donutí přemýšlet a vidět o něco jasněji, jaké hlouposti neustále řeším.

22.10.2020

Poslední úkol jsem nakonec dokázala splnit: Knihu jsem četla díky čtenářské výzvě.

Hodně jsem se tohoto tématu bála, vůbec to není můj styl a špatně z takových knih spím. Ale tato kniha je psána "jemně" a doporučuji i pro slabší povahy, či začátečníky v poznání Osvětimi.

Uf. Ale stálo to za to.

21.10.2020

S tak velkou mírou přímé řeči jsem se snad v žádné knize nesetkal. Je patrné, že kniha vznikla na základě scénáře. Čte se rychle, ale hlubší popisy a vykreslení v ní vcelku chybí. Za srdce vás proto tolik nevezme. Hrůzy, které čekáte, jsou v ní sice vylíčeny, ale tak povrchně a bez větších emocí, že milostné vzplanutí obou hlavních postav uprostřed Osvětimi působí místy až příliš idylicky.
Je to román za ostnatým drátem, jehož primární cíl sice není ve vykreslení hrůz holocaustu, ale právě preciznější zachycení kontrastu místa a lásky hlavních hrdinů by knize hodně pomohlo.
Kvalit Remarqua kniha rozhodně nedosahuje, což je škoda, potenciál tam díky tématu byl. Druhý díl bude lepší.

18.10.2020

To, že kniha byla nejprve psána jako scénář se na ní dle mého názoru dost podepsalo. Četla se rychle a svižně, ale chybí jí emoce. Nehledě na to, že autorka téma holokaustu dost zlehčila. Koncentrační tábor v tomhle příběhu vyznívá jako nějaký rekreační pobyt, kde je dostatek klobás, sexu a diamantů. Absolutně nepostihuje hrůzy, ke kterým docházelo. Dialogy jsou plytké, nereálné a násilně vepsané. Spousta věcí je naprosto přitažená za vlasy a kniha obsahuje enormní množství klišé. Chybí tu aspoň náznak pocitů. Pokud si chcete přečíst dobrou knížku na toto téma, tak běžte hledat dál.

17.10.2020

Silný příběh, který mě velmi zasáhl. Brečela jsem, frustrací se tahala za vlasy a nedokázala se od čtení odtrhnout. Lale byl silný, empatický mladík, který si v Osvětimi zažil dost šílených věcí. Bylo evidentní, že to neměl přežít. Měl zatraceně tolik štěstí, že si dokázal udělat kontakty tam, kde to nejvíce potřeboval. Bylo fakt dojemné, jak všem pomáhal, rozdával jim jídlo a snažil se, aby alespoň něco viděli optimisticky. Jeho láska ke Gitě neznala hranice a já jen žasla nad tím, co by všechno kvůli ní dokázal obětovat. To, že jí pomáhal, když byla nemocná a ani jí moc neznal, raději ani nebudu komentovat. To bych se tady určitě rozvášnila a ten komentář by byl sakra dlouhý. Ke všem se choval s úctou a pochopením. I když on sám byl dost v háji, vždycky druhým pomohl. I potom, co ho za to postihl trest. Nebudu se vyjadřovat k esesákům a už vůbec ne k Mengelemu. To, co dělali, bylo prostě odporné a neuctivé. Stále nemůžu zapomenout na to, co se přihodilo Leonovi. Chudák! Nedokážu si představit všechen ten strach, který museli mít. Nedokážu si představit, jak tyhle zrůdnosti mohl vůbec někdo přežít. Moc pěkně zpracovaný příběh, který se mi vryl do paměti. Hlavně mě potěšil doslov. Byla jsem upřímně šťastná, že to zvládli.

16.10.2020

Tři hvězdičky jsou v tomto případě spíš za silné téma, jakým beze sporu příběh osvětimského tatéra je.
Nevím, zda je to tím,že na téma Osvětim mám hodně načteno...ale tato forma zpracování mi nepřišla zrovna šťastná.
Samozřejmě není nutné aby byla v knize zachycená brutalita doby a krev tekla proudem...ale v tomto případě mi to přišlo až takové, že si řeknete...Ta Osvětim vlastně mohla být docela fajn tábor...a to je špatně...

14.10.2020

Paní autorce se dostal do ruky velmi zajímavý příběh, ale jen příběh neudělá dobrou knihu.
Všichni víme, nebo tušíme, jaké věci se děly v koncentračních táborech a způsob, jakým jsou vylíčeny v této knize je opravdu k zamyšlení. Je možné, že by měl Lale takové štěstí a opravdu přežil vše, co si v táboře prožil? Podle mě ne, autorce nevěřím ani nos mezi očima (nebo Lelovi?). Příběh jsem vnímala jako povrchní tlachání o tom, jak si jeden z tisíce dokázal podmanit půlku Osvětimi. Chování vězňů a jejich pobyt v táboře mi připomínal, když jsem jezdila na tábor já jako dítě. Chichotání s holkama, randíčka s klukama, táborové hry.
Takto si nepředstavuju knihu, na tak silné téma jako je druhá světová válka.

05.10.2020

Knížka byla čtivá, nicméně mi trochu přišlo, že v této knížce nejsou hrůzy koncentráku vylíčeny až tak do detailu. Přišlo mi, že Lale měl vlastně strašně velký štěstí a Ti, které znal a pomáhal jim vlastně tím pádem taky. Vše mu prošlo, vše se dalo nějak udělat. Tím jakoby ani nechci říct, že ty hrůzy bych si víc užívala, ale asi jsem četla víc věrohodnější knížky. Ale i tak za mě super a hltala jsem to.

02.10.2020

Tento příběh byl pro mě jedním velkým očekáváním. Nebudu lhát, ať je to jakkoliv morbidní a nepochopitelné já tyto pochmurné příběhy války a utrpení lidí miluji. Miluji tu sílu lidí v nich. A tahle kniha touto silou a touhou po přežití a lásce přímo čiší. Skládám poklonu někomu, kdo toto vše zažil a dokáže o tom vyprávět detailně a přitom s jistou lehkostí a hlavně povzneseně. Nádherný, dojemný příběh člověka s obřím srdcem.

29.09.2020

Občas jsem přemýšlela, jestli některé události popisované v knize byly skutečně autentické, nicméně ať je to jak chce, knížka byla hrozně čtivá. Přelouskala jsem jí za dva dny, a je škoda, že v seznamu knížek k přečtení jsem jí měla tak dlouho.

24.09.2020

příběh podle skutečných událostí, plný lásky.
Příběh je zajímavý, ale mnohdy působí, jako by Osvětim byla procházka růžovým sadem a nic tak zlého se tam neděje.
Na druhou stranu, chápu, byl to příběh o lásce, tak skutečná stránka Osvětimi nebyla detailně popsána.
Nicméně se kniha velmi dobře čte, ale od jisté části knihy mě více zaujal příběh Cilky, který je popsán ve 2. knize.

23.09.2020

Shoduju se s názorem, který tu padl několikrát. Kniha byla čtivá, ale nijak se mě nedotkla, což by u takového tématu měla. Těžko uvěřitelné, že měl Lale takové štěstí. Nemám ráda, když se z tak vážného tématu těží peníze, je to urážka vůči lidem, co si Osvetimi a Březinkou prošli. Absolutně mě rozčílila myšlenka, že přežili, protože se milovali... všchni v táboře milovali, své partnery, děti, rodinu a kamarády, život a stejně umřeli. Přijde mi jako by si sama autorka neuvědomovala, jak moc tímhle debilním tvrzením ubližuje. Láska nezachránila od smrti miliony lidí.

22.09.2020

Snažila jsem se vybrat knihu do čtenářské výzvy, kterou zvládnu i jako hodně citlivá osoba a přesně tato splnila mé očekávání. Napínavé, že jsem četla v každé volné chvíli, romantické a podle skutečného příběhu

21.09.2020

Z knihy jsem měla strach a dlouho jsem ji kvůli tématu o kterém píše odkládala. Po přečtení mírné zklamání. Určitě by se dalo toto téma zpracovat lépe a zacílit více na city čtenáře.

21.09.2020

Obávám se, že jediné pozitivum, které knize nelze upřít, je její čtivost. Opravdu nebyl problém přečíst ji během soboty. Jinak musím hodnotit negativně. Mám ráda knihy, které dokáží zanechat "stopu", ale tato k nim bohužel nepatří. A vskutku mě to mrzí! Skutečný příběh Lalea mě měl vzít za srdce, měla jsem brečet a také se usmívat, jenže všechny tyto emoce spisovatelka nedokázala přenést z reálných hrůzostrašných zážitků na papír. Teď, když se zamyslím, si popravdě nedokážu vybavit, "o čem to bylo". Přitom nejen Lale si zaslouží, aby na jeho život nebylo zapomenuto.