Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537174/bmid_tetovac-z-auschwitzu-662a9d0b1d1a5.jpg
4
4455
4455
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Z knihy jsem hodně zklamaná.
Nerozporuji pravdivost příběhu, ale nelíbí se mi zpracování. Nevím, kde nastala chyba, jestli Lale na sklonku života už část hrůzy vytěsnil (což bych mu přála) nebo jestli to bylo pojetím autorky, ale každopádně je to pohled na koncentrační tábor přes růžové brýle. Spousta situací se mi nezdá hodnověrná, nevěřím, že to bylo tak "snadné".
Další, co se mi na knize nelíbilo, byl způsob zpracování příběhu. V podstatě ve mně nevzbudil emoce, které jsem od příběhu o holokaustu čekala. Hrůza, znechucení, soucit, a obdiv k těm, co to přežili, které obvykle u takových příběhů cítím, se nedostavily. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery byly nedostatečně vykreslené, emoce v jednotlivých situacích nevystižené. Příběh působí plytce a studeně. Sloh jako od žáka základní školy.
Myslím, že pokud chcete číst o holokaustu (a je to potřeba, aby se na tu hrůzu nikdy nezapomnělo), raději si vyberte jinou knihu.
(SPOILER) Jelikož jsem četla eknihu a obal knihy jen přelétla, nevšimla jsem si, že jde o román podle skutečného příběhu. Celou dobu jsem tak žila v tom, že jde o nereálný, hodně přibarvený (a to do odstínů růžové) příběh, kde je realitou možná tak inspirována pozice tatéra. Když jsem na konci knihy zjistila, že dílo vzniklo opravdu podle vyprávění člověka, který to zažil, docela mě to šokovalo. Četla už jsem desítky knih na téma holocaustu. A tahle je snad nejpozitivnější z nich. Nejpozitivnější v tom smyslu, že se naprosto vzdaluje realitě v koncentračních táborech. 99% knih, které jsem o holocaustu četla bylo tak šokujících, že sem až občas musela knihu odložit. Proto se mi nelehko čte, když pak někdo líčí situaci tak, že se tam mohli volně procházet, držet za ruku, užívat si sluníčka a podobně. To, že se všichni, u kterých to zkusil nechali podplácet a všichni včetně vzdálených dozorčích věděli, když hlavní postavu potkali, že ON je tatér, je taky neuvěřitelné. Že se jemu i jeho družce podaří útěk a nikde je nechytne, nikdo po nich nestřílí? On naopak potká Rusy, kteří ho hned vezmou na své velitelství a svěří mu funkci a pomalu postel s nebesy? Nemohu říct, že se mi kniha nelíbila. Dočetla jsem ji, protože mě zajímalo, jak to s hlavním hrdinou dopadne. Jen je hodně těžko uvěřitelná. Nechci zpochybňovat paměť hlavní postavy, ale myslím, že po desítkách let měl už realitu hodně zastřenou. Pokud by to byla jedna z prvních, které bych o holocaustu četla, asi by moje recenze byla pozitivnější.
Čtivé. Četla jsem bez přestání a velmi mě kniha bavila.
Zajímavě převyprávěný osud člověka. Popis z koncentračního tábora je celkem odlehčený, nepopisuje to vyloženě jako takovou krutost, jaká to možná ve skutečnosti byla. Nicméně v tom nepřeberném množství knih o holocaustu možná oceňuji, že je alespoň tato takovým "odlehčením".
V knize asi spíše převládá milostná a vztahová linka či tematika nad popisem teroru, nicméně věřím, že jsou tací, kteří to ocení.
Nebyla to kniha, kterou bych hned před závěrem obrečela, ale třeba při doslovu kapka padla.
Za mě povedené zpracování tématu a příběhu.
Psané slovo má velkou sílu. A když se k tomu přidá zaklínadlo " Román podle skutečného příběhu", máme zaděláno na problém. Spousta lidí, kteří se o holokaust nezajímají a nachytali se na líbivý milostný příběh, přijímá nekriticky všechny ty nesmysly a výmysly, co se v knize vyskytují. A co hůř, uvěří jim.
Když pominu všechny ty drobné pitomosti jako tetování na paži, byl z vesnice v Rumunsku nedaleko slovenských hranic, dva Rusi, kteří se připojí k dalším Polákům, čokoládu a klobásy pod matrací a zlata a diamantů plné hrsti, napadají mě dvě věci.
Jak by asi vypadala kniha, kterou bych psala já tady o nějaké významné události na Novém Zélandu na základě vzpomínek "pamětníka" na konci životní cesty, který strávil posledních 55 let života v naší zemi...
A za druhé. Proč stál Lale o to, aby jeho příběh zaznamenala nežidovka? Snad proto, aby na závěr života převyprávěl svůj příběh tak, jak si ho upravil k obrazu svému, někomu, kdo ho nekriticky přijme a nebude klást žádné zpochybňující otázky? Jako očištění?
Doba to byla přetěžká a jsem daleka někoho soudit. Přesto mám pocit, že skutečný příběh se odehrál trochu jinak.
Udivuje mě to množství lidí, kteří se na knize spolupodíleli a nic jim nevadilo.
A doufám, že kromě vysokého hodnocení tady na databázi dostala autorka spoustu kritických dopisů, které ji přiměly začít se o holokaust skutečně zajímat.
Nevěrohodné, studené, stylistická úroveň odpovídající základní škole. Děj mě nedokázal ani v nejmenším pohltit tak, jak bych to od této problematiky očekávala. S četbou jsem skončila brzy,stačilo k tomu následující: CO JSEM TO PROVEDL. OHROZIL VEZENKYNI 34902. ON JE CHRÁNĚNÝ. ONA NE. LALE VSAK PŘESTO TOUŽIL RIZIKO PODSTOUPIT. Jako vážně???
Víte, asi byla chyba dívat se prvně na fotky, protože mně se Gita nelíbila už tam. Už tam jsem pocítila jakousi averzi a prostě...už dopředu jsem cítila, že bude zle. No a během machrování jeho s esesákem jsem cítila, že nemusím i jeho, a nechuť k protláčený smyšlený věci byla na světě. Opravdu blb každej, kdo tomu věří, propadne nebo nedej bože uroní slzu. Ty si schovávejte na silnější chvíle.
Autorka opět plno vymýšleček, opět ze závažnýho tématu plnýho bolesti udělala románek plnej srandy, sexíku a užívárny, prostě pohoda.
Pomocí esesáka přenášené dopísky?
Opovažuje se mu radit, jak se chovat k ženám a ten na něj dá a hltá to??
Jen se na něco zeptá Rusa u krematorií, už mu cpe klobásy a vážně mu je celou dobu nosí. A to hooodně klobás a čokolád. Jen tak. Jako proč? Přesně tak to bylo i v Cilce - jí taky cpali horem dolem. Proč ???
Gitiny kámošky o Kanadě-shromadišti věcí:"jo, my ti něco přinesem, nás moc nekontrolujou"...o stránku dál "ale nevím jak to půjde, dozorkyně nás pořád kontrolují" ... tak jak??
Odchází s SSákem z plyn.komory a Lale na něj: "Vy PARCHANTI, kolik nás ještě chcete zabít"? a on se jen zasměje a jde dál, ani ho nesejme ?? Tady jsem přestala číst.
Jak čtu z vašich komentů, prý si to tam rozdávali. To mě znechucuje docela. Osvětim vážně není místečko, kde by se dalo ojíždět svou vyvolenou, kterou vám dovede Esesák na lusknutí prstem a já, bejt Gitou nebo jím, STYDÍM SE !! toto světu vyprávět.
Trapní oni a trapná autorka.
Sorry, ale dementi, takhle se udělat na skutečný bolesti tolika lidí a tak hrůznýho místa.
Jak jsem to tam četla, někdy jsem až nevěřila, že tam ti dva vážně byli a Cilka v tom táboře taky. Tam se nedalo při večeru procházet pod loktem s kámoškama jako na procházečce v parku...hloupej každej kdo se tím dá ošálit no. A že vás je dost jak vidím
Tater je má oblíbená kniha pokud to jde takto napsat.Nejsou tam jen hrůzy z tábora ale tak trochu,"běžný život".
Musím povedať, že táto kniha mi prišla "jemnejšia" ako napríklad Jediný muž. Túto knihu musíte brať ako historicko romantický román. Ale odporúčam. Určite si plánujem prečítať aj druhý diel Cilkina cesta.
Prajem pekný zvyšok dňa :D.
Někteří píší, že příběhu chybí emoce. Je to tak, ale nevidím v tom chybu, spíš naopak - pro mě by nebylo reálné, kdyby hlavní hrdina soucítil s každým v táboře. Pokud chtěl přežít, potřeboval odstup, ale líbilo se mi, že si přesto zachoval naději a určitou dávku optimismu. A jestli je příběh pravdivý? Možná je, možná není, ale myslím, že zrovna to zde není až tak důležité.
Opět jsem na rozpacích. Dobrá kniha mne má rozplakat, rozesmát, rozesmutnět... má ve mně vzbudit emoce. Příběh mi při čtení musí být vidět na tváři. Tato kniha je fakticky zajímavá, ale po stránce emocí absolutně studená. Jakoby ji psal někdo, koho se vůbec netýká, koho téma vlastně ani nezajímá. Jen do jakési literárně dobré podoby shrnul fakta získaná z vyprávění. Čte se dobře, ale pod kůži se nezaryje. Poučila mne, ale nenadchla... možná jako scénář k filmu podpořený především obrazy...
Moc hezky pribeh, historicka fakta jdou stranou, ale neubralo to na kvalite ;) cteno v anglictine a cetlo se to velmi hezky
Čtivý příběh, silné téma, zbytek neposuzuji, je na každém, jestli jsou pro něj nejdůležitější historická fakta nebo ne.
Knížka mě naprosto pohltila, i když jsem nečetla, stále jsem o tom musela přemýšlet.
Kniha na jeden večer, vtáhla do děje a nepustila. Po dočtení člověk hodně o příběhu přemýšlí a stále se k němu vrací.
Tuto knížku jsem měla přečtenou opravdu rychle, dějem mne do sebe vtáhla, ale oproti ostatním válečným knihám, které jsem četla, mi nepřijde její dějaž tolik reálný, vše v něm probíhá docela hladce. Ale jinak moc dobrá kniha, rozhodně doporučuji.
Velmi těžko se kritizuje kniha, ve které je skutečné utrpení lidí. Nejprve jsem chtěla dát 4⭐, pak jsem se ale zamyslela - knih o holocaustu jsem četla už víc a četla jsem mnohem lépe zpracované příběhy.
Děj se nevleče, příběh je čtivý a čte se velmi lehce. Kniha se dá bez problémů přečíst za jeden den. Příběh je o lásce, která přežila to nejhorší, ale nebude vás to nutit brečet. Mě osobně spíš chytil za srdce "Doslov".
Přes půl roku jsem čekala, až se k této knížce v knihovně dostanu a stále nic. Tentokrát jsem tedy musela zvolit e-knihu, kterou vím, že už si víckrát nepřečtu, ale čtení určitě nebylo ztrátou času.
Nemohu si pomoct, ale tohle byla zatím nejhorší kniha z prostředí Osvětimi a koncentračních táborů vůbec. A přečetl jsem jich opravdu hodně.
Připadalo mi, že to píše školák pro jiné školáky na nějakou besedu. A autorka, když píše historický román, by se měla nejprve seznámit se skutečností a předem Osvětimské muzeum navštívit. Já tam byl dvakrát a už jenom ten pocit z toho prostředí tolik let po válce.......
Autorka koncentrák a život v něm popisuje jako nějakou rekreaci. Kniha navíc obsahuje spoustu nesmyslů. Např. Penicilín se podařilo v roce 1939 poprvé izolovat anglickým vědcům, ale distribuce začala mnohem později. Navíc Anglie byla s Německem ve válce a rozhodně by do Němci okupované Evropy nedodávala léky. V pevninské Evropě se penicilín podařilo izolovat až v roce 1944, ale distribuce se dočkal až v roce 1945 a letech následujících. (jak kde). Scéna, Kdy Tatér léčí Gitu penicilínem v okupovaném Polsku v roce 1942 je tedy absurdní.
Moc nevěřím ani tomu, že se jedná o příběh podle skutečných událostí.
Když toto dílko srovnám třeba s Vrbovou Utekl jsem z Osvětimi, nebo Peklem plynových komor, vychází mi tento škvár jako 100%ní odpad.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
| 2018 |  Tatér z Osvětimi |
| 2019 | Cilčina cesta |
| 2021 | Tři sestry |
| 2020 |  Příběhy naděje |
| 2024 |  Sestry pod vycházejícím sluncem |
V posledních letech se stalo trendem vydávání příběhů odehrávajících se v koncentračních táborech. Některé jsou bohužel kvality nevalné a tento je zatím nejhorší co jsem četla a to jak z historického hlediska, tak i literárním stylem.
Je-li uváděno, že kniha je podle skutečných událostí, mělo by zpracování být reálné. Na této knize bude podle skutečnosti snad jen to, že v Osvětimi byl tatér. Mnoho situací a faktů v této knize je naprosto nesmyslných. Pokud autorce někdo něco takového vyprávěl, mělo ji to zarazit. Lidský mozek dokáže vytvářet falešné vzpomínky, většinou právě podle toho, jak si přejeme, aby se to stalo a čím víc času uplynulo, tím víc je schopen tu skutečnost přepsat.
Tak nebetyčně hloupé zpracování u takového námětu nemá co dělat. Snižuje skutečné hrůzy koncentračních táborů a vůči lidem, kteří to zažili, je to urážlivé. Už jen z úcty k obětem koncentračních táborů by taková slátanina nabarvená na růžovo neměla vůbec vyjít.
Možná i ta jedna hvězdička je tady moc...