Tetovač z Auschwitzu
Heather Morris
Tatér z Osvětimi / Tetovač z Auschwitzu série
1. díl >
Podľa skutočného príbehu slovenských Židov Laleho a Gity Sokolovcov Román, ktorý si získal srdcia viac než 13 miliónov čitateľov po celom svete. Prvá kniha z uznávanej trilógie Heather Morrisovej Tetovač z Auschwitzu teraz ako nový seriál iba na SkyShowtime. V roku 1942 Lale dorazil do tábora Auschwitz-Birkenau. Jeho povinnosťou bolo číslovať väzňov, ktorých nacisti po selekcii nechali nažive. Jedného dňa sa do radu na tetovanie postavilo vystrašené mladé dievča, Gita. Vytetoval som jej číslo na ruku, ona sa mi vpísala do srdca. Tak sa začína jedno z najdojímavejších rozprávaní z obdobia holokaustu: nezabudnuteľný príbeh lásky tetovača z Auschwitzu.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2024 , Ikar (SK)Originální název:
The Tattooist of Auschwitz, 2018
více info...
Přidat komentář
Kniha je čtivě napsaná, nejsem knihomol, ale za odpoledne jsem to mel přečtené. Ovšem nemůžu se zbavit pocitu, že to občas vypadá jako když Američani točí film o životě v reálném socialismu. Je zde pár věcí, které mě přijdou krapet nevěrohodné. Například polští dělníci s totálně ruskými jmény, velké množství čokolády pašované do koncentráku apod. Jak se autorka vypořádá s přelstěním bolševických věznitelů a emigrací v jednom odstavci, jen dokládá, že s reáliemi doby se moc nepáře.
Silne tema, podle skutecne udalosti. Za me je to prvni knizka o 2.svetove valce u ktere se mi nechtelo brecet. Tema za me mohlo byt zpracovano rozhodne lepe.
Kniha je smutná, dojemná a hodně ji při čtení procítíte. Přečetla jsem ji během dvou dnů, protože je hodně napínavá. Rozhodně si ji přečtu znovu v budoucnu, protože takhle krásně napsaný příběh z koncentračního tábora jsem neviděla.
Velice silný příběh o lásce, která je v dobrém i ve zlém. Vyprávění je velice poučné, čte se moc dobře, od knížky jsem se nemohla odtrhnout. Sledujeme příběh Lalea, který se obětoval pro svou rodinu a v Osvětimi několik let pomáhal spoustě lidem a pro záchranu života ostatních riskoval svůj vlastní. Zároveň tam našel svou životní lásku, se kterou strávil po válce zbytek života a a překonali spolu spoustu nesnází.
Moc se těším na Cilčinu cestu a jsem vděčná, že se ke mě příběh Lalea dostal, protože v Osvětimi bylo takovýchto příběhů spoustu a je skvělé, že spousta z nich už bylo sepsáno, aby se na ně nezapomnělo. Lale je obrovská inspirace a tato kniha si určitě získala trvalé místo v mojí knihovně.
Velmi silný příběh. Knihy s tématem holokaustu se Vám téměř vždy dostanou pod kůži. Zde je to umocněno láskou vznikající mezi Lalem a Gitou na pozadí hrůz, které jsou všude kolem nich. A i přes to všechno se nakonec dočkají svého happyendu a společného života. Kniha se četla sama...
Knihy na toto téma se špatně hodnotí.Popisované příběhy jsou vždy smutné,někdy drsné.V každém z nás tato kniha něco zanechá,tak si myslím,kdo přečte litovat nebude.
Vycházím-li z ohlasů, byla pro mě tato kniha trochu zklamáním. Samozřejmě je zde zachycena obludnost a bestialita holokaustu, což je samo o sobě téma, které nemůže člověka nechat lhostejným. Hlavní hrdina má v krvi schopnost kšeftovat a zbytečně si věci nezabírat, což mu určitě pomáhá přežít. Někdy je však až podivuhodné, jak věci dobře dopadnou. Konec knihy je pak naprosto pohádkový ...
Je těžké kritizovat knihu s tak těžkým a silným tématem a necítit se při tom alespoň trochu špatně. Nicméně Tatér z Osvětimi je nejslabší kniha o holokaustu, co jsem kdy četla. Nepotřebuji (a ani nechci) detailně popsané hrůzy, ba právě myslím, že mezi řádky se dá vystihnout atmosféra mnohem tíživěji. V tomto podání se však jedná o melodrama a vlastně nejlepší na celé knize mi přišel doslov. Silný příběh podle skutečnosti by si rozhodně zasloužil kvalitnější zpracování.
Takové knihy je potřeba psát a číst. Není to zrovna snadné a krásné čtení. Hrůzy odehrávající se v táborech mě nikdy nepřestanou udivovat... Při čtení jsem cítila ohromný smutek, vztek, ale i radosti nad takovými drobnostmi, jako třeba schůzky za administrativní budovou.
Doporučuji přečíst.
Z knihy mám smíšené pocity,,,o knize se hodně psalo,tak jsem čekala asi něco víc,,četla jsem už víc takovych knih a většinou mě ukapla slza a něco to ve mě zanechalo,,,,kniha je čtivá,smutná,ale něco mě tam chybělo,,knihu jsem dočetla a začala číst Cilčinu cestu a to už je něco jiného...napínavé,husí kuže,strach,děj,slzy skoro od začátku...
Nádherný příběh. Autorka se snažila, co nejvíce přiblížit té době. Párkrát jsem měla pocit, přestat číst, protože už to je na mě moc smutné, morbidní. Ale bylo to opravdu nádherné
Knihu jsem četla jedním dechem a bylo mi tak smutno z té skutečnosti. Neumím si to ani představit a jsem ráda, že ten, kdo ai prošel koncentračním táborem, promluvil. Tohle je historie a mělo by se o ní vědět. Měla jsem pocit, jako kdybych byla moucha a celé dění sledovala a neměla jak pomoci. Konec mě rozplakal... Ačkoliv je to smutné téma, tak konec naprosto krásný. Důkaz, že láska může být, i když vsechno všechno kolem je černé. :-)
Tatér z Osvětimi je teprve má druhá kniha s tématikou koncentračních táborů. První je Mengeleho děvče.
Byl to silný příběh, ale v některých okamžicích se mi zdál pohádkový, když si vezmu, jaké zvěrstva se v těchto místech děly.
Oproti Mengeleho děvčeti to ve mě takový pocit nezanechalo.
Četla jsem více knih s tématikou holocaustu, přestože nebo možná právě protože se jedná o strašlivé věci, nechaly ve mně knihy velmi silné pocity. Kniha o tatérovi je jiná, nechci říct, že mě úplně zklamala, ale příběh je popisován opravdu velmi jednoduše. Některým situacím se mi ani nechce věřit vzhledem k místu, kde se odehrály a to nemyslím ty hrůzné věci (to má člověk načteno z nejrůznějších zdrojů, ikdyž je to také nepředstavitelné pro toho, kdo nezažil), ale naopak to pěkné (tak intimní sblížení dvou lidí v koncentračním táboře na mě působí pohádkově a neuvěřitelně). Postavy mi přijdou nedotažené - taková škoda, skoro na kteroukoli si vzpomenu, co bych o nich dokázala říct (např. Pepan, Naďa, Leon)? Možná i to je důvod, proč jsem si k postavám nedokázala během četby vytvořit vztah a příběh mě do sebe nedokázal úplně vtáhnout. Moc mě takové hodnocení mrzí, protože se jedná o příběh skutečný. Možná mi nesedí autorčin jednoduchý styl psání, ale nelámu nad ní hůl a vrhám se do Cilky.
Natolik vyhypovaná kniha, že jsem měla samozřejmě velké očekávání. Přečetla jsem za jeden den a upřímně žádný trhák. Asi dobrá kniha pro takové ty čtenáře, co přečtou jednu knihu za rok, takže to je automaticky to nejlepší, co četli a hned doporučují dál.
Co na tuto knihu říct? Silný příběh o silné lásce, který probíhá na pozadí hrůz odehravajicich se v koncentračním táboře Osvětim - Brezinka. Hlavní hrdina diky velkému štěstí i osobní pricinlivosti prosel šílenostmi koncentračního tábora ještě relativně lehce, a tak mohl o hrůznych zážitcích podat svědectví celému světu. O hruzach, které by neměly být nikdy omlouvany, zlehcovany nebo dokonce zapomenuty...
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) láska milostné příběhy tetování hrdinové holokaust, holocaust podle skutečných událostí oběti nacismuAutorovy další knížky
2018 | Tatér z Osvětimi |
2019 | Cilčina cesta |
2021 | Tři sestry |
2020 | Příběhy naděje |
2024 | Sestry pod vycházejícím sluncem |
Knih o 2. světové válce mám dost načteno, takže tato kniha je pro mě průměrná. I když byl příběh čtivý, některé situace mi přišli neuvěřitelné. Ovšem je to silný příběh o lásce, kterým jsem to přála.