Deník sráče
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321805/mid_denik-srace-3uh-321805.jpg
3
73
73
The Oxygen Thief Diaries série
1. díl
„Rád sem ubližoval ženskejm… Tejral sem je psychicky… Dělalo mi to dobře.“ Jen dokud se všecko neobrátilo proti mně, přiznává v brutálně upřímné, vtipné a zřejmě autentické zpovědi čtyřicetiletý mediální šíbr, cynik a bývalý alkoholik. Vstupte do zmateného světa špičkové reklamy, kam se vyšvihl jako nanicovatý mladík z irského buranova, poznejte drsnou atmosféru velkoměsta, kde se tento privilegovaný kretén snaží překřičet samotu posedlostí, silnými slovy a občas i pěstmi.Příběh sice vypráví kreativec znalý mnoha profesionálních triků, v tomto případě je ale nepoužil, protože na tak horečnaté chrlení bolesti lidská fantazie nemá. Svůj životní příběh tu totiž čtenářům předkládá zavilý manipulátor a zoufalý trosečník, který svým životním stylem požírá sám sebe – zároveň však člověk poctivě přiznávající, že sklidil, co zasel, jedinec budící současně odpor i soucit… a místy dokonce překvapivé ztotožnění. Jeho nahlédnutí do pofiderních zákoutí raněné lidské duše vyvolává ohlas po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2016 , LedaOriginální název:
Diary Of An Oxygen Thief, 2016
více info...
Přidat komentář
Nejak porad nevim, co jsem to cetla a proc jsem to cetla :D nicmene beru to jako pomerne vtipnou oddychovku.
Kniha mě zaujala díky své slavné první stránce a rozhodla jsem se jí koupit, nejlepší věc jakou jsem mohla kdy udělat. Už scháním druhý díl, původně jich je tři.
Kniha rozhodně není pro každého a najde se pouze minimum lidí, kterým se bude líbit stejně tak jako mě. Rozhodně nedoporučuji knihu někomu koho tenhle "žánr" a celkově o čem kniha je nezajímá. Pokud máte rádi romantické knihy s šťastným koncem, tak tohle rozhodně není pro vás. Ale za mě skvělá kniha, četla jsem ji vždy v noci a myslím že to dávalo více na atmosféře a víc prostoru se nad tím zamyslet.
Autor mi přišel trochu jako Bojack v lidské podobě :D a pokud se vám tenhle a. Seriál nelíbil a nebo nemáte ponětí o čem je, tak kniha asi nebude pro vás...
Na odreagování u piva dobrý :)
Některé výroky vážně s*ačky, některé zase rozesmály.
Co k té knize říct? Obálka je příšerná, vůbec nerozumím tomu, co to s knihou má co do činění. Styl psaní mi nevadí, to, že kniha obsahuje hovorově psané slova beru pouze jako součást toho, jak se autor zřejmě vyjadřoval. A nic překvapujícího od autora, který si ani přezdívku neumí vymyslet, raději se uvede jako neznámý.
Knize jsem dala průměrné hodnocení, protože občas mě pobavila, některé slovní obraty byly vtipnějšího charakteru a zaujaly mě.
Název knihy opravdu vystihuje autorovo jednání. Taková fňukna, co si něco vybuduje, koupí, neváží si toho, a k tomu jen svým chováním naprosto maří čas hodným holkám, které ho mají/měly rády. Ta jeho paranoia mě vytáčela. Jak píšu, naprostá fňukna. Tohle dílo může být z velké části jeden velký odstrašující příklad, jedna větší literární žumpa.
Autor se chtěl vyrovnat Houlebecquovi ale sahá mu tak stěží pod kolena. A ten jeho závěr popisující to, že musí stihnout vydat knihu dříve, než ji vydá jeho poslední holka.
No vzdychám nad tou malou zkazkou.
Otevřel jsem knihu, všiml si, že je obsah přeložen do posraného středočeského nářečí, kde každé slovo začínající na "o" je před touto samohláskou "vobohacený vo písmenko vé". Milý anonyme, rád bych si Tvé dílko přečetl, ale bohužel... ať se jde paní Menclíková bodnout.
K této knize se prostě nedokážu vyjádřit.
Líbila se mi? Asi jo.
Forma mi vyhovovala, příběh mě zaujal. I tak je ale na této knize něco, co mi nedovolí říct, že byla úžasná. Je to prostě, jako by se vám svěřil úplně cizí člověk, kterého znáte tak pět minut, nechal ve vás všechny jeho problémy a emoce a zase by zmizel dřív, než byste se stihli na něco zeptat. Je to už půl roku, co jsem ji četla, přesto se v myšlenkách autora nedokážu vyznat. Tak se na ni tedy chystám znovu.
Jasný je, že jsem se u ní zasmála i dojala. Jak už jsem psala: jako vyprávění cizího pobudy na baru.
Kniha, které má velmi dobré kritiky....nevím co si o ní mám myslet? Co tím chtěl autor říct? Že si uvědomil, že byl blb? Že se změnil? Že oko za oko zub za zub? Ach jo....
neznámý
Názvu knihy prostě nešlo odolat. Obsah zatím zklamal. Jsem ve třech čtvrtinách a netuším, zda se mi to podaří dočíst. Přesto, že to čtu jenom v tramvaji váhám, není-li to ztráta času. Forma naprosto vyhovuje, ale ne, opravdu to nemusím. No uvidím jestli se překonám - na ten konec je tady dobrá kritika. Zatím dávám tak jednu hvězdičku, nebo spíše jenom půlku. Zaujalo, ale působilo dost odporně. Nevím, nevím!
No nakonec jsem se (spíš ze zvědavosti) překonal, ale názor jsem nezměnil. Četba pro masochisty.
Je to malá, poměrně útlá knížečka, a přesto překypuje takovým množstvím emocí, až se divím, že ještě neexplodovala. Deník sráče je osobní a naprosto upřímná zpověď, ne všichni mu přijdou na chuť - někoho vůbec neosloví, někdo bude naopak příliš pobouřen. Mně se ale kniha líbila, je to zase něco jiného a osvěžujícího mezi současně vycházející literaturou.
Dočteno. Líbilo i nelíbilo, četlo dobře i nečetlo. Ve mě ta kniha vyvolala snad všechny pocity, které při čtení je možné mít. Koukněte na recenzi v záložkách, pokud budete chtít a hned vám to bude jasné :-)
Z knihy jsem byla nadšená, nic podobného, pominu-li Opráski, jsem snad ještě nečetla. Originalitu hodnotím velice pozitivně a musím říci, že jsem si četbu naprosto užila. Jsem ráda, že se nakladatelství nezaleklo a knihu i přes její kontroverznost vydalo. Klobouk dolů.
PS: Nesmím zapomenout poznamenat, že se nejedná o knihu, jež by byla svým stylem a použitými jazykovými prostředky nakloněna každému čtenáři.
Při čtení jsem si připadala, jako kdybych poslouchala nějakého kamaráda v hospodě.
Kupodivu to ovšem fungovalo. Opravdu jsem se do příběhu ponořila.
Celá kniha byla čtivě napsaná, až na první kapitolu, se kterou jsem měla trochu problém, se mi čtení nijak nevleklo.
Zaujal mě název a anotace, tak jsem si knížku koupila. Když dorazila, ze zvědavosti jsem ji začala hned číst a hle, během několika hodin jsem dočítala poslední stránku. Sice mě trochu iritoval absolutně hovorový a nespisovný jazyk, jakým je psaná / přeložená, ale dalo se to přežít a asi to k obsahu patřilo. Neřekla bych, že je příběh zrovna vtipný, ale upřímný a přímý rozhodně je. Může připomenout leckoho v okolí nebo nás samotné. Jde v podstatě o záznam toku myšlenek, zpověď, a jak to autor sám nazývá, terapii psaním. Chvílemi mě sice napadalo, že asi není žádný hlubší význam, proč tahle knížka vznikla, a že stránky polykám spíš jen ze setrvačnosti než proto, že by mě to opravdu bralo, ale musím říct, že konec mě překvapil. V dobrém. A tím konec myslím asi poslední třetinu knížky, což už je docela dost na to, aby stálo za to se začíst.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Já k tomu asi nemám co říct. Občas to bylo vtipné ale mísí se ve mně spíše děs a znechucení. Přečteno pouze ze zvědavosti.