The Sufferings of Prince Sternenhoch: A Grotesque Romanetto
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448193/bmid_the-sufferings-of-prince-sternenhoc-WSK-448193.png
4
850
850
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: Philosopher, novelist, essayist, eccentric, no other Czech author has had a greater impact on underground culture than Ladislav Klíma (1878–1928). Mentor to artists as varied as Bohumil Hrabal and the Plastic People of the Universe, Klíma’s philosophy was radically subjectivist, and he felt it should be lived rather than merely spoken or written about. With Nietzsche as his paragon, he embarked upon a lifelong pursuit to become God, or Absolute Will, elucidating this quest in many letters, aphorisms, and essays. Yet among Klíma's fictional texts, the apotheosis of his philosophy is The Sufferings of Prince Sternenhoch, his most acclaimed novel. Ostensibly a series of journal entries, the tale chronicles the descent into madness of Prince Sternenhoch, the German Empire’s foremost aristocrat and favorite of Kaiser “Willy.” Having become the “lowliest worm” at the hands of his estranged wife, Helga, the Queen of Hells, Sternenhoch eventually attains an ultimate state of bliss and salvation through the most grotesque perversions. Klíma explores here the paradoxical nature of pure spirituality with a humor that is as darkly comical as it is obscene. This volume also includes his notorious text “My Autobiography.” Afterword by Josef Zumr.... celý text
Přidat komentář
S překvapením, těžké téma se mi docela lehce četlo. Kniha mě pozitivně naladila na další Klímovo dílo! :)
Tak trochu doháním resty ze střední. I když zrovna, tohle si nedokážu představit, že bych na střední četla. Vyžaduje to už určitou čtenářskou znalost a zkušenost. Občas jsem se smála, velmi často kroutila hlavou a Klímův dechberoucí popis pekla, to se prostě musí přečíst. Rozhodně to není oddechovka, dala mi sakra zabrat. Přesto můžu doporučit každému,kdo hledá netradiční přístup k jazyku v české literatuře.
Člověku by se chtělo říct: Čím se asi tak Klíma při psaní této knihy sjížděl…? Musel to být kvalitní matroš… No, ať to psal pod vlivem čehokoliv, nebo s úplně čistou hlavou, tohle je teda fakt nářez. Vyšinutý kníže a jeho pošahaná žena…k tomu výčitky svědomí ženoucí knížete do extrémních situací…perverzní, drsné, groteskní…jedinečné. Určitě ne každému ta kniha sedne, ale že jde o něco v naší literatuře v takovémto rozsahu ojedinělého, to je zcela nepopiratelné.
Šmarjájozefe, co sem komu proved, taková nehoráznost! V průběhu četby jsem nabyl silného dojmu, hraničícího s jistotou, že Klíma v opiovém oparu louskal Meyrinka a lehounce mu z toho hráblo. Jakoby to celé sesmolil natruc, jako šlápotu do ksichtu všemu, s ústřední touhou ve stylu „Táhněte do pr*ele, už abych nebyl člověk!“ A hlavní antihrdina je teda taky něco. Ani se snad neodvažuji hodnotit. Jen tady pod čarou. ostýchavé 4****
Už dlouho jsem takto dlouho nemusel přemýšlet, co vlastně o knize napsat. Utrpení knížete Sternenhocha je jedna z nejvíce rozporuplných knih, které jsem četl. A přece je výborná, až na některé trochu zdlouhavé pasáže.
Klíma je sice temný a zvrácený a jen pro opravdu silné nátury, ale jeho humor nemá chybu.
Toto groteskní romaneto Ladislava Klímy jsem vůbec, ale vůbec nepochopil, takže se zdržím jakéhokoliv komentáře! Budiž mi připsáno k dobru (vzhledem k mé pokoře, že když něčemu nerozumím, nemusí to být chybou autora a k hlubokému přesvědčení, že každý si může psát jakkoliv si usmyslí - vždyť je moje chyba, pokud si to přečtu), že dávám tomuto psychopatickému dílku jednu hvězdičku a nepošlu jej mezi brak! Tento filosofický paskvil řadím mezi Kafkův Proces a Bainbridgeové Watsonova obhajoba. Nemůžu si pomoct - pokud někdy přečtu ještě horší výplod, určitě to zde v komentáři později doplním...
"Nechci se stát: JSEM! a ne něčím, ale VŠÍM. Není lidské velikosti, kterou bych neviděl pod sebou a hříčkou svou. Má vůle dělá a bude dělat se vším všecko. Zaškatulkují-li mne jednou mezi briganty nebo filozofy, řeknou-li, že jsem nebyl nic, nebo bůh, nebo prase, - lidské ubohosti to jen! Jsem ten, který jsem, dělám, co chci, chci bezmezně vše!"
Vlastně ani nevím co jiného jsem měl čekat. Burlesek tohoto typu mi pod rukama šlo tolik, že přemýšlím, proč jsem to vůbec četl. Snad očekávání něčeho převratného, jiného. Smůla, překvapení ani na konci, ani nakonec žádné. Ze začátku zajímavý nástup, chvíli mě bavil, ale jen chvíli Klímův slovník (pár věcí k pousmání), pak to spadlo do filosofických žvástů a šmytec. Vypadá to, nějak jsem asi přetrénovaný "hnusem a zvrácenostmi" podobných knih. Bolí mě z toho celý tělo a člověk k tomu... :-)
A zařadit to do žánru "Literatura česká - Horory"!, snad ne. To už tam můžeme narvat i všechny realisty :-)
"...vždyť, nehledě k mému rodu a bohatství, mohu o sobě směle říci, že jsem krasavec, přes některé své vady, např. že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý; ale i slunce má své skvrny."
Ale i Sternenhoch projde metamorfózou, stejně jako několikrát jeho Daemona a troufám si říci, že když bude chtít, i čtenář. Noblesně obhroublý humor a naturalistické pasáže. Kilometrový palác jako peklo, není-li peklem pro knížete spíš neschopnost zachytit, kdy se skutečnost přelévá do snu. Tenká kniha, ale co se toho do ní vejde...
Knihu jsem četla v patnácti a musím říct, že mě konečně něco upoutalo. Jinak nejsem knihomol, ale takové jako Utrpení knížete Sternenhocha nebo Božská komegie - Dante Alighieri, Miláček - Maupassant ty mě vždy dostanou. Řekla bych, že je zde skvělá popisnost, tudíž je čtenář vtažen do děje, i kdyby snad nechtěl.
❝Ta hrůzná noc! Za věčný ráj nechtěl bych ji znovu prožít! Byly děsnější její sny či insomnie? ... Ó, Helgo, má hvězdo strašlivá, kterou teprve teď, zavraždiv tě, vskutku miluju, - cos asi vytrpěla!❞
Ladislave Klímo, do pr - - e mně vskoč!
Jde to z Schopenhauera, jde to z Nietzscheho, jde to z chlastu, jde to z ničeho... Klíma bourá piedestal autora, jež mu jest (jeho slovy) u řiti, stejně jako veškerá vznešenost filosofických klasiků, namísto které žádá lopaty a rýče.
Forma "Sternenhošíčka" je v dějinách naší literatury něčím nevídaným!
Chlast, sen, Helga, padnout na zadek, hmota, vskočit do prdele.
S humorem šetří a pak vám urve bránici.
Naprosto geniální dílo ! Ta nechutnost a filosofické otázky ! Něco přesně pro mne! Ovšem, Klíma není pro každého. Jsou jen dvě věci - buď Klímu budete milovat, a nebo ho budete nesnášet! A já ho miluju ! Úžasné ! :)
Mám zcela stejnou zkušenost jako bezzink. A přes veškeré zvrácenosti se mi z nějakého zvláštního důvodu kniha líbila, ačkoli pervezní a nechutné věci nejsou to, co vyhledávám.
líbila se mi ta nechutnost a ta možnost představy, že by tohle mohla být realita...ženské jsou bláznivé svině :-))
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura Friedrich Nietzsche, 1844-1900 šílenství experimentální literatura fiktivní deníky česká fantastika hororové příběhyAutorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Začátek je nesmírně slibný, ale jak kniha ubíhá, stává se méně a méně překvapivou a stále více spíše nudící. Solipsista Klíma udržuje snahu čtenáře soustavně šokovat (ale význačnějších myšlenek je pořídku) - a to není možné... po šoku přichází útlum, mírná nebo větší frustrace a nuda. Opakování stejného podnětu neznásobuje (alespoň v tomto případě) účinek. Některé hlášky ale stojí fakt za to.