The Sufferings of Prince Sternenhoch: A Grotesque Romanetto
Ladislav Klíma
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448193/bmid_the-sufferings-of-prince-sternenhoc-WSK-448193.png
4
850
850
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: Philosopher, novelist, essayist, eccentric, no other Czech author has had a greater impact on underground culture than Ladislav Klíma (1878–1928). Mentor to artists as varied as Bohumil Hrabal and the Plastic People of the Universe, Klíma’s philosophy was radically subjectivist, and he felt it should be lived rather than merely spoken or written about. With Nietzsche as his paragon, he embarked upon a lifelong pursuit to become God, or Absolute Will, elucidating this quest in many letters, aphorisms, and essays. Yet among Klíma's fictional texts, the apotheosis of his philosophy is The Sufferings of Prince Sternenhoch, his most acclaimed novel. Ostensibly a series of journal entries, the tale chronicles the descent into madness of Prince Sternenhoch, the German Empire’s foremost aristocrat and favorite of Kaiser “Willy.” Having become the “lowliest worm” at the hands of his estranged wife, Helga, the Queen of Hells, Sternenhoch eventually attains an ultimate state of bliss and salvation through the most grotesque perversions. Klíma explores here the paradoxical nature of pure spirituality with a humor that is as darkly comical as it is obscene. This volume also includes his notorious text “My Autobiography.” Afterword by Josef Zumr.... celý text
Přidat komentář
Šílenost, sranda, brutalita, zlo, halucinace, sprostota hoven a chlastání kontrastující se vznešenou filosofií a ušlechtilostí ducha. Číst Klímu je prostě jízda.
Autor je filosof – spiritualista a esejista. Z filosofů jej nejvíce inspirovali Shopenhauer a Nietzche. Z českých myslitelů si nejvíce vážil Otokara Březiny a K. H. Borovského. Zaujalo mě, že například pojídal krysy, spal v nevytápěných místnostech, hodiny ležel na zmrzlém sněhu v křečích.
UTRPENÍ KNÍŽE STERNENHOCHA je první kniha, kterou jsem od autora přečetl. Jedná se o groteskní romaneto. Představuje halucinogenní příběh šílenství knížete STERNENHOCHA (33 let) a jeho ženy HELGY. Část knihy je vyprávěna deníkovým záznamem. Filosofickou rovinu knihy tvoří reflexe o smrti a nesmrtelnosti, věčnosti a pozemskosti.
V závěru knihy jsem byl na pochybách, jak to tedy vlastně je, ale ujasnil jsem si to.
Kniha byla rozhodně zajímavá.
V knize se nacházejí černobílé ilustrace.
Když jsem tuhle knížečku vzal do ruky prvně, otočil na zadní stranu a řekl si, paráda, takovej šílenej ksicht jsem ještě neviděl. Pokud bych chtěl někoho vyděsit, tak tu fotku zarámuju a pověsim k jeho posteli těsně před probuzením. S pivem v ruce jsem přemýšlel, co asi tomuhle pánovi hvízdalo v hlavě a šel jsem to hned zjistit.
Tak zhruba první třetina vypadala slibně. Říkal jsem si, že je to po nějakým čase asi parádní úchylárna, ve kterejch občas listuju. Nebo libuju? Já nevím. Jedna paní, která by mohla klidně vystupovat v kočovným obludáriu courá po plese, kde taneční sály brázdí další figurka, která by v tom obludáriu mohla hrát druhý housle. Tenhle opelichanej, bezzubej a plešatej pajda je ale odporně bohat, takže jeho fyzické nedostatky jsou hravě přebity jeho schopností vymetat plesy, bary a platit nekonečně dlouhé účty za absint a tabák. A tenhle vykuk při kotvení u baru zahlídne tuhle paní, která je přitažlivá asi jako velrybářská loď vracející se od severního pólu po půl roce, a po konzultaci se svým pimprdlíkem dojde k názoru, že tahle zrůda je vhodná ke kopulaci a svatbu s ní bere jako výzvu. Já bych se asi odmítl zúčastnit i jako svatebčan. Co bych jim asi dal jako svatební dar? U týhle části jsem ještě netušil, co všechno má velryba ráda, tak bych jim dal leda tak lustr.
Dokud je chvíli po svatbě, a zjistí se, že obludární manželka má zálibu v sado masu, mučení, trýznění a jen tak ze sportu si občas někoho zabije, tak to jde. Tu nenasytu snad nedokáže uspokojit ani tlupa Nigerijců. Jenže pak se to celý zvrtne. Helmutkovi z tý jeho pani, která bude možná trochu i jako záhada blair witch, parádně mrde. Pak už je to jenom sledování halucinací, šílenství, léčebnejch metod a zase šílenství. Těžko jsem se pak orientoval v tom, co je realita. Občas mě pobavily způsoby vyhánění magoření, ale nemohl jsem se dočkat konce. Trochu jsem doufal, že to dopadne jinak.
Možná kdyby se ten úchylnej začátek a ta první třetina rozvedla víc na úkor popisu šílenství, bylo by to pro můj mozeček lepší. A to nejsem žádnej úchyla. Dávám tomu půlčíka, ale je to takovej horší půlčík. Teď úplně nevim, jestli jsem to měl hodnotit, protože jestli je v tom něco filosofickýho, tak to není úplně pro mě. Já potřebuju text přímej jako trasu ke Kloko a žádnej hlubší smysl nevidím. Já mám radši mělčinu.
Komentář píši zpětně, knihu jsem četla před nějakými 15 lety. Myslím si, že dnes bych knihu ohodnotila buď jako odpad nebo sotva jednou uslintanou hvězdou. Podle mého záleží, v jaké životní fázi se člověk nachází. Má doba temna, dekadence již pominula. Ovšem v onehdé éře jsem byla schopna pohlédnout na toto dílo z úhlu pohledu, který mi pomohl ho pochopit a přijmout za své. A taky Klíma holt není pro všechny povahy.
Náhodou jsem natrefil na tuto slátaninu. Přečíst si ji bylo z popudu informace o autorovi, kterýžto údajně čerpá z filozofie velkého Friedricha Nietzscheho. Co prosím? Friedrich Nietzsche by po pár stranách něco takového hodil do krbu a nemarnil by čas, tak jako já. Nechápu jakoukoli klasičnost či kultovnost tohoto smutného a ubohého pokusu o román. Kdyby alespoň byl nechutný a plný hnusu, jak v komentářích píše spousta čtenářů, ale ani toto se nekoná. Naštěstí nejde o obsáhlý blaf, takže nešťastník, který po knize sáhnul, se rychle dobere předvídatelného konce, nicméně musí přelouskat několik desítek stran nudných vizí a popisů jakýchsi nesmyslných pocitů, které mají evokovat jakože okultno, tajemno, temnotu a filosofii úpadkového autorova života, se kterým prý nebyl spokojen.
velmi zdařilá nýčovina. mrazivá sranda a zůstává po ní velký otazník. někteří autoři předběhli svou dobu - a tohle je jeden z nich.
Kniha psána formou deníkových zápisků knížete Sternenhocha, který pojme za manželku mladou dívku zvláštní povahy a od té doby se začíná měnit charakter a povaha obou. Krásné vylíčení úpadku člověka, změna jeho chování, postupný nástup šílenosti, kdy jej pronásledují výčitky svědomí, se kterými se není schopen vyrovnat. Hodně těžká kniha na přečtení, ovšem popis šílenství, kdy nevíte co je realita a co skutečnost, je výborná, stejně jako vylíčení chování či změna osobnosti u Helgy, kdy z apatické dívky se stává svým způsobem demon zvrácenosti.
Promiňte, ale autor byl blázen. Pokud toto někdo vydává za umění a je to povinná školní četba, tak je mi líto naší civilizace.
Nedivím se, že tuto Klímovu sonátu na šílenství, perverzi, hnus, ale také na maniackou, bezpodmínečnou lásku, nezkousne každý - domnívám se, že je to literatura pro vskutku otrlé čtenáře, kteří by měli mít také pochopení pro autorova mimořádného filosofického génia, který se nebojí zajít daleko za hranice morálky a všednosti, přímo do chřtánu zvrhlosti obnažené až na kost. Kniha ve mně vyvolává změť protichůdných pocitů jako jsou obdiv, lítost, napětí, zhnusení, ale také pochopení, protože, kdo z nás může vědět, kde se sám v budoucnosti ocitne, ať už v reálu a nebo na mentální úrovni?
Bez uzardění přiznávám, že mi Utrpení knížete Sternerhocha nesedlo. Možná jsem úplně nepochopil Klímovu filozofii... zpočátku to přitom vypadalo, že je tahle kniha přesně pro mě. Byla sžíravě vtipná, místy absurdní, ironické komentáře dění mě moc bavily. To vše se ale v dalším průběhu děje, hlavně po "hlavním incidentu" s Helgou vytratilo.
Postava Helgy jako taková pro mě byla zdaleka nejzábavnější, ale Sternerhochovo čím dál šílenější chování si mě zkrátka nezískalo. Jednu hvězdičku za onen humor, který jsem velmi ocenil, druhý za Helgu.
Jestliže jsem po poslední přečtené knížce volala po větší hloubce a myšlence, dostalo se mi jich teď od Klímy v míře více než dostatečné. Pokorně sklápím uši a jdu si zopakovat Nietzscheho a Schopenhauera. Jo a ty Neprašovy ilustrace k tomu sedly jak p***l na hrnec.
Četla jsem nejednou v roce vydání i vzniku Němcova filmu V žáru královské lásky. Nevím jak bych přijala nyní ale tehdy jsem románu naprosto propadla a četla několikrát.
Po delší době sem vytáhnu téhle filosofickej skvost od legendy Ladislava Klímy knihu sem dostal před 25 lety jako dárek 18 narozeninam od starsiho kamaráda moje první osudove setkání s velikanem Ladislavem klimou který mne společně s dalsi osobnosti egonem bondym velmi ovlivnil. Velmi působivá kniha i po letech. Doporučuji tuhle divadelní hru https://www.csfd.cz/film/354159-utrpeni-knizete-sternenhocha/galerie/
Knihu jsme četli na střední škole a dodnes mě ta myšlenka nakopává. Za přečtení to asi stojí, ale že by to byl nějaký extra příjemný požitek, to se tedy říct nedá...
Čtu tady od dalších komentujících různé rozbory, já to vezmu o poznání povrchnějším pohledem. Neuvěřitelná úchylárna, ovšem jako čtení to rozhodně stojí za to.
Tuto knihu jsem četla jako e-knihu .... Skládá se ze 3 časti... První část pojednává o vztahu hlavního hrdiny se svou ženou ... Druha část je v podobě deníku, kde hlavni hrdina se vypisuje ze svého činu a pomalu mu už šplouchá na maják ... A třetí část už mi připadala taková trochu jinačí... Moc jsem se v tom nevyznala .... Byla to útlá kniha, která se dala přečíst....
Ladislav Klíma, aneb tragikomická absurdnost malosti českého národa. Náš nejlepší - protože nejoriginálnější, nadčasový spisovatel a filozof, který snese srovnání se jmény jako W. Blake, Oscar Wilde, Franz Kafka, Jar. Hašek, a leckde je i předčí. Předchůdce surrealismu a dadaismu (možná jejich nechtěný neznámý vynálezce), zůstává i po stu letech v undergroundu jako povinný bizár pro puberťáky a sběratelský kult pro pár zasvěcených šedivějících knihomolů. Lze se jenom domýšlet, jaký by asi byl jeho vliv na světovou literaturu, kdyby se narodil třeba jako Francouz.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura Friedrich Nietzsche, 1844-1900 šílenství experimentální literatura fiktivní deníky česká fantastika hororové příběhyAutorovy další knížky
| 2010 |  Utrpení knížete Sternenhocha |
| 1991 | Slavná Nemesis |
| 1990 | Svět jako vědomí a nic |
| 1989 | Vteřiny věčnosti |
| 1991 | Lidská tragikomedie |
Ach, staré dobré časy, keď bol heroín v lekárňach voľne k zakúpení na potlačenie kašľa, Coca-cola ešte obsahovala kokaín, spisovatelia ako Klíma jedli mŕtve myši, ktoré kradli mačkám rovno z papule a písali knihy s rozkošnými perverznosťami, psychotickými šialenosťami a filozofickými delíriami…
Toto bol poriadne dobrý matroš.