Ti druzí
C. J. Tudor
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/454889/bmid_ti-druzi-dGd-454889.jpeg
4
1396
1396
Mrazivý. Děsivý. Neodložitelný. Nový psychothriller autorky bestsellerů Kříďák a Jáma. Gabe se jednoho dne vracel autem domů z práce a v zácpě uvízl za starým autem. Jeho zadním oknem na něj vykoukla dívčí tvář. Zahlédl, jak říká: „Tati.“ Byla to jeho pětiletá dcera Izzy. Od toho okamžiku už ji nikdy nespatřil. Tři následující roky strávil Gabe cestováním po dálnici, kterou tenkrát jel, a hledáním Izzy. Odmítá se vzdát naděje, že ještě žije. I když mu všichni tvrdí opak. Fran a Alice mají za sebou taky spoustu dní a nocí na cestě. Ty dvě ale nikoho nehledají. Ty dvě utíkají. Před někým, kdo jim chce za každou cenu ublížit. Protože Fran zná pravdu. Ví, co se skutečně stalo Izzy. Kdo za to může. A co udělají ti druzí, když ji a Alici dostihnou...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno:
2020
,
Kalibr
Originální název:
The Other People, 2020
více info...
Přidat komentář
Tedy, žádný zázrak. Jak píše dom.ini, příběh byl hodně přitažený za vlasy. Do děje mě to nijak zvlášť nevtáhlo, k zamyšlení nepřinutilo, postavy mi k srdci nepřirostly. Paranormální linka v podstatě trapná a celkem zbytečná. 2,5*
Ze začátku pro mě dost beznaděje, postupné vtažení do děje, který byla až moc překombinovaný, ale proč ne...
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a musím říct (i když mě to opravdu mrzí), že pro mě byla obrovským zklamáním a musela jsem se do ní strašlivě nutit. Děj i přesto, že byl originální a poměrně nepředvídatelný, tak mi přišel vyloženě přitažený za vlasy, nepravděpodobný a nevěřila jsem vůbec ničemu a to mi opravdu hodně vadilo (a použitý nadpřirozený prvek byla poslední kapka). Do dalších knížek autorky se už pravděpodobně nepustím.
"Když se někdo pohřešuje, je to jiné, než když zemře. Svým způsobem horší. Smrt nabízí konečnost. Smrt vám dává svolení truchlit. Uspořádat poslední rozloučení, zapálit svíčky, položit květiny. Pustit.
Když se někdo pohřešuje, zůstanete v předpeklí. Uvíznete na divném bezbarvém místě, kde se na obzoru slabě mihotá naděje, a zoufalství a utrpení kolem vás krouží jako sup."
Noční můra všech rodičů, kterou nikdy nechcete prožít. Opět čtivé, a s gradujícím napětím. Propletenec několika osudů, několika smrtí a rodinných tragédií, které jsou vzájemně propojené. Mysteriózní linka, která prochází jako vlákno pavučiny celým příběhem. Z představy, že někde existují "Ti druzí", vám bude přebíhat mráz po zádech.
Pro mě to byla kniha o naději. O rodičovské lásce. O velkém a nezlomném odhodlání to nevzdat. Plná silných a hlubokých myšlenek. Mám pocit, že každá další autorčina kniha je lepší a lepší. Jen tak dál!
"Nemyslel si, že se všechno děje z nějakého důvodu. Když se stane nějaká tragédie, lidé se pokouší pochopit její smysl. Ale podstatou tragédie je, že je nesmyslná. Zlé věci se nedějí pro větší dobro. Prostě se dějí."
Moje první kniha od autorky, tak jsem úplně nevěděl, co čekat. Ve finále hodnotím kladně, pozvolně se rozjede několik příběhových linek a ty se v průběhu začnou proplétat a spojovat ve stále rychlejším tempu. A rozhodně kvituju, že se autorka snažila vysvětlit víceméně všechny logické záhady.
Osobně si ale myslím, že to šlo napsat bez té nadpřirozené linky jako čistokrevný thriller a možná by to pak bylo ještě lepší, takhle si člověk říká, že vlastně pohádka, ale to má každý čtenář jinak.
Autorčin způsob psaní se mi líbí; zamotané tak akorát, napínavé, znepokojivé, plné emocí (jak by ne, když jde o ztrátu dítěte), tajemné, několik dějových linek, které se k sobě blíží a občas se přiblíží nebo lehce protnou, tak, abychom začali tušit souvislosti. Psychologicky uvěřitelné, a to i přes ten závan mysteriózna.
Konec možná trošku překombinovaný, ale ruku na srdce, to bylo tak umně poskládané, že bylo předem jasné, že cesta rozmotání bude hodně složitá, navíc u autorky už notně zamotaný příběh předpokládám. Takže tady trošku přehnaný konec (a přehnané souvislosti) odpouštím. Za kingovský šmrnc palec nahoru, inspirace mi nevadí, naopak.
Lepší jak Křídák (to rozhodně) i než Jáma, prostě tady nebudu přísná a hnidopišská a prohlašuju, že jsem si čtení parádně užila. (90 %)
Ze začátku jsem měla problém se v příběhu zorientovat, ale pak to nabralo spád a četla jsem jedním dechem.
(SPOILER) Autorka se dost odklonila od stylu psaní alá King. Tohle dílo bylo dost jiné. U první půlky jsem měla problém se začíst. Důvod byl asi ten, že moc nevyhledávám psychologická dramata, a takto jsem to vnímala. Ale když jsem to překousla, druhá půlka s vysvětlením stála za to a přečetla jsem to do konce. Námět byl zajímavý. Když jsem se zamýšlela nad Jenny, ona to nebyla nějak příjemná osůbka.
Tahle kniha mě chytla od samého počátku a za večer jsem ji přečetla, jen konec mě zklamal.
Já nevím, co je pro mě u knih C. J. Tudor špatně, ale i když jsem neměla žádná očekávání, nesedlo mi to. Myslela jsem si, že Kříďák je výjimka, protože podobný žánr čtu velmi ráda, ale nedokázala jsem to nějak pobrat a užít si to. Jámu jsem vynechala, raději. Ale pak jsem v knihovně narazila na Ti druzí a řekla si, že si autorka určitě zaslouží druhou šanci. Ne, ne, ne. Neříkám, že to byl odpad, nebo že to bylo zlé, autorka píše moc pěkně a čtivě, ale ta zápletka je....zvláštní. Úvod byl docela zajímavý a čtivý, Gabe mnohokrát jedná jako úplný pomatenec, těžko říct, jak by se zachoval v takové situaci jiný otec. Líbilo se mi, jak se příběh na konci propojil a prakticky vše se vysvětlilo, žádné otevřené konce, jenže to uprostřed? Nevím úplně, jak to popsat, ale nesedlo mi to. Nevím, kde přesně byla chyba, ale asi prostě v tom, že člověk očekává (už podle toho, co vypráví Fran a Alice) nějaké velké záhadno nebo nadpřirozeno a přitom? Měla jsem stejný problém u Kříďáka, prostě asi jen tyhle knihy nejsou vyloženě pro mě. Uvažuji, že zkusím ještě Upálené, ale moc se mi do toho nechce, tak uvidím.
Pocit z knihy - lepší než Kříďák, horší než Upálené. Už jsem si asi zvykla na formu psaní, takže jsem nebyla překvapená, vyděšená, zaskočená.... Víceméně byly věci dané hned od začátku, ale nevadilo to, i tak se to četlo jedním dechem, za tři hodiny přečteno.
Zatím nejlepší knížka od autorky (srovnávám s Kříďákem a Jámou). Námět je relativně originální a byť z něj od počátku čiší spojitost se světem mrtvých, vývoj mě opakovaně příjemně překvapil. Jen tak dál a autorka se vypíše od oslav Kinga ke své originalitě. Osobně jsem měl problém jen s tématem ztráty dítěte, který by intenzivněji do hloubky prožili ti, kteří dítě mají.
(SPOILER) Pár desítek stran mi trvalo, než jsem se do knihy naplno ponořil, pak mě nepustila. Skvělé počtení, jen dle mého gusta (a bez znalosti dalších děl autorky) mohlo být vynecháno to nadpřirozeno.
To byl propletenec, popletenec, pomíchanec, zamotanec a šmodrchanec navrch, až to udělalo kolo kolo mlýnský.
Zajímavé.
Opět jsem se podívala do dark webu, pila benzínkové kafe a pocítila zoufalství, kdy já to viděl a nikdo nevěří, ale nakonec i někdo uvěří...
Poslech audioknihy
Já jsem opět spokojená. Knihu vnímám jako celkem slušný psychothriller, chvíli mi sice trvalo se zorientovat ve všech těch zápletkách, nicméně jelikož mě každá z nich hodně zajímala, tak mi to nedalo a poslouchala jsem a poslouchala jsem, až byl najednou konec. Možná sice trochu překombinovaný konec, ale nevadilo mi to. Co se týče hodnocení audioknihy jako takové – předčítal mi ji pan Vasil Fridrich, mám ještě něco více dodávat? Jeho hlas já naprosto zbožňuji a jdu cíleně po audioknihách, které namlouval a ještě ani jedna mě nezklamala. Z těch tří odposlouchaných knih od C. J. Tudor byli TI DRUZÍ asi nejslabší, nicméně je to pořád v mých očích hodně dobrý psychothriller, který mohu doporučit.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Totální, ohraná (očtená) nuda naprosto o ničem s nepřekvapivou zápletkou a to celé téměř bez jakýchkoli emocí. Naprostá ztráta času. Tudor má mnohem lepší předchozí dvě knihy, které byly svým stylem vyprávění, postavami a krutou brutalitou originální a skvělé, zde ale máte pocit jako by to psal úplně někdo jiný. Dvě hvězdy za to, že se to četlo alespoň dost rychle a svižně to utíkalo.