Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402756/bmid_tiche-roky-yGd-402756.jpg
5
6839
6839
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc libila,postavy mi byli blízké něčim mi připominali něco ze skutečneho života.
Život je nespravedlivý :-). Zatímco paní Mornštajnová předkládá svým čtenářům další a další naprosto skvělé romány, já jen velmi těžce hledám k hodnocení jejích příběhů nové superlativy tak, abych nebyl nucen stále se opakovat. I Tiché roky je totiž bezesporu nutno hodnotit jako úžasnou knihu, která ve čtenáři zcela jistě zanechá nesmazatelnou stropu. A to i přesto, že se jedná v podstatě o úplně jednoduchý příběh jedné úplně obyčejné rodiny. Podobný by asi ve svém okolí našel mnohý z nás, ale uvést ho tak skvělým způsobem do literární podoby, to je malý zázrak. Proto musím nakonec i sám sobě přiznat, že jsem sobec, protože vím, že paní Mornštajnová v současné době poskytuje svůj talent svým i ostatním dětem ve formě pohádkových příběhů a bude tedy asi nějakou dobu trvat, než se my, dospělí, dočkáme něčeho nového.
Tahle kniha je pro mě top a zvykla jsem si na specifický styl psaní. Autorka píše příběhy ze života, nic nepřikrašluje a umí si pohrát s češtinou. Tenhle rodinný příběh mě vtáhl do děje a je velmi čtivý, napínavý. Moc doporučuji.
Úžasně napsaný román vyprávějící příběh několika generací jedné rodiny. Paní Mornštajnová krásně a něžně popisuje příběh ze života, charaktery a vnímání hlavních hrdinů. A jak to v životě bývá, každá rodina má své “kostlivce ve skříni “. Na závěr dochází k dojemnému smíření otce se svými dcerami. Pro mě obrovský zážitek.
Strašně se mi líbí, jak paní Mornštajnová píše. Vždy se jedná o silný a smutný příběh, ale nikdy netlačí na pilu...prostě plyne. Ne každý spisovatel tohle umí.
#ticheroky @alenamornstajnova @aktuellvydavatelstvo
Kniha v sebe ukrýva jeden neskutočne silný príbeh. Dostanete jeden dokonalý silný zážitok. Zamáva vašimi emóciami a ešte dlho bude vo vás rezonovať.
Príbeh má dve dejové línie. Striedajú sa kapitoly otca a dcéry. Pri dcére som mala pocit, že viem čo mám pociťovať k otcovi a postupom som zas nechápala čo ho mohlo zmeniť. Čo sa udialo? Bohdana je krásna aj keď iná, ale za to inteligentná a otec je chladný, nevšímavý a ja som chcela kričať. Kričať, aby sa zobudil, otvoril oči a pozrel sa na to úžasné dievčatko. Kedy sa zmenil? Mala som chuť ho nemať rada... Ale.
Z pohľadu otca sa mi odkrýval jeho život od dieťaťa a autorka postupne odkrýva jeho svet. Svet za čias komunizmu a čas kedy zostal ticho a utiahol sa do stavu, v ktorom ho vníma Bohdana. Nechápe to a čitateľ pochopí neskôr.
Podarí sa im tie roky v tichu a chladu zahodiť a pochopiť či odpustiť?
Ja nechápem ako mi autorka vedela na 200 stranách ponúknuť ucelený príbeh, plný zvratov, emócií, vtesnať doň 2 pohľady a k tomu celý 80 ročný život otca. Všetko, každé písmenko má svoje miesto, postavy svoje charaktery, ktoré cítite a k tomu ako bonus...tento príbeh sa číta jedným dychom.
Ak by ste mali možnosť v ťažkých časoch emigrovať, urobili ste to?
Za mňa 5
Ďakujem vydavateľstvu za možnosť si knihu prečítať.
#rodina #laska #hudba #socializmus
#spolupracasnikou #bookstagram
“Tiché roky od Aleny Mornštajnové je tichým, ale silným příběhem, který se hluboce dotýká lidských emocí a mezilidských vztahů. Kniha rozkrývá komplikovanou historii rodiny, kde mlčení nahrazuje slova a tajemství se ukrývají pod povrchem běžného života. Vyprávění střídá pohled dvou generací – otce Svatopluka a jeho dcery Bohdany – což postupně odhaluje nejen jejich vzájemné neporozumění, ale i hluboké rány, které oba nosí. Mornštajnová brilantně zobrazuje, jaké následky má nedostatek komunikace a jaké škody mohou být napáchány, když se bolestné vzpomínky zametají pod koberec. Každá stránka vás přinutí zastavit a zamyslet se nad vlastními vztahy a nevyřčenými slovy, která mohou být někdy důležitější než ta vyslovená. Tento emocionálně bohatý příběh rezonuje dlouho po dočtení a přináší otázky, které si čtenář nese s sebou – může být ticho někdy hlasitější než samotná slova?
Já mám nejspíš dlouhé vedení. To, že je Bohdana opravdu němá, mi došlo až někdy v poslední čtvrtině knížky. Tím, že ten příběh Bohdana "vypráví", tak jsem si myslela, že nemluví, jenom když nechce.
Příběh to je zajímavý. Lidské charaktery vykreslené věrně.
Zakončením knih od autorky se pomalu ale jistě dobírám k pocitu, že po přečtení poslední věty bych něco v těsné blízkosti rozflákala.
Já prostě potřebuju vědět, jak to dopadlo!
Velmi zajímavá rodinná historie, u která jsem s napětím čekala, jak se bude příběh vyvíjet. I když jsem si to nemyslela, tak mě více zaujal a více jsem prožívala příběh Svatopluka, než Bohdany.
Příběh je psán ze dvou pohledů a je to napsáno tak dobře, že má čtenář pocit, jakoby opravdu byl psán dvěma různými osobami.
Určitě mohu knihu doporučit.
(SPOILER)
Po přečtení Hany, která je za mě naprosto skvostným dílem z pera paní Mornštajnové, jsem si musela přečíst další z jejích knih.
Kniha Tiché roky je stejně čtivá jako Hana. Děj lehce plyne. Od začátku jsem se začetla a najednou jsem byla na konci. Příběh je opět vyprávěn ze dvou pohledů - Bohdany a Svatopluka.
Svatopluka mi bylo od jeho narození líto. Je hrozné, když matka nechce své dítě a nedokáže ho mít ráda. Pak se objevila Eva a Svatopluk poznal jaké to je, když ho má někdo rád. Bylo mi úzko, když postupně ztratil Blanku a Evu. Asi chápu, proč měl s Bohdanou tak špatný vztah, ale i tak mě to mrzelo a bylo mi to líto. Po přečtení knihy mi je jasné, proč autorka zvolila tento název. Bohdana a Svatopluk spolu dlouhá léta nepromluvili. Kniha končí slovem ,, Tati." Jen to jedno slovo mě rozbrečelo. Přála bych si kapitolu navíc. Takhle se mi to zdá nedokončené.
(SPOILER)
Kniha, jejíž název zapůsobí po dočtení o to víc. Příběh vlastně není o nějakých nervy drásajících událostech, ale tím je možná i zajímavější. Každý si neseme nějaké své představy, problémy a nepěkné osudy. Často se o nich ale nechce člověku před druhými mluvit a navíc to může být dost těžké se takto otevřít. A z toho pak mohou vznikat nedorozumění, nepochopení, pocit nepřijetí a odsunutí.
Mornštajnová to tady tak hezky popsala, až mi někdy i toho oddaného, velmi drsného (ale v samotném jádru velmi křehkého) komunisty Svatopluka bylo líto. Ten neměl světlou minulost a i nadále způsobil alespoň Bohdaně trauma na celý život. Jak paradoxní nakonec je, že o něj musela pečovat a trávili spolu (oba již nemluvní) nejednu hodina ticha. Zkrátka tiché roky, které nemusely být.
No ale ten závěr? Vlastně bravurní, už jen tím, že víme kdo pronesl poslední “Tati", protože Bohdana to být nemohla.
Ale já bych vážně chtěl nějaký dodatek! Jak to dopadlo? Dostal Svatopluk mrtvici, poslal Blanku ke všem čertům, nebo se usmířili?
Zoufalý, depresivní příběh jedné zdánlivě obyčejné rodiny. Velmi těžké téma, skvěle vykreslené povahy jednotlivých postav. Nemám co vytknout, snad jen trošku useknutý konec, klidně bych se dočkala nějaké kapitolky navíc.
Alena Mornštajnová se opět ukázala jako mistryně laskavého psaní o velmi nelaskavých věcech.
Další kniha od Aleny Mornštajnové, která ve mně zanechává spoustu pocitů. Příběh je zajímavý, těžký, zoufalý a místy depresivní. U posledních dvou kapitol mi bušilo srdce napětím a očekáváním, jaký bude konec. Ten mě malinko zklamal, a to z důvodu neuspokojení mé zvědavosti - jak to bude dál? Výhoda tohoto konce je, že si každý čtenář může udělat svůj závěr a příběh doplnit. Knihu hodnotím pozitivně, pozadí komunismu je pro autorku charakteristický a těžkost osudů lidí je čtivě popsaný. Rozhodně doporučuji, i když to není lehké čtení.
Na knížce mě opět zaujala už obálka i další ilustrace uvnitř, také podobná kompozice knížky, kdy postupně odhalujeme víc a víc z minulosti, názvy kapitol i jejich propojení stejnými slovy je zajímavé, stejně tak jejich různá forma vyprávění. Knížka je velmi dobrá, rodinné drama dává mnoho podnětů k zamyšlení. Doporučuji, přečtete rychle.
Celkem čtivá kniha, chtěl jsem vědět jak to celé dopadne. Nicméně charakter pana Svatopluka by se dal shrnout velmi lakonicky - asociální magor. Celý závěr je dost ujetý a nelíbil se mi.
Pokud se chcete uvalit do solidní deprese, tak je to zdařilé dílo ;-)
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Když jsem knihu začala číst, zjistila jsem, že jsem ji už jednou četla. Nemohla jsem si však za žádnou cenou vzpomenout na děj, tak jsem četla dál. S každou další přečtenou stránkou jsem si na děj vzpomínala, ale nikdy na to, jak to bude dál. Nakonec jsem ji dočetla opět až do konce, ale mám takový pocit, že mi ani napodruhé v paměti či srdci natrvalo neuvízne. Mám radši příběhy, které jdou víc do hloubky, tady to dost klouže po povrchu.