Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6873
6873
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Asi bych se opakovala, kdybych psala, že pani Mornštajnová píše opravdu skvělé knihy!
Přiběh byl opět silný a vůbec mi nevadilo, že tentokrát se odehrává na domácí scéně. I tak se dostává pod kůži a vy chcete číst dál a dál.
Opravdu mohu jen doporučit, 5z5
Výborné prolínání čásových linek, které mi nedovolilo přestat číst. Dobře vykreslené postavy, zajímavý pohled otce na svět. Autorka nesoudí, každý si můžeme na osoby udělat svůj pohled.
Neznám mnoho knih ani autorů, o kterých bych s klidným svědomím mohla říct, že si je přečtu znovu. Paní Mornštajnová je neuvěřitelná, jak nám tady sází jeden příběh ta druhým, má neskutečné historické znalosti, životní zkušenosti, nadhled a vypravěčský um.... Když tyto věci zamícháme a propojujíme, nemůže z toho vzniknout nic jiného, než parádní dílo, hodné přečtení hned několikanásobného. Tady navíc zjišťujeme, že vyslovené slovo jako takové může hodně ublížit, nejde vzít zpátky, tak jako okamžik rozhodnutí. Nebudu vyzrazovat, co mě dostalo až úplně v závěru, to bylo nefér k těm, co knížku ještě nečetli. Opět děkuji autorce, rozhodně knížka dostane důstojné místo v knihovně.... (Jdu se shánět pomalounku po knize Listopád.)
Moc se mi líbila doba, do které byl příběh zasazen. Celá kniha na mě udělala velký dojem, a ten konec?? Nemám slov.
Kniha je, jak je u autorky obvyklé, opět psaná čtivě a s lehkostí, ve více časových/dějových liniích, ale příběh samotný mě oproti Haně a Slepé mapě nijak nezaujal. Jde o komorní vyprávění o jedné rodině ve 20. století, s mnohem menší vazbou na dějinné události a důrazem na soukromá dramata a vztahy, ale nějak mě to celkově moc neoslovilo.
Krásný, silný, dojemný a uvěřitelný příběh o síle slov, jak těch vyřčených tak i těch, která si z různých důvodů necháváme pro sebe. Alenu Mornštajnovou obdivuju právě za její nádhernou práci se slovy a proto se také k jejím knížkám ráda vracím, jako teď k Tichým rokům.
Opět skvělá kniha k zamyšlení. V knize jsem našla některé shodné rysy i s mnou rodinou. Velice se mi líbilo, že jedna situace byla vykreslena z pohledu více osob. Příběh neustále gradoval a pomalu se rozuzloval. Jak to všechno vlastně bylo z pohledu všech zúčastněných, nám autorka ukázala až na samotném konci knihy. Kniha ukazuje, jak se lišil život lidí během 2. světové války, komunismu a po revoluci. Tento kontrast se mi velice líbil. Doufám, že se každý čtenář nad knihou zamyslí a případně něco ve svém životě změní, aby kniha splnila svůj účel. Bohužel k tomuto prozření někteří dojdou velmi pozdě a nebo nikdy. Kniha tak může otevřít oči dříve, dokud jsme ještě neztratili většinu svého času :) Ačkoliv na mě kniha působila velice depresivně, tak i tak určitě doporučuji přečíst.
První setkání s autorkou a jsem moc mile překvapena. Příběh plynul hladce, způsob psaní mi sedl, bylo to celé takové.... laskavé, milé a domácí (v tom nejlepším slova smyslu). Hrozně se mi líbil ten detail, jak jedna kapitola končila nějakou větou a následující tou větou začínala. Díky, čtenářská výzvo, že jsem překonala svůj "odpor" k všude vychvalované knize a autorce.
Já jsem ještě knihu z pohledu zarytého komunisty nečetla. A něco do sebe to asi mělo... Přesto byl tak dobře naspsán, že o celou knihu vlastně nic moc neomlouvalo a tak jsem ho neměla ráda ne proto, že byl komanč, ale že byl teda dost odpornej člověk. A já negativní postavy žeru! Asi ráda někoho nesnáším. :D zamotávám se do toho, každopádně boží!
PS: Nečekala jsem od toho vůbec nic, říkala jsem si... však ona němůže psát vše dobře! a ono zatím ano.
Po Listopádu druhá kniha autorky, kterou jsem přečetla. Určitě ne poslední, a to nejsem úplně fanoušek tuzemské literatury. Sice mně nezasáhla tolik, jako první zmíněná, ale to neznamená že by byla horší. Ale ten konec mně naštval. Já chtěla vědět co bude dál
Tato kniha ve mne zůstává a zůstane na dlouho ... ani nenalézám slova hodnocení. Zkrátka další úžasné dílo od A. Mornštajnové ... DOPOROUČUJI k přečtení.
Nádherný příběh ze života. Smutný, ale i plný naděje. Pro mě to byla citová masáž s mokrým kapesníkem, hlavně v závěru knihy. Díky audioknize, s klavírní hudbou prostě super.
Další skvělá kniha od paní Mornštajnové. Autorka vypráví příběh očima otce a dcery. Je zajímavé sledovat ten samý příběh z pohledu dvou lidí. Moc se mi líbil popis postav i celkově styl psaní. Knihu jsem přečetla za dva dny, ocenila bych, kdyby byla delší. Konec byl překvapivý, ale zůstal jaksi otevřený. Zajímalo by mě, co se s postavami stalo dál.
Krásná kniha, smutný příběh. Jen ten otevřený konec...... Aspoň je o čem přemýšlet.
Toto byla první kniha od A. Mornštajnové, kterou jsem četla, a musím říct, že byla naprosto skvělá. Četla se jedním dechem, měla jsem ji za dva dny přečtenou. Příběh se střídá vyprávěním dcery s vyprávěním "vypravěče" o jedné rodině a je úplně strhující.
Znova jsem se vrátila k této knize a opět líbilo.Moc se mi líbí jak je kapitola otec končí slovem,který naváže dcera,Děj a postavy jsou napsané moc hezky a čte se to tak hezky jako kdyby vám vyprávěla příběh právě vám doma.Na paní spisovatelce se mi líbí,že píše ze života,o radostech,starostech,příznivému a nepříznivému osudu,je to stejné jako v životě.
Nebylo to tak dobré jako Hana. Charaktery, které v knize byly, mi připadaly nějak přepálené, všechny rysy, kterých jsme si měli všimnout, byly na stupnici 1-10 na čísle 10. Ale protože to je kniha, která mi nesplyne hned tak s ostatními, dávám i tak 5*.
Tak nevím...
Úplnou náhodou se mi do rukou dostala tato kniha - Tiché roky od Aleny Mornštajnové. Měla dobré recenze a hodila se mi do Čtenářské výzvy , tak jsem se do ní pustil.
Teď jsem jí dočet a jsem plný hodně smíšených pocitů.
První polovina knihy mi připomněla v některých pasážích moje slohové práce ze základky. Pak přišel celkem nečekaný zvrat a kniha dostala relativně spád. A poslední stránky už člověk jen hltanu, jak to dopadne.
Autorka vypráví příběh jedné rodiny očima otce a očima dcery. Vyprávění se k sobě díky sjednocující se časové linii postupně přibližují. A i když jsou životy otce i dcery a jejich vzájemná vazba celou dobu pečlivě popisovány, objevují se nové, důležité detaily jejich života.
Spíš než příběh samotný, jsou pro mne zajímavější myšlenky a otázky, co kniha vyvolává. Že i když člověk že svého pohledu dělá maximum, tak to pro okolí tak nevypadá, spíše naopak.
I když to není můj šálek kávy a tyto knihy nijak nevyhledávám, přečtení nelituji
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Když jsem knihu poprvé spatřila, bylo mi jasné, že si ji musím přečíst. Zaujal mě nejenom obal, ale i název. Během čtení si tahle kniha otevřela bránu do mého srdce. Má nádherný děj, který nemůžete přestat číst, nutí vás se nad ním zamýšlet... Je to prostě kniha na kterou jen tak nezapomenete.(A teď se budu opakovat i já..) Paní Mornštajnová píše úžasné knihy, které přečtete jedním dechem. Veliká poklona.