Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6875
6875
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Román o životě, o rodině, o vztazích, o tom jak jednání jednoho člověka může ovlivnit život jiného člověka i když nevědomky, o tom jak moc nás naše zkušenosti utvářejí. Z větší části byl příběh spíše smutný, avšak zvědavost mi nedala a celý příběh jsem doslova zhltla. Konec zůstává otevřený a má své kouzlo. Ale stejně... ocenila bych ještě malou kapitolu :)
Kniha je napsaná moc hezky, tak jak jsem u paní Mornštajnové zvyklá. Jen to byl příběh smutně beznadějný. Kniha by se klidně mohla jmenovat promarněné roky. Viníkem všeho toho byl pro mě Svatopluk. I když to byla postava veskrze nepříjemná, která mě od začátku iritovala už svými komunistickými názory. Těšila jsem se, kdy prohlédne, ale k ničemu takovému nedošlo. Prostě jen politováníhodný člověk, který své názory a postoje (teď už nemyslím jen ty politické) nedokáže podrobit kritickému zkoumání a který se jich zuby nehty drží celý život. Nejsou mu nic platné životní rány, zůstává stále ve svých názorech, přesvědčeních a postojích. Jeho smůla, která ale bohužel ovlivnila i jeho blízké.
A pak je tam ještě silné téma viny a trestu.
"Mám takový život, jaký si zasloužím. Po vině má následovat trest a potom snad přijde odpuštění. Tím, že jsem utekla, jsem potrestání neunikla, jen jsem je přetavila v nekonečnou agonii, z níž není úniku.
Paní Mornštajnová mě baví. Kniha opět úžasná, velice čtivá. Krásný příběh jako vždy, doporučuji.
Zajímavě napsaná kniha. Zpočatku jsem se nemohla začíst, ale od poloviny mě knížka velmi zaujala. Škoda jen, že se nedozvíme, jak dopadl vztah mezi sestrami a otcem dále
Nemuzu si pomoct, ale celkove me ten dej asi tolik nezaujal a konec knihy mi prisel takovy jakysi zrychleny a odflakly oproti zbytku, zklamal me.. dospela zena vazne vubec nemluvi? Chvilemi to bylo takove az trapne..
Velmi pěkná knížka. Přečtena jedním dechem. Jen mě mrzí otevřený konec. Jinak jsem z knížky nadšená.
(SPOILER)
Za mě úžasná kniha. Nejdříve jsem si všimla krásné třpytivě hnědé barvy na titulní stránce a notové osnově, která vlastně celým příběhem prostupovala. Jako geniální vidím to, že začátek věty je vždy stejný jako konec poslední věty v předchozí kapitole, velmi originální!
Bez přehnaných spoilerů, moje poznatky ke knize jsou následující: Samotný název knihy, přesněji několik jeho významů, jsem pochopila až v průběhu čtení. Kniha je doslova přecpaná emocemi, z těžkých osudů jednotlivých postav až mrazí. Bohdany, jedné ze dvou vypravěčů příběhu, mi bylo neskutečně líto. Chování, které musela přijímat, ačkoliv mu nerozuměla, bylo tak nespravedlivé. Po celou dobu jsem si přála, aby maličkou holčičku její táta obejmul a aby věci nebyly tak, jak jsou.
Knihy Aleny Mornštajnové se čtou úplně samy, i proto patří k mým nejoblíbenějším. Autorka je opravdu mistryně slova: "Léto pomalu umíralo a Jiří se rozhodl umřít s ním.". Jedním slovem dokonalé.
Je to sice kvalitní a zajímavá kniha, ale když to srovnám se zbytkem autorčiny tvorby, tak mně osobně připadá nejslabší. Je to takové příliš popisné. Autorka nejde do hloubky postav jako v Haně ani nehýří nápady a vedlejšími příběhy jako Hotýlek.
Kniha o tichej a zakríknutej Bohdane, jej rodine a priateľoch. Myslel som si, že toto je najnovšia kniha od pani Aleny, ale nie, je predposledná. Listopád už mám za sebou, ten kalendárny naopak, pred sebou. Obe tieto knihy sú skvelé, tak isto ako tie zvyšné od pani Autorky. Teším sa na ďalšie. Pri čítaní som sa nenudil veru ani chvíľu.
Dal jsem si od komentáře odstup, protože jsem váhal mezi kladným a záporným hodnocením. Každopádně to byl zajímavý příběh a i když mě to chvílemi moc nebavilo, přesto jsem čekal jaký bude konec. Je to kniha jaké moc nečtu ale přinutila mě občas k zamyšlení a to je myslím dobře. Minulost by se měla občas připomínat. Takže nakonec spokojenost.
Je to první kniha, kterou jsem od této autorky četla. Kniha se mi moc líbila, co mě nadchlo, bylo to, jak každá další kapitola začínala slovy, kterými končila ta předcházející, to jsem v knize ještě nikdy neviděla. Postupem se příběh (respektive dvě linie příběhu) krásně odvíjel, postavy byly skvěle vykresleny, vše začalo do sebe zapadat, doplňovat se, a najednou přišel okamžik, kdy si to člověk celé spojil a začalo to dávat smysl. Četlo se to velmi dobře, ale ten konec mě fakt naštval. Nesnáším takové otevřené konce. Mám pocit, jako by mě autorka okradla o rozuzlení, a za to bohužel dávám jednu hvězdičku dolů.
Příběh více generací vyprávěný strhujícím způsobem. Přečetla jsem opravdu rychle. Bavilo mě, jak se postupně příběh vykresluje a přibývá malých detailů. Člověk na konci knihy rozumí i postavám, které mu nejsou na začátku sympatické. Výborné.
Nejraději bych hvězdičku strhla za ten konec....prostě nemám otevřené konce ráda, teda pokud autorka neplánuje druhý díl jako pokračování, ale zase byla kniha mnohem lepší než slepá mapa, takže abych byla spravedlivá nechám plný počet
Každopádně super kniha a ráda si zase nějakou přečtu
Jako vždy pečlivě propracovaný příběh napříč různými generacemi v rodině, srozumitelné, čtivé, dokonale vykreslené postavy a jejich myšlení... Od autorky je to již čtvrtá kniha, co jsem četla a začínám ji řadit na hodně vysoké příčky v mém žebříčku.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Četla jsem od Mornštajnové všechny knihy a tahle se liší tím, že dopodrobna rozebírá příběh jedné rodiny. Je psaná trochu jiným stylem a přesto mě hned uchvátila a přečetla jsem jí během dvou večerů.
Krásná práce.