Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6875
6875
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Další pěkný příběh z pera A. Mornštajnové. Knížka se dobře četla. A ta její čeština, slovní obraty, různá přirovnání, to je nádhera. Chválím též úplnou absenci chyb. Ale přála bych si, aby autorka taky někdy napsala knížku, kde se nebude otírat o politiku a prezentovat neustále tu svou zášť vůči "dřívější" době.
Za mě nejslabší kniha od paní Mornštajnové. Psaná sice velice čtivě, jen téma takové trochu nic moc... Jak se dá vystudovat střední škola a plout životem, aniž by člověk promluvil, nechápu.
Úžasná kniha! Příběh mě naprosto strhnul, začala jsem číst a nemohla jsem přestat, dokud jsem nedočetla celou knihu. Na poslední straně jsem měla slzy v očích…
Moc se mi líbilo prolínání děje z pohledu otce a z pohledu Bohdany, i to, jak jedna kapitola končí a další stejnými slovy začíná.
Skvěle vykreslené hlavní postavy, které s přibývajícími stránkami odhalovaly svá další tajemství.
Paní Mornštajnovou jsem objevila až nedávno a po přečtení této knihy vím, že to rozhodně nebude moje poslední a dle recenzí se mám na co těšit.
Tiché roky je neuvěřitelný příběh, i když vzhledem k době, ve které se odehrává až tak neuvěřitelný rozhodně ne. Bavil mě do poslední stránky, je to opravdu silný příběh rodiny, kde jsou vazby tak zpřetrhané, nutí až k zamyšlení.
Opět krásná silná kniha .. zajímavý lidský osudy .. život nejde nalajnovat dokonce, ale můžeme si zvolit cestu sami nebo taky ne...
I kdyz jsou jiné její knihy o trošku lepší, přesto to bylo příjemné čtení, protože je to oblíbená autorka. Líbí se mi, že její knížky jsou o životě, o lidech a jejich příbězích a jsou psané poutavě.
Opravdu velice strhující a zajímavý příběh osudu života několika lidí, který se opravdu mohl stát.
Četlo se to dobře, děj utíká, ale příběh mě prostě nezaujal, a to nebyla má první kniha od Mornštajnové. Třeba Slepá mapa mě bavila víc.
Milujem Alenu Mornštajnovú. Jej štýl, jej jazyk, jej formu. Hanou ma uchvátila, Tichými rokmi ma dostala.
•
Tiché roky sú príbehom rodiny Žákových. Otca Svatopluka a dcéry Bohdanky. Každý má svoj príbeh, svoj pohľad, svoju pravdu. Keď si ale vypočujeme postupne sa prelínajúce obe strany, všetko začne do seba zapadať a odrazu dávať zmysel. Nekrivdíme ani jednému, hoci sprvoti tomu tak bolo. Odkrývame tajomstvá a zisťujeme, prečo je vzťah otca a dcéry taký komplikovaný, smutný, ba priam strašný. V Bohdaninom rozprávaní sa otec javí ako veľmi negatívny, zatrpknutý a nesympatický človek, no v kapitolách o jeho živote zisťujeme, že za jeho správanie a charakterové črty môže ťažká minulosť. Odpor voči jeho postave sa postupne mení na pochopenie. Každý si životom nesie svoj kríž, svoje trápenia a rany, ktoré po životných stratách zanechávajú prázdno v srdci po milovaných, ktorých už nikto nikdy nenahradí napriek všemožnej snahe.
•
Oceňujem detail, kedy striedanie rozprávania z pohľadu otca a dcéry spája zhodná posledná veta kapitoly s prvou vetou nasledujúcej kapitoly.
Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala, tedy melancholický rodinný příběh. Děj je vyprávěn retrospektivně, kdy kapitoly dcery vyobrazují součastnost a kapitoly otce minulost. Přestože začátek byl poklidný a seznamoval nás s postavami, v 11. kapitole nastal zlom (něco se stalo) a já jsem nebyla schopná knihu odložit. Autorce se navíc nedá odepřít výborný a zároveň jednoduchý styl vyprávění, který se opravdu dobře čte.
Tohle bylo hodně náročné čtení. Příběh o osudech a tajemstvích jedné rodiny, která to neměla lehké. Bylo to i tou dobou, kdy se kniha odehrává, ale i celkovým nastavením myšlení některých členů rodiny a společnosti. Rodina je základ státu. Ale to co se všechno v této knize odehrálo a stalo, jaké to mělo všelijaké následky. Co by se stalo, kdyby bylo jenom trochu něco jinak. O tom teď můžeme každý jen přemýšlet. Až do konce jsem čekala co se stane, konec je k tomu přemýšlení značně nakloněn...
Autorka prostě umí vytvořit skvělé příběhy, které po dočtení ve čtenáři zanechají stísněný pocit a nenechají zapomenout….
Další z knih, které neumím objektivně posoudit. Popisný sloh se podobal novinařině a ve mně zanechal celý příběh pocit hodně špatné nálady...
Omlouvám se tímto všem vděčným čtenářům Aleny Mornštajnové.
(SPOILER)
Tiché roky mě tedy vůbec nezaujaly - už dlouho jsem nečetla knihu, kde bych necítila ani špetku sympatií s žádnou z postav. Spousta dějových linek nebo zvratů byla taková odfláknutá a konec předvídatelný bez jakékoliv katarze.
A neodpustím si poslední poznámku - úplně vidím, jak se němá dívka v první třídě učí číst, jak prochází zkoušením, referáty, hodinami cizího jazyka a maturitou, a vše zvládne posunky, zvednutým obočím a nakrčeným nosem - tak určitě.
Mornštajnová má v repertoáru rozhodně lepší knihy, tahle moc nezaujme.
Ja ty otevrene konce nemam rada, jen kvuli tomu ubiram hvezdicku. Jinak se mi kniha moc libila, bohuzel jsem ji nejvic zacala "hltat" prave u konce
Kniha docela zajímavá, občas trochu "přitažená za vlasy". Vážně Bohdana vystudovala průmyslovku bez jediného slůvka ?
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
(SPOILER) Dlouho jsem se nemohla začíst, až tak třetí třetina knihy mě zaujala. Až na konci knihy jsem zjistila, že Bohdana nemluvila, myslela jsem, že otřesný zážitek z dětství už dávno pominul. To nemluvila ani na svou dcerku? Od Mornštajnové mě zatím zaujala jen Hana, je mi líto.