Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6876
6876
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Mně se moc líbí styl vyprávění paní Mornštajnové, protože to umí tak, že si názor na postavy musí čtenář udělat sám. A v této knize obzvlášť. Každá postava má své rysy, vyvolává emoce ve víru událostí, které jí ovlivňují, ale posouzení je na nás. I když působí postava nesympaticky, tak samotný příběh zůstává “ neposkvrněný “. A to už považuji za mistrovský styl psaní.
Moje první knížka od této autorky. Poutavý příběh! Ani jedna postava není kladná, každá je detailně vykreslena se všemi negativy. Autorka má velmi čtivý jazyk, dokonale umí vtáhnout do příběhu, nelze hodnotit jinak...
Moc u knih nebrečím ,ale mám jednu myšlenku že pokud u něco brečím a zároveň se směji je to dokonalé ať je to kniha film nebo koncert .Kniha, která mi zůstane dlouho v paměti.Vše už zde bylo napsáno a nebudu se opakovat. Rozhodně si knihu přečtěte, fakt stojí za to a jsem ráda že jsem si ji koupila.Za mě přidávám do 5 nejlepší mých čtených .
Kniha od jedné z našich nejčtenějších spisovatelek. Tato mi přišla z těch, co jsem od ní přečetla, nejslabší. I tak je to ale kvalitní literatura.
Jsou knihy, které si přečtete a jejich děj časem zapomenete, ne tak knihy paní Mornštajnové. Tiché roky je její další kniha, která se mi dostala pod kůži. Škoda, že závěr nebyl trošku delší ... nebo, že by jsme se mohli dočkat třeba dalšího dílu... :-)
Překrásná, čtivá, dojemná kniha. Jsem hrozná ráda, že jsem se rozhodla, ji přečíst.
Tiché roky jsou knihou hlasitou…
Když jsem knihu četla, cítila jsem, jak mě doslova vyživuje. Tenhle pocit, který rozhodně nezažívám s každou knihou, vyloženě miluji.
Věty zpívaly. Byly sladěné, rytmické. Nastupovaly přesně ve chvíli, kdy měly být vyslyšeny. Celá kniha přede jako dokonale seřízený stroj. Jedno jediné slovo nechybí ani nepřebývá. Dokonalá řemeslná práce. Dechberoucí melodie...
Knihy, které píše paní Mornštajnová, připomínají důvod existence literatury. Neboť mají vše, co knihy dokážou dát. Mají toho víc než jiné.
A já jsem neměla čekat tak dlouho… Ode dneška nebudu vzpomínat jen na Hanu, ale i na Tiché roky. A vyhlížet budu ty nejvhodnější dny pro Slepou mapu, Hotýlek a Listopád.
Tiché roky jsem prožila za pouhé dva dny. A už vím, že mě zítra bude mrzet, že nemohu pokračovat dál. Protože po poslední větě této knihy životy postav pokračují, ale jen v našich hlavách… Otázka vybízí k odpovědi.
Zamilovala jsem se do té knihy po první stránce. Věděla jsem, že jsem doma. Že tahle kniha bude příjemná i bolestná zároveň. Že postavy nebudou jen z papíru, nýbrž z masa a kostí a budou na čtenáře z knihy doslova křičet…
Tiché roky jsou další knihou, kterou jsem si vpustila příliš hluboko do duše… Bolelo mě z ní. Dívala jsem se na modrou oblohu a viděla šeď.
Přes všechnu tu melancholii ve mně miluju, když se mnou tohle knihy dokážou. Plně se jim oddávám a nechávám je ve mně dělat nepořádek.
Jsem z knihy smutná.
Ale šťastná jsem víc. Za to, že jsem knihu mohla přečíst. Hodně pro mě znamená. Hodně z ní cítím.
Děkuji, paní Mornštajnová. A bezmezně vás obdivuji…
Tak jak jsme u autorky zvyklé, opět krásné čtení a překvapivé zvraty v ději. Trochu mě mrzelo, že nebyl o něco více popsán život Blanky v emigraci. Jinak jako obvykle u mé PANÍ SPISOVATELKY plný počet hvězdiček.
Nebyla špatná, ale ze všech knih Mornstajnove za mě nejslabsi :) po ní Hotýlek
Knihy spisovatelky Mornštajnové mně velice zaujaly a odvažuji se tvrdit, že jejich kvalita je stále docela na vysoké úrovni.
Tak jak je u paní Mornštajnové zvykem, je to další kniha na pohodu se zajímavým dějem a příjemným psychologickým napětím. Mně se tento styl moc líbí. A nyní ještě ozvláštněn slovními spojeními - tam, kde jedna postava končí, stejnými slovy začíná postava druhá. Je to zajímavé, neobvyklé, propracované. Prostě další klenot od této, pro mě výjimečné, spisovatelky v knihovně.
Opět nádherná kniha, úžasně vykreslený a napsaný příběh o rodinných vztazích plný lásky, smutku,bolesti, plný emocí, vyprávění otce a dcery mělo spád, knihu jsem si velmi užívala, jako všechny její knihy, se i tato zařadí mezi moje TOP. Paní Morštajnová je moje oblíbená autorka a už se těším na její další novou knihu Listopad. Doporučuji a opět bych dala kdyby to šlo 10*.Bravo, super.
Úžasně napsáno - jak z pohledu zakřiknuté, nemilované dcery, tak z pohledu bolestí zlomeného otce.
Většinu knihy jsem proplakala, sdílela jsem s nimi každou bolest a ztrátu. Moc krásný emotivní příběh
Poutavě napsaná kniha, silný příběh. I po delší době se v myšlenkách k ději vracím.
Tahle témata rodinných dramat a tajemství na pozadí dějinných událostí jsou velmi vděčná, vyvolávají pocity soucitu, lítosti, rozhořčení a vedou k přemýšlení, do jaké míry je člověk schopen sám řídit svůj život.
Záleží, jakým způsobem se vylíčí, s jakým citem vypráví.
A v tom je pro mě tato kniha paní Mornštajnové výjimečným dílem.
Příběh a postavy jsou velice věrohodné, vliv dějinných událostí načrtnut velmi lehce, kombinace kapitol je rafinovaná a nutí číst dál.
Výborná práce.
85%
...Ticho našeho domu bylo nervózní a křehké, naplněné nevyřčenými slovy. Hrozilo, že se protrhne a všechna zadržovaná slova se vyhrnou ven, zůstanou viset ve vzduchu a už nikdy se na ně nepodaří zapomenout.
Nevím, proč mě Alena Mornštajnová dosud míjela, nebo spíš proč já jsem míjela ji. Píše neobyčejně čtivě, jasně a srozumitelně, postavy má vykresleny tak dokonale, že si k nim musíte najít vztah a vytváří silné příběhy. Já jsem byla dojatá, což se mi stává u mála knih. Navíc se jedná o příběh, ke kterému se zase ráda vrátím, i když z něj dýchá tolik smutku a melancholie.
Děkuji Vám paní Mornštajnová za tento čtenářský zážitek.
Bezprostředně po přečtení jsem nedokázala najít slova, která by vyjádřila, co jsem právě přečetla. Nyní, o několik hodin později, stále nemohu popsat tuto knihu, která je v mnoha ohledech výjimečná, ale i natolik depresivní, že si ji ještě dlouho budu pamatovat. Kniha je napsaná velmi čtivě, nikde jsem se nezadrhávala, příběh byl plný nostalgie z dob komunismu. Přesto je kniha o rodinných vztazích, silných lidských příbězích a každá věta měla svůj smysl. Jasně, Haně se nevyrovná, ale stále jde o velmi kvalitní knihu od této úžasné a hlavně české spisovatelky, kterých je v této době málo. Doporučuji.
Takhle vypadá kvalitně napsaná kniha :)
Za mě silný a smutný příběh, ne úplně nepodobný Haně. Ale se skvěle vykreslenými postavami a s udržením napětí v každé větě.
Baví mě, jak snadno a rychle se knihy této autorky čtou, jak přirozeně plyne děj. Ale že by mě příběh nějak ohromil se asi říct nedá.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Autorka opět nezklamala. Líbil se mi způsob vyprávění, díky němuž jsem musela otáčet dál a dál až najednou byl konec. Postavy nebyly jen černobílé a dokázala jsem se do nich vcítit. Po poslední větě kniha nekončí a v naší mysli pokračuje dál..