Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408674/bmid_tiche-roky-Vcp-408674.jpg
5
6878
6878
Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky. Cenné na jejím psaní je nejen zvolené téma, ukotvené v autentické české minulosti, ale především práce s jazykem. Mornštajnové psaní je nesmírně citlivé, přitom však nikterak sentimentální, bez kapky sebelítosti, směřované k postavám.... celý text
Přidat komentář
Tady není co řešit, Alena Mornštajnová má dar. Má dar, že její knihy vás pohltí, postavy z knih se stávají skutečnými lidmi, chcete s nimi trávit víc času, chcete je poznat, chcete je pochopit, ta psychologie postav je neuvěřitelná, všední příběh se v rukách Mornštajnové stává nevšední. Je to skvělé!
Dovedně poskládaný a vygradovaný příběh. Sem tam trochu banální, občas naopak málo uvěřitelné. Velmi čtivé.
Pohodové, odpočinkové čtení. Jednoduché příběhy dvou lidí, které ukazují jak odlišně lidé vnímají svět. Velmi pěkné jazykově a stylisticky napsáno.
Nedokážu přesně popsat své pocity z četby této knihy. Není to ten příběh, ze kterého jsem si sedla prdel, ani ten příběh, u kterého bych se smála nebo brečela (U Hany to byly slzy).
Ale příběh byl skvělý, úžasný. Dokonale promyšlený a skvěle napsaný. Střídání postav, střídání ich/er formy, postupné odhalování rodinného tajemství. Děj zapadal, při čtení ve mě vyvolával řadu otázek - absurdnost, odcizení, pochopení lidské povahy. Autorka bravurně vykreslila postavy a jejich charaktery se po celý příběh nádherně vyvíjely. Ani nevím, jestli mi bylo líto Svatopluka, jeho matky, Bohdany, Běly, Evy... nevím, asi všech a zároveň nikoho. Tak skvěle to bylo propracované. Za konec jsem ráda, byl stále trochu ponurý s neodpověděnými otázkami, ale já jej považuji za happy-end. Skvělé!
Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy začíst, teprve s ubíhajícími stránkami jsem dokázala docenit naprosto strhující příběh, který mě zcela pohltil. Zajímavé odhalování rodinného tajemství, složitý vztah otce a dcery, kteří se po jednotlivých kapitolách střídají v líčení svých příběhů, které sice žijí spolu, ale přece jsou od sebe na hony vzdáleni, neschopni najít jeden ke druhému cestu.
Trošku zklamáním pro mě byl jen otevřený konec, ale to snad bylo autorčiným úmyslem - aby si každý z nás příběh dotvořil a popřemýšlel, jak by se jednotlivé postavy mohly zachovat a co by pro ně bylo nejlepší.
Za mě ale skvělé počtení a už teď se těším na autorčiny další knihy.
Po přečtení Hany a Slepé mapy, jsem byla přesvědčená, že už další knihu od Aleny Mornštajnové číst nikdy nebudu. Ale nakonec jsem to nevydržela a zkusila to do třetice - a k mému překvapení - nelituji. Na rozdíl od výše jmenovaných knih, které se mi opravdu nelíbily, tak Tiché roky jsou opravdu skvělé. Za mě plný počet bodů. Doporučuji k přečtení.
Poměrně dlouho jsem otálela s přečtením, obávala jsem se, že mě příběh z tohoto období našich dějin nebude bavit. Opak byl pravdou. Knihu jsem přečetla s velkou chutí.
Alena Mornštajnová mě utvrdila v tom, že je skvělá spisovatelka, která umí čtenáře vtáhnout do děje a přimět ho, aby při čtení střídavě prožíval pocity znechucení, nenávisti, ale i lítosti, pochopení a mnoho dalšího.
Tahle se mi od autorky líbila zatím nejvíc. Mělo to náboj a spád, i když bylo jasné, jak se příběh bude vyvíjet dál.
Tiché roky byly naprosto skvělé!
Hrozně se ve mně praly sympatie a antipatie s postavami. Otce jsem celou dobu nesnášela, přesto se našly skulinky, kdy jsem ho chápala a litovala.
Nepředstavitelná bolest dcery, když si uvědomila, že je celý život jenom náhradník někoho, koho stejně nikdy nemůže nahradit.
Život ženy vedle muže, kterého nemůže vystát, ale jeho dcera je jejím životním štěstím.
Propletenost osudů, bolavých životů, utíkání před zodpovědností, nekonečná mateřská láska versus rodičovská nenávist...
Skvělá kniha!!! Nechápu že jsem jí tak dlouho odkládala. Autorka umí skvěle psát , četla jsem od ní Hanu a ta byla také skvělá. Hlavní hrdinky Bohdany mě bylo hrozně líto, žít s takovým otcem a nevědět proč se k ní chová tak jak se chová musí být hrozné. V průběhu knihy je to samozřejmě vysvětlené, ale i tak si to nezasloužila. Je to úžasný příběh o rodinných vztazích a jak si každý musí vydobýt svoje místo v dané době a je tu velmi dobře popsán komunismus.
Trošku mě mrzel ten konec, chtěla bych vědět víc vůbec by mě nevadilo kdyby to bylo o pár stran delší.
Určitě to není poslední knížka od autorky.
Můžu jen a jen doporučit
Paní Mornštajnová má dar psát úžasně o naprosto všedních věcech. V běžných událostech čtenář ucítí v atmosféře dramatické chvění, dusno. Hlavní postavy tohoto psychologického románu prožívají osobní tragédie, pocity zmarnění, nepochopení a prohry. Není to četba, která by člověka povzbuzovala. Spíš tak trochu deptá. Roky jsou zde popsány věrohodně.
Oproti Haně, kterou jsem četla jako první, mě tato kniha příliš nenadchla. Neustále jsem čekala, kdy se to trošku víc rozjede. S postavou tatínka šlo sympatizovat opravdu těžko a celé je to takové ponuré a uťápnuté. Za mě bohužel nic moc.
Pěkná kniha, ale taková trochu mechanická, nic tam nevybočí, nic tam zas tak nepřekvapí, prostě průřez určitou dobou na pozadí několika postav. Jsem sice normálně plačka, ale tady mě ani ten konec moc nedojal, prostě bez emocí.
Poutavé a čtivé, ale jak níže zaznělo, předchozí knihy mě víc zasáhly a zanechaly v srdci větší hloubku bolesti.... Asi je to ta doba komunismu, která je mi nesympatická...Nicméně se těším na další knížky od autorky.
Opět úžasný příběh. Autorka Mornštajnová je paní autorka. Pro mě nejlepší česká autorka. Její knihy nemají chybu. Další čtivá kniha. Díky ní se čtenář může přenést do minulosti a prožít zajímavý příběh.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Musím říct, že české autory příliš nečtu, současné už vůbec ne. Ani nevím proč, ale zdá se, že se není čeho bát. Kniha se mi velmi líbila. Paní Mornštajnová píše příjemně, srozumitelně a lidsky. Samotný příběh byl zajímavý, i když zvláštní, což bylo dáno zejména poněkud chladnými vztahy mezi postavami. Z mého pohledu se celým vyprávěním line odtažitost, neporozumění a neschopnost dávat najevo své pocity. Konec knihy je takový, jaký je. Osobně bych měla ještě spoustu otázek k zodpovězení, ale tak mám aspoň o čem přemýšlet. Někdy v budoucnu si knihu určitě přečtu znovu, stojí to za to.