Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6901
6901
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé pojetí vyprávění – kapitoly rozdělené na ty o otci a vyprávění dcery. Příběh se poutavě rozplétá až k samotnému závěru. Kolika lidem může chyba a tajemství „až za hrob“ poznamenat život… Je zatrpklost, tvrdošíjnost a umíněnost opravdu potřebné uchovávat po tak dlouhou dobu? Nebyl by život pěknější pokusit se povznést a překlenout věci, které už nezměníme a žít ne minulostí, ale pro okamžik a budoucnost? O kolik by se člověku i okolí žilo s lehčím srdcem a veseleji. Ano, přijdeme na to někdy opravdu až příliš pozdě. 5*
Knihu jsem si vybrala na základě ČV. Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu otce a dcery. Jedná se o silný příběh z rodinného prostředí, ozvláštněný němou Bohdankou, která překvapivě bez větších problémů vystuduje, najde si zaměstnání i partnera. Čtenář postupně odkrývá tajemství otce Bohdanky. Je to má první kniha od této autorky a dokázala mě zaujmout.
Od paní Mornštajnové jsem četl jako první knihu Hana, pak Slepou mapu a teď Tiché roky. Všechny díla hodnotím vysoko, Hanu nejvíc, Tiché roky v těsném závěsu. U knihy jsem častokrát přemýšlel nad svými dětmi, rodiči, vztahy které různě kroutí na první pohled bezvýznamné chyby které možná děláme vědomě, nebo i nevědomě. O pár chybách vím i ve svém životě...
Kniha se četla dobře, poutavé vyprávění z pohledů dcery a otce. Stojí za zamyšlení. Doporučuji.
Bohdana celé roky trpěla kvůli chybám svých příbuzných a připadala si méněcenná. Závěrečné smíření se svým otcem, poutavý příběh.
Moje druhá kniha od paní spisovatelky. Zatímco z Hotylku jsem byla značně rozhozena, Tiché roky se mi moc líbily. Ač to bylo jen takové vyprávění, nijak překvapivé, kniha se četla dobre, lehce a rychle.
Dobré. Ovšem slabší než předchozí román. Sílu, hloubku, propracovanost a kvalitu "Hany" už tento román nedosáhnul. Umí to vtáhnout, ale jen zčásti. Na mě to působilo trochu uměle a mírně odosobněně. Některé postavy byly trochu méně uvěřitelné, zvláště němá, zvláštní a jiná Bohdana, která vzhledem ke své psychické poruše poměrně snadno proplouvá školním životem, jde lehce do vztahů, normálního zaměstnání, najde si kluka ani neví jak a zařazuje se jako dospělá lehce do života. Nebo nedotažené osudy Svatoplukových sourozenců mohly být více rozvedeny... Čte se jedním dechem, ovšem příběh už je méně strhující a na psychologický román je to trochu málo. Kvalitní četba pro ženy o rodinných vztazích. Není to vyduchlé, pořád však poněkud zjednodušující a trošičku ploché. Přijatelná, hodnotnější četba pro široké publikum, která potěší, ovšem nezapomenutelnou, hlubokou stopu asi u každého nezanechá. Něco tomu ještě scházelo.
Co říst, z úcty k paní Mornštajnové a za snahu dávám pět hvězd, ale myslím, že sama autorka ví, že je tam jakási snaha hlavně vydat další knihu, co jí tlačí v pozadí. Děj nemá takovou vnitřní jiskru a naléhavost, aby byl vyprávěn, jako v jiných jejích knihách. Pointa na konci je slabá náplast, která me už, ukodrcaného nezáživnými životy protagonistů, vlastně nezajímá. Pořád jsem čekal, co se stane, a ono nic.
Tiché roky byla poslední knížka kterou jsem přečetl od paní Mornštajnové a musím říct že opět nezklamala. Těším se až paní spisovatelka vydá nějaké nové dílo. Knížku mohu jen doporučit opět :-)
Příběh byl čtivý, styl autorky je opravdu vytříbený, a proto se kniha četla skoro sama. Oceňuji také odvahu za to, napsat pesimisticky naladěnou knihu. Ne každému se povede tu záměrnou frustraci a beznaděj vnést na listy knihy tak jako této autorce. Co se mi ale nelíbilo, tak byl "násilně" napsaný příběh, ani trochu jsem z něj necítila přirozenost. A tudíž se děj dal snadno předvídat, neboť vize knihy vám je neprodleně jasná.
Knihu můžu doporučit, pokud zrovna nemáte chuť na žádnou komedii, ale ani louskat žádný těžký psychologický román.
Styl psaní se mi líbí, ale Hanu nepredčila.
Příběh Bohdany byl zajímavý. I když občas se mi její reakce hnusuly.
Každý se se svými životními tragédiemi vyrovnává po svém.
Asi to bylo dobry no, ale byl to tak koncentrovanej smutek a frustrace, ze nemuzu rict, ze bych si to cteni nejak uzival, coz ale nejak je to, co od toho ocekavam.
Před Bohdanou se postupně rozkrývá život její rodiny. Děj knihy začíná před II. světovou válkou a pokračuje vládou komunistů. Hlavní příběh, život Bohdany, se odehrává po roce 1993, kdy končí základní školu. Zpracování knihy, s vracením se do minulosti, se mi moc líbilo.
Opět jsem nadšená. Krásná knížka. Jak málo stačí, aby se náš život odvíjel úplně jinak, než si přejeme. Chyba v komunikaci, nedorozumění, chvilka nepozornosti, špatná souhra náhod. Kéž by jsme vždy uměli naslouchat a mluvit o svých pocitech. Někteří tu kritizují příliš otevřený závěr. Na mě působí právě naopak. Kruh se uzavřel. Moc se těším na další knížky od této autorky.
To byla moje třetí kniha od téže autorky. Byla z nich nejslabší, ale nikoliv špatná. Ono překonat tak úžasné knihy jako jsou Hana a Slepá mapa, je strašně složitý úkol. V knize sledujeme dvě časové roviny z jedné rodinné větvě. V první z nich se snaží dcera Bohdana přijít na to, jaké tajemství před ní otec skrývá. V té druhé se nám toto tajemství postupně odhaluje. Kdybych já byla autorkou této knihy, tak bych určitě zvolila ještě třetí dějovou linku, kde by se odvíjel osud Blanky. Hlavně na samém konci příběhu jsem si uvědomila, jaká to byla škoda, že tam tato dějová linka nebyla. Považuji to za nevyužitý potenciál jaký tento příběh nabízel. Audiokniha mě tentokrát dost zklamala. Bohdana jako Klára Suchá, byla v pořádku. Ale Svatopluk jako otec v podání pana Miroslava Hanuše, to bylo šlápnutí vedle. Připadala jsem si jako někde na schůzi, nebo v posluchárně ve které přednáší již velmi unavený profesor.
(SPOILER)
Bohužel pro mě jsou Tiché roky průměrným společenským románem okořeněné tajemstvím, které je ale od půlky knihy vyzrazeno a pak se „jen“ vezete na vlně odhalení, které je na spadnutí.
Asi nebudu jediná, když se přiznám, že konec mě opravdu naštval. V podstatě celá poslední část k němu spěje a když už „to“ přijde tak to autorka zcela bez skrupulí utne. Obecně takové konce nemám ráda, protože mi to přijde jako takový maličkatý podraz na čtenáře. Ale to je asi jen můj osobní problém. Věřím, že někdo to může naopak milovat, protože mu to dává větší prostor k tomu si závěr domyslet podle svého.
IG: @hanybooks
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Moje druhá knížka od Aleny Mornštajnové. Přečtena rychle, asi za tři dny. Musím samozřejmě srovnávat s Hanou, která mě hodně zasáhla a asi dlouho nebude mít konkurenci. Takže tak moc jako Hana se mi Tiché roky nelíbily, ale i tak byla knížka výborná. Četla jsem jedním dechem a až do konce příběhu mě něco dokázalo překvapit a zapadnout do souvislostí.