Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6901
6901
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krasně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem. Tato kniha vypráví silný přiběh jedné rodiny. Naprosto reálný, o to víc zdrcující. Tíha života jednotlivých postav na mě doléhala o to víc díky tíživé atmosféře přednesu a doprovodné hudby audioknihy.
Je to sice oddychovka, ale clovek si pri jejim cteni nepripada hloupe, knihu jsem precetla za den!
Wow !!! Vynikající!!! Další perfektní A.M., která se mi dostala pod kůži! Jak jsem román otevřela, už jsem nemohla přestat číst.
A to jsem přečtení tohoto skvostu zbytečně odkládala, protože se mi momentálně nechce pouštět do těžšího tématu a s Mornštajnovou zidealizovaná procházka růžovým sadem nehrozí. Naštěstí jsem se opět přesvědčila, že kvalitně napsané knížky se čtou sami, bez ohledu na závažnost témat, obtížnějších osudů, špatných rozhodnutí hrdinů a jiných událostí, které by v jiném podání mohly být na obtíž. Autorka má dar mi postavy a prostředí promítnout před očima jako na filmovém plátně, zasáhnout srdce a jen tak mimoděk přitom nadhodí něco k zamyšlení s takovou lehkostí, jako bych zrovna četla nějakou oddechovku. Všechno s ní plyne nenuceně. Přirozeně. Snadno a samo. Dávám si Mornštajnovou mezi oblíbené spisovatelky, protože její knihy jsou pro mě osobně nezapomenutelné, mají svůj standard a jak je vidět, každou svou knížkou umí potěšit velké spektrum čtenářů. Nelze jinak než doporučit těm, co váhají jako kdysi já. U téhle autorky se fakt není čeho bát.
Citátuju z knihy:
… lidé okolo mě prožili dny, které ovlivnily to, jak žijí a jací jsou dnes… Začala jsem si zapisovat své myšlenky a události, které nás potkaly, třebaže se v tu chvíli zdály docela bezvýznamné. Teprve ve šňůře plynoucích let se ukázalo, že cokoli se stalo, bylo důležité, … i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.
Kniha ode mě dostává "plný počet". Tentokrát obzvlášť za úžasné pohledy ze stran jednotlivých postav.
Kniha se velmi dobře čte. Vždy se velmi skláním nad těžkými životními osudy, které nechají po přečtení silnou stopu.
Mimo jiné skvělé prolínání kapitol - střídání vypravěčů a časových linií a střetnutí všeho v kapitole poslední.
Tak jako málokterá kniha, která prošla mojí knihovnou, má tato neuvěřitelně silnou dohru v pocitech, které člověka tak nějak tíží po dočtení poslední stránky. Měla jsem potřebu další a další strany dolepovat a dočíst se víc o příbězích postav, jejichž životy byly plné démonů minulosti, špatných rozhodnutí a nesplněných přání. Tiché roky je kniha, která se špatně odkládá a špatně se k ní vrací.
Tiché roky jsou plné bolesti, smutku, bezvýchodnosti. Je tam tolik nevyřčeného...
Každá z postav touží po lásce, je jí smutno. I Svatoplukovi, ačkoliv se v převážné části knihy chová jako idiot. Touží po lásce, ale lidi kolem sebe jen uráží, odhání je od sebe, kope kolem sebe... a pak toho sám lituje.
Z toho, jakým směrem se jeho život ubírá, viní lidi kolem sebe (matku, Blanku, Bělu, Bohdanu...), že je svého (ne)štěstí strůjcem jen on sám si odmítá připustit... A to mi pilo krev nejvíc.
Byla jsem moc ráda, že Bohdana nakonec našla svoje štěstí, ať už mlčky, nebo nahlas.
Další úžasné dílo paní Mornštajnové. Zasazování děje do 20. století prostě funguje, autorka je fakt špička v popisu takového děje, umí propojit vyprávění více postav. Za mě opět úžasná kniha!
Tato kniha samozřejmě je v něčem podobná Haně, ale přitom je tolik odlišná. Nedokážu zvolit správná slova, abych nenarušila křehkost tohoto díla. Tiché roky autorka podává něžně, ale zároveň se spoustou bolesti. Zaměřuje se na období socialismu a hodnoty, které tehdy něco znamenaly. Neznamená ale rodina nejvíc?
Klidná, vlídná kniha, která umožní ponořit se do sebe a pročíst se životem druhých, drobnostmi, radostmi a hlavně tím, že není malých souvislostí našeho života, co je nedůležité pro někoho je důležité pro jiného. Vnitřní zranění, nevyřčená slova. Souznění na konci ve mě vyvolalo lítost, jak mrháme časem nad zbytečnostmi. Mě se kniha moc líbila.
Geniálně vystavěný příběh a skvěle napsáno. Určité věci jsem zažila, takže jsem věřila každému slovu. Když jsem knihu dočetla, chtělo se mi plakat... Málokdy si my, lidé, můžeme stěžovat na osud... Životy máme především ve vlastních rukou...
Oproti Haně je to všechno předvídatelné a řečné "polopaticky". Ocenila bych větší napětí, vyjevování událostí v dialozích, situacích, skládání střípků do mozaiky, ne dva separátní příběhy, které se na konci trochu násilně protnou. Co fungovalo v Haně, tady nefunguje, i když se jedná de facto o stejný postup.
Tak kde začít.. Zbylé tři knihy od paní autorky jsem hodnotila 5*kově. Bohužel ale tahle mi nesedla, ač jsem se snažila.. Bylo pro mě horší ji číst, paní Mornštajnová stále psala moc hezky ale ten příběh mě nějak nesedl. Ale co mě ještě více nesedlo byl konec nedotažený do konce. Velice líto mě bylo Běly, Blanky a Bohdany. :(
Alenu Mornštajnovou zbožňuju. nejen pro to, že pochází ze stejného kraje. Její knihy jsou plné, pro mě, tak silných emocí, že každou přečtu během pár dní a pak mě to strašně mrzí, že už je konec. Tiché roky jsou skvělé.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Omlouvám se za spam, ale nedá mi to.
@Analady - kdybych mohla, dám Vám za začátek Vašeho komentáře tak asi 10 palců :D Nevystihla bych to lépe! ;-)
"...Další kniha, která připomíná, jak důležité je mluvit o svých myšlenkách a pocitech. Protože když o nich nemluvíme, dochází k mnoha nedorozuměním a vzniká bolestná propast ve vztazích. Krásně zde bylo ukázáno, jak si každý vykládá stejnou situaci naprosto jiným způsobem..."