Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6903
6903
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Knihy paní Mornštajnové se mi už začínají zdát jako sázka na jistotu, když hledáte poutavé čtení o obyčejných lidech, které je neobyčejně napsané. Tiché roky se mi velice líbily, šlo o komorní příběh sledovaný ze dvou perspektiv, plný smutku, ale nepostrádající naději. Ideální čtení na podzimní večery
Moje druhé setkání se spisovatelkou. Mornštajnová umí vyprávět. O obyčejných životech naprosto neobyčejně.
Kniha je velmi poutavě psaná a místy i napínavá. Celý děj začíná narozením Svatopluka do chudé dělnické rodiny s komunistickými názory, v Praze na Žižkově. Sledujeme další osudy Svatopluka - jako manžela a jako problematického otce. Hlavní hrdinkou je ovšem jeho nemluvící dcera, která má také své vlastní kapitoly, události jsou tentokrát podané z jejího úhlu pohledu.
Od začátku do konce se jedná o příběh, kdy nevím, co bude dál. Něco se dá odtušit, postupně se karty odkrývají, každopádně je to od začátku do konce zajímavé a napínavé čtení. Moc mi to bavilo, knihu jsem nemohla odložit. Je fakt dobrá.
Není potřeba velkého komentáře, tahle kniha je další skvost od Morštajnové, dokonale umí vtáhnout do příběhu a do doby, ve které se odehrává, nelze hodnotit jinak..
Ten konec... "To jako fakt?"
Jinak skvělá kniha. Velmi dobře se četla. Ale ten konec ... To nejde odpustit
Mornštajnová je prostě mistryně nového žánru - generačních novel. Na co autoři před ní potřebovali obsáhlé romány, to je čtenáři schopná perfektně zprostředkovat na "pár" stranách.
Právě jsem dočetl Tiché roky a dost dobře nevím, co o této knize napsat, protože už toho o ní bylo napsáno opravdu hodně. Faktem je, že mě kniha opravdu vtáhla a zasáhla.
Od autorky jsem dosud četl všeobecně a oprávněně vyzdvihovanou Hanu, se kterou bývají Tiché roky často srovnávány. Souhlasím s názorem, že srovnávání není úplně namístě. Hana byla výjimečná mimo jiné do příběhu skvěle zakomponovaným tématem holokaustu, zatímco v případě Tichých roků se dá mluvit „pouze“ o pohnuté historii jedné rodiny. I v tomto příběhu však autorka dokázala vkusně a citlivě popsat rodinná traumata, skryté kostlivce ve skříni, jakož i následky lidského konání, které se v různých podobách k člověku zpětně vracejí. Také zde je důležitým tématem odpuštění a vykoupení.
Ačkoliv jsou Tiché roky krásnou knihou a já bych tu na ni mohl pět naprosto zaslouženou chválu, musím přiznat, že u mě během četby převládaly úzkostné pocity. Zejména kvůli postavě Svatopluka, protože povaha velmi podobná té jeho mi není úplně neznámá. Takže si troufám říct, že mě příběh zasáhl o to více.
Na závěr musím napsat, že paní Mornštajnová touto knihou potvrdila, jak skvělou je autorkou. Stejně jako mnoho dalších si i já přeji, aby se jí další knihy vydařily stejně jako tato.
Kniha je opět krásně napsaná (Paní Mornštajnová je báječná vypravečka), děj se nevleče, příběhy otce a dcery se krásně prolínají a jakoby na sebe navazují. Vykreslení postav a příběh mě opět donutil alespoň trochu se zapřemýšlet nad životem a nad tím, co všechno má vliv na to, jakým směrem se může ubírat. Musím přiznat, že se mě vztahy postav dotkly, že jsem skoro na druhou polovinu knihy přes slzy neviděla.
Ani v tejto knihe ma autorka nesklamala. Za mňa môžem povedať, že Hana a Tiché roky sú pre mňa jej naj knihy. Posledných možno 30 strán som čítala cez slzy, ale nemohla som si pomôcť, lebo tento príbeh vo mne vyvolal mnoho emócií a museli sa ventilovať ;) Musím len odporúčať túto knihu, aj keď bol koniec super, mne by sa žiadalo viac informácií, čo sa stalo potom. Možno pokračovanie v novej knihe? :)
Pomalu se nám odkrývá příběh jedné rodiny, kdy osamělá a malomluvná Bohdana touží po tom zjistit, co se stalo s její rodinou. Kniha má dvě dějové linky, jednu Bohdany a jednu jejího otce Svatopluka, které se vzájemně prolínají. Četla se mi lehce, děj má rychlí spád a není ošizen o náhlá překvapení, které mohou změnit život celé rodině a lidem v jejich okolí. Trochu mi vadil konec knihy, takový nedokončený a vlastně utnutý nevyřešený.
Paní Mornštajnová se pomalu ale jistě stává mou novou oblíbenou autorkou. První polovina knihy se mi četla velice dobře, ale nedokázala mě úplně pohltit. Zlom přišel v okamžiku, kdy nastal totální zvrat ve Svatoplukově životě (mluvím o té záležitosti s Blankou). Od tohoto okamžiku jsem se nemohla odtrhnout a knihu jsem po dvou dnech úspěšně dočetla. Hana mi sice stále přijde o ždibec zajímavější, ale i Tiché roky mají hodně co říct a předat. Nejzajímavější mi na knize přišlo samozřejmě zasazení komunistické ideologie. Líbilo se mi, že zde bylo ukázáno, jak se některým lidem za minulého režimu vedlo dobře, jiní se zase museli vzdát svých snů, a stejně jako u Hany i zde jsem přemýšlela nad tím, co by bylo z těch, kterým bylo komunisty ukřivděno. Třešničkou na dortu byl pak samozřejmě konec, díky kterému si každý z nás může domyslet, jak to nakonec s rodinou Žákových dopadlo. Na knihy paní Mornštajnové nedám dopustit a upřímně doufám, že se jednou zařadí i do povinné četby na školách.
Co napsat...? Za mě lepší než Hana, byť určitá podobnost tam je.
Možná víc než z dětství Bohdany je mi smutno z osudu Svatopluka. Jak se to někdy v životě během vteřiny všecko otočí a pokazí a člověk to neumí nebo nechce zvrátit...a pak už je pozdě.
Krásný, ale pro mě smutný příběh. Úžasné prolínání osudů a opravdu výstižný název knihy. Bohdany mi bylo líto, její dětství mě dohánělo až k slzám.
Nádherný smutný příběh dvou / tří generací rodiny. Líbí se mi prolínání vyprávění Bohdanky a Svatopluka, jak si byli v určitých fázích života tak podobní, ovšem Bohdanky mi bylo celou dobu tak líto. To, co zažívala ze strany otce a babičky bylo hrozné, ještě se s tím poprala nakonec dobře. Pozadí politické situace je velmi obrazné a pro mě jako představiteli mladší generaci, co komunismus nezažila, to bylo pěkné okénko do myšlení tehdejších lidí v reálném čase. Trochu ustřižený konec mne mrzel, zajímalo mne, jak to bude dál. Četlo se to krásně, lehce a i když to nebylo nic napínavého, těšila jsem se na každou volnou chvilku strávenou s rodinou Žákových. Autorka je mistryně ve vyprávění, umí krásně pracovat se slovy a nejsou tam žádné nudné či hluché pasáže. Neskutečně mě to bavilo a těším se na další její knihy.
Moje druhá kniha od autorky. Jednoduše super! Četla se mi ještě líp než Hana. Prolínání lidských osudů, (ne)komunikace, samota, trpělivost, vše na pozadí událostí. Na čtení jsem se těšila. Nápadité bylo navazování kapitol tučně označenými větami. Konec se dal tušit, zdál se mi otevřený, Že by pozvánka na Tiché roky II? :-)
Nevím, jak to Alena Mornštajnová dělá, ale i u ne zrovna akčního námětu jako je vztah otce a dcery, jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Hned v první kapitole se objevilo rodinné tajemství a já jen napjatě čekala, kdy se dozvím pravdu. A v průběhu čtení jsem zjistila, že i kdyby tajemství zůstalo tajemstvím, chci se o životě hlavních hrdinů dozvědět co nejvíc. Čtení mě bavilo a klidně bych ještě pár stran přidala.
Znatelný rukopis Aleny Mornštajnové (který mě baví).
Opět, stejně jako v Haně, téma zkresleného pohledu na člověka, když o něm víš málo nebo nic.
Nikdy si nevytvářet domněnky a předsudky, je to stejně riskantní jako se nepoučit ze zkušeností. Vždy začíst s čistým listem nebo se o to aspoň pokusit. Je to těžké!
Líbila se mi i drobnost ve formě: poslední a první věta kapitol :)
"Ticho útulné, volající ke spánku, těšící se na příchod blízkého člověka, ticho plné očekávání, nervózní, křehké ..."
"Byl jedním z mých šťastných lidí, což znamenalo, že když jsem ho ráno zahlédla, celý den se mi dařilo a nemohlo se přihodit nic špatného."
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
"Cítil se jako ubohá románová postava, která se omylem ocitla v úplně jiné knize, a protože se za ní stránky zaklaply, nezbylo jí než se smířit s novým příběhem."