Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6903
6903
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Mohu s klidným svědomím doporučit. Po Haně se čte asi o něco hůře, nicméně naprosto splnila očekávání.
Další užasný román od AM, ktery jsem přečetla na jedno nadechnutí. I když kniha opravdu nestojí na historických událostech, tak přesto se projevují. Tentokrát však prostřednictvím lidí. Kniha není zrovna veselá, i když závěr je tradičně v mezích možností dobrý.
Pro mě odpočinková kniha s příjemným českým jazykem, zachycující nelehké lidské osudy na pozadí minulého režimu .... Třeti kniha od této autorky a opět mě nezklamala.
Mlčení ( z otcovy strany) vedoucí k nedorozumění, zášti, strachu a v konečném důsledku zničením rodinných vztahů a Bohdanina dětství.
Od autorky jsem četla všechny knihy tiché roky bych nejspíše zařadila jako druhou nejlepší hned po Haně.Určitě se k ní ještě v budoucnu vrátím.
Hezka kniha, ktera mi az s odstupem prisla vlastne velmi smutna. Ale mam rada pribehy, ktere jsou k zamysleni.
Tiché roky jsem přečetl bezprostředně po Haně, přičemž Hana byla první knihou autorky, kterou jsem měl přečtenou. Mál-li tedy srovnat tyto dvě knihy, mám dojem, že Tiché roky jsou v leččems skromnější: velká historie se dostává do pozadí a slouží jako zásadní kulisa pro menší lidské příběhy, které, ačkoliv nejsou jako v Haně zmítané neovlivnitelným osudem, nejsou nikterak méně závažné. Postavyv této knize jsou vystavovány patovým situacím, jsou zmatené a jejich plány se bortí. Zásadní je zde pocit oklamání, ať už jejich blízkými, osudem anebo Stranou.
Mornštajnová se věnuje relativně velkému počtu postav, jejichž provázanost je vyjádřena nejen explicitně, ale zejména v detailech. Velká část knihy se skrývá v detailech, protože právě některé malé věty drží příběh pohromadě.
[SPOILER]
V této knize na mne působil rušivým dojmem jediný aspekt, a sice fakt, že vypravěčka Bohdana je němá, což vychází najevo až v pozdější části knihy. Tou dobou jsem už měl postavu Bohdany sestavenou a to, že je němá, narušilo celou dosavadní strukturu jejího vyprávění, a žádné předešlé náznaky to nespravily. Po tomto odhalení jsem bohužel měl problém vypravěčce věřit. Tolik můj dojem z takového nečekaného zvratu.
(SPOILER) Je to určitě krásně psaná kniha, která osloví zvláště každého, kdo žil v této době a ví, co obnášela. Pokud však jde o hlavní postavu, jsem z ní trochu rozhozená. Nevím, je-li to v tomto příběhu záměr, ale není zcela jasné, zda Bohdana je či není němá. V některých pasážích vypráví tak, jako kdyby normálně komunikovala, jen že je zamlklá. Až téměř na konci knihy se pak dočteme, že je vlastně němá a píše vzkazy na lístečky, předtím jsem si myslela, že nemluví jen s otcem? Moc si nedovedu představit, jak němá dívka zařizuje tolik věcí se svým manželem, pracuje a domlouvá se se všemi jen gesty, neboť učit se znakovou řeč odmítla... Možná to není na závadu, ve mně to však nejprve perfektní pocit z knihy trochu narušilo. Navíc jsem si všimla jedné nepřesnosti, kterou nevím jestli někdo jiný ještě zaznamenal: Bohdana se narodila v roce 1980, po 25-ti letech manželství, což je řečeno hned v první kapitole. Ovšem o kus dál, přesně na str. 74 nahoře se dočítáme, že svatba jejích rodičů, se konala v roce 1959. Tudíž by se přece Bohdana musela narodit v roce 1984 nebo svatba by, dle toho, co bylo řečeno na začátku, musela být roku 1955. Je to banalita, přesto ale tyto dvě nesrovnalosti trochu pokazily můj celkový dojem z knihy, která má jinak velmi zajímavý příběh, vyprávěný s hloubkou a citlivostí.
Tento příběh mě oslovil mnohem více než předešlá přečtená kniha autorky "Slepá mapa". Byla to velmi čtivě napsaná oddechovka s poutavým vyprávěním o životě Svatopluka a jeho blízkých. Konec se mi líbil, nic bych neměnila. Ti, co četli pozorně a příběh je pohltil, si určitě zvládnou domyslet, jak by se příběh dál vyvíjel. Proto je rozvinutější konec nebo snad pokračování knihy zbytečné, možná by to bylo i na škodu.
Skvělá kniha, jako všechny, které jsem od autorky zatím četla. Čtení pohltí a člověk se těší na chvíli, kdy se bude moci zase začíst. Příběh byl zajímavý, líbí se mi také, jak autorka zapracovává do knihy historické události a jejich souvislost s vývojem děje, postoji a přesvědčeními postav a jejich jednáním. V případě této knihy byl na mne konec příliš prudce zakončen. Snad ještě vyjde příběh první dcery. Takové propojení by pro mne bylo velmi příjemným zakončením celého příběhu.
Autorka píše čtivě, to se musí nechat. Příběh má své napětí. Ale k postavám vás nepustí, nedovolí vám k nim proniknout. Asi za to může ten “informativní” styl psaní - ač to tak vypadá, příběh není psán z pohledu hrdinů. A ten konec sice chápu, ale tam to teprve začalo být zajímavé. Třeba nám autorka dopřeje pokračování.
Četla jsem jako první knihu od Mornštajnové. Stylem je to "Hrabal v ženském vydání". Melancholický, jemný, přitom silný příběh. Moc dobře se čte.
Souhlasím s chválou na tuto knihu. Po přečtení předchozích komentářů už nemam co dodat. Lehká, přitom s hlubokym osudem a nutíci k zamysleni... možná. .. možná mohla ještě kousek pokračovat. Ale chápu, proč nepokračuje. Skončila při prolnutí všeho...
Tento autorčin příběh mě možná oslovil nejvíce. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a napjatě četla dál.
Knizka se mi moc libila, zhltla jsem ji za tri dny. Neslo prestat cist. Konec byl na me moc rychly a moc otevreny, ale jinak jsme nadsena.
Opet vyborne. Styl vypraveni je svezi, ma spad, neni v nem nic nadbytecneho a presto je receno vse. Skoda jen, ze jeste nepokracuje, dost by me to zajimalo, jak probehla navsteva a vse po ni.
Další dílo, které se zařadilo na můj stále se rozšiřující seznam knih, které bych si ve svém životě ráda přečetla (případně poslechla). Tiché roky konečně přišly na řadu.
Již první kapitola má v sobě náboj. Tajemství, které mě k sobě okamžitě připoutalo a jehož odhalení jsem nedočkavě vyhlížela.
Po celou dobu jsem si stále víc uvědomovala, jakou sílu má pouhé slovo. Jeho vyřčení dokáže změnit život takovým způsobem, že se to zdá až neuvěřitelné. O nevyslovených slovech však platí to samé. Pomyšlení, jak by mohlo být všechno jiné, kdyby se nevyřčené stalo vyřčeným a jistě by tak vše změnilo k lepšímu, mne dohání k pocitu jakési prázdnoty a lítosti.
Ve chvíli, kdy se kniha pomalu blížila ke konci jsem pociťovala narůstající neklid, podobný pocitu, když se na něco těšíte nebo něco nedočkavě očekáváte. Tady musím říct, že jsem byla trochu zklamaná z konce knihy. Příběh se na můj vkus utnul až příliš rychle. Některé skutečnosti zůstávají nevysvětleny a jsem toho názoru, že by kniha jistě snesla ještě alespoň jednu kapitolu navíc. Bohužel se autorka rozhodla jinak a mně trvalo několik dní než jsem Tiché roky vstřebala a konečně se pustila do psaní komentáře.
Kniha v sobě skrývá silná témata a hluboké myšlenky, které se mi s plíživou pozvolností vkradly pod kůži a způsobily to, že se dílo paní Mornštajnové uhnízdilo v mojí paměti, kde zůstane hodně dlouhou dobu a možná i napořád.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Jedna rodina, která sice může na první pohled vypadat jako každá jiná, ale ukrývá své vlastní tragédie, smutky a křivdy. Jeden člověk je způsobí a jiný za ně celý život platí, i když vlastně "nezná důvody, prostě se jednou narodí". Bohdana už od dětství cítí, že něco v její rodině není v pořádku a nakonec i ona sama je vlastně jiná, než ostatní děti. Nikdo jí však pravdu neřekne. Táta je chladný a uzavřený, nevlastní maminka o minulosti mlčí a babička se jen jednou nechtěně prořekne. A tak Bohdana musí pátrat na vlastní pěst, pomalu a trpělivě. Příběh vyprávěný z pohledu otce i dcery, takže můžete oběma porozumět, i když Vám jejich chování mnohdy leze na nervy. Kdyby spolu lidé více mluvili, byl by svět mnohem lepším místem k žití. Někdy si ale vybudují bariéry, které lze jen těžko překonat. Může být obtížné tu zeď zbourat, ale určitě se to vyplatí.