Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6903
6903
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Mistrně napsaná kniha s velmi silným tématem a myšlenkami. Není co vytknout! A. Mornštajnová to prostě umí... :)
Depresivni pribeh s (temer) happyendem na konci, prvni knizka co jsem precetl od autorky a trefa do cerneho, jen tak dal!
***
Najednou mě přepadla hrozná lítost. Dívala jsem se na osamělou postavu na zahradě a chtělo se mi plakat. Ten člověk dole je můj otec. Jiného už nikdy mít nebudu. Měli bychom si být blízcí, těšit se z přítomnosti toho druhého a být si oporou. Místo toho jsme se odpuzovali jako dva stejné póly magnetů, vyhýbali jsme se jeden druhému a neměli jsme si co říct.
***
V knize se na naprosto jasně odkrývá kolik zbytečných nejistot a pozdějších problémů vznikne mlčením, něčím nevyřčeným, co pak visí někde nahoře nad námi a nedá nám klid, zatajováním nebo jen opomíjením minulosti.
Úžasná kniha, krásný, dojemný příběh.
Kniha je úžasným dílem autorky. Moc se mi líbí propojení jednotlivých kapitol a jejich návaznost pomocí frází, slov. Autorčina hra se slovy je naprosto úžasná. Obdivuji jak autorka dokázala vysvětlit rozdílnost mezi jednotlivými osobami, protože každý má své vlastnosti, chování, zásady, charakter a hlavně povahu. Už se těším až přečtu další knihy od autorky
Nějak se mi tyhle komunistické romány začínají líbit, nebo jsem už přemlsaná zahraniční literatury a pak v tomhle vidím "veledílo"?? Naštval mě konec knihy, jenom "Tati?". Mohly tam být kapitoly co podniká Blanka a jak si žije, ne to pak napsat do jednoho odstavce, že něco prožila, ale nemá vlastně nic. Taková kniha o ničem :)
Kdyby to byla literatura, dotýkala by se buď přímo, nebo nepřímo podstatných otázek života. Ne, že by se paní Mornštajnová o to nepokoušela, nebo že by osudy jejích postav takové otázky neprožívaly, ale ona neumožní čtenářovi se k nim dostat.
Zaprvé forma vyprávění, kombinující otce a dceru (přitom nejde o jejich pohledy, je to jen "jako") a ještě ve dvou časových rovinách, je pouze trik, který má vytvářet prázdný formální efekt připomínající literaturu. Jejich spojení na konci je bohužel předpokládané a k žádnému objevu nedochází. Zadruhé autorka používá pěkný jazyk, hezky hladce se to čte, taky rychle, trochu jako jednohubka. Takže ji lze směle postavit mezi pozdního Viewegha, celého Hartla a celou Třeštíkovou. A za třetí způsob, jakým o svých hrdinech vypráví, je jakoby informativní. Otec pořád chodí na schůze, celý život tomu budování socialismu věří, se mnou chodili po doktorech, maminka se odstěhovala, apod. Prostě ona nedovolí čtenáři se do těch hrdinů jakkoliv vcítit - všechno je nějak dané autorkou samotnou a čtenář nemá absolutně šanci se SPOLUPODÍLET na vytváření vlastního názoru. Ona mu nedovolí, aby ve čtenáři narůstal nějaký pocit, aby se něco změnilo. Proto o této knize nemohu mluvit jako literatuře. Je to seriál Vyprávěj v knižní podobě.
Co mě na knize ale zklamalo nejvíc, je ten konec. Kniha končí v okamžiku, kdy to konečně začíná být zajímavé. Kdy se konečně podařilo dostat k nějaké podstatě. Kdy to začíná o něčem být. Jediné možné ospravedlnění pro mne je, že paní Mornštajnová chystá druhý díl. Pokud ho nechystá, tak zpětně dokládá povrchnost svého přístupu, lehkost a popovou líbivost, která jistě najde bestsellerový počet čtenářek a možná i čtenářů. Je to škoda. Mohla to být literatura. Materiál na to autorka má.
Co je horší než to, kdy spolu lidé nekomunikují? A je to o tolik horší, když se jedná o otce a dceru...........zapeklitý příběh jedné rodiny, kdy si k sobě dva lidé hledali cestu 30 let..........
Kniha o dívce, která již od dětství pátrá po rodinných tajemstvích, na která by její blízcí rádi zapomněli. Kniha o otci, který k dceři žádné otcovské city necítí a cítit nechce. Jako mladá vdaná žena se ho snaží Bohdana pochopit a najít důvod proč jí a svým blízkým nikdy neprojevil sebemenší kousek lásky, sympatií a vděčnosti. Z jakého důvodu je Svatopluk takový morous a proč od sebe odhání lidi, které by mohl mít rád a kteří by mohli mít rádi jeho?
Líbilo se mi, že na začátku knihy netušíte, proč je dívka označována za "podivnou". Bohdanka, ačkoli se na na první pohled jeví jako slabá mladá žena, má v sobě tu pravou ženskou sílu a bez ohledu na to, co špatného prožila, se jen tak nevzdává...
Děj částečně zasazený do období budování socialismu, kteří mnozí z nás zažili na vlastní kůži, mi částečně bránil cítit jakékoli sympatie k Svatoplukovi. Ale svět není černobílý a pokud nám naloží neštěstí více než dokážeme snést, zcela jistě nás to promění... Název knihy je více než výstižný!
Méně postav než ve Slepé mapě, ale na kvalitě to rozhodně neubírá. Spíš naopak. Příběh vyprávěný jen ze stran otce a (druhé) dcery dává stejně tolik emocí a hloubku příběhu. Život nikdy není snadný a ani významná funkce ve straně vám nezajistí štěstí. Jediná vteřina a špatné rozhodnutí (ve špatné době) a život se změní nejen vám, ale i vašim blízkým. Člověka to donutí zamyslet, jak by se zachoval on, a zda by se pro svou rodinu obětoval. A jestli by ho to také tolik změnilo.
Přečetla jsem všechny knihy od autorky a tahle byla opravdu zatím nejslabší. Nevím porč, ale děsně mě iritovala, nicméně jsem ji dočetla.
Druhá kniha od autorky a musím říct, že slabší. Autorka opět odhalila něco nečekaného na závěr. Co se mi moc nelíbilo, tak že se něco hodně opakovalo, třeba véice často pocity a spekulace ohledně vztahu otce a dcery. Jinak se mi ale kniha líbila, hlavně odlahelní na konci. Kniha je plná myšlenek a nevyřčených slov.
Znovu musím paní Mornštajnovou pochválit a poděkovat jí. Tiché roky je kniha s velmi silným příběhem. Svým vypravěčským umem dokáže poutavě zaujmout čtenáře. Dramatický příběh rodiny odehrávající se v 20. století s výborně vykreslenými hlavními postavami okouzlí čtenáře a prožívá ony tiché roky s nimi. Kniha je vyprávěna z pohledů dvou osob, otce a dcery, kteří mezi sebou nemají zrovna harmonizující vztah.. A proč? To tajemství už si musíte přečíst sami.
Výborný literární počin, který doporučuji k přečtení.
Za tento počin skláním se Aleně Mornštajnové až k zemi. Vynikající kniha! Jak mě příliš nestrhla všemi opěvovaná Hana, Tiché roky považuji za mistrně napsaný kus. Velmi se mi líbilo prolínání přítomnosti a minulosti po kapitolách a smekám zejména před závěrem, kde nenastal nabízející se kýč jak bič. Autorka velmi neotřelým způsobem ukazuje, že každá mince má dvě strany. Fandím a těším se na další mornštajnovské čtivo. Pět hvězd!
Zručně a poutavě napsaný ženský román. Nečekejte žádné velké drama, spíš komentované vyprávění jednotlivých událostí s minimem dialogů. Čte se to jako po másle a autorka na nás působí přes city.
Poutavý příběh! Autorka má pro mě velmi čtivý jazyk! Opět jsem se nemohla odtrhnout!!! Mužů se jen těšit na další knihu!
Kniha je rozdělená do kapitol, kde se střídají dvě časové linie, pohled DCERY, a pohled OTCE, i když jde víceméně o vyprávění, přímá řeč se objevuje méně, kniha je ale zajímavě napsaná, a když jsem se konečně sžila s tímto stylem psaní, propadla jsem příběhu, děj vrcholil a já byla v očekávání emocí, ale příběh náhle skončil. Chybělo mi delší vygradování děje, a pozvolné ukončení příběhu, emoce, které v této situaci prostě musely nastat a které člověk očekával a těšil se na ně, aby mohl také uronit slzičku. Škoda.
Moje druhá kniha autorky, po "Haně". Jako pamětník, který prožil většinu této doby, do které jsou oba příběhy zasazeny. Děj odpovídá realitě jak jsme to prožívali. Mistrně zvládnutý jazyk a přesně vykreslené postavy mne potěšily. A navíc v knize je spousta prostoru k vlastním úvahám: jak jsem to prožíval já a jak to prožilo mé okolí. Mně nezbývá nic jiného než jít si opatřit další knihu autorky.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha přináší zajímavý příběh Bohdany, která odhaluje tajemství své rodiny. Jen nechápu, proč ji nikdo (otec, nevlastní matka, teta, strýc) neřekl, že má starší sestru. Největší křivdy a zklamání vznikají z toho, že spolu lidé nemluví a nesdílí své pocity.