Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6903
6903
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Uzasna kniha, ktera se cetla sama. Mozna me mrzel ten konec, jeste bych to protahla a dozvedela se neco vic :)
Zatim nejlepsi z knih, co jsem od ni cetla (Hana, Hotylek, Slepa mapa). Mornstajnova ma zvlastni typ hlavnich hrdinu - jsou to casto lide, kteri neciti vinu a neciti se byt nijak zodpovedni za sve ciny. Uplne se s tim neztotoznuji, ale je mi jasne, ze kazdy clovek to ma jinak. Trochu me mrzelo, ze ten konec nebyl vice rozepsany, ale beru to tak, ze je to na fantazii kazdeho ctenare, co se odehralo na konci.
Moje oblíbená autorka, jejíž knihy jsou prostě záruka dobrého čtení. Děj knížky je tentokrát zasazený do doby totalitního Československa a přibližuje nám další historii jedné české rodiny. Střídání kapitol mezi otcem a dcerou bylo zajímavé a líbilo se mi jak se děje mezi sebou proplétaly, až se nakonec spojily v jeden. Knížka nabízí působivou charakteristiku hlavních postav, ale tak nějak musím říct, že mi k srdci nepřirostli. Ačkoliv je knížka opět hodně čtivá, popisný děj tak nějak pozvala plyne a čtenáři nějaké výraznější zvraty nechystá. A to mi tam možná trošku chybělo.
Tuto knihu jsem od spisovatlky,četla jako první a musím se přiznat,že se četla krásně i slza mi ukápla.
Moje druhá knížka od A. Mornštajnové. Četla jsem ji po Haně,se kterou bych nerada srovnávala,ale učarovala mě mnohem silnějším příběhem. Tiché roky se mi ale i tak krásně četly. Vzhledem k tomu, jak byly v průběhu podrobně vykresleny charakteristiky jednotlivých postav,mě celkem zarazil otevřený konec a mrzelo mě,že jsem si ho musela vyfantazírovat sama. I přesto dám v budoucnu šanci dalším jejím knihám.
Poctivě zpracovaný příběh mnou proplul z nicoty do nicoty. Nemůžu se zkrátka ubránit pocitu určité prázdnoty, která ve mně po přečtení uvízla. A povrchnosti. Přestože jsou postavy vykreslené citlivě, jejich celkové propojení ve výsledku působí trochu uměle a neuvěřitelně. Šeď příběhu tak nějak totalitní by si zasloužila i hlubší tóny jiných barev...
Trochu jiná kniha, než které jsem od autorky dosud četla, ale neméně dobrá. Kniha plna zmaru a z velké části neuspokojených osudů hlavních postav, které jsou velmi dobře zpracované
Nejdřív jsem si myslela, že Svatopluk je fakt idiot, ale jak jsem postupně zjišťovala čím dál víc z jeho příběhu, nutilo mě to nad vším se zamyslet a malinko změnit pohled. Alena Mornštajnová je prostě autorka, která dokáže napsat příběh více generací a zároveň stále překvapovat.
Knihy paní Mornštajnové mají něco, co mne pokaždé upoutá a strhne. Je tomu tak i u této knihy, kterou jsem četla se zatajeným dechem.
Velmi čtivá knížka s pěkným příběhem a neočekávaným překvapivým koncem. Knížka je zajímavě napsaná, pohled dvou lidí na stejnou věc. Po přečtení jsem si koupila další knížky od této autorky. Určitě doporučuji přečíst.
Po přečtení knihy mám v sobě spousty pocitů. Od smutku až po štěstí. Tato kniha je tak silná, plná emocí a smutných okamžiků, že si jí i vy musíte přečíst. Děj je skvěle napsaný, od začátku jsem měla pocit, že knihu musím přečíst ještě ten den. To se samozřejmě nestalo ale tři dny my na to stačili. Tak jako Hana, která mě od začátku pohltila do úžasného příběhu plného citů, tak i u této knihy jsem měla pocit, že jsem jeho součástí. Všechno na sebe krásně navazuje, všechno se skvěle vysvětluje a konec? Bože... jen těžko říct co by bylo dál. Moc krásný příběh, doporučuju. Alena Mornštajnová je česká autorka, která jako by věděla co my chceme číst.
Přes počáteční potíže s orientací jsem se po pár stránkách nemohla od příběhu odtrhnout a na závěr se neubránila slze. Obligátní vzkaz, které Mornštajnová prakticky vždy vkládá mezi řádky, totiž že nic není černobílé a nic není jak se zdá, vyzněl tentokrát na 100 %: (spoiler) navíc, snad protože je kniha ve výsledku prosta jakýchkoli vysloveně záporných postav, zapůsobila na mě asi nejvíc ze všech autorčiných děl.
Velmi čtivá kniha a krásný příběh, druhá kniha od této autorky a těším se na další.
Smutný příběh krásně napsaný. Dva různé pohledy na život, krásně spojené v celek. Opravdu opět velmi čtivá kniha od této autorky.
"Cesta do hlubin rozervané duše", tak bych asi shrnul postupně gradující román, ve kterém Mornštajnová oproti Haně mnohem více popisuje pozadí hlavních dvou postav a vytváří si ucelený podklad pro závěrečné vyvrcholení.
Rozhodně to tak není pumpa, která by co stránku nakládala další a další posunutí děje kupředu. Tempo je mírnější, přesto jsem se nenudil a konec si vychutnal a zatlačil slzičku.
Hurá na Slepou mapu...
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tady opravdu asi není, co dodat - knihy Aleny Mornštajnové jsou opravdu dobré, zase jsem mimo jiné obdivoval jak je na poměrně malém prostoru možné odvyprávět tolik příběhů, neboť čtenář má pocit, že sleduje osudy nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. No a že nic není černobílé, to je prostě fakt. Krásná kniha kterou přečtete za chvíli a zároveň vás mrzí, že už je konec