Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Po třech knížkách od Třeštíkové celkem velká změna. Knížka je také zajímavá a čtivá od začátku do konce, ale má něco navíc. Hloubku a strhující příběh. Vůbec mi nešlo se od ní odtrhnout a kdyby to šlo, přečtu ji na jeden zátah... Celá druhá polovina byla pro mne taková smutná, taková po které si odnášíte knižní kocovinu..Ale ten konec. Jak já nesnáším takové useknuté konce... :(
Neurazí, ale nenadchne! Příběh jedné rodiny a jejích předků je příjemné čtení, ale určitě nic převratného. Ten konec byl takový nějaký nedotažený ... Hana se mi líbila více.
A.M. umí opravdu dokonale vykreslit všechny postavy. Vtáhne vás do děje a čte se úplně sama. Krásný příběh. Moc mě bavila.
Opět pěkná a kvalitní kniha, Hana se mi ale líbila víc. Trvalo mi delší dobu než jsem se začetla. Určitě ale stojí za přečtení.
Velmi čtivě napsaná kniha. Po Haně jsem čekala, další silný příběh a nebyla jsem zklamaná. Hlavní hrdinky mi bylo po celou dobu líto a stále jsem čekala, kdy nalezne své štěstí a lásku. Příběh doporučuji, krásně se čte. Autorka snad nudit ani neumí :)
Tato kniha se nedá s Hanou srovnávat protože je to něco úplně jiného. Kapitoly vypráví na přeskáčku o dceřia o otci. Příběh je poutavě psaný od začátku do konce, a od konce do začátku děje. Kdo četl pochopí. Mě se osobně četla kiha jedním dechem, a velmi se mi líbila. Takže mohu jen doporučit. :-)
Když jsem uvažovala, jak budu tuto knihu hodnotit, napadaly mě myšlenky, které mě vedly ke porovnání s Hanou nebo ke srovnávání s jinými knížkami, které jsem četla. Špatně. Tiché roky a Hana jsou zcela odlišné příběhy, každý je jiný. Spojuje je pouze styl vyprávění - lehký, čtivý. Knížka se četla opravdu dobře.
Srovnávat s jinými knihami snad lze. V českých poměrech, kdy vychází kdejaká slátanina, jsou knihy paní Mornštajnové úplný poklad.
A malý postřeh: závidím každému, kdo ve svém životě aspoň jednoho Svatopluka nepotkal!
Tahle knížka mě úplně dostala, nedokázala jsem se od ní odtrhnout, precizně zpracované téma, psychologická analýza postav, reálný příběh, úžasné popisy... A na konci to do sebe zase všechno perfektně zapadlo. Skláním se před autorkou :)
Moje druhá knížka od této spisovatelky. Pokud bych ji měla srovnat s knížkou Hana, tak ta asi byla o něco lepší. Ale i děj této knížky mě dostal. Čtete a čtete, jste zvědaví co bude dál, pak nechápete a pak si jen říkáte jak tohle asi může dopadnout. Opět silný příběh. Rozhodně si musím přečíst další autorčiny knihy.
Vtáhlo mě do děje nepochopitelné chování Svatopluka k jeho dceři a postupně odkrývaná minulost celé jejich rodiny. Tak krásně se příběh četl, že na konci knihy jsem marně hledala další kapitolu. Alena Mornštajnová je pro mě taková sázka na jistotu...
Opět jeden ze silných příběhů. Čtení jsem si moc užila, jelikož postavy jsou velmi dobře psychologicky propracovány a neuvěřitelně realistické.
Člověk si uvědomí, jak jsme křehcí, kam sahají naše hranice a jak nás ovlivňují naše ideály. Tiché roky mi částečně připomněly i můj svět. Byla přece doba, kdy jsme mohli mluvit jenom doma, co se řeklo doma, to doma muselo i zůstat....a nebylo to až tak dávno. Bylo to tiché období směrem ke společnosti.
Knížku vřele doporučuji.
Po řemeslné stránce je to zdařilé, ale u tak vysokého hodnocení bych čekala víc. Příběh plynul poklidně, ale za nějakou dobu si z děje asi nic moc nebudu pamatovat. Četla jsem výrazně lepší.
Knížka se mi moc líbila a hltala jsem ji do poslední stránky. Je úplně jina než předešlé knihy od této autorky. A zase tak výborná, i když je to už malinko těžší čtení. Jede člověk a dva životy. Je to takové okno do duše. Zklamání, prozření a mnoho dalšího.
Kniha se mi líbila od začátku až do konce! Po delší době kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem.
Doporučuji:) Kniha je velmi čtivá a napínavá, celou dobu nevíte, co dcera Bohdana neví. S jejím příšerným a despotickým otcem Svatoplukem, by nikdo nechtěl žít, ona to vydržela více jak 30 let. Kniha mohla mít alespoň o 1 kapitolu více...změnil se pak otec?
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
"Cesta do hlubin rozervané duše", tak bych asi shrnul postupně gradující román, ve kterém Mornštajnová oproti Haně mnohem více popisuje pozadí hlavních dvou postav a vytváří si ucelený podklad pro závěrečné vyvrcholení.
Rozhodně to tak není pumpa, která by co stránku nakládala další a další posunutí děje kupředu. Tempo je mírnější, přesto jsem se nenudil a konec si vychutnal a zatlačil slzičku.
Hurá na Slepou mapu...