Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Ta knížka vás vtáhne, drží a nepustí až do poslední stránky. Bylo to silné, krásné a dojemné. Vztah rodičů a dětí se musí budovat jako každý jiný, je dobré si to uvědomit.
Opat velmi dobre napísaná kniha, silný príbeh, vystihla dobu. Viem si predstavit, ze podobny osud odlúčenia zažila nejedna rodina v tom čase....
Kniha psána z pohledu dcery a otce. Strhující a smutný příběh, v němž se otcova bolestná minulost prolíná do života celé rodiny. Jejich příběhy se na konci knihy spojí, aby vyšlo najevo největší tajemství, které sužuje rodinu několik let. Přečteno během jednoho dne.
Neskutečná kniha! Přečteno za 6 hodin. Nemohla jsem se odtrhnout. Brilantní příběh. Mám pocit, jako bych teď do té rodiny patřila. Všechny díla této autorky jsou strhující.
Přečteno skoro na jeden zátah, nedalo se odtrhnout. Líbilo se mi, že každá kapitola končila slovním spojením, kterým pak začínala kapitola následující, osvěžující prvek.
Moc krásná kniha, která mě úplně pohltila a nedala se odložit. Líbí se mi autorčin styl psaní, žádnou její knihu jsem ještě nevynechala a nikdy jsem nebyla zklamaná.
Tak strašně smutná kniha. Pohnulo to se mnou, protože když si uvědomím, že člověk může zraňovat slovy stejně jako když mlčí, je tak děsivé. Knihy Aleny Mornštajnové jsou výjimečné svým stylem, svou strohostí, svými příběhy. Touto knihou jsem uzavřela (zatím) svou pouť knihami paní Mornštajnové, což jsem si dalal do roku 2020 jako předsevzetí.
Krásná kniha. Za mě velmi čtivá, přestože je o smutném příběhu jedné rodiny. Už se těším na další od paní autorky.
Tak už mi od autorky zbývá přečíst jen Hotýlek a pak už ji jen přimět psát dál a dál...jeji styl je úžasný.
Kniha se mi četla velice dobře a rychle, příběh byl poutavý, bylo zajímavé vidět různý pohled na svět otce a dcery. Jakožto čtenáře, který nezažil bývalý režim, byla tohle první kniha, kde jsem mohla vidět pohled podporovatele komunismu. Konec mi přišel moc useklý a ráda bych věděla, co se dělo potom.
Tato kniha je úžasná!!!Přečetla jsem ji jedním dechem.Velice silný příběh plný smutku,tajemství i štěstí a lásky.Na konci jsem byla trošku smutná,že příběh končí,ale za mně top kniha.
Příběh mě doslova vcucnul a nenechal odejít. I když jsem měla několik svých scénářů, jakým směrem se děj bude ubírat, pravdivý nebyl ani jeden z nich, což mě samozřejmě nadchlo, protože předvídatelnost je pro mě známkou ne zcela kvalitní knihy.
Svatopluk mi svou chladností velmi připomínal mého otce, se kterým jsem měla podobný vztah jako Bohdana. Možná proto mě jejich příběh tak vtáhl a nehodlal pustit.
Je mi teskno nad každou propastí mezi lidmi, kteří by si měli být blízcí a z nějakého důvodu je tomu naopak.
Alena Mornštajnová se pro mě stala vstupní branou k českým spisovatelům, musím přiznat, že daleko blíže mám severské temnotě. Ale paní Mornštajnová si mě získala, Hanu i Tiché roky jsem si pořídila do knihovny, protože jednou (nebo víckrát) se k nim určitě vrátím. Zbožňuji styl vyprávění a zároveň autenticitu příběhu. Nelehká doba, o které se nepíše lehce, je v knize vykreslena srozumitelně a citlivě, bez agitace, bez vnucování (komunismus). Prolínání postav a vnímání reality rozdílně je něco, co u této autorky přímo vyhledávám. Také bych uvítala uzavřený konec, tak trochu jsem potřebovala rozmluvit Bohdanu a sblížit otce s dcerami, ale chápu a rozumím, že všechno to tak mělo být.
Vřele doporučuji.
Přečteno jedním dechem. Štval mě ale konec, protože jsem chtěla vědět co bude dál. ;)
Tiché roky, moje druhá kniha od autorky.
Po Slepé mapě jsem byla plná očekávání, protože i když jsem měla chvilku problém zvyknout si na autorky styl, těšila jsem se na další dílo. A ani tahle knížka mě rozhodně nezklamala. Ze začátku jsem byla zase trošku zmatená, ale do děje jsem se dostala snadno. Moc zajímavé bylo prolínání kapitol Svatopluka a Bohdany, které se ke konci krásně sejdou. Bylo zvláštní pozorovat dění z obou stran.
Co se týče kapitol Bohdany, byla jsem se začátku plná očekávání, protože sama jsem byla napjatá, jaké tajemství její otec má. Ale díky dalším kapitolám Svatopluka jsem to tajemství pomalu odkrývala a všechny dílky mi začaly krásně zapadat do sebe. Je pravda, že dějová linka otce se mi zdála být zajímavější.
Kniha se strašně krásně čte, děj plynule ubíhá a po celou dobu čtení je zajímavá. Určitě můžu doporučit. :)
Psaní Aleny Mornštajnové by se dalo přirovnat ke droze. Čtení Tichých roků jsem pociťovala, jako kdyby mě někdo posadil do stroje času a nechal mě zkusit si z povzdálí (nebo ne?) život jedné z postav tehdejší doby. Některými postavami jsem proletěla, avšak u druhých tesklivým způsobem, který mě až místy svíral do nepohodlných rozpoložení, jsem barvitě poznávala jednotlivé postavy a postupně u každé z nich docházela k pochopení. O to víc mě příběh přitahoval k sobě. Geniální konec, který přináší uspokojení, ale přece jen za sebou ponechává intenzivní dojezd.
Kniha popisuje vztahy jedné české rodiny a má dva hlavní vypravěče, Svatopluka (část z minulosti) a jeho dceru Bohdanu ( část v přítomnosti). Otec se k dceři chová velmi chladně a odměřeně, když může raději se ji vyhýbá. Proč tomu tak je se dozvíme v průběhu vypravení.
S knihou Tiché roky jsem byla moc spokojená - jednak výborně napsaný příběh, zasazený do období komunismu a těsně po něm, což je historie, která se nás Čechů velice dotýká. Moc se mi líbilo jak zde autorka vystihla charaktery postav.
Došlo i na pár šokujících momentů (Blanka - kdo četl, tak ví, a v čem spočívá Bohdanina jinakost).
Líbí se mi, že zde Mornštajnová pouze popisuje chování a charakter svých postav a nijak je nesoudí.
Zajímavý byl nápad s prolínáním kapitol, kdy nová kapitola začíná stejnou větou, kterou skončila ta předchozí.
Docela dost mě vzal konec, když jsem došla na konec poslední stránky, automaticky jsem otočila na další stranu a tam... prd! Několik dalších minut jsem trávila zběsilým otáčením stránek a knihy do všech úhlů možných i nemožných, abych našla závěr knihy, než mi došlo, že nic nenajdu.
Sama za sebe nemůžu říct, jestli se mi takové ukončení knih líbí nebo ne. Jistě, má to své kouzlo nechat na čtenáři a jeho fantazii, jak hrdinové dopadli, na druhou stranu dávám přednost tomu, když je příběh v knize jasně uzavřen.
Prosím, ať tato paní napíše nekonečně mnoho knih. První jsem četla Hanu a doufala jsem, že další mě bude bavit stejně. Tiché roky mě rozhodně nezklamaly. Autorka píše naprosto skvěle, příběh plyne. Oblíbila jsem si formu střídání vyprávění jednotlivých postav. Těším se na další její knihu.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tak tohle mě velice nadchlo