Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Kromě knihy věnované dětem jsem od Mornštajnové četl vše, znovu se musím poklonit autorčinu stylu vyprávění. Kniha se čte vážně sama. Přemýšlím však nad tím, zda to není na úkor příběhu; Tiché roky mají poměrně jednoduchou zápletku rozvedenou do tří set stran, což není málo. Zda je to dobře či špatně posoudí čtenáři. Nádherné však je, jak si autorka pohrává s motivem ticha - vše se od ticha odvíjí. Tento motiv je v knize různě obměňován: ticho jako symbol totality, ticho jako mutismus, ticho jako reakce na otcovu výbušnost, ticho jako protiklad motivu hudby, který celý příběh provází, a ticho jako rodinné tajemství.
Závěr příběhu, který s posledním motivem pracuje, je velmi dojemný. Provokativně otevřený konec celý příběh uzavírá, vše se rozplyne...do ticha.
Druhé kniha v pořadí, kterou jsem již od autorky četla. Jako první se mi dostala do rukou HANA. S dostatečným odstupem jsem četla TICHÉ ROKY a očekávala jsem, že mě kniha zasáhne stejně, jako mě zasáhl osud Hany a její rodiny. Příběh byl zajímavý a nechával čtenáře přemýšlet, jakým způsobem se bude dále odvíjet. Přesto bych si raději přečetla znovu Hanu než tento příběh, po kterém už asi nikdy znovu nesáhnu. Jak jsem nemívala ráda otevřené konce u knih, tak v poslední době mi tento trend vůbec nevadí, jelikož máme možnost si onen příběh dokončit zcela sami po popuštění vlastní uzdy fantazie. I na dva prolínající příběhy u mnoha autorů jsem si zvykla a musím říct, že i takové knihy začínám vyhledávat, proto jsem se rozhodla číst i tuto knihu. Každopádně tím nechci říci, že by byla kniha nečitelná nebo nudná, ale jen po porovnání s Hanou se mi nezdá už tak zdařilá.
Naprosto skvělá kniha. Myslím, že je naprosto srovnatelná s knihou Hana, kterou vřele doporučuji.
Kniha je psána z pohledu Otce a Dcery. Kapitoly se tu střídají. V knize je nádherně poukázáno na to, jak události, které se staly, ovlivňují to, jak se máme/chováme dnes. A to se mi moc líbilo.
Co jsem si z knihy vzala je to, že lidé se chovají tak, jak je utvořili události, které se jim staly. Pak to, že bychom měli být s našimi blízkými, dokud máme možnost a čas, že před některými skutky prostě neutečeme a že pokud je nevyřešíme co nejdříve a neponeseme za ně následky, bude se ,,trest" jen a jen stupňovat.
Jak už je psáno v jiných recenzích, závěr mě také velice překvapil. Je otevřený, takže po přečtení jsem měla takový zvláštní pocit, že potřebuji vědět co se stalo.
Tiché roky se mi líbily kupodivu o trochu víc než podle mě přeceňovaná kniha Hana. Je sice také dost odosobněná, nedokážu najít k hlavní postavě citovou vazbu, ale ten závěr mě hodně překvapil...takže za čtyři!
Jestli jsem Hotýlek hodnotila 3*, tak tady musím klesnout ještě o jednu dolů. Dala jsem si pozor, abych mezi jednotlivými knihami autorky měla dlouhé rozestupy, ale v tomto případě to nepomohlo. Autorka si umí skvěle pohrát se slovy a hezky čtenáři vykreslit děj, ale zdá se mi, že její styl zůstává stále stejný a že jako spisovatelka už příliš neroste. Tiché roky mi rozhodně zpříjemnily karanténu, ale bohužel mě jinak moc neobohatily, a proto musím být s hodnocením skoupá.
Za mě jedna z nejlepších knih od Mornštajnové. Dva, v první chvíli samostatné příběhy, které se v závěru spojí v jeden. Vypráví nám o životě jaký doopravdy je, jednou jsi dole, jednou nahoře. Mít blíž k této době, určitě knihu ocením ještě víc.
Dlouho jsem se zabývala svým soukromým názorem na tento bestseller a vlastně jsem netušila, co sem napsat. Nyní už vím, že jsem právě dočetla poměrně zdařilou skicu velkého románu, jímž se příběh mohl teoreticky stát. Zkratkovitost a potřeba nahromadit do několika stránek takové množství rodinných problémů na pozadí historických událostí nutně vedlo k určitému odosobnění, což od takto laděné knihy bohužel neočekáváte. Proto také volím slovo "skica", takové podrobné autorčiny poznámky, či kostra něčeho, co by mohlo (a mělo!) přijít. Lituji, že autorka s knihou netrávila více času, že nám nenaservírovala dechberoucí rodinnou ságu, která by pojala celou dějovou linii tak, aby skutečně zasáhla. A neskutečně mě bolí vědomí, že se nepomazlila s jazykem, že nechala bohatou češtinu někomu jinému a spokojila se s čítankovou verzí. Obrovská škoda....
Ale jo, knížka se hezky čte, je zajímavá po stránce postav, autorka hezky pracuje s postupným odkrýváním pravdy, až se obě časové roviny propojí. Krásně po technické (chcete-li řemeslné) stránce, velmi dobrý umělecký dojem, čte se to prostě krásně. I postavy jsou velmi zajímavé, tragický osud Blanky nebo Evy, Bělou zachráněná Bohdana se svým tichým tajemstvím a nesympaticky sympatický nešťastně šťastný Svatopluk, který se své tak vzdálené dceři přiblíží snad proti své vůli... rozhodně zajímavé a stojí za přečtení. 4 hvězdičky dávám snad jen proto, že na 5 musí u mě nastat "waw efekt" a to se nějak nestalo, ale autorce se tím omlouvám, 4,5 bohužel dát nejde:-) (březen: 974 str.) PS. ještě jedna věc, četla jsem teď proto, protože jsem ji viděla v žebříčku ke čtenářské výzvě pro podezření na výskyt postavy s psychickou poruchou, tu jsem ale u žádné z postav aspoň za mě neshledala, našly se tam ale nějaké ty svatby či pohřby, jako snad v každé knize, takže téma 17 je jisté.
Krásná kniha, p.Mornštajnová má opravdu výborný vypravěčský um, všechny její knihy mě dostanou a nepustí dokud je nedočtu a nedozvím se jak to všechno dopadlo, opravdu doporučuji všem a těším se na její další knižní počin.
Jako každá autorčina kniha je to krásné dílo.
Život obyčejných lidí a jak se dá srdceryvně napsat, že i ty postavy, co byly méně sympatické, jste pochopili lépe.
Řekla bych, že tato kniha může velice dobře konkurovat "ségře Haně";-) priznam, tě politické témata a zákulisí mne obecně nezajímá. Nezajímá z prostého důvodu - já v té době nežila a nazory na dřívější režim se dost rozchází. Nicméně v tomto díle je ona doba popsana natolik autenticky a věrohodně, že bych věřila spíše tomuto výkladu doby. Opět mě dostala lehkost autorčina pera, zápletky, povahy a postoje hlavních hrdinů.... Ta ztracená rádoby jistota svého postavení ve společnosti a následný pád na hubu, který nešel ani zastavit...
Křehký příběh, opředený tajemstvím, nádherný jazyk i psychologické uchopení všech postav.
Knížka se četla dobře, příběh je poutavý. Ale myslím, že za nějakou dobu už si z děje nic moc pamatovat nebudu.
Za mě nejlepší kniha Mornštajnové ! Hana byla taky skvělá, ale jiná a určitě nemůže být srovnávána s touhle. Tiché roky jsou velmi čtivé a poukazují na rodinná tajemství a uzavřenost osob. Myslím že pro mnoho lidí i velmi poučná kniha.
Když jsem pochopil, že sláva Hany je trochu nedorozuměním a trochu šťastnou souhrou náhod, vzal jsem její autorku na milost. Hotýlek mi přišel nijaký a u Tichých roků mi došlo, že chyba je v mých očekáváním - tak silný náboj, jaký má Hana, nemůže mít každá kniha. A nedá se věřit ani recenzím, protože nedorozumění mezi otcem/komunistou a jeho dcerou spočívá v něčem úplně jiném než světonázoru. Pod tímhle úhlem pohledu jsem sledoval pohled ze dvou stran a počítal, jak je možné, že se to Boh-danka vůbec objevila, tápal, kdo je Blanka, radoval se z Bělina obětavého přístupu k životu (nebýt jí, Boh-danka by se musela zbláznit). A trnul nad Svatoplukovou neochotou obětovat se pro jiné, ne na schůzích, ale v reálném okolním světě. Takže nakonec zpětně viděno - i ten Hotýlek je dobrá a zajímavá kniha. Proč Hotýlek? Protože díky Tichým rokům jsem pochopil autorčinu snahu ukázat vývoj rodinných vztahů v delším čase.
Alena Mornštajnová umí neuvěřitelně pracovat se slovy a vyprávět. Příběh je jiný než Hana a osobně si myslím že na Hanu tato knížka nemá. Ale je zase úplně jiná, možná se nedá ani srovnávat.
Úžasné jak se prolínají časové linie a příběh se vypráví z dvou úhlů pohledu v jiných časech a to mi přijde naprosto geniální.
Doporučuji⭐️⭐️⭐️.
Alena Mornštajnová opět potvrdila, že je mistryně slova a příběhu. Zdánlivě prostý příběh rodinného dramatu odhaluje osobní bolesti hlavních hrdinů a jejich zklamání, která pramení hlavně z mylných domněnek, rozdílného vnímání situací a nedostatku vzájemné komunikace. Kniha pro mě nebyla jen příjemným čtením ale opět vzkazem, jak zásadní je nahlas vyjadřovat pocity jako je strach, bolest, zoufalství, nepochopení a samozřejmě lásku.
Hezky se to četlo, příběh zajímavý. Rad si od Mornštajnové ještě neco přečtu. Jen mi dokonce nebylo jasne zda Bohdana byla němá nebo ne?
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Vezme dech. Bravurně napsaná kniha o neporozumění, křivdách, osudových zvratech, lásce k druhému, dětem a rodičům. Nejednou jsem měla měla na krajíčku. Silně a přitom bezprostředně popsané zlomové pasáže až člověka zamrazí. Vždycky u tohoto typu knih si na konci říkám - kdyby spolu lidé sdíleli jak slasti, tak strasti a mluvili spolu otevřeně o tom, co cítí a co vidí jako problém/křivdu, život by se jistě ubíral jiným směrem než směrem zášti, nenávisti a nepochopení.