Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6905
6905
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Ja jsem spokojena, libi se mi, ze autorka pise realne a ne nic drastickeho ani preslazeneho.. Dalsi knihy si necham na pozdeji, precejen si je musim setrit, kdyz jsou zatim jen 4
Zase se budu opakovat, ale: A. Morštajnová je skvělá vypravěčka. Opět nečernobílé postavy, opět zajímavé osudy zdánlivě obyčejných lidí. Grafická úprava se také moc povedla, krásně koresponduje s tématem knihy.
Knihu jsem přečetla během dvou dnů jedním dechem. Mohu jen doporučit každému, protože kniha je to úžasná a příběh ještě lepší.
Autorka s každou knihou zraje a rozhodně neprohloupíte ani s tímto titulem.
Piánko začátek vystřídal šok z toho, co se přihodilo v rodině hlavních hrdinů. Už jsem ve věku, kdy rozumím situaci i ze strany rodiče a netuším, jak bych to zvládla já. Strašně mě popouzel postoj starší dcery, která prostě emigruje.
Do toho Bohdana, složitý život s otcem a náhradní maminkou. Vztah mezi "rodiči" je myslím obvyklý i dnes, bohužel. Ale jak to nejlépe vyřešit, kvůli dítěti, že? Bohdančino mlčení nebo spíš nechopnost mluvit po zážitku z dětství, mi přijde občas nedořešené - střední škola bez mluvení, ale i bez znalosti znakového jazyka? Jako jak? Ale jsem shovívavý čtenář a nechala jsem to plavat.
Konec je pro mě příliš rychlý, jakobych si říkala "ne, teď ještě ne, ne takhle".
No, co už, předchozí kniha Hana je pro mě prostě lepší.
Perfektní, jako všechny knihy paní Mornštajnové. Dva zdánlivě nesouvisející příběhy se na konci spojí, vše začne dávat smysl a v plné míře se ukáže, jak může jedno špatné rozhodnutí zničit život nejen tomu, kdo ho udělá a jeho blízkým, ale i dalším generacím.
Jsou tři ráno a právě jsem dočetl Tiché roky. Bylo to jako sedět na břehu oblíbené řeky, pozorovat její pomalý tok a uvažovat o plynutí času. Nemusím na tom místě vysedávat každý den, ale určitě se sem vrátím. Do rozednění zbývají tři hodiny a v ruce držím nejchválenější knihu paní spisovatelky Mornštejnové "Hana", kterou jsem včera kvůli koronaviru koupil přes e-shop. Hm, snad stihnu do rána alespoň tři kapitoly ...
Kniha Tiché roky je oproti Hotýlku citlivější, se smyslem pro detail a s docela zajímavým příběhem. V knize se střídají kapitoly "otec" ( pohled do minulosti očima otce Svatopluka ) a "dcera" ( přítomnost očima dcery Bohdany ) a zajímavým detailem je, že každá kapitola začíná slovním spojením, kterým předchozí kapitola končí. Obsahem knihy je opět pohled do osudů jedné rodiny, zvláště pak do životní poutě Svatopluka, která se odehrává převážně v době komunismu. Oproti tomu příběh jeho dcery Bohdany, který se odehrává po revoluci a v přítomném čase, je tak trochu detektivním pátráním po minulosti její rodiny, o které její otec mlčí. Dvě třetiny knihy byly zajímavé a bavily, poslední část se podle mě zbytečně táhla a i popisovaný vztah mezi otcem a dcerou byl tak trochu neuvěřitelný,až přehnaný...
Kniha se cetla velice dobre a lehce, za dva dny jsem ji precetla. Je to moje druha kniha od pani Mornstajnove. Prvni byla Hana. Tiche roky se mi moc libily, vypraveni deje ze dvou uhlu pohledu je opet mistrovsky ztvarnene. Jedine co me trochu zklamalo byl konec, prisel mi mene zazivny a male zklamani pro mne bylo i zakonceni deje knihy. Ale je to pouze muj nazor.
Věděla jsem, že sahám po jistotě. Knížky Aleny Mornštajnové jsou sázkou na čtivou a dojemnou knížku, na kterou budu ještě dlouho myslet. Upřímně - nebyla to Hana - ale byla to Bohdana a její táta a ti nás provedli po 20. století. Na rozdíl od Slepé mapy jsem snad každou postavu chápala a až do konce ji hájila a doufala, že překoná onu propast, kterou si sama vykopala.
První kniha setkání s touto autorkou. Byla jsem naprosto nadšená - silný příběh, s Bohdanou se lze snadno ztotožnit a vcítit se do její pozice. Překvapená jsem byla především tím, jak si autorka hraje s kompozicí, která nám postupně odhaluje i vnitřní pohnutky otce. Postupné odhalování jeho životních osudů vyvolalo určitou míru napětí i sympatií k jeho postavě. Líbí se mi nenásilná charakteristika postav, které nejsou černobílé, nýbrž "lidské".
Četla jsem zatím všechny knihy, ale tahle mi přišla zatím nejslabší. Možná to udělal ten konec. Každopádně přečteno během jednoho odpoledne a bude se těšit, co přinese další kniha této skvělé autorky.
Přečteno za pár hodin. Neuvěřitelně čtivě napsaný příběh, který prostě musíte dočíst co nejdříve za každou cenu. Kdykoliv mám čtenářskou krizi, sáhnu po některé z knih paní Mornštajnové, protože vím, že nebudu zklamaná a odnesu si nezapomenutelný zážitek. Bohužel, tato byla poslední, doufám, že brzy vyjde další!
Nezapomenutelný příběh míjejících se lidí, kteří si mají být nejbližší. Smutek a melancholie snad na každé straně a přesto osudy tak dechberoucí a duši čtenáře poznamenávající.
Myslím, že už v těchto končinách není nikdo, kdo by neznal skvělé knížky Aleny Mornštajnové.
"Tiché roky" je jedna z nich, ta poslední. Nebudu se tentokrát pokoušet o hodnocení, to je celkem zbytečné, v tomto případě opravdu není co dodat a mé neumělé vyjadřování by stejně nebylo dost. Namísto toho raději přidám vševypovídající mikropříběh.
"Tiché roky" jsem letos dostala od své maminky na Vánoce. Byl to od ní docela výkon, protože je nepohyblivá, takže to musela všechno pečlivě naplánovat a zorganizovat, zapojit agenty a tajné spojky atd.... Zkrátka správňácká vánoční konspirační akcička. Měla jsem velkou, upřímnou radost, protože to je jediná z knížek, kterou jsem od paní Mornštajnové ještě nečetla. Když jsem ji rozbalila, listovala v ní a chtěla si přivonět, vypadl na mne z prostředka knížky proužek papíru. "Jé, mám to i se záložkou! Děkuju moc!" tetelila jsem se radostně. Načež mě moje maminka uzemnila: "To mi tam nech já si to pak dočtu."
Tolik krátký ilustrační příběh v duchu Forresta Gumpa. Ať žijí maminky!
P.S. Nejde to. Musím něco dodat. Je vážně skvělá. Všechny barvy života nadávkované právě tak akorát, aby po tom všem zůstalo vědomí, že svět není černobílý a že není vždycky všechno tak, jak se na první pohled jeví
"Nikdo ale neví, kde ho čeká štěstí a s kým."
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Přiznám se, ze i tuhle knihu jsem dočetla se slzami v očích... Paní Mornštajnová je opravdu skvělá vypravěčka. Přečetla jsem to jedním dechcem. Vyprávění ve dvou rovinách otec/dcera se mi líbilo, všechno to na sebe navazovalo, žádné hluché místo.. Nic... Myslím, ze díky autorce přece jen dam šanci české literatuře, kterou úplně nevyhledávám, protože me většinou moc nebaví...