Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6908
6908
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Má druhá přečtená kniha od autorky. Hotýlek se mi líbil víc, ale i tak velmi pěkně napsané.
Vyzdvihuji, na rozdíl od mnoha jiných příspěvků čtenářů níže, otevřený minimalistický konec, který dává prostor pro fantazii a polopaticky nedovypráví....
První byla Hana. Tiché roky už nebyly tak úžasné, ale i tak se četla velmi dobře. Čtu, čtu a poslední stránka, hledám další slova a nic. Ten otevřený konec mě dostal.
Po Haně jsem se záměrně autorce vyhýbala. Měla jsem obavy, že budu zklamaná, že už nic nebude tak dokonalého. Jednoho dne jsem přišla do práce a Tiché roky mi leželi na stole. (Kolegyně mi je vnutila- půjčila bez požádání.) A tak jsem to brala jako znamení, že přišel čas. No co vám budu povídat, ta Mornštajnovic holka mě zase dostala. Teď už vím, že jí ležím u nohou a pro další knihu si poběžím hned první den vydání.
Kniha se mi líbila svou jednoduchostí vyprávění, stylem. Střídáním pohledu otce a dcery. Zajímavě otevřeným koncem. Přesto musím říci, že mi cosi chybí. Oproti Haně kapku slabší. Zbývá mi přečíst Hotýlek a pak si dám od autorky chvíli klid. I když se každá kniha liší svým příběhem, autorka se pohybuje v podobném stylu vyprávění- velký časový úsek, střídání časových rovin, komorní drama několika postav. Tím nechci říci, že je to špatně! Jen nejde číst takové knihy hned za sebou...
Není lehké tuto knihu hodnotit... je úchvatná; krásně napsaná; nutící přemýšlet; nechat myšlenky plynout a dumat nad běžnými situacemi v životě, které s knihou vlastně nesouvisí; přemýšlet, proč vlastně zrovna tento divný příběh chci číst, co od něj očekávám a přesto dychtivě otáčet stránky...
lidé čtoucí hodně si k ní dle mého cestu najdou (a asi to bude i o věku, kdy se do ní začtete), nicméně tuším, že je i hodně čtenářů, kterým knížka nesedne
Vůbec mi to nesedlo, přečetla jsem to, protože jsem byla zvědavá jak holky dopadly, jinak za mne veliká nuda
Pro mě velké, velké zklamání. Nemohla jsem příběhu uvěřit, vcítit se do postav, pochopit je. Moje druhé setkání s autorkou a navzdory všeobecnému nadšení, které její knihy vyvolávají.... pro mě zkrátka nejsou.
Krásně napsaná kniha, čte se prakticky sama. Každá kniha paní Mornštajnové má sílu, ale Hanu asi nepřekoná nic. :-) Moc se mi u Tichých roků líbí obálka, povedla se. I s názvem krásně ladí k tématu knihy.
Mrzel mě jen konec. Kniha by si zasloužila o pár řádků víc.
Asi to bude tím, že jsem jen "poloviční žena", ale četl jsem už lepší psychologické romány. Nebylo to špatné, ale... bylo to celkem předvídatelné, postavy se chovaly dosti prvoplánově. Jedním slovem, nesedlo mi to. Určitě zkusím i jiné romány této autorky, ale na plný počet to prostě není.
Opět skvěle napsaný román. Ty vypsané pocity každého hrdiny, co si myslí a jak to vidí, to je nádherné. Poslouchala jsem audioknihu a každá osoba měla svůj hlas, to přidalo na kvalitě. Při poslední kapitole jsem měla husinu.
Furt přemýšlím proč mě tato kniha nesedla.....
Kniha Hana rozhodně lepší byla.
Opravdu moc pěkná. Přečteno jedním dechem. Zatím půjčená z knihovny, ale určitě si ji i Hanu koupím. U obou mě na konci napadlo "... a ty si jako stěžuješ na co?"
Zajímavá kompozice - střídání kapitol z pohledu dcery a z pohledu otce. Začátek románu je vlastně důsledkem dřívějšího děje, který se postupně v knížce dozvídáme.
Otec, kterého bychom mohli šmahem odsoudit jako stárnoucího bručouna (mírně řečeno) se rázem každou stránkou stává lidštějším a nám začíná docházet, proč je takový, jaký je, a proč se chová k dceři a manželce tak, jak se chová. Ne každý má odvahu citově se navázat k druhému / druhým. Je to totiž vždycky riziko a tento pán už o svojí první rodinu přišel, a tak ví, jaká případná bolest je v sázce. Dá se vůbec navázat na svůj ztracený život a začít znovu?
Blížím se ke konci a čtu a čtu a najednou konec? :-D Ve chvíli, kdy bych to vůbec nečekala! Škoda, zrovna to bylo napínavé... Ale happy end alespoň naznačený :-)
Přečetno během jednoho odpoledne. Nedalo se od knížky vůbec odtrhnout. Opět další skvěle napsaná knížka od této autorky. Nechybělo napětí a emoce. A i na slzy došlo.
Kniha je naprosto báječně napsaná, četla se lehce, i když s těžkým srdcem. I přesto, že kniha končí relativně dobře, měla v sobě spoustu smutných momentů. Bohužel tehdější dobu jsem nezažila a tak mi asi uniká spoustu souvislostí a bylo pro mne těžké se do ní vcítit.
Krásný, smutný, depresivní a těžký. Tak jako asi někdy život bývá. Moc se mi líbí u knih Aleny Mornštajnové, že člověk vidí pohnutky všech postav. Ví co je přimělo k tomu být takové jaké jsou. Škoda, že na konci nebylo ještě pár stránek navíc.
Mně se knížka moc líbila. Jak se prolínaly dvě časová pásma a nakonec se vše spojilo dohromady. Již jsem od autorky četla Hanu a ta byla taky skvělá.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Tiché roky byly v pořadí čtvrtá kniha od Aleny Mornštajnové, ale přiznávám, že jsem se s ní musela trošku "popasovat".... Zřejmě mne nezastihla v dobrém rozpoložení. Popisovaná pokřivená doba budování socialismu a kovaní komunisté se svou mocí ve mně vyvolávaly nepříjemné vzpomínky na dobu, kterou jsem prožila... Zaplať Bůh, že je ta doba nenávratně pryč !