Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491347/bmid_tiche-roky-Kg8-491347.jpg
5
6937
6937
Bohdana je uzavřená dívka, která žije pouze s mrzutým otcem, a dobrosrdečnou, ale poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě, a také tajemství, které ji nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v nemocnici oslovila „Blanko“? Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Jenže jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, řekněte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo. Nový román Aleny Mornštajnové je odlišný od předchozích. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.... celý text
Přidat komentář
Krásný, smutný, depresivní a těžký. Tak jako asi někdy život bývá. Moc se mi líbí u knih Aleny Mornštajnové, že člověk vidí pohnutky všech postav. Ví co je přimělo k tomu být takové jaké jsou. Škoda, že na konci nebylo ještě pár stránek navíc.
Mně se knížka moc líbila. Jak se prolínaly dvě časová pásma a nakonec se vše spojilo dohromady. Již jsem od autorky četla Hanu a ta byla taky skvělá.
Kniha Tiché roky, jak to říct, asi jsem od ní čekala víc. Určitě je zase krásně napsaná, bravurní čeština i různá přirovnání, moc krásné. Ale jinak? Přečetla jsem všechny knihy paní Mornštajnové. Za mě je tato na čtvrtém místě. Něco mi tam nesedí. Možná špatně "poskládaná", možná němá Bohdana. Nevím. Přečtěte a uvidíte. Těším se na vaše názory.
Vše podstatné už bylo napsáno v předchozích komentářích, jen bych opakovala to stejné. Plný počet.
Další emotivní knížka od této autorky. Prostě se to tak může stát. Každé slovo jejích příběhů je uvěřitelné, to je kouzlo nejen této knihy.
skvělé, hluboké, smutné. a postavy jsou svým způsobem velmi tiché a introvertní, pocitově, jako celek... rozuměla jsem jim. v daném životním rozpoložení mi tento obrazný svět dokonale sedl. výstavba příběhu pomalejší, lezavá, promyšleně temná. závěr mě dostal.
tuhle knihu jsem poslouchala jako audio četbu na českém rozhlasu dvojce. krásně načteno a zpracováno s klavírním podkladem mezi jednotlivými kapitolami a odstavci. výjimečně dobré.
Smutný příběh, vyprávěný pro autorku typicky úsporným a přesto maximálně přesným a trefným jazykem, jsem přečetla jedním dechem - i když kniha není strhujícím románem, ale její děj tak nějak tiše plyne jako ty prožité roky. Zůstává mi po ní pocit smutku a nostalgie....
Jsem opět spokojená. Po Haně jsem hned věděla, že sáhnu po další knize. Mám pocit jako bych ani nečetla, ale jako by mi příběh někdo vyprávěl.
Styl a jazyk, jakým autorka píše mě moc těší. Jako bych ani nečetla, jako bych jen poslouchala, jako by mi příběhy někdo přímo vyprávěl.
Jednoduchý příběh, velmi jednoduché vyprávění, schématické a ploché postavy, něco jako kultivovanější červená knihovna. Možná je moje hodnocení ovlivněno tím, že jsem chvilku předtím dočetla Dostojevského Zločin a trest a rozdíl v jazyce, hloubce prožitku, autentičnosti vyprávění je propastný. Kniha se opravdu může líbit širokému okruhu čtenářů, nemusíte vůbec přemýšlet, všechno se servíruje jako na podnose a text plyne do hlavy jako televizní film. Mně chyběla hloubka, autentické postavy a jejich vnitřní život.
Ty knihy jsou skvělé.Sice je tu ten střet příběhů jasný úplně na začátku a zmizí čas překvapení, ale i tak je pořád na co se těšit. Bylo mi jasné, že ten příběh není šťastný a vlastně mi každého z nich bylo líto. Ale zvládli tíhu svých postav každý svým vlastním a specifickým způsobem. Milovala jsem tu zápletku manželů, kteří se milují natolik, ale přesto jsou věci o kterých spolu raději nemluví, aby si navzájem zbytečně neublížili a neřekli věci, které nejdou vzít zpátky. Čte se lehce ale má svoji vnitřní hloubku.
Skvělá, jako všechny knížky od této autorky! Zhltnuta za jeden den, nešlo ji opustit. Ale Hana byla o krapítek přeci jen lepší :-)
Věty, které vás pohladí po duši. Příběh plyne sám, i když se místy zdá, že se nic neděje. Nakonec vše, jak je u Mornštajnové zvykem, zapadne na své místo, dílky se slepí a vy se nestačíte divit.
Jednu hvězdu ubírám, kvůli porovnání s Hanou. Ta ve mně zanechala daleko víc pocitů a vím, že na ni dlouho nezapomenu. To samé o Tichých rocích nejspíš říct nemohu.
Miluji příběhy, které procházejí napříč staletími, nebo alespoň desetiletími, proplétání malých a velkých osudů. Věřím, že udržet linku, napětí, vývoj a vývoj postav je extrémně autorsky náročné a tady se to povedlo, i když někdy mě osudy protagonistů trochu zajímat přestávaly, ale ten konec, kdy člověk pochopí, proč se to skutečně jmenuje tiché roky, tak ten to vyrovnal, překvapil. Paní Mornštajnová, jste úžasná.
Naprosto čtivá a nádherná knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Přála jsem si, aby neskončila...
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kniha je naprosto báječně napsaná, četla se lehce, i když s těžkým srdcem. I přesto, že kniha končí relativně dobře, měla v sobě spoustu smutných momentů. Bohužel tehdější dobu jsem nezažila a tak mi asi uniká spoustu souvislostí a bylo pro mne těžké se do ní vcítit.