Tiché roky
Alena Mornštajnová
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Před chvílí jsem dočetla.. Občas mě napadaly myšlenky, co že na této knížce má být tak závratného, když je to v podstatě jen nějaká story ze života a avizovaná záhada s Blankou zase není až taková záhada.. Odpovědí možná budou občasné slzy, které mi začaly stékat po tvářích. V tomto příběhu je všechno.. Dotýká se nutně každého z nás, protože každý si v něm najde kousek sebe.
Další nesmírně silná kniha od mé oblíbené autorky. Musím říct, že každá její nová kniha je snad lepší a lepší. Tiché roky jsou vyprávěním otce a dcery, kteří se prakticky vůbec neznají, ačkoliv vedle sebe celý život žijí. Čtenář si říká, kolik by toho mohlo být jinak, kdyby spolu lidé upřímně mluvili ?!? Kdyby dokázali odhalit své slabosti, strachy, kdyby si odpouštěli, kdyby si naslouchali, kdyby, kdyby ... Tahle kniha je vykřičníkem pro nás pro všechny, impulsem ke změně a k tomu nebát se být zranitelným.
Pridávam sa k zástupu chváliacich čitateľov, táto autorka jednoducho vie písať úžasné príbehy.
Zbožňujem tento spôsob písania, kedy sa predo mnou odohráva osud jednej obyčajnej rodiny, na pozadí príbehu prebiehajú politicko-spoločenské zmeny, ktoré jemne zasahujú do životov postáv. K tomu sa do príbehu pridá prelínanie času a na konci knihy ostanem sedieť s otvorenými ústami a s chuťou prečítať si ešte aspoň 50 strán. Kebyže som spisovateľka, presne takto by som chcela písať!!!
Opět krásná kniha od mé stále víc oblíbené autorky. Jasně, na Hanu to nemá, ale to jsme snad ani čekat nemohli. Ale opravdu oceňuji práci, jakou si autorka dala s tím, aby vylíčila tytéž události z pohledu více postav, dokonce i z pohledu různých generací. Zase mi to díky tomu přišlo takové reálné, uvěřitelné. No, zkrátka takové, jaké to Mornštajnová umí.
Právě jsem dočetla a mám chuť si to dát celé znovu ještě jednou od začátku.
Paní Mornštajnová prostě umí.
Brilantně napsané, kniha se čte sama a nechtěla jsem, aby skončila. Téma není tak vypjaté, mnohem míň se mnou lomcovalo, což ale neznamená, že není silné.
Po přečtení předchozích tří knih AM jsem si slibovala, že tu další, na kterou jsem se neskutečně těšila, budu číst pomalu, že si ji budu vychutnávat jako lahůdku... leč jsem svému slibu nedostála, protože jsem ji "zhltla" stejně rychle jako ty předtím (ještě že byl víkend a mohla jsem číst dlouho do noci)... Poslední věta (vlastně poslední slovo) mi vehnalo slzy do očí... a paní Mornštajnová je u mě na špici soudobé české literární tvorby...
Ač nerada, musím hodnotit tak, jak hodnotím. Kniha mě zklamala. Možná je to obdobím, ve kterém se odehrává, možná ne, těžko říct, ale celá kniha na mě působila jako slohová práce, která se dostala do úzkých... Běžně mi nevadí podobné konce, člověk má možnost zapojit fantazii, ale tady příběhu něco chybělo a já na to čekala až do konce, ze přijde to pojítko, které knihu slepí. Nepřišlo. Netřeba dál rozebírat, prostě mi to vůbec nesedlo.
Opět krásná kniha od Aleny Mornštajnové, která mě vždy příjemně překvapí. a to je i s touto novou knihou, kdy mi bylo líto, že kniha končí. Krásný lidský příběh jedné rodiny stojí určitě za přečtení a nelze nic jiného, než doporučit k přečtení a dát plný počet hvězdiček.
Velmi příjemná kniha o místy nepříjemných věcech. Pro mě ujištění, že komunikace v rodině je alfa a omega tohoto mikrosvěta, protože do hlavy si lidé navzájem nevidí a co jeden nějak myslí, druhý úplně jinak chápe. Může to zničit vztahy, život, všechno. Osobně bych někoho tak zatvrzelého jako byl Svatopluk vedle sebe nesnesla. Jsem totiž jeho úplný opak. Jediné, co mě hlavně zpočátku trochu mátlo, byla jména tří důležitých ženských postav. Blanka, Běla, Bohdana, dost se mi holky pletly a těžko říct, proč autorka zvolila zrovna takto. Ale plný počet nedám, protože předpokládám, že A. M. bude psát i dál :-)
PS: s tím srovnáváním s Hanou už běžte do háje, vážení, jste už s tím otravní, je to pod každou další autorčinou knihou. To má psát Hanu pořád dokola?!
Moje první Mornštajnová. Zdánlivě obyčejný příběh, který je silný v tom, jak je běžný. Dobře zpracovaná psychika postav, ovlivňovaná atmosférou doby, fungující jak v ženském, tak v mužském principu. Párkrát mi ztuhla krev v žilách jen při náznaku budoucího děje. I když jsem si při zmínce, že Blanka je výborná řidička, představila jiné vyústění, tak bylo nakonec stejně fatální. A to, v čem se hlavní hrdinka/vypravěčka tak značně odlišuje od ostatních, mi došlo teprve, až když to bylo jasně pojmenováno. Do té doby mi to nesecvaklo a to zjištění mnou otřáslo.
Pět hvězdiček tentokrát nedám. Knížka je dobře napsaná, psychologicky propracovaná, ale pro mě strašlivě smutná. Ono napsat něco lepšího, než byla Hana, je asi téměř nemožné. Každopádně je Alena Mornštajnová úžasný fenomén a mám ji ráda.
Do do knihy jsem se začetla prakticky od prvních stránek. Autorka píše opravdu velice čtivě a nedovolí vám knihu jen tak odložit.
Nejprve mi přišlo, že kniha je o ničem. Ale jak jsem četla dál a dál, tak se téma knihy prohlubovalo a já jsem jsem si říkala, že to opravdu za to stojí. Téma je opravdu ze života a autorka ho velice dobře podala.
Jediné z čeho jsem byla celkem zklamaná je konec knihy. Představovala jsem si ho celkem jinak. Jako dopadlo to dobře, ale přijde mi, že to autorka trošku už nechtěla dopsat.
Knihu tedy mohu doporučit. Je to jedna z mála českých knih od současných autorů, kterou jsem četla, a díky ní se rozhodně pustím do dalších.
Hodnocení 4*/5*
Není to taková pecka, jako Hana, ale knížka se opět velmi dobře čte. Otec mi byl hodně nesympatický, dcery mi bylo líto. Nevím, jestli se ke knize někdy vrátím, nicméně jako příjemný relax ji mohu doporučit. Paní Mornštajnová prostě umí psát.
Uspokojivé.
Už od začátku jsem byla připravena na to, že to není Hana a proto se mi podařilo nesrovnávat tyto dvě díla autorky vedle sebe.
Po jazykové stránce je to opět krása číst a důvod podporovat české spisovatele. Zaclčetla jsem se stejně rychle, jako u Hany, proto prakticky za jeden a půl dne přečteno.
Je to jiné téma, ale rodinné vazby a emoce opět skvěle vykresleny a mně nezbývá jiného, než dát 5/5.
Rodinné drama s perfektně propracovaným rozborem všech zúčastněných postav, jejich vztahy, myšlenkami a především nedostatkem komunikace. Téma komunistického režimu jsem vnímala pouze jako pozadí. Pro mne je paní Mornštajnová špicka mezi současnými českými autory, která dokáže i z příběhu jedné jediné rodiny vykreslit neuvěřitelně intimní drama. Dávkované postupně až do posledních stran, které v člověku vyvolá spoustu otázek a poslední větou, posledním slovem mne dokáže naprosto rozložit a knihu odkládám se slzami v očích.
Tato kniha je naprosto neuvěřitelná a já jsem z ní nadšená! Autorka prostě umí! Opět se zde skvěle zaobírá lidskými vztahy a niterním světem svých postav. Jde až na dřeň, na nikom nenechá nit suchou. A opět skvěle zobrazuje fakt, že nikdo není jenom zlý nebo jenom dobrý. Jsou vždy dvě strany jedné mince a nelze člověka soudit, když neznáme jeho minulost, jeho osudy. Tohle umí paní Mornštajnová obsáhnout naprosto přesvědčivě a s grácií sobě vlastní. Jsem nadšená a moc moc doporučuju!
Já jsem trošku rozpačitá, myslím, že autorce víc sluší být usazená v padesátých letech. Bohdana se mi ve svých třinácti letech zdála poněkud opožděná, jednala a přemýšlela spíš jako desetiletá. Navíc tentokrát v knize nebyla žádná postava, kterou by šlo pochopit, případně se s ní ztotožnit. Natož aby tam byl alespoň někdo trochu sympatický... A celkově se mi ty postavy tentokrát zdály nepříliš skutečné, zrovna tak jako některé reálie z let devadesátých.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Moc hezka knizka, rodinne vztahy jsou obcas peklo a v teto knize tomu tak je hned 2x. Jazyk je krasny a styl psani taktez, ale konec me trochu zklamal, cekala jsem lepsi rozuzleni.