Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6905
6905
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Nádherný, citlivě napsaný příběh. Po dočtení mi vyhrkly slzy a já autorce tleskám a chci další díl, chci pokračování. Skvěle vykreslené postavy, mezilidské vztahy..všechno se mi líbilo. Za mě jedno obrovské ANO, přečtěte si.
Kdysi dávno, to už je asi 20 let, jsem se náhodou potkala s jedním starým pánem,kterému do devadesátých narozenin mnoho nechybělo. Měl povídavou náladu, vyprávěl zážitky ze svých mladých let a utkvěla mi v paměti jedna věta: Pamatujte si, že slušnost mezi lidmi v tomto státě zničila nacistická okupace a následný komunistický režim. Tenkrát jsem uznala že na jeho tvrzení něco je.
Když jsem začala číst tuto knihu, tak kromě Bohdany a Martina mi nikdo nebyl sympatický. Všichni ostatní se jevili jako prospěcháři, bezpáteřníci, kariéristé, Blanka jako rozmazlený smrad. Ale v průběhu čtení knihy jsem si vzpomněla na slova onoho starého moudrého pána a jeho slova v mé mysli nabyla konkrétního významu. Ano. Relativně slušné lidi, plné ideálů a očekávání, semlela špatná doba. Ale pan Svatopluk svině bohužel byl, když autorka popisovala, jak manipuloval s lidmi prostřednictvím svého vysokého postavení, svrběly mě ruce. Knihu jsem přečetla během dnešního odpoledne a přímo volá po druhém dílu.
Páni, to bylo něco. Do stylu psaní Aleny Mornštajnové jsem se zamilovala už při čtení Hany, se Slepou mapou jsem si svou lásku k němu potvrdila a s Tichými roky už se vlastně jen vezu na vlně nadšení. Česká literatura skutečně zažívá revival a Mornštajnová je jednou z těch, kdo na tom mají největší zásluhu. Tiché roky se čtou s naprostou lehkostí a přitom vás semelou takovou silou, kterou ani nečekáte. Já jsem navíc s Bohdanou znovu procítila všechnu tu bolest, kterou jsem prožila ve vztahu se svým otcem, takže mě to fakt zasáhlo. (Ta podobnost je až děsivá, i když okolnosti jsou naprosto odlišné.)
Smekám a nemohu se dočkat, co nás od autorky čeká dále. (A to jsem se ještě ani nepustila do Hotýlku.)
Vynikající. Jak námětem tak propracovaným příběhem. Paní Mornštajnova mě dostala vykreslenim postav, dokázala, že jsem soucitila s každou postavou příběhu. Poklona před takovým uměním. Děkuji paní Mornštajnova...
Kniha je nepopiratelně čtivá a velmi dobře napsaná (nic jiného jsem vlastně ani neočekávala). Ale bohužel, ač nerada, se musím přiklonit k té části čtenářů, kteří nebyli tolik nadšeni. Nevím přesně, čím to je, ale zřejmě tím, že čtvrtý příběh z pera Aleny Mornštajnové není tak silný a strhující jako ty předchozí - nemluvím jen o Haně, ale i dalších dvou knihách, které napsala. Soustředí se vyloženě na rodinné problémy, které jsou jen minimálně ovlivněny okolím, hrdinové si život ztěžují vlastním chováním, postoji a neschopností se vyrovnat se smutkem, který opět pramení z rodinné historie. Nerada říkám, že je to téma méně zajímavé než 2. světová válka, holocaust, 50. léta a další, kterým se autorka dosud věnovala, ale minimálně z mého čtenářského pohledu tomu tak je.... a tomu odpovídá moje hodnocení. Tím ovšem neříkám, že se paní Mornštajnová měla "držet tématu" a znova, byť jiným způsobem, zpracovávat témata, která jí vynesla - a oprávněně - takovou popularitu. Určitě je dobře, že tuto knihu napsala, pořád se jedná z mého pohledu o velmi kvalitní dílo a naprosto nehodlám tvrdit, že v příští knize by se měla vrátit k tématice Hany atd. Ve zkratce jde o to, že příběh je prostší, méně vrstevnatý a obsáhlý, než byly ty předchozí a to pro mě bylo těžké pominout. Na rozdíl od Hany, která ve mě ještě dlouho rezonovala (viz. můj komentář tady, na DK), ve mě Tiché roky nezanechaly nějaký výraznější dojem, byť jsem je přečetla rychle a se zájmem.
Na tuhle knihu jsem se velice těšila, ale bohužel musím říci, že mne celkem zklamala. Četla jsem všechny předchozí knihy autorky a ty se mi moc líbily. Naprostý top je Hana. U téhle knihy jsem se musela nutit do čtení, děj mne příliš nezaujal. Bylo to takové nudné..
Má první kniha od p. Mornštajnové. Autorka umí psát, nicméně začátek knihy mě bohužel nebavil a dokonce jsem se trochu ztrácel v postavách, což lze možná přičíst nějakému mému momentálnímu rozpoložení, nebo tomu, co zde psal v komentářích i někdo další, a sice, že jsem také nijak nepřilnul k žádné z postav... Ve chvíli, kdy si Blanka dala panáka, jsem hned tušil, co bude následovat... pár věcí mi přišlo nelogických... druhá polovina knihy se mi líbila mnohem více, než první a nesouhlasím, že konec byl prudký, osobně jsem s ním neměl problém. Příběh je fajn i to, jak se jeho dvě linie propojí... možná zkusím i jinou knihu autorky :-)
P.S.: Obálku a grafiku dělala Lucka Zajíčková, kterou mám rád a vážím si jí, nicméně stejný symbol na přebalu, obálce i v knize mi přijde málo invenční...
Opäť skvelá kniha od skvelej autorky. Aj keď musím uznať, že Hanu to u mňa neprekonalo.
Ide o melancholický príbeh, ktorý sa ale číta ľahko a rýchlo.
Dej je rozdelený do dvoch línií, ktoré sa striedajú. V prvej je príbeh otca Svatopluka žijúceho si rodinnú idylku počas komunizmu v ktorom zastával vysokú funkciu až kým...
V druhej je príbeh jeho dcéry Bohdany,ktorá sa cíti odstrčená a radšej sa otcovi vyhýba a trávi čas s Bělou. Jedného dňa však začne pátrať, čo za tajomstvo ukrýva jej rodina... Až na konci knihy čitateľ zistí, že názov knihy je naozaj trefný!
Ten příběh sám o sobě je dost tuctový. Nic výrazného. Ale styl psaní paní Mornštajnové se mi líbí. Určitě se budu těšit na její další knihy.
Moc dobře se čte, nemohla jsem odejít, četla jsem v jednom tahu od první do poslední stránky. Zajímavý způsob vyprávění ve dvou časových rovinách - život a co utvářelo otce, a motivy jeho chování a život a vnímání a vliv chování otce na jeho dceru. Věrně zachyceny reálie sedmdesátých a osmdedesátých let, pro mě pamětníka jsou tyhle momenty stále živé. Doporučuju.
Opět skvělá záležitost z pera A.M., obyčejně - neobyčejný příběh o "jednom lidském životě" a jeho sounáležitostech - nevyřčeném a tichých tajemstvích... když by to člověk shrnul do poučení rodových "prokletí" tak zde je určitě pro mě jasné poselství jak důležitě je komunikovat... protože jinak převládnou příliš krutá a bolestivá nedorozumění. Na knize se mi velmi líbila linka příběhu, návaznost v kapitolách na konci a na začátku a také to, že podstatu všeho nejste schopni uchopit dřív než opravdu na posledních stránkach knihy...
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám. Hned jsem věděla, že budu spokojená .
Příběh, který se odehrává v době, kterou jsem sama prožila , byl příjemným návratem do doby nejen mého mládí .
Paní Mornštajnová umí zachytit atmosféru doby i lidské osudy velice čtivě .Má dar nezaplevelil knihu zbytečnými slovy ,ale vystihnout to nejdůležitější . Na necelých 300 stránkách prožijeme život dvou generací a dozvíme se vše podstatné .
Knížka se mi moc líbila. Vypráví ji dvě osoby otec a dcera. Životní příběh Svatopluka , který začíná jeho narozením ve třicátých letech a pomalu nás provádí až do konce let devadesátých mě moc bavil. Bohdana, jeho dcera, vypráví svůj příběh od jejích nejrannějších vzpomínek . Oba příběhy se v určitém bodě dotýkají a prolínají. Knížka mě chytla od první stránky a přečetla jsem ji na jeden zátah. Podle mě je to, i když hodně politické, tak velice napínavé a plné zvratů, které život přináší. Je zde zachycen život , tak jak se opravdu odehrával. Pro mě velmi silný a čtivý příběh.
Mornstajnova je pro me nejlepsi spisovatelkou soucansosti,jeji romany jsou vzdy zarukou kvality. Nejnovejsi roman jako vzdy vynikajici,napinavy do posledniho okamziku. Hanu za me ale nic neprekonalo.
Nesmírně tíživá a opět skvěle napsaná kniha. Ani s jednou postav jsem se ale nedokázala ztotožnit. Nemohla jsem skousnout Svatoplukovu nekritickou oddanost režimu, ačkoliv z čeho v jeho případě vzešla, je mimo jiné nesmírně zajímavý sociologický exkurz a dává pochopit, proč tendence společnosti mířily mílovými kroky do náruče komunismu. Eva, která si navzdory svým ideálům vydupe vše a je jí jedno jak. Běla, která se nezmohla na sebemenší odpor. No a Blanka, to byla kapitola sama pro sebe. Tuhla mi krev v žilách nad činem, který změnil její osud a ještě víc, jak se s tím vypořádala. Bohdana, která vězela v tom všem a jako jediná za nic nemohla. Silný příběh o mnoha osamělých lidech.
Rodinné vztahy.. Možná tím, že v určitých věcech jsem zažila co Bohdana tak jsem posmrkala pár kapesníků a kniha ve mě nechala silnou stopu. Nemohu srovnávat s Hanou jako někteří, protože každá je úplně jiná a pro mě jsou skvělé obě asi stejně, každá zanechala stopu po přečtení
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Pro mě je kniha opět srdcovou záležitostí. Přečteno jedním dechem a občas i bez deší.