Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6905
6905
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Podle mě zatím nejslabší kniha. Občas mě napadlo přirovnání, že je to takový vážný Hartl. Příběh je takový neslaný nemastný, stejně tak postavy. Neříkám, že se to dobře nečte, ale narozdíl třeba od Hany (což ale byla první kniha, krerou jsem od AM četla, tak možná proto) si ji určitě už zítra pamatovat nebudu.
Do knížky jsem se začetla už od prvních stránek, a tušila, že to bude pěkná kniha. Krásně se četla od začátku až do konce. Čtvrtá kniha od A. Mornštajnové a zase moc hezký příběh ze života obyčejných lidí - silný, lidský a smutný. Líbilo se mi jak se střídalo vyprávění Bohdany a Svatopluka a na konci knihy se to protnulo. A jak píše Zůzalína, bylo moc zajímavé, jak končily a začínaly jednotlivé kapitoly, přitom každá z jiné doby, to jsem asi v žádné knize ještě neviděla.
Přiznám se, že jsem během čtení taky tak trochu čekala, že NĚCO přijde, ale NĚCO je vlastně celý příběh ...
Přečteno jedním dechem - skvělý průřez našimi dějinami odvyprávěný na osobních příbězích. A asi jsem ještě nikde jinde, u žádné další knížky, nezaznamenala tak drobný a dobrý originální konec a začátek předchozí a následující kapitoly.
Krásná kniha - velmi čtivá, hezký příběh. Škoda jen, že konec je tak "useknutý" - kdyby tam byla ještě kapitolka navíc, vůbec bych se nezlobila :)
Další výborná kniha této autorky. Myslím, že mě zaujmula ještě o něco více, než Hana. Příběh je skvěle napsán a přibližuje fungování našeho státu ke konci minulého století, a zejména život lidí v tomto období. Je zde skvěle popsána psychika hrdinů, jejich osobnost, vývoj. Až do konce jsem byla zvědavá, zda se hlavní hrdince podaří odkrýt rodinnou minulost a jsem ráda, za to, jak příběh dopadl.
Velmi citlivé, čtivé... vlastně banální příběh, kterých je kolem tolik, a přesto vnutí spoustu pohledů k zamyšlení...
Tiché roky - příběh o rodinných vztazích, otrávených různými formami (a důvody) mlčení. Za ním se, jak jinak, skrývají minulé nešťastné události, a přestože vyprávění z perspektivy otce a dcery přibližují povahy hlavních aktérů a příčiny jejich uzavření se ve svých ulitách, všudypřítomná nechuť (či strach) dotknout se bolavých témat a navzájem se přiblížit k sobě je obtížně pochopitelná. K jakémusi smíření nakonec dojde, ale jen díky zásahu shůry v podobě otcovy nemoci.
A.Mornštajnová je dobrá vypravěčka, civilní, střídmá, přesto stránky mizí před očima, vykreslení atmosféry života prožitého v tichu napjaté koexistence je sugestivní ... ale nějak mi po dočtení chybí ten pocit, že kdybych knihu nečetla, o něco bych se ochudila.
Opět výborně napsaná kniha paní Mornštajnové. Její knihy vedou k zamyšlení (teda aspoň pro me) a vždy, když její knihu doctu, tak o ní musím přemýšlet. Ač jsem se snažila sebevíc, tak prostě otec si mě sympatie nezískal a Bohdana si získala mou lítost. Jinak postavy krásné vykreslené, doba popsaná tak jak byla a už se těším na další knihu. Název této jsem pochopila až v samotném závěru.
Opět jsem se od prvního řádku nechala vtrhnout do zapeklitého napínavého příběhu, který jsem jedním dechem hltala a nemohla se od něj odtrhnout až do samotného konce. Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo, že pak konec a rozuzlení nastaly strašně rychle a to, na co jsem po celou dobu čekala, pak bylo hned pryč. O tom ale příběhy ze života jsou, takže opět 5* Možná by mě také zajímalo, co se odehrávalo ještě "potom", ale to už by byl jistě jiný příběh...
Alena Mornštajnová je záruka kvalitního příběhu, kvalitního zpracování a perfektního stylu. Vyhovuje mi, když je příběh psaný ve více časových rovinách a postupně se spojuje. Navíc na jeho pozadí vyplývá obraz dané doby. Po Haně jsem si říkala – vysoká laťka, ale zde je laťka stejně vysoko jen v jiném prostředí a jinak pojatá.
Bála jsem se, že po Haně se mi od stejné autorky nemůže nic tak líbit. To jsem se ale spletla :-) . Tiché roky je prostě báječné čtení.
Nezklamala :) Zase TA kniha, kdy děj není závratně složitý, komplikovaný, překombinovaný a přesto vás zajímá, jak to skončí. Skvělá ukázka toho, jak důležitá je komunikace ve všech typech vztahů.
Další perla z pera paní Mornštajnové. Opět se jedná o strhující příběh jedné rodiny vyprávěný dcerou a současně i otcem. Nepřestávám se divit, jak autorka s takovou lehkostí dokáže stvořit tak reálný a napínavý příběh. Obdivuji realisticky vykreslené charaktery postav, jak umí zachytit konkrétní část dějin a věrohodně vybrousit dialogy. Příběh je sice smutný, ale skvěle se čte a já ho úplně vidím před očima. Bohužel, taková tehdy byla doba. Já jsem zase nadšená a jako třešinka na dortu na mě čeká HANA. Doporučuji!
Knížka byla skvělá a přečetla jsem ji jedním dechem. Jak je uvedeno níže v komentářích, taktéž jsem se nesnažila autorčiny knížky srovnávat a vzhledem k tomu, že každá knížka se podrobněji věnuje jiné době, nebyla to ani potřeba. Moc se mi líbilo, jakým způsobem byl příběh vyprávěn - z pohledu dcery i otce a svým způsobem jsem sympatizovala s oběma, přestože s otcem to bylo o mnoho složitější. Jako vždy se jedná o svědectví strašné historie naší země, což mi z pohledu čtenářky 21. století přijde téma zajímavé a vlastně nevyčerpatelné, z pohledu dcery rodičů a prarodičů, kteří minulý režim zažili, je mi vždycky z takových příběhů smutno a úzko.
Alena Mornštajnová to s Tichými roky měla určitě těžké. Překonat kvality, ohlas a neuvěřitelné přijetí Hany musela být neskutečná výzva. Tiché roky je věrna svému názvu tichá kniha. Nečekejte dialogy postav, čekejte ticho. Podobně jako jiným čtenářům mi až v závěru došlo, jak moc tichá je hlavní postava, Bohdana. Mornštajnové nejnovější text disponuje vším, nač jsme u ní zvyklí: pečlivým vykreslením hrdinů, dávkovaným postupně, střízlivostí textu, nulovým sentimentem a přesto pochopením postav. Text se jako obvykle čte sám, vzbuzuje ve čtenáři zvědavost, bohužel z mého pohledu je o něco slabší než např. Slepé mapy či již zmíněná Hana. Tichým rokům chybí závěr, jakýkoli závěr, byť rozumím, že právě otevřený konec má nejspíše korespondovat s tichem každé z postav.
Moje premiéra s Alenou Mornštajnovou :) České autory nijak nevyhledávám, radši čtu zahraniční, ale přehlédnout tuto autorku by byla chyba! Příběh byl tak strhující, že jsem knihu přečetla během jednoho dne. Bohdany mi bylo líto, protože otec ji poznamenal na celý život. Ještě otřesnější mi přišlo Svatoplukovo chování k Běle, ze kterého jsem byla dost znechucená. Spoiler až ke konci jsem pochopila, že Bohdana vůbec nemluvila, žila jsem v přesvědčení, že komunikační problémy měla pouze s otcem, ale s ostatními komunikovala "normálně".
Nechci příliš srovnávat s Hanou, i když to k tomu svádí. Když prostě zapomenu, že Alena Mornštajnová už někdy něco napsala, tak musím říct, že Tiché roky jsou skvělý román. Rodinné tajemství tomu rozhodně dodává na čtivosti ale i bez toho umí paní spisovatelka skvěle psát. I když tady čas utíkal na můj vkus docela rychle (obsáhla prakticky celý Svatoplukův život), tak se jí dobře povedlo vykreslit postavy a já se musím přiznat, že jsem díky tomu měla pro Svatopluka slabost, bylo mi ho líto, i když byl takový, jaký byl. Dobře jsem si pobrečela a dávám pět hvězdiček i když to bylo něco úplně jiného, než poslední dobou čtu (a o tom to je).
Více v recenzi zde na DK ;)
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Další krásná kniha od paní Mornštajnové. U všech jsem zatím obdivovala krásný jazyk, kterým píše, a s jakou lehkostí se její knihy čtou, i když obsahově nejedná úplně o lehká témata. Přijde mi, že u jejích knih jde tak nějak o víc, než o pouhý příběh jedné rodiny. Asi z každé její knihy jsem si něco vzala. U Hany především to, kam až nás můžou zavést naše rozhodnutí, i když se nám zpočátku zdá, že se jedná o banality. U knihy Tiché roky to bude zase to, jak důležité je komunikovat. Jak důležité je umět ostatním říct nejen to hezké, ale i to, co nám vadí nebo co nás trápí, protože nikdo nemá věšteckou kouli, aby naše pocity přesně odhadl. Zdá se to tak jasné, ale přitom na to mnohdy zapomínáme, místo toho mlčíme a práskáme dvěřmi. Hezky se to ukázalo nejen u vztahu otce s Bohdanou, ale i s Bělou. Název knihu skvěle vystihuje.