Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6905
6905
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka mě dostala. Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Silný příběh a přitom vlastně všední a v mnoha obměnách častý. Autorka však zde dokázala nahlédnout pod slupku a nánosy umně ukrytých dějů a rodinných historií , které život kolem nás vytváří. Jsou to skryté zkoušky a my jim svou povahou, výchovou, a někdy i díky náhodám čelíme nebo jejim nástrahám podléháme.
Opět krásně napsaná kniha od paní Mornštajnové. Ze začátku jsem byla trochu zmatená ale pak jsem se v postavách zorientovala. Téma moc zajímavé. Jedna nešťastná náhoda ovlivní život tolika lidem. Za mě plný počet hvězdiček. Jen škoda že jsme se nedozvěděli více o Blance a konec byl také takový moc rychlý. Ještě bych četla dále.
Ze začátku knihy jsem si říkala, jo jo, takový normální příběh, ale jak to pak gradovalo! Dočetla jsem s takovou citovou náloží, že teď nejsem schopná na nic jiného myslet!!!!! Teda, paní Mornštajnová, Vy mi dáváte!
Za mě opět skvělá kniha od Aleny Mornštajnové, které říkám "paní spisovatelka" v tom nejlepším slova smyslu. Vůbec nechci srovnávat s Hanou, obojí je skvělé. Knihu o rodinných vztazích pochopí a prožijí zejména ti, co mají vlastní děti a mají něco zásadního odžito. Chci jen na závěr napsat, díky paní Mornštajnová za Vaše knihy a těším se na další!
Vůbec se mi do komentáře nechce. Knihu jsem zhltla, ale...takový silný příběh a takový spěch, tak málo přímé řeči, pořád jsem měla pocit, že jenom někde poslouchám tlachy žen, které zkratkovitě líčí rodinnou tragédii sousedů...
Zase nemám slov. Nádherný příběh z nelehké doby. Znovu, jako pokaždé, nerada knihu po dvou dnech dočîtám a nejraději bych pokračovala ve čtení .. Jenže příběh končí a já už se zase nemohu dočkat, až paní Mornštajnová napíše další knihu. Vřele doporučuji
V mém osobním žebříčku paní spisovatelky AM na druhém místě za Hanou. Nesrovnávám, jen hodnotím. Opět krásné čtení, opět rodinná sága, ale opět s nápadem jak hrom!! Taková chytrá horákyně je ta naše paní spisovatelka...nemluví, ale není němá, je zatvrzelý až zlý, ale není bez citu, není tam s nimi, ale je...otevřený konec, ale nevadí..já věřím, že se dočkáme pokračování.
První kniha od Mornštajnové, která se mi líbila. Je čtivá a tentokrát nemám pocit, že by kniha byla bez děje, toho se mi dostalo vrchovatě. Také mi nepřišla na rozdíl od Hany nebo Slepé mapy plytká. Hodně zajímavý pro mě byl pohled na vývoj postavy Svatopluka. Velmi zajímavě je popsána mysl komunisty, reálie doby hrají roli a nejsou popsány nesmyslně. Co se mi nelíbilo je ten konec. Takhle otevřená je pro mě ta kniha vlastně nedokončená. Možná byla autorka unavená nebo nevěděla, co s postavami, tak to takhle utnula. V tomhle případě hodnotíme konec ale daleko lépe, než ve slepé mapě, i když je to jasné v nejlepším přestat, aspoň nevymýšlela nesmyslnné závěry dějových linií (pozor spoiler! - svazky STB se totiž oprvadu neztrácejí).
Co mi přijde zajímavé je, že autorka se ve svých knihách vlastně zaměřuje na vnitřní svět nějak osudem rozvrácených lidí. Vždy zasáhne nějaká obrovská rána a člověka to zcela vnitřně změní. V popisu takového duševního stavu se Mornštajnová s každým dílem zlepšuje. A je to její velké téma. Tady bych řekla, že v postavě Svatopluka zatím dosáhla svého vrcholu.
Kniha se mně líbila moc, mám rád autorčin styl vypravování. Doufám, že už má paní Mornštajnová dopsanou další knihu :-)
Po Haně je tato kniha jak jedoucí vlak. Sice jede hezkou přírodou, ale až do zastávky se nic nestane. Nevím čím to je, ale příběh mě nebavil. Dočetla jsem, ale znovu číst nebo doporučovat jako Hanu (což dělám všude :D) určitě nebudu.
Otec a dcera – dvě hlavní postavy a dvě dějové linie, které se v závěru spojí, vlastně komorní rodinné drama. Opět jedna událost, která ovlivní životy dvou generací a rodinné tajemství, které je postupně odhalováno, mlčení, ticho a hudba. Jednoduchý styl paní Mornštajnové bez vyjadřování jakýchkoliv soudů k historickým reáliím, na jejichž pozadí se román odehrává, zajišťuje čtivost, ale možná přispívá i k tomu, že čtenář jako by to celé pozoroval z dálky. Chci tím říci, že mě příběh nijak nezasáhl, k ani jednomu z hrdinů jsem vlastně necítila nic a vedlejší postavy byly obdobné jako v předcházejících autorčiných knihách. Některé věci mi přijdou i trochu nelogické, základní dějový zlom je dost brzy předvídatelný a postavy a jejich jednání až nepochopitelné.
Kniha je čtivá, ale pro mě nezajímavá. Hana byla určitě mnohonásobně hezčí a poutavější. V půlce jsem knihu odložila, stále jsem čekala nějaké BUM a stále nic..
Historie několika generací rodu, nás uvádí do života společnosti po válce a za socialismu, kdy jeden člen rodiny, Svatopluk, jehož osudy ponejvíce zachycuje děj, je aktivní komunista a stává se také ředitelem podniku. Proto má velmi málo času na soukromí. I když se oženil, vždy prosazoval své názory. Jeho partnerka se vzdává umělecky zaměřeného povolání a věnuje se rodině a vede k životnímu zaměření na umění jejich dceru Blanku. Ta dosáhla úspěchů, avšak život není nikdy jednoduchý. V jediném okamžiku se jí zkomplikoval další životní osud a děj se odvíjí nečekaně jinak. Autorka umí překvapit a činí svá díla zajímavější a poutavější. A tak osudy rodiny se dál vyvíjejí nečekanou cestou, v cela jiném prostředí a jiných situacích, až vyústí k tomu, že přes všeliké neshody a nedorozumění a utrpení, jeden druhému pomáhají a nachází cestu k sobě. Kniha i přes rozsah upoutá a spoutá, dokud ji nepřečtete do konce.
Děkuji za takové příběhy paní Mornštajnová. Jsem opět dojatá a vždy budu vaše fanynka! Zase báječně napsané s kapkou napětí, jak to vlastně dopadne. Jsem ráda, že se vašimi příběhy dostávám do minulosti a díky hlavním hrdinům prožívat úskalí té doby.
A tak se opět setkáváme s autorčiným generačním románem, kde však kořeny rodiny nezasahují tak daleko, ale je to vyváženo právě rodinným tajemstvím.
Samozřejmá je také lehkost čtení a situace jako vystřižené ze života.
Bylo mi líto Běly, i přestože si manžel lecčím prošel, ona si takové zacházení nezasloužila a velmi mě překvapila Bohdana, kde mi její myšlenky přišli hlasité, pokrývající široký záběr u kterých nakonec zjistím... proč tiché roky.
Výborně napsaná kniha o rodině, ve které slova ubližují stejně, jako příšerně tíživé ticho. Doporučuji!
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Skvělé, úžasné, čtivé a emocemi nabité. Ještě dlouho po dočtení ve mně postavy žily a já měla celý příběh před očima. Má prvotina od autorky dopadla na jedničku a já jsem moc ráda, že jsem se ke knihám od Aleny konečně dostala. Skvělé, doporučuju všema deseti.
Příběh o komplikovaném vztahu mezi otcem a dcerou který začíná ještě před narozením otce.