Tiché roky
Alena Mornštajnová
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Já jsem knížce pět hvězdiček nedala. Ale co se mi na ní moc líbilo je, že pojednává o komunikaci, tedy spíše nekomunikaci. V kolika rodinách spolu lidé prakticky nemluví nebo jen to nejnutnější? Jak moc chybí sdílení zážitků, starostí, radostí. To je tam vystiženo skvěle.
Tahle kniha je skvělá. A nepíšu to proto, že to je novinka autorky, která má laťku vysoko. Baví mě, jaká témata autorka vybírá a jak dokáže spojit historii s konkrétními osudy a ukázat tak i mladším čtenářům pohled na dřívější dobu.
Čte se to samo. Hltam každou kapitolu, příběh, a vždycky vzdycham smutkem, když překročím za polovinu. Je neskutečne, kam až může zajít nekomunikace v rodině, neporozumeni, bolest, strach, a další emoce. Jak se člověk dokáže změnit s jednou osudnou nocí a v jaké další zvraty ta jedna chyba vede. Ovlivní to nakonec nejen rodinu a přátelé ale i budoucí generaci. Má to skvělý přesah a zamyšlení. :)
Jedním slovem nádhera.
Co mě nejvíc zaujalo? Všechny postavy jsou lidé z masa a kostí. Všichni udělali chyby. Nebo byla chyba, že něco neudělali. Všem hrdinům čtenář rozumí. I těm, s kterými nesouhlasí, kteří mu jsou protivní. U všech je jasné, proč jsou takoví.
Třeba s tak skvěle napsanou postavu "věřícího" komunisty (věřícího ne v boha, ale komunismus) jsem snad jinde nesetkala.
Až někdy ve dvou třetinách mi došel význam názvu. Tiché roky jsou vlastně tiché ve dvojím smyslu.
Roky byly tak tiché, že jsem u nich málem 2x usnul. Připadal jsem si jak "kádrovák" (dnes personalista) čtoucí nezáživné životopisy. Před Hanou smekám, je jak dobře upečený chléb, pět hvězd zcela zaslouženě. Ale toto je pro mne konfekce z dob minulých, či síťovka gumových rohlíků...
Teda, nemá to holka jednoduché (myslím to s nadsázkou, paní Mornštajnová :-). . ) a těžké to mít budete s další a další knihou, neb laťka je po všech Vašich titulech nastavena velice vysoko!! Před čím ale smekám, že kvalita je zachována a upřednostňována před kvantitou. Aspoň tak to vidím já!!! :-). . . Za mě jste nálepkovaná "Mornštajnová = sázka na jistotu!!!!" Lehkost, nenucenost, popis pocitů, že věříte opravdu tomu, že popisujete chlapa, dítě, ženu, prostě Vám to věřím a přeskakovat písmenka a nedej bože stránky, to je sprosté slovo :-)!!!
Fakt je, že "Hana" jakože bomba!!!! :-), ale vše ostatní taktéž a nechci srovnávat hrušky s jabkama, i když tohle mi trochu připomínalo Hotýlek :-). Vše určitě bylo napsáno, komentováno. Já dala knihu na dva zátahy do dnešních ranních hodin, takže asi tak!!! Jen tak dál, houšť a větší kapky :-)!!! Díky
Příběhy Aleny Mornštajnové jsou si podobné. Zobrazují naše životy, naše zápasy, hledání štěstí, naše prohry i výhry, potřebu vzájemného pochopení, lásky a odpuštění. Skvělá paní spisovatelka.
Příběh se čte lehce, až se jen těžko věří, co je jeho obsahem a vlastně i sdělením. Mj. jsem si odnesla, co vše může v rodině napáchat náhoda v kombinaci s neupřímností.
Wow! Tohle je jedna z nejknih co jsem za poslední roky četl. Čte se to samo od prvniho řádku.
Osud jedné rodiny tak jak je vyobrazen je tak živý, že ve mě bude rezonovat dlouho. Za mě masterpiece.
Vrtá mi jen hlavou proč nakladatel má potřebu obálku knihy zkazit podbízivým nápisem "od autorky bestselleru Hana" . To snad neví v dnešní době snad jen ignorant kdo je Alena Mornštajnová. A kdo nečetl Hanu tak tomu to stejně nic neřekne. Nechápu.
Nicméně na další knize už bude "od autorky bestselleru Tiché roky" protože tohle je snad ještě lepší než Hana.
Za mě velké Diky paní spisovatelce.
Tak to bylo ale hodně špatný. Ani silný příběh, ani silné či zajímavé postavy. Plytce a povrchně plynoucí cosi...Je fakt, ze autorka mi hodně nesedla, Hana se mu nelíbila a zbytek mě vůbec nezaujal. Všechny postavy jsou si dost podobne a styl je úmorně stejně nudný.
Nevím.. Asi nebylo úplně nejlepší sáhnout po této knize hned po Haně. Stále mám totiž v sobě silné vzpomínky, které ne a ne odeznít. Tiché roky jsou opravdu tiché a Hanu nepřekřičely.
Přesto ale musím tento kousek opět ocenit. Alena Mornštajnová je prostě kouzelnice se slovy a dokáže i ledovcem pohnout. Obdivuji, jak ladně umí do příběhu zanést opravdovou lidskost a tím vypustit lavinu emocí na srdce čtenáře. Obyčejný příběh se tímto stává zcela vyjímečný.
Jsem vážně ráda, že jsem tuto spisovatelku objevila. Těším se na další hodiny strávené ve spárech slov z pera paní Mornštajnové.
Paní Mornštajnová je prostě úžasná autorka! Vrchol současné české literatury, alespoň podle mě. Komorní rodinné drama, vlastně obyčejný příběh, ale o to víc právě člověka zasáhne. Výborně napsané, nedá se přestat číst, postavy báječně vykreslené do hloubky. Paní Mornštajnová, děkuji, že píšete...
Požičiam si jednu vetu z recenzie, ktorú som čítala nedávno a úplne sa s ňou stotožňujem: "Mít talent lehce psát – dar i prokletí…"
Musím povedať, že som v rozpakoch. Očakávanie boli veľké, no neboli naplnené. Síce sa mi páčilo, že Mornštajnová opustila tie "rozmachlé" príbehy s desiatkami postáv a la Hotýlek a Slepá mapa a napísala komornú "drámu," no mala som pocit, že som niečo podobné čítala už niekoľkokrát. Motív mlčania a neporozumenia je taká bežná vec v živote každého človeka, neexistuje snáď nikto z nás, kto by sa s niekým vo svojom okolí (aj veľmi blízkom) nerozprával, resp. ho nejakým spôsobom ignoroval, aj dobrovoľne. A naše rodinné vzťahy nie sú ani zďaleka ružové a mohli by sme o nich napísať podobné "drámy."
Čítalo sa to výborne, ľahko, možno až príliš. Miestami som skĺzala k rýchlemu čítaniu, čo vôbec nie je dobré znamenie. Prvá polovica románu ma bavila viac, druhá, predvídateľná, už menej. Ani záver neohúril, i keď som čakala, že aspoň ten mi vytrie zrak.
Dávam 4* iba preto, že som dala Hotýlku a Slepej mape 3* a Tiché roky považujem za lepší román.
psát o těžkých časech lehkou rukou, to je umění ... krásný příběh - ani si člověk nevšimne, jak život umí být krutý ....
Nečetlo se mi to tak lehce, jak se nejdřív mohlo zdát. Znám čtivější knihy. A sem tam se příběh trochu táhl. Ale nic to nemění na tom, že Alena je šikovná vypravěčka a o zajímavé nápady tu není nouze. Občas je člověku skoro až smutno a těžko. Ale není to nic, co by nepatřilo k životu. Těžký to hlavní hrdinové měli, to jo, ale jsou lidi, co jsou na tom o dost hůř.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2017 | Hana |
2019 | Tiché roky |
2021 | Listopád |
2023 | Les v domě |
2017 | Slepá mapa |
Četla jsem před tím jenom Hanu a tohle se mi zdá ještě lepší. Pro mě hodně obohacující vhled do nedávné historie, kterou jsem, ale sama nezažila. Líbí se mi lidskost postav, uvěřitelnost, opravdovost. Jsem ráda za přečtení a doporučuju všem.