Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6903
6903
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha bude úspěšná, bude se líbit a bude velmi čtená. Tvoří ji totiž na první pohled mix dokonalých ingrediencí, je to rodinný příběh rozkročený přes téměř sto let, jsou tu narušené vazby a silné a zároveň křehké vztahy, nechybí ani osudové momenty, nezvratné chyby, smíření a odpuštění. Tak co se může pokazit? Nic a všechno. Tiché roky se čtou (až na občasné moravismy, které by žádný rodilý Pražák z pusy nevypustil) skvěle, protože Alena Mornštajnová umí vyprávět a umí vyprávět krásně a poutavě. V Haně jsem s postavami jejich osudy prožívala velice intenzívně. O to větší zklamání pro mě Tiché roky jsou - postavy mi šustily do ucha papírem a připadaly mi nesmírně účelově modelované - jako figurky na šachovnici, které se hýbou tak předvídatelně, že i mizerný šachista (jako já) by tuhle partii nejspíš vyhrál. Nebudu psát proč a co konkrétně mi vadilo, věřím, že spousta z vás se knížku teprve chystá číst a nehodlám být za spoilerující slepičí prdel. Shrnuto a podtrženo: Tiché roky rozhodně inteligenci neuráží, jen z nich mám stejný pocit, jako z posledního románu R. Backmana - že by si zasloužily trochu víc a dýl odležet, a pak by mohly patřit ke špičce, takhle je to prostě jen hezký příběh, který neurazí, ale nadchnout nedokáže.
Uzasny pribeh, krasne ctive, k zamysleni, jak je dulezite udelat spravne rozhodnuti. Zas kniha, kterou by mel kazdy precist.
Dávám knize paní Mornštajnové opět plný počet hvězdiček. A vím proč. Možná tento příběh lehce pokulhává za jejími staršími tituly. Možná jí ke konci románu už opravdu docházel dech, a tak posledních pár let života Svatopluka a Bohdany “prolétla” pouze na pár řádcích. Možná byl konec předvídatelný... ale ...
Knihy paní Mornštajnové mě vždy velmi zasáhnou. Snad proto, že odkrývají skrytá tajemství, křivdy a nepochopení členů rodiny. Něco, co tak důvěrně známe a prožíváme. A také nacházíme ve svých rodinách a pocitech. Z tíživého ticha mě mrazilo, cítila jsem to napětí až do morku kostí. Skrytou nenávist mezi Svatoplukem a Bělou. Bohdančinu touhu po lásce. Svatoplukův žal a jeho lásku k Evě. Myslím si, že narozdíl od Hotýlku, kde sehrála doba a politické události klíčovou roli, zde komunistická minulost Svatopluka vlastně žádnou podstatnou roli nehraje. Byl komunista, který ideologii o spravedlivém uspořádání věřil celý život, ale to je tak vše. Z tohoto důvodu mi trochu do příběhu nesedla příhoda týkající se jeho přítele Jiřího, připadlo mi, že tam byla vložena “jen tak do počtu”, aby se Svatoplukova komunistická minulost trochu vyhrotila.
Líbilo se mi členění knihy - vyprávění příběhu očima Bohdany a očima Svatopluka (vypravěče). Zajímavý je nápad s ukončením kapitoly a začátkem nové - vždy stejnou větou. Ani já až téměř do konce knihy nepoznala, jak to vlastně s Bohdanou je (myslím tím tiché roky... ). Bylo to překvapení a díky tomu jsem si mohla ke konci příběhu doposkládat skládanku, která do sebe začala zapadat. Dílek po dílku, nepochopení za ticho, smutek za radost, obyčejné věci za ty nevšední. A vznikla z toho koláž. Barevná i černobílá. Koláž života.
“Teprve ve šňůře plynoucích let se ukázalo, že cokoli se stalo, bylo důležité, protože tak jako mávnutím motýlých křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky”.
Soužití bez komunikace osob v rodině. Muselo to být utrpením pro všechny. Knížka mohla mít ještě jednu kapitolu. Doporučuji.
Moc hezky napsané, čtivé. Ale smutné.. Konec rychlý, ještě by to chtělo nějak dopsat, takto si můžeme domýšlet, ale - mně tam prostě ten konec chybí. Na knížku jsem se těšila a ráda jsem si ji přečetla.
Na novou knihu paní Mornštajnové jsem se těšila od první chvíle co jsem se dozvěděla, že výjde. Předchozí knihy se mi moc líbily, proto bylo tedy jasné, že novou knihy chci mít ve své knihovně. A po přečtení vůbec nelituji! Lituji jen toho, že mám již přečteno. Vychutnávala jsem si stránku za stránkou, slovo za slovem, větu za větou... tohle bylo slovy, tak něco skvělého, že se to slovy nejde ani popsat. Velmi zvláštní vztah Bohadany a jejího otce Svatopluka. Bohdana vypráví svůj příběh a za Svatopluka ho vypráví vypravěč. Kapitoly jdou na přeskáčku vždy Bohadana a pak Svatopluk. Tohle zpracování je hodně nápadité, hlavně taky proto, že jakou větou končí jedna kapitola tím začíná nová kapitola.
V knize jde hlavně o to, že slova a komunikace mezi námi je velmi důležitá. Takovéto ticho a nesdílení svých strastí nás může hodně ovlivnit v úsudku druhého a může dojít k zbytečnému nedorozumění. Kniha, která ve vás zahnízdí a jen tak neodletí...
Mě se moc líbilo. Kniha je absolutní must read! Teď už budu vyvolávat nové knihy autorky...A než tomu, tak bude, přečtu si je všechny znovu!
Další příběh od paní Mornštajnové, který je naprosto uvěřitelný, který se mohl stát v kterékoli rodině v našem okolí. Jedna tragická událost ovlivní životy dvou generací...
Obdivuji jakým stylem autorka píše. Často popisuje všední dny a běžné situace, kdy se nic moc neděje a přesto nenudí, naopak kniha je poutavá, čte se jedním dechem. A v tom je určitá výjimečnost Aleny Mornštajnové, umí psát poutavě a neobyčejně o obyčejných věcech.
Klasický román, žádná napínavá detektivka a přesto se od knihy nebudete moci odtrhnout... Doporučuji.
Miluji zdánlivě jednoduchý příběh, který vás ale přiměje přibrzdit, zamyslet se nad lidskými vztahy, o tom, jak málo stačí a váš život se začne ubírat úplně jiným směrem. A nejen ten váš...
Autorka nám jasně dokazuje, že je špičkou dnešní literatury. Nejen že dokáže dát do kupy příběh několika generací ale zvládá bravurně napsat i příběh jedné malé rodiny, kde není tolik prostoru k odbočkám . Jen ten závěr mohl být o stránku delší.
Knihu jsem přečetla se zaujetím - silný a smutný příběh. Jak se během chvilky změní život člověku, ale také celému širokému okolí, jak se mlčením a uzavřeností nic nezmění a nevyřeší, jen se ubližuje dalším-nevinným...
Dokonalé!
Snad jen díky touze přečíst si co nejdříve novou knihu paní Morštajnové jsem překonala svou nechuť k eknihám a šáhla po této formě knihy. Byl to zápas. Krása slova, dokonalost a jedinečnost příběhu se neustále byla s absencí vůně a šustění papíru, kontroly nad počtem zbývajících stran a "nakukování" - jak jen že to bude pokračovat o tři strany dále.
Bylo to morštajnovské! Opět jiné, ale zároveň tak stejně blízké, milé a známe setkání.
Do posledního písmenka jsem si to užila! Konec, bomba! Jen nad ním budu ještě dloooouho přemýšlet.
Musím přiznat, že tato je první kniha přečtená z pera autorky ač mám již dlouho zakoupený předchozí bestseller Hana. Ostuda jsem :D Ke koupi a přečtení mě namotivovalo několik recenzí z Instagramu. Kdo přečte, neprohloupí. Knížka je v podstatě několik příběhů hlavních hrdinů, kteřé jsou navzájem propojeny v jeden konzistentní celek. Suma sumárum vztahy se šijí velmi jemnou nití, pokazit je velmi snadné.
Skvělá kniha, vlastně jako všechny od paní Mornštajnové. U tohoto titulu jsem od začátku tušila, kam bude konec směřovat, takže rozuzlení nebylo pro mne nijak šokující. I tak dávám plný počet, styl psaní a témata této autorky mi vždy skvěle sednou.
Musí vás to pokrýt, musí vás to vyždímat, ale, ale nesmí to být zřejmé. To je známka kvality, musí vás to odzbrojit, že po dočtení symbolicky přečtete první stránky na dočtení. Je v tom decentní vyzrálost, je v tom jistá známka suverenity a nechybí tomu čistota...příběh mornštajnovský..Jo i ne...Příběh poznatelný.
Konec dokonalý....
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Můžeme mít vše v životě nalinkované a žít podle nejlepšího přesvědčení, ale když zasáhne osud, jsme bezmocní.