Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497687/bmid_tiche-roky-bM7-497687.jpg
5
6898
6898
Čo všetko nevieme o svojich najbližších. Bohdana je uzavretá dievčina žijúca len s nevrlým otcom a dobrosrdečnou, poddajnou nevlastnou matkou Belou. Trápi ju napätie v dome a tajomstvo, ktoré jej neprestáva vŕtať v hlave: Prečo ju ťažko chorá stará mama na poslednej návšteve v liečebni oslovila menom „Blanka“? Popritom sa odvíja príbeh Svatopluka Žáka, oddaného komunistu, ktorý celý život zasvätil budovaniu socializmu, láske k svojej prvej žene a dcére, ktorých budúcnosť mala byť rovnako žiarivá ako hviezda na červenej zástave. No ako sa vraví: Ak chcete rozosmiať Boha, povedzte mu o svojich plánoch. A tak sa v jednom okamihu obidva príbehy prepájajú do jedného a ukáže sa, že nič nie je také, ako sa doposiaľ zdalo, a už vôbec nie také, aké by to malo byť. Nový román Aleny Mornštajnovej je iný ako tie predchádzajúce. Nejde tu o veľkú historickú tému, ale o intímnu rodinnú drámu, kde hlavnú úlohu nehrajú veľké dejiny, ale náhody a ľudské charaktery. Tak ako aj v románe Hana však ide o silný, strhujúcim spôsobom vyrozprávaný príbeh, ktorý si podmaní čitateľa od prvej do poslednej strany.... celý text
Přidat komentář
Když jsem začínala číst Tiché roky, moje očekávání nebyla moc vysoká. Četla jsem totiž už dvě autorčiny knížky - Slepou mapu, která se mi líbila, a pak Hanu, která mě naopak neoslovila vůbec. A já se tak nějak bála, aby další kniha nebyla v duchu Hany, což se naštěstí nestalo. Naopak. Příběh malé Bohdany a jejího otce mě dostal víc, než bych čekala. A předběhl tak i moji oblíbenou Slepou mapu. Hltala jsem stránku za stránkou, při některých scénách tajila dech a ke konci se i trošku dojala. Ano, asi to nebude příběh pro každého jako Hana, ocení ho spíš ti, co mají rádi psychologii, a to "něco" nevysloveného mezi řádky. Za mě rozhodně povedený počin. :-)
Hrozně jsem se těšila na další knihu od paní Mornštajnové... jenže tentokrát to bylo trochu zklamání. Ano, autorka umí skvěle pracovat s charaktery lidí a popisovat dobu i jednotlivé postavy, to je pravda. Ale mě tentokrát prostě chyběl příběh, byl tam slibný začátek, ale žádná pointa, jakoby najednou došla chuť psát... Tahle kniha pro mě jednoznačně nejslabší, už se k ní nejspíš nevrátím, což o ostatních říct nemůžu... Nevím, za co dávají ostatní tak vysoké hodnocení, pro mě max za dvě až tři hvězdy.
Další skvělá knížka od Aleny Mornštajnové, která rozesmutní, ale i pohladí po duši. Je mi záhadou, jak to tahle autorka dělá, že dokáže tak úžasně vystihnout lidské charaktery se všemi svými klady i nedostatky. Všechny autorčiny knížky jsou neuvěřitelně lidské a mají úžasně propracované postavy. Ani v případě Bohdany, Svatopluka či Běly tomu není jinak. Hana se mi sice líbila víc, ale slíbila jsem, že už další autorčiny knížky s ní nebudu srovnávat. Jediné, co mě u knihy trochu zamrzelo, byl utnutý konec. Čekala jsem, že Svatopluk Bohdaně vysvětlí, proč se k ní celý život choval, tak jak se choval a snad že se jí i omluví...
Dokonalá. Proč všichni tak milují Alenu Mornštajnovou? Protože se do jejich knižních příběhů může člověk tak lehce vcítit. Postavy i příběhy jsou reálné a jejich příběhy buď prožil nebo může prožít každý z nás. Krásný jazyk, bravurně vykreslené postavy. Příběhy prožívate s nimi. A nakonec opět krásná obálka, která opět skvěle vystihuje pointu celého příběhu podobně jako u Hany. Doufám že se od autorky dočkáme i dalších knih.
Paní Mornštajnová, děkuji ❤️
Obyčejný příběh napsán neobyčejným stylem. To je poznávací znak Aleny Mornštajnové. Její knihy jsou tak lidské, uvěřitelné. Děj plyne, stránky ubíhají, a já jsem si přála, aby ten příběh nikdy neskočil. I když autorka popisuje nelehkou dobu a nelehké osudy, je to psáno tak dokonale, že se jen těžko loučím s její knihou.
Autorka píše své knihy podle jedné šablony, ale to je typické pro každého autora.. A navíc, když z toho vždy vznikne dech beroucí čtecí zážitek, tak proč to měnit.
Líbí se mi, že postavy jsou naprosto obyčejní lidé. Žádní klišé hrdinové. A i když často umřou již zkraje, máme možnost je poznat v dalších kapitolách. Styl psaní je mistrovský. Vše na sebe navazuje.
Konec mi připomněl knihu Bílá tma od Zdenky Hamerové. Ta také skončila v nejlepším. Moc bych chtěla vědět, jak to pokračovalo dál.
Její knihy jsou tak uvěřitelné, protože každý se najde v nějaké postavě. Já můžu být Svatoplukem, já můžu být babička Bohdany, já můžu být kteroukoliv postavou. V každé vidím kousek sebe. A to dělá knihy AM těmi nejlepšími. Jsou prostě lidské.
DOPORUČUJI !!!
Poslechla jsem jako audioknihu.
Asi bych mohla do puntíku opsat svoje hodnocení Slepé mapy. Jako bych četla příběh nějaké vzdálené větve naší rodiny, je to tak uvěřitelný a lidský příběh. Doporučuji i samotnou audioknihu, výborně načteno.
A měla bych i stejnou výhradu jako u Slepé mapy, prostě mě autorka mate používáním jmen, začínajících na stejné písmeno. Mám problém s orientací v postavách, když se jmenují podobně. Takže zatímco ve Slepé mapě byla Anna, Alžběta, Anežka, tak tady Běla, Blanka, Bohdana...
V tomto vzorci, doufám, nebude autorka v dalších knihách pokračovat, protože ani Cilka, Ctirada a Celestýna pro mě nebudou dostatečně rozlišitelné :)
Po přečtení románů této autorky většinou polknu hořkost, zamáčknu slzu a musím příběh rozdýchat. Tak tomu bylo i u její nejnovější knížky, kterou jsem četla jedním dechem. Doporučuji.
Opět úžasné čtení! Zase z jiné doby, jinými charaktery a psychologií postav, přesto intimní a dechberoucí, hlavně tedy na konci...asi se budu opakovat, ale od přečtení Slepé mapy jsem věděla, že je to teprve začátek...tahle paní to sakra umí!
Děkuji autorce za další rodinný námět, propracovaný psychologický děj a krásný jazyk...mám její knihy jako mnoho jiných čtenářů ráda a moc jsem se na tuto novinku těšila. Přečteno za dva dny a znovu se mi potvrdilo, jak jsou zážitky a život v dětství důležité pro náš další život. Přeji všem dětem milující rodiče:-)
Jak jistě víte, Alena Mornštajnová je Paní Spisovatelka, její knihy mají hloubku, nutí vás se zamyslet a po přečtení se zmůžete jen na velké UF!! Potřebujete čas na to, to celé vstřebat. Stejně tak tomu bylo i u knihy tiché roky. Odehrávají se tam dvě dějové linky a hlavními postavami jsou tatínek Svatopluk a dcera Bohdanka. Kniha je o osudech, rodinných tajemství, o slovech co byla vyrčena a hlavně o slovech co vyrčena nebyla. Poukazuje na to, jak komunikace, a hlavně v rodině je velmi důležitá. Jak každý si chování druhého vykládá po svém a tím pak vznikají nedorozumění a uzlíček těchto závěrů a myšlenek se zvětšuje. Přesto je to tak jednoduché ,,stačí se zeptat a o věcech mluvit.” Bohužel dnešní doba komunikovat moc neumí a radši si žije ve svých vlastních pravdách.
Mě osobně se kniha líbila, byla čtivá, napsaná přesně tak, jak jsmenod Aleny Mornštajnové zvyklí. Určitě doporučuji přečíst.
Knihy Aleny Mornštajnové mám ráda. Líbí se mi jak klidně plynou. V tomto románu jsem zase více nahlédla do doby komunismu a zase se mi spojilo pár historických okamžiků.
Svatopluk a Bohdanka. Dva lidé jedné krve a taková propast mezi nimi. Hodně se mě tohle dotýkalo a byly situace kdy i slza ukápla.
Možná mi maličko vadilo u konce, kdy už příběh nabíral obrátky, mírná rozvleklost. Tam už bych naopak přivítala spád. Ale i tak kniha splnila očekávání a získává čestné místo u mě v knihovně.
Věděla jsem, že paní Mornštajnová nezklame, ale že opět budu celou knihu otírat slzy, to jsem opravdu nečekala. Dokonale napsané rodinné tajemství a konec, který si všichni můžeme buď domyslet, nebo ho nechat tak, jak je napsaný. Miluji Hanu, ale tohle je úplně něco jiného a možná i mému srdci bližšího. Děkuji a prosím piště dál.
Knizka prectena za dva dny. Hodne ocekavana knizka na kterou jsem se tesila, po Hane, ktera byla skvela jsem se trosku bala, ale postavy skvele popsane, dej gradoval..psane ze dvou pohledu, ktere se na konci spoji...jen jsem cekala ten konec trosku lepsi, chybelo mi v knizce nejaka neocekavana bomba, ktera by me strhla, ale i tak uzasna knizka, ktera stoji za precteni, pani Mornstajnova proste psat umi!
To nie je kniha. To je KNIHA. Rovnako uzasna ako Slepá mapa a Hana. Moj "knižný zosit" je zapisany mnozstvom myslienok z nej. Nadherna. Smutna. Ako byva aj život.
Milujem sposob, akym autorka sklada slova do viet. Milujem jej styl pisania.
Kniha se mi líbila, přečteno za pár hodin, ale chci víc.. Konec takový otevřený, myslím, že by z toho autorka mohla udělat pokračování.
Těšila jsem se, až si knihu koupím, měla jsem poznačeno v kalendáři, kdy vyjde. :-) Čtení jsem si náležitě užila. Hana to není, Hana je laťka nasazená hodně vysoko, ale proč srovnávat. Toto je příběh jiných lidí, jiných peripetií, jinak vyprávěný - a zase velmi čtivý, psaný krásným jazykem a odhalující různá zákoutí lidských duší.
Štítky knihy
pro ženy psychologie česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány sociopatie rodinná tajemství podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Po Haně opět perfektně napsaná próza. Jestli mi Hana trochu připomněla Sofiinu volbu od Williama Styrona (aniž bych chtěl nějak porovnávat, což není nutné), tentokrát mi příběh připomněl něco (cokoliv) od Milana Kundery, ale v tomto případě už bych porovnával. A to ve prospěch paní Mornštajnové. Její příběh má stejně naléhavou "drásavost" jako knihy Kunderovy (což kdysi napsal jeden profesionální kritik), ale dokázal se vyvarovat několika drobných fabulačních chyb, které v Kunderovi, vzdor jeho nepopiratelné genialitě, jsou. Takže ve výsledku ještě lepší.