Tiché roky
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539250/bmid_tiche-roky.jpg
5
6852
6852
Když Bohdanu její umírající babička osloví cizím jménem, začne plachá a uzavřená dívka pátrat po rodinné minulosti. Odcizený a mrzoutský otec, s nímž se jí nedaří navázat bližší vztah, ale její snažení zrovna neulehčuje. Jedinou oporou je jí dobrosrdečná nevlastní matka Běla, která se však nakonec vždy podřizuje nařízením a náladám svého muže. Bohdanino vyprávění se střídá s příběhem Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý život zasvětil budování socialismu, v němž ale jeho milovaná manželka ani zbožňovaná dcera nevidí svou budoucnost tak růžově jako on. Nečekaná tragédie ovšem naprosto změní situaci a ze Svatopluka udělá zcela jiného člověka. Autorčino intimní rodinné drama opět ukazuje, že „malá“ osobní historie může být stejně důležitá jako velké dějiny, protože všechno, co se stalo předtím, než jsme přišli na svět, zásadně ovlivňuje náš další život.... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno:
2019
,
OneHotBook
Interpreti: Klára Suchá , Miroslav Hanuš
více info...
Přidat komentář
První polovina knihy méně záživná, později to začalo mít spád. Paní Mornštajnová je skvělá spisovatelka. S knihou Hana se ale nedá toto dílo srovnat.
Alena Mornštajnová je opravdu úžasná spisovatelka. Tiché roky se zaměřují na rodinu a mezilidské vztahy. A je to drsné.Kniha je vyprávěna z pohledu otce a dcery. Ani s jedním jsem se moc neztotožňovala, ale působili naprosto reálně. Všechny jejich činy vycházely z jejich charakteru, jejich charakter vycházel z událostí v jejich životě. Oba měli své vášně, silné i slabé stránky.
Co se týče audioknižního zpracování, bylo skvělé. Hlasy obou interpretů byly příjemné a seděly k postavám.
Knížce odebírám půl až jednu hvězdičku za konec, protože ten by podle mě chtěl uzavřít. Občas otevřený konec není na škodu, ale za tímhle rodinným příběhem by to (podle mě) chtělo nějakou tečku. Rozuzlení. Nebo cokoli. Takhle vlastně úplně nevím, co si z toho odnést.
Každopádně určitě doporučuju. O tom, co se mi nejvíc líbilo a fascinovalo mě, mluvit nebudu, abych nespoilerovala, ale opravdu skvělá knížka i audioknížka.
Nemůžu pomoci, ale mně se tato kniha od paní Mornštajnové líbí nejvíc. Příběh mě nesmírně zaujal, ba přímo pohltil. Krása.
Navzdory tomu, že mi k srdci nepřirostla vůbec žádná postava, se mi kniha četla velmi dobře. Postavy jsou mistrně prokreslené a ten příběh je zajímavý. Smutné rodinné drama, ve kterém ale zbyla kapka naděje.
85%
Paní Mornštajnová patří k české literární špičce současnosti, o tom není pochyb. Myslím, že vše už bylo řečeno. Skvěle propracované ústřední postavy, velmi čtivé. Snad jen, že tato obálka se moc graficky nepovedla, ale motiv koresponduje s příběhem, tak budiž...
Kniha, která se čte jedním dechem.
Bohužel někdy několik špatných rozhodnutí, doba ve které žijete a rodina do které se narodíte bohužel poznamená celý váš život ... a někdy ten život není pro někoho tak šťastný jako pro jiného ....
Další výborná kniha od Aleny Mornštajnové. Chytí čtenáře za srdce a nepustí. Přečteno jedním dechem.
Kniha nebyla vůbec pozitivní, mohlo to být cílem spisovatelky, abychom si uvědomili, že taková ponurá byla ta doba. Příběh mě zaujal. Líbí se mi, když se celý jeden život vejde do 300stránek a má to děj.
Mrzí mě to, ale bylo to slabé. Podle hodnocení jsem se vrhla na knížku s velkým nadšením, ale byla jsem dost zklamaná. Příběh měl potenciál, ale jakoby ho autorka nedokázala správně vytěžit. Výsledek bylo bezbarvé vyprávění, ze kterého nejvíc čiší ponurost. Nepřesvědčila mě ani psychologie postav. Jsou povrchní, nic se uvnitř neděje.
Asi budu černá ovce této stránky, ale mě se kniha nelíbila.. moc jsem se na ni těšila, ale nějak mě přepadl splín hned od prvních stránek a nebyla jsem schopná dočíst - což se mi nestává. Nechtěla jsem dál procházet tím smutkem, neporozuměním mezi postavami a hlavně na mě dýchla (opět) ta doba minula, která je taková ponurá a nevlídná ...
Tak.
Prvních 50% jsem se nějak nemohla začíst, bylo to takové loudavé, nezáživné. Když už jsem to chtěla odložit, tak jsem se konečně začetla. Začlo to mít spád a hlavně všecko začlo do sebe zapadat. Bylo to jako skládačka, kdy se všecko otevírá dílek po dílku. A když do sebe všechno zapadlo, tak přišel konec. Konec, který byl vlastně začátek, to mě teda nakrklo. Co jako bylo dál? :-P
Hotýlek byl lepší :)
Tahle kniha mě jen utvrdila v tom, že paní Mornštajnová opravdu umí psát. Píše knihy se silným příběhem....toto bylo poutavé a mělo to krásný konec.
Prosím, neporovnávejme Hanu a jakoukoli další knihu. Porovnáváme neporovnavatelné. Slepá mapa, Hotýlek..... všechny knihy paní Mornštajnové jsou ...WAU...Kdyby napsala pouze jednu z nich, byla by pro mě TOP autorka. Tiché roky- číst je první , psala bych ódy na autorku. Její styl, její naprosto dokonalá orientace v době, její naprosto uchvacující vtažení do děje, kdy čtenář čte a během toho čtení je vtažen do děje tak moc, že stojí v obyváku u klavíru, v tu chvíli sedí sedí v autě a zavírá oči hrůzou, stříhá novinové ústřižky až se málem střihne...
Paní Mornštajnová- děkuji. Děkuji za všechny čtenáře, kteří jsou vašimi knihami pohlceni tak jako já a v neposlední řadě děkuji i dárci, který mi knihu daroval, protože ví, jak moc jsem po ni toužila.
A všem čtenářům, kteří se chystají knihu číst přeji nezapomenutelný zážitek.
Nevím, jak to paní Mornštajnová dělá, ale každá její kniha je lepší a lepší. Kniha byla napsaná velice čtivě a měla jsem problém knihu odložit. Postavy byli velice dobře promyšlené a ten příběh mě překvapil, ale v dobrém slova smyslu.
Už se nemůžu dočkat až si od autorky přečtu další knihu.
"Bylo mi třináct, když jsem v páchnoucím pokoji se čtyřmi lůžky, na nichž v léčebně dlouhodobě nemocných podřimovali léky omámení pacienti, zahlédla i svůj konec a pochopila, že lidé okolo mě prožili dny, které ovlivnily to, jak žijí a jací jsou dnes. Že i moje rodina má svou historii. A že o ní nic nevím."
Tiché roky, dokonale výstižný název pro pocity duševní izolace, zraňující odtažitosti, neporozumění, křivd, zkrátka té soustavy příčin a následků, jak si lidé mohou znepříjemnit život – nejen sobě, i ostatním, nejbližším v první řadě. Na začátku knihy je Bohdanka a kolem ní podivná „rodinná“ atmosféra… Více asi nemá smysl prozrazovat, odhalování bolestně zanícených kořenů tohoto nemocného zubu je podstatou knihy: retrospektivní vyprávění s minimem dialogů, množstvím zjitřených emocí a úvah, to vše na pozadí proměnlivé doby (dominuje šeď a prázdnota socialismu).
Tématicky je mi román blízký, komunikační bariéry pro mě bohužel nejsou terra incognita, přesto mě „Tiché roky“ nezasáhly takovou silou jako „Hana“. Navíc je nutno brát v úvahu opakující se tvůrčí postupy a s nimi potřebu dávkovat díla Aleny Mornštajnové střídmě (stejně jako u Fredrika Backmana). Pátá hvězda byla každopádně na dosah a právě tato spisovatelka se definitivně stává první ženou mezi mými oblíbenými autory.
80-85%
Musím říct, že české autory příliš nečtu, současné už vůbec ne. Ani nevím proč, ale zdá se, že se není čeho bát. Kniha se mi velmi líbila. Paní Mornštajnová píše příjemně, srozumitelně a lidsky. Samotný příběh byl zajímavý, i když zvláštní, což bylo dáno zejména poněkud chladnými vztahy mezi postavami. Z mého pohledu se celým vyprávěním line odtažitost, neporozumění a neschopnost dávat najevo své pocity. Konec knihy je takový, jaký je. Osobně bych měla ještě spoustu otázek k zodpovězení, ale tak mám aspoň o čem přemýšlet. Někdy v budoucnu si knihu určitě přečtu znovu, stojí to za to.
Tady není co řešit, Alena Mornštajnová má dar. Má dar, že její knihy vás pohltí, postavy z knih se stávají skutečnými lidmi, chcete s nimi trávit víc času, chcete je poznat, chcete je pochopit, ta psychologie postav je neuvěřitelná, všední příběh se v rukách Mornštajnové stává nevšední. Je to skvělé!
Štítky knihy
pro ženy česká literatura tajemství komunismus rodinné vztahy psychologické romány rodinná tajemství podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2017 | Slepá mapa |
| 2023 | Les v domě |
Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Vyřčené slovo je jako vystřelený šíp, do toulce ho nevrátíš.
Mlčení...
...Mohli jsme si možná sednout ke stolu a promluvit si... rozjímá Svatopluk nad matčinou postelí v ústavu. Než se znavená zamlžená mysl vzmůže vypustit z úst jméno. Chybné jméno. Závan dojetí jako by nikdy nebyl. Vždycky! všechno pokazila...
Slova...
Ta chorá... Křižují křikem i šeptem, vyřčena i na papíře. Uzamykají do mlčení, kde po zlatu ani památky...
(Pro)mlčení. (Za)mlčení. Strachy. Křivdy. Zbabělosti. Omyly. Domněnky. Lži...
Ubližující, chybující, toužící, trpící, v pýše mrhající časem, silami, životem...
Křičící. Němí. My...
Na "Tiché roky" jsem si počkala. Tři skvělé knížky předchozí, je možné, aby i tahle..?
JE.