Tichý den v Tangeru
Tahar Ben Jelloun
https://www.databazeknih.cz/img/books/77_/77978/bmid_tichy-den-v-tangeru-jHl-77978.jpg
4
8
8
Novela vypráví příběh starého, nemocného muže – narodil se někdy začátkem 20. století ve Fezu, jako kluk se stěhoval za prací do větších měst, posléze se vrátil a v 50. letech, v době, kdy sever Maroka byl pod nadvládou Španělska, odešel i s rodinou do Tangeru. Nemoc, údajně zánět průdušek, provázený nepříjemnými záchvaty kašle, ho upoutala na lůžko. Připravila ho o možnost svobodného života – je odkázaný na pomoc druhých, trpí bolestmi, nudí se. Muž se nechce smířit se skutečností, že je nemocen. Nechce nikoho prosit o pomoc, nechce, aby někdo viděl, že je slabý a že trpí. Ale tolik touží po jakékoli společnosti, po sebemenším rozptýlení…... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2002 , DauphinOriginální název:
Jour de silence à Tanger, 1990
více info...
Přidat komentář
Jeden starý muž, jeden pokoj, jedna osamělost, zapšklost, nesnášenlivost a ublíženost, ale taky láska a touha a nepochopení. Útlá kniha, která nám o bezejmenném vypravěči prozradí víc, než jiné zvládnou na stovkách stran.
A v pokoji bylo horko a dusno a lednice dodělávala a manželka byla furt stejně otravná jako vždycky (ale zároveň si bez ní neuměl představit život) a nevlastní syn byl nevděčný (jak mohl?) a přátelé mrtví (jak mohli??) a ti, kteří ještě nezemřeli, ti nebyli doma (jak? jen? mohli?) a ti, co byli, přišli, ale pobyli jen chvíli, a pak byl zpátky kašel a stáří a nová doba vnucující nové věci (opravy a změny a čípky - kdo to kdy viděl, aby si důstojný chlap strkal něco do zadku?!) a dodavatelé a vzpomínky. Aspoň, že člověku zůstanou ty vzpomínky. I když je s nimi někdy víc trápení než radosti.
Ach ten život.
Starý nemocný muž v chátrajícím domě ve větrném Tangeru. Opuštěný všemi, zoufale toužící po společnosti …
Opravdu? Zprvu se opravdu zdá, že je úplně sám, ležící bez pomoci v posteli v domě, kde už nic nefunguje, ani vodovod, ani americká lednice… Vzpomíná na svůj život, na své mládí v medíně ve Fezu a ze střípků vzpomínek nám vyvstává příběh muže dříve hodně úspěšného a žádaného, ale také zahleděného především do sebe, vůči ostatním kritického, neodpouštějící ho. Opravdu ho všichni opustili? Ano, stejně staří přátelé jsou už po smrti, děti už dávno vylétly z hnízda, ale náhle zjišťujeme, že je v domě i manželka, navštěvuje ho lékař, který přináší léky, v domě je posluhovačka…. Je opravdu tak sám? Nebo sám mnohé svým chováním zapudil? A možná ho právě ten spalující vztek a touha ubližovat, kterou k mnohým cítí, drží při životě a bez toho by už neměl důvod žít…
Nostalgické, nejednoznačné, chvíli soucítíme a cítíme smutek, chvíli nesouhlasíme.
Pro mě přidaná hodnota za Maroko a celý ten pro nás nezvyklý žebříček hodnot a úplně jiný pohled na svět. Jiný pohled na ženy a na vztahy se ženami.
Po letošní procházce v tetuánské medíně byla pro mě tahle útlá knížka to pravé, vzpomínky na labyrint uzoučkých uliček v medíně plný pokřikujících obchodníků a zahalených žen se mi propojovaly s knižním příběhem.
Čtyři plus.
*
„Vítr. Ten nepřítel. Vane z průrvy mezi jižním cípem Andalusie a severním cípem Afriky. Říká se, že tam je východ. Říká se také, že se zvedá ve stejnou chvíli jako slunce, ale na rozdíl od něho se nikdy nezastaví. Když přivane do Tangeru, začne vířit a už neví, kudy pryč. Pověsti praví, mimo jiné, že když přijde v pátek, přímo ve chvíli polední modlitby, svatí patroni města ho zadrží nejméně na sedm dní a sedm nocí. Někteří mu přisuzují očistnou moc, protože to vypadá, jako by čistil ulice, vyhání komáry a mikroby, zvláště ty, které nejsou vidět pouhým okem. Odnáší je s sebou a hází je do moře. Jestliže je Gibraltarský průliv znečištěný, je to kvůli východnímu větru, který do něho hází viry.“
*
„Protestuje po telefonu, písemně, posílá zpátky poškozenou látku, čeká týdny na prodavačovu odpověď. To ho zaměstná a dodá mu to síly; mstí se nečestnosti lidí a doby. Stává se silnějším než čas, ten starý a strašný společník, kulhavý pirát, prázdné nebe, bílá pláž, zem plná děr a studní, poušť ticha, zrádná ruka, zvrácený pohled. Ach, čas!“
Velmi poeticky napsaná novelka v které hlavní hrdina, starý, nemocný muž rekapituluje svůj život.
Studený byt, bičovaný ostrým východným vetrom a daždom, po ktorom sa ticho presúša upratovačka. Spomienky, osamelosť, nuda. Čo asi môže zažiť chorý starý muž vo svoj všedný deň? Alebo ten deň nie je až taký všedný?
Pomaly plynúce, trocha ťaživé rozprávanie. Závan orientálnej exotiky a koloniálnej minulosti. Pohľad starého človeka na prežitý život, na to čím bol a čím je. Nie je to nuda, to rozhodne nie. No čosi tomu chýba. Práve to čosi. Ale ak by tam to čosi bolo, Tichý den v Tangeru by už nebol obyčajným tichým dňom v Tangeri, ale čímsi iným. Takže je asi daromné tam to čosi hľadať...
Autorovy další knížky
| 2007 |  Posvátná noc |
| 2011 |  Poslední přítel |
| 2004 | Tati, co je to rasismus? |
| 2002 | Tichý den v Tangeru |
| 2022 | Med a blen |
Velmi intenzivní vnitřní monolog člověka, který věru není sympatický - a my mu rozumíme a doprovázíme ho v jeho obtížné životní situaci. Nejsme zde proto, abychom soudili, ale abychom soucítili. Hluboká sonda - a pro čtenář - starého muže trochu stresující.