Tkaničky
Domenico Starnone
Citová trilogie série
1. díl >
Co je to rodina a co ji drží pohromadě? Aldovo a Vandino manželství prošlo hned v počátcích těžkou zkouškou. Přetrvalo, je však plné trhlin a stále otevřených ran, o nichž postupně promlouvají oba manželé i jejich dvě děti. Každý z nich jako by ale vyprávěl jiný příběh. Každý má svou pravdu, svou vinu i svou pomstu. Všichni hledají způsob, jak s těmito závazky žít a jak nalézt rovnováhu mezi povinnostmi a osobními touhami.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Voxi
Originální název:
Lacci, 2014
Interpreti: Jan Vlasák , Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
Nová láska...
Vanda píše Aldovi nespočet dopisů. Touží po vysvětlení, chce znát důvod, proč ji i jejich děti opustil. Bilancuje sama nad sebou. Je nešťastná a vyčerpaná.
Postarší manželský pár se vrací z dovolené. Prší. Zatímco Vanda odchází napřed, protože se chce přivítat s milovaným kocourem, Aldo promočený na kost doluje kufry z auta, aby je dopravil do jejich domova. Respektive do toho, co z něj zbylo. Jejich byt je totiž příšerným způsobem zdevastovaný. Kdo jen mohl něco takového udělat?
Aldo při úklidu nachází zapomenutou obálku plnou dopisů. Obálku, kterou už nikdy v životě nechtěl otevřít…
Anna zkouší kontaktovat svého bratra. Sejdou se v bytě rodičů, aby obstarali kocoura, kterého dostali od rodičů na starost. V nepříliš přátelském rozhovoru se vrací zpět do dětství. Je evidentní, že si každý z nich uložil vzpomínky do paměti jiným způsobem. Na povrh postupně vyplyne jediná otázka – znají doopravdy své rodiče?
Tohle bylo přenádherné! Už dlouho jsem nečetla text, který by se mi větu po větě takhle dostával pod kůži! Nádherný jazyk, příběh plný emocí, s postavami prožijete úplně všechno a na konci vyčerpaní odpadnete. Jsem nadšená, zamilovaná a věřím, že ještě hodně dlouho budu.
Hodnotím 4,5*/ 5* (….a to jen proto, že mě ještě další autorovy knihy teprve čekají)
Nádherná kniha! Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat a překvapení veliké! Citlivý příběh soužití jedné (ne) obyčejné italské rodiny, tolik intimních dramat... Tak nějak Petra Soukupová a její Věci, na který nezbyl čas po italsku...
Tkaničky mne již svou první kapitolou navnadily na opravdový příběh ze života a vlastně i o životě, o manželství, o tom, že svět není jen procházka růžovou zahradou. Začátek knihy má spád, čtenář je zasvěcován do tajemství jednoho italského manželského páru z pohledu matky, které nejdřív fandí, pak z pohledu otce, na jehož stranu se přiklání, poté z pohledu syna a dcery, aby nakonec zjistil, že ho vlastně už vůbec nezajímá, co se v tom svazku porouchalo. Porouchaní jsou totiž všichni,navíc jsou do jednoho nesympatičtí, takže nebohý čtenář je nakonec rád, že kniha je krátká a konec tedy přijde záhy.
Tkaničky se tak přeměnily v pořádné lano, které se utahuje kolem čtenářova krku a místo potěšení z četby pak přináší spíš velkou deziluzi.
Domenico Starnone je mistr. Vládne slovu a jeho nekonečná, přitom dokonale vypointovana, souvěti jsou slast. Tkaničky si na nic nehrají. Bezny rodinny narativ - uzly v životě, uzly v lidech a minulost, která se rozhodně neváže na maslicku.
Závěr překvapí, byť čtenář tusi kdo, jak, proč, zajimá ho motivace postav.
Ale především ten sloh, ten spisovatelsky um prostě stojí za přečtení!
Jestli je autor Ferrante posoudit nedokážu, ale knížka je velmi zajímavá sonda do života jedné rodiny.
Že je Ferrante chlap si myslím tak nejpozději od druhé knížky...
A že by to mohl být právě tenhle je vcelku reálné. Shodný styl psaní, shodná témata, psychologické zpracování těch nejspodnějších lidských vlastností, nebála bych se použít výraz s*raček...
A i mé pocity z knihy jsou takřka shodné s těmi, které jsem měla u Ferrante. Takže se znovu budu opakovat - bylo to strhující, autorovo umění mě donutilo knihu přečíst do konce, i když jsem ani nechtěla. Bylo to o lásce a hlavně nelásce. Byla to Ferrante. A znovu číst už to nechci :-D
Manželství je jako stavba. Některá se zhroutí, některá stojí pevně, některou naruší trhlina. Tak ji zalepíme! Jenže jak se nám v ní bude nadále žít? Nakolik to bude bezpečné a příjemné? Trhlina plodí další trhlinky, rozrůstají se jak plíseň, jsou jak pavučina, co uchvátí všechny obyvatele té stavby. Udržovat, opravovat nebo stavbu zbourat a vystavět jinou? A bude lepší, dá zapomenout? Nebo už navěky budou její obyvatelé cítit bolest, každý tu svou?
Kniha mě zaujala obsahem, sdělenými myšlenkami i jazykem.
Hned po zaklapnutí jsem měl sto chutí Tkaničky zatratit. Postavy do jednoho otravný, premisa malicherná, tempo nijaký. Jenomže do druhýho dne ve mně uzrály. Tím, jak tnou do každodennosti. Jakou mají v sobě zkušenost a pravdu. Jak jsem v nich našel své rodiče. Jak si na ně v letech příštích kolikrát hořce vzpomenu.
Takový docela krátký příběh, historie jedné rodiny. Asi nijak výjimečný. Tkaničky symbolizují divně zamotané vztahy. Mohlo to být docela zajímavé, ale v audio provedení mi byly hrozně nesympatické ženské postavy. Možná kdybych to četla, promítla bych si do nich svou představu. Ale takhle mi prostě lezly na nervy... v tomhle smyslu bylo možná dobře, že to bylo krátké.
Pretrhnutá niť sa dá zviazať, ale ostane uzlík, ktorý zadrháva.
Presne toto je podstatou knihy, kde sa za pomyselnú niť považujú rodinné vzťahy narušené neverou zo strany jedného z manželov.
Očarilo ma literárne stvárnenie, kde sú s odstúpom času konfrontované tri strany a tri názory na spôsobenú rodinnú krízu. Otec, matka a deti, kto z nich bol najväčšou obeťou ?
Odpoveď si po prečítaní musí nájsť každý samostatne...
Historie jednoho manželství v krátké próze - ale vcelku obsažné ....
Rozdílný pohled dvou jedinců - svět žen a svět mužů .... a zásah do dětských duší ....
V závěru bolestivý a pro mne nepochopitelný .... chybí mi tu tolerance k životu druhých ....
A proč tkaničky ?
Pokud si děti vybavují ve vzpomínkách jen toto - zdá se mi to málo ...
Poslouchala jsem audioknihu. Knihy pojednávající o vztazích, životě a jeho těžkostech čtu obvykle ráda, i když bývají neveselé a tíživé. Zde mě však vyprávění nějak nedokázalo vtáhnout, přišlo mi to takové divně rozhárané, ač to byl možná autorův záměr. Motiv tkaniček byl povedený, ale ty kličky okolo mi prostě úplně nesedly. Byť jsem poslouchala před čtvrt rokem, dojem z knihy už téměř žádný nemám. Proto hodnotím slabšími 4 hvězdičkami.
Plusové body si zaslouží především bohatý jazyk. Stylisticky je dílo velmi dobré. Bohužel po stránce příběhové už to taková sláva nebyla. Děj je vlastně prostý, zápletek je minimum. Závěrečné rozuzlení, na které autor asi sázel mně nepřišlo zajímavé. Z knihy jsem si odnesl hlavně to, že všechny postavy byly záporné a rodina dostala, co si zasloužila. Víc emocí ve mně příběh nezanechal. Bohužel.
O lásce, zodpovědnosti, připoutání a spoutání, bolesti a vzpomínkách. Poutavě napsaná jednohubka, v zachycení věčného míjení a permanentního neviditelného ubližování přesná. Není to depresivní - spíše jaksi groteskně smutné. Chudák Tabes...
Musím říci, že tak depresivní knihu jsem již dlouho nečetla. Pokud si tedy myslíte, že je to odpočinková četba na pár hodin, tak ne, není.
Je to taková sonda do života jednoho nevydařeného manželství, vyprávěná rozdílným pohledem obou manželů a v závěru i jejich dětí. Každý z nich si v sobě nese tu tragédii společného soužití, ukřivděnosti, lží, nespokojenosti i doživotních následků.
Napsané velmi působivě, ale podruhé bych ji nečetla....
Ona stíhačka, on chytne druhou mízu a zblbne do mladé holky. Rozchází se a schází, zůstanou spolu s nějaké setrvačnosti. K tomu jejich děti s podivným sourozeneckým vztahem. Všichni si nesou celý život staré křivdy, neumí spolu mluvit. Podivné, ale uvěřitelné.