Tkaničky
Domenico Starnone
Citová trilogie série
1. díl >
Co je to rodina a co ji drží pohromadě? Aldovo a Vandino manželství prošlo hned v počátcích těžkou zkouškou. Přetrvalo, je však plné trhlin a stále otevřených ran, o nichž postupně promlouvají oba manželé i jejich dvě děti. Každý z nich jako by ale vyprávěl jiný příběh. Každý má svou pravdu, svou vinu i svou pomstu. Všichni hledají způsob, jak s těmito závazky žít a jak nalézt rovnováhu mezi povinnostmi a osobními touhami.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2020
,
Voxi
Originální název:
Lacci, 2014
Interpreti: Jan Vlasák , Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
No to byl depresivní poslech knihy. Být mužem, nechtěla bych mít doma ženu, jakou byla hádavá Vanda. A chudáci děti, doplatily na rozvrácené manželství. Dcera byla celá matka.
Naštěstí to nebyla dlouhá kniha. Překvapivý konec.
Tkaničky nejsou odpočinková četba. Je to velmi podrobná sonda do rodiny rozvrácené nevěrou. Když jsem se pročítala těmi úvahami a vzpomínkami hlavních aktérů, padala na mne úzkost ze všech těch ztroskotaných rodin kolem mne.
A na konci stojím před otázkou: jaký pro mne měla význam? Nevím.
Kvalitně napsané, příběh zvláštní. Všichni se snažili, ale přesto to k ničemu dobrému nevedlo.
Velmi uvěřitelný příběh jedné rodiny. Tři podání, od matky Vandy, otce Alda a dospělých dětí- Sandra a Annny.
Tématem je otcova nevěra a její vliv na další fungování celé rodiny.
Určitě výborně vykreslený rozpad rodiny z pohledu všech členů, ale já jsem se s autorem ani s knihou nepotkala.
Jak pravdivé, jak reálné. Jak formuje a poznačí člověka na celý život nevěra jednoho z rodičů a poté zdánlivé odpuštění toho druhého. Co vede lidi k tomu, aby doslova promarnili život v podobné formaci? Jak tím ovlivní život svých potomků… psáno snad z osobní zkušenosti, tak uvěřitelné.
Autora jsem vůbec neznala, ale hned od prvních stránek mě kniha „chytila“.
Vyčítavý monolog matky Vandy, rezignované objasňování situace Aldem a v závěru postoje a zkratkovité životní peripetie Anny a Sandra. Výborná kniha: počínaje zajímavým názvem a jeho vysvětlením v textu, dále členěním vlastního příběhu – připomínal mi hudební skladbu (1,3,1), určitě i stylem psaní (poděkování paní překladatelce) a konečně závěrečným, pro mě velmi nečekaným „řešením“. Útlý formát rovněž není na závadu.
Knihám Eleny Ferrante jsem na chuť nepřišla, takže pokud je Domenico Starnone její alter ego, prosila bych si další knihy právě od něj.
P.S. A navíc ta česká stopa: krychle z Prahy!
Velmi povedená a poučná kniha, od první stránky jsem se okamžitě začetla a celý příběh jsem si doopravdy užívala. O nevěře toho bylo napsáno spoustu, ale nikdy ne tímto způsobem. Je zde mistrně ukázáno, jak na ni a sobectví dospělých doplácí především děti. Do nich se to nesmazatelně vryje a rodičům se to vrací, až když dospějí. Manžela pochopitelně odsuzujeme, protože on to všechno způsobil a zoufalství manželky je tedy pochopitelné, soucítíme s ní a litujeme ji. Avšak když bere svého muže zpátky jen proto, aby se pomstila a nikoli proto, aby s ním dál spokojeně žila, rázem je nám stejně nesympatická. Nešťastná rodina, kde každý má svým způsobem pravdu, ale nedokáže a ani nechce pochopit ty druhé. Celá zkáza se pak nejvíce projeví na těch, kteří se ničím neprovinili - nejsou schopni vést normální životy a v posledních větách jasně vidíme, jakou měrou se na nich podepsali vlastní rodiče: "Zavolej jí (mámě), bude se trápit." "Kocour ne. Vidíš, jak je mu dobře?"
Musím poděkovat vám, čtenářům z Databáze knih, neboť jen díky vašim profilům a zkušenostem nacházím místy nečekané skvosty, které překvapí, zaujmou i potěší. Tak jako Tkaničky. Knížka, která mě chytla od první strany a než jsem se nadála, bylo po ní. Opravdu hezký vhled do vztahů, netradičně zarámovaný i pohledem dospělých dětí. Snad zaujme i vás, za mě plný počet a doporučuji. A str. 100: "Připadala jsem si hloupá, nedokázala jsem odejít dřív než ty. A ze všech sil jsem tě chtěla přinutit k návratu, jen abych ti pak mohla říct: a teď odcházím já."
Louskala jsem ji docela dlouho... Vanda mě štvala, Aldo mě štval, takhle přece nechceš žít... Jen ty potomky jsem chápala.
Moc pěkná kniha. Výborný jazyk a sloh, skvělý překlad. Téma nevěry a rozpadlé rodiny, které bylo už 100x zpracováno, ale přesto i tento příběh má co říci a co přidat do diskuse. Je to až bolestivé čtení
Proč je to tak zamotané?
Proč láska mimo manželství může přinášet klid a stejně tak život v rodině může přinášet neklid?
Proč se některé rány nechtějí hojit?
Proč pokání nepřináší vykoupení a odpuštění a klid?
Proč se uchylujeme k týrání a pomstě?
Proč neumíme odpustit a zapomenout?
Proč si někdo z rodiny a vztahů udělá místo oázy peklo?
Proč zrovna naši nejbližší jsou v tom pekle hlavními pekelníky?
Při čtení této knihy se před vámi skládá mozaika jedné rozvrácené rodiny.
Různé časy, pohledy manžela, manželky i dětí nahuštěné na velmi malém rozsahu, ovšem opravdu s bravurní kompozicí. Ten poslední dílek skládačky totiž moc hezky zapadne…
Ze začátku mi to přišlo vlastně zbytečné, byla jsem jen hrozně naštvaná na toho příšernýho chlapa.
Zajímavý rozměr to pro mě dostalo až když se do toho přidal pohled dětí…
No zkrátka pokud máte rádi takové to rýpáníčko v rodinných vztazích, navíc napsané opravdu skvělým jazykem, tahle je přímo pro vás!
Jedná se o útlou knihou rozdělenou do tří částí. V té první čtenář pročítá dopisy, které píše Vanda svému manželovi. Druhá, a zároveň nejdelší část, dává prostor Aldovi, který popisuje svou snahu získat zpět ztracenou svobodu prostřednictvím aféry s mladší ženou a snahu najít balanci mezi vztahem s dětmi a novou známostí. Třetí část patří dětem, toho času už dospělým. Protože když byly dětmi, nikdo je nedokázal vyslyšet. Silné, syrové a emotivní. Až z toho běhal mráz po zádech.
Mezilidské a manželské vztahy jsou nevyčerpatelnou studnicí příběhů a tenhle není ničím neobvyklý. Čím ovšem tato kniha vyčnívá, je zvolený styl, který čtenáře s lehkostí přenáší v čase, sofistikované dialogy a schopnost autora rozložit všechny charaktery na malé kousky, aby každý mohl nahlédnout do jejich nitra. V jednom rozhovoru Starnone řekl, že nejlepší knihy nejsou ty, které nás zabaví, ale ty, jejichž čtení nás bolí, a to se mu v Tkaničkách podařilo - tahle kniha při čtení bodá jako nůž.
Tematicky podobné knize Věci, na které nastal čas od Petry Soukupové, ale stylisticky naprosto nesrovnatelné.
kniha mě velmi zaujala. přesně jak to mám ráda byl děj popsán z pohledu jednotlivých účastníků, tzn. část knihy očima manželky, část knihy očima manžela a potom pohled na věc očima jejich dětí. Z počátku mi bylo velmi líto ženy Vandy, doprošovala se, vyčítala, ponižovala, zůstala opuštěna s dětmi bez příjmu, manžel chytil druhou mízu, najednou chtěl být svobodný, volný, ženu i děti vytěsnil, pár let je dokonce ani neviděl. Postupně začal cítit vinu, k rodině se nakonec vrátil, ovšem pak nastoupily výčitky, teror, msta a manipulace ze strany ženy. A to byla síla, on schlíplý, ona "na koni" a šikanovala celou rodinu, vyčítala, doslovně terorizovala. Děsivé bylo jak svoje negativní pocity a ublížení ventilovala přes děti. a jak taková rodinná atmosféra poznamená potomstvo, jaké z nich udělá citové mrzáky, to je prostě příšerné. Naprosto děsivé a bohužel totálně reálné
Audiokniha :
Kniha je sice trochu depresivní, ale poslech byl super. Byla namluvena několika hlasy. Je to taková smutná sonda do života jedné rodiny.
To bylo tak bezútěšné a frustrující. Koncentrované zoufalství. Rodina, kde nezůstal kámen na kameni, přesto jsou všichni navždy vzájemně provázání. Provinění a chyby rodičů deptané a zdeptané děti v dospělosti bezděčně opakují. Osvěžující byla jen malá detektivní zápletka. Ale nakonec přece jen přišla očistná katarze. Alespoň pro někoho. Dávám čtyři, ale tohoto autora už za mě příště nespíš ne.
V mnohých případech mladé páry řeší první krizi rozchodem. Vanda a Aldo si v začátcích svého manželství také prošli složitým obdobím, potýkali se s nevěrou Alda a jeho opuštěnim rodiny kvůli nové lásce. Jejich vztah však přežil. Obnovili manželství, problémy vyřešili... Je ale rozhodnutí vrátit se vždy správným rozhodnutim pro všechny členy rodiny? Jsme schopni zcela odpustit dávné křivdy a zrady? A jak ovlivnime životy ostatních, pokud se vrátíme, ale cítíme, že patříme jinam? Kde je hranice odpovědnosti a co je vlastně zodpovědnější - zůstat nebo odejít?
Tkaničky jsou jakousi sondou do manželství. Rozmluvou, o ranách, o kterých se nemluví, ale stále jsou otevřené. Knížka je útlounká, rozdělená do třech částí. Každá část vám představí jeden pohled - ženy, muže a jejich již dospělých dětí.
Velmi zajímavé čtení, které vás rozhodně nenechá bez myšlenek.
Velmi ale opravdu velmi depresivní čtení. Teda, alespoň pro mě.
Kniha je psaná z pohledu matky, otce a dětí. Otec Alda, nevěrník, který se nebojí ztratit manželku, děti a svůj život, pro pár chvil sobecké touhy. Ten mi byl tak nesympatický, stejně tak jako ostatní členové rodiny.
Máme tu jen 128 stran a velmi poutavý styl psaní, takže vám kniha doslova uteče pod rukama.
Příběh je plný bolesti, úvah a nostalgie. Já sama jsem se nad ním zamýšlela ještě několik dní po přečtení. Autor vykreslil krásný obrázek mezilidských vztahů a jaký dopad má naše chování na děti.
Kniha je krutá realita, kterou vídám dost často kolem sebe a možná proto jsem po jejím dočtení, byla tak vyždímaná.
Takže jestli hledáte nějaký krátký příběh k zamyšlení, který se vám bude hezky a svižně číst, sáhněte po této knize