To, co zabíjí děti. Kniha první
James Tynion IV
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515159/bmid_to-co-zabiji-deti-kniha-prvni-bOP-515159.jpg
4
37
37
To, co zabíjí děti série
1. díl >
V jednom ospalém městečku ve Wisconsinu se začnou ztrácet a umírat děti. Další vyprávějí strašlivé příběhy o děsivých stvořeních, která žijí ve stínech. Krátce poté se objevuje tajemná cizinka, která dětem věří a tvrdí, že jako jediná vidí to, co ony. Kniha obsahuje sešity 1-15.
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2023 , Comics CentrumOriginální název:
Something is Killing the Children. Book One, 2021
více info...
Přidat komentář
Skvělý mix badass lovkyně monster a amerického zapadákova. Tynion přišel s myšlenkou, že by za určitých podmínek mohly děti svou představivostí vyvolat příšery, kterých se bojí. Ty pak chodí po okolních lesích a roklích a zabíjí děti, kterýma se živí a sílí. Proto existuje starobylý řád lovců, který příšery likviduje. Aby však zůstal v utajení, nebere si žádné servítky. Takže je tu otázka, kdo je větší monstrum? Erika jim to ale nežere a monstra likviduje hlavně proto, aby zachránila životy, ne aby sloužila zájmům řádu zabijáků. To vše se zde odehrává v typickém americkém maloměstě někde ve Wisconsinu, kde jsou typické postavy jako šerif, který dosud řešil jen přiopilou mládež, nebo koroner, který ohlédával maximálně sousedy, kteří zemřeli věkem. S timhle si nemůžou poradit. Erika ale ano.
Znáte to. Téměř každé dítě si prošlo obdobím, kdy se bálo příšery pod postelí nebo ve skříni. Jenže, co kdyby byly příšery skutečné? Nejspíš by se jen neschovávaly, ale trhaly by hlavy a údy v gejzírech krve. Navíc je problém, že dospělí na příšery nevěří. Naštěstí pro děti je na světě i tajná organizace, která s příšerami bojuje. Naneštěstí pro děti jde této organizaci spíše o utajení, než o jejich životy. I mezi nimi je však nějaká výjimka. Erika, která si boj s monstry bere velmi osobně.
Příběh se mi opravdu líbil a nic bych mu nevytknul. Jedinou výtku tak mám k ilustracím. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si uvědomil, jak autoři skládají jednotlivé panely. Z počátku se mi tedy stávalo, že jsem panely četl v nesprávném pořadí. Jednou totiž jdou za sebou stranu po straně, jindy po dvojstraně. Nevýhodou také je, že panely přes dvojstranu zasahují přes vazbu, takže máte problém vidět obrázek celý, protože do něj zasahuje vazba. Kresby jako takové se mi líbily, bylo většinou snadné odlišit jednotlivé postavy od sebe. Zejména Eriku si s nikým nespletete. Bojové scény mi pak přišly dost nepřehledné, v manga stylu. Tenhle komiks naštěstí nestojí jen na soubojích. A protože jsem si čtení opravdu užil, s těmito menšími výhradami, dávám 9/10. Už se těším na pokračování, které má vyjít v srpnu 2024.
Kresba je docela v pohodě, občas jsem jen trochu tápal v rozložení políček na stránce, ale celkově moc povedená kresba i barvy. Příběh je ale docela slabota. Moc mě to nebavilo. Pokud jste fanoušci young adult horor a fantasy, přidejte si jednu a možná i dvě hvězdy. Horor to bude spíš pro mladší ročníky, aspoň myslím. Za sebe dávám slušný tři.
„Vím víc,
než si myslíš,
ale uznávám,
že vím méně,
než si myslím.“
Nevím, zda mě to má vadit nebo ne, ale mám trochu problém s kresbou. Je povedená, příjemná, temná, se spoustou pozadí. Problém nastane, když se na stránkách odehrávají akčnější a rychlejší scény. Při nich se kresba začne jakoby rozplývat, roztahovat, a skoro se stává nečitelnou až zmatečnou. To je ta vada, co mi na příběhu vadí. I když, i ty zrychlené kresby nevypadají špatně, stejně k nim mám výhrady. A to se nebojím příšer. Se strašidly je to horší, na ty já věřím. Další problém s kresbou je plynulost děje. Na jedné dvojstraně jde děj vodorovně přes obě stránky, na další dvojstraně jde zase nejdříve na jedné straně a pak na druhé stránce od shora dolů. No a někdy jsem se v tom ztrácel a musel se vracet. Teď jsem vlastně přišel na to, že mi to vadilo.
Citát: Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla. Nevěřím na strašidla.
Obsahově je to strašidelné, krvavé, smutné a napínavé. Všechen ten děj se stupňuje, všechen ten strach nepomíjí a čtenář má pocit, že se to ani nezlepší. Hlavní hrdinka je záhadná a neprůhledná a navíc má podivný zvyk mluvit s plyšovou chobotnicí. A ano, je divné, že jí ta chobotnice někdy odpovídá. Avšak události v Archer´s Peak teprve nabírají na obrátkách a bude ještě hůř. Jsou tam totiž momenty, kdy už si myslíte, že je konec. Ale opak je pravdou. A vlastně si musíte uvědomit, že je to teprve kniha první. Musím se však přiznat, že chování bílejch masek jsem vůbec nepochopil. Nejdříve chtěj všechny zabít, aby nebylo svědků a najednou otočej. Trochu jsem v tom plaval.
Citát: Začneme tím, že zjistíme kde začít.
"To, co zabíjí děti" je vážně moc fajn příběh.
Abych začala na začátku...
Kniha je pořádný kousek. Velikostí kolosálky a tíhou kolosálního nákupu. Takže je to vážně hodně. Tady jsem spokojená. A přestože je vidět, že si na knize (jako vždy) dal vydavatel záležet, tentokrát mi neudělalo radost řazení oken. Častokrát se pokračuje na vedlejší stránce. A možná to rozpoznání bylo lépe vidět, když to bylo jenom na arších. Ale kvůli vazbě je v tak polovině případů těžký to rozpoznat. No, takže to nepříjemné máme za sebou. Teď k tomu příjemnému...
Moc mě bavil příběh. Což je asi odvážné tvrzení, protože vlastně do žánru (nejspíš?) nepřináší nic nového. Přesto musím napsat, že čtení je vlastně moc příjemný. Protože zároveň v určitých momentech se vždy našlo něco, co mě mile překvapilo. A to pro mě bylo nejdůležitější. Příběh má totiž skvělou gradaci a fajn přidávání informací, takže nutí číst dál a dál. To podporuje i konec knihy samotné. Je to uzavřený příběh, ale zároveň je jasný, že další dobrodružství bude stejně napínavý jako bylo tohle. Napínavý, děsivý a zajímavý. Nechci se moc šťourat v ději, podstatné je řečeno v anotaci. Ale bylo to moc fajn :)
Kresba je moc...zajímavá. Prostě mi to k příběhu sedlo. Paradoxně (na dané téma) tam ani není tolik krve, ale když už tam je, pracuje se s jejím zobrazením moc dobře. V kontrastu tmavé barvy to vypadá moc dobře. A celkově práce s barvama je úplně super. Jenom jsem potřebovala chvilku si zvyknout na zobrazení hlavní hrdinky. Ale potom to bylo moc fajn :)
Povedená kniha, skvělý příběh, na pokračování se těším :)
4,8/5
To, co zabíjí děti je čistokrevný komiksový horor. Při jeho čtení jsem se nemohl ubránit vzpomínce na Kinga, devadesátkové slashery a ostatní filmy, kde jen zmateně pobíháte a čekáte než vás sejme bubák. Naštěstí mezi bubákem a námi stojí Erika. Tak jí fanděme, aby s námi vydržela. V Archer´s peaku jí totiž čeká pořádná jízda!
Více v recenzích.
James Tynion IV nebude českému komiksovému čtenáři neznámým jménem - má za sebou totiž řadu, v češtině vydaných především netopýřích zářezů. Ovšem mě, tento mladý a perspektivní scénárista (hehe, je o pár let mladší než já, tak musí být mladý a perspektivní!), dosud míjel. Na superhrdinskou klasiku si nepotrpím, takže první setkání se začalo, v mém případě péct až v okamžiku, kdy Comics Centrum ohlásilo hororový komiks. Ano, sice jsem měl maličko strach z díla autora, který dosud pracoval snad výhradně právě jen s hlavním proudem Marvel a DC, ale to zase kompenzoval slíbený formát knihy, totiž ten nejlepší jaký se mi může v knihovničce objevit - kolosální, i ukázka v edičním plánu Comics Centra, která mnohé napověděla. Teď jsem se konečně dočkal a komiks si mohl přečíst. Veškeré obavy definitivně zapomenuty, zaplašeny, zameteny pod koberec a spláchnuty do...pryč.
To co zabíjí děti je velmi, velmi znepokojivý horor. Podobně jako u Zámku a klíče, To, nebo Stranger Things jsou v něm totiž právě děti cílem skrytého a záhadného zla a jsou to zase ony, kdo se v konečném důsledku musí se zlem vypořádávat. V minulosti, současnosti i do budoucna. Se zmíněnými - komiksovým, beletristickým a televizním počinem vidím ale paralel více. Ve všech případech jde o chytře budované příběhy, které nestojí na laciných lekačkách, hnusu nebo nechutnostech, ale na pečlivě budované a gradované atmosféře. Dobře, u Stranger Things to není vždycky tak geniální, ale zase ty osmdesátky... ;-P
Zvláštní je u první knihy To, co zabíjí děti také to, že původní koncept zamýšlený autory byl úplně jiný, než výsledek jejich práce. Jak nám prozrazují v obsáhlém rozhovoru na konci knihy, v plánu byly jednosešitové povídky, každý s jiným příběhem a jinou hlavní postavou. Během psaní ale scénáristovi vyšla pětisešitová série, s poměrně uzavřeným koncem. Ovšem člověk míní, život mění a tak ani po pátém sešitu zdaleka nekončíme. Předěl je dost výrazný, avšak to co vás čeká za ním není jen nastavovaná kaše. Autoři se s problémem zakončení minisérie popasovali zcela hladce a bez logických nebo těžkopádných přešlapů. Začali budouvat zajímavý svět, který čtenáře nenechá v klidu, servíruje množství otázek a odpovídá jen na ty, na které je odpovědět nutné (například incentivy a původ Eriky) a to rozhodně ne obyčejným polopatickým způsobem. Rozvíjí postavy i mytologii, nebo nám lehce poodhalují tajemství zla i jeho nejednoznačnost. Zlo tu totiž nejsou jen nadpřirozené příšery. Zlo jsou zde i ti, kteří pro ti nim bojují a zlo, pomstou vyvolané, je částečně i v tom, kdo bojuje jak proti příšerám, tak proti těm, kteří proti nim bojují. Nakonec zlo je i v obětech, v té autorově autobiografické části s chlapcem gayem, který je terčem předsudků a šikany vrstevníků.
Příběh čtenáře, nebo alespoň mě ano, od začátku čapne a nepustí až do samého konce. Naštěstí už na obálce jsem si všiml něčeho, co mi při ohlášení, nebo v edičním plánu uniklo - totiž té krásné jedničky, která znamená, že budeme pokračovat! Chci vědět víc o Erice, chci vědět víc o Koleji, o příšerách. Chci se do toho světa vrátit.
Absolutní objev je pro mě kreslíř Dell'Edera. Jeho práce s Erikou a zejména jejím neobvyklým obličejem je úžasná. Ale i na ostatních postavách, na první pohled rozpoznatelné a do jedné zcela charakteristické a charismatické, je vidět, že ač třeba vedlejší, nakresleny jsou s maximální péčí a kusem mistrovství.
Kresba je spíše minimalistická, nezabývá se kurdlinkami v pozadí, ale jde syrově až na kost a právě tím, spolu s ponurými barvami Miquela Muerta, vytváří hutnou a napjatou atmoséru. Zmínku zaslouží i zvláštní rámečky panelů, což je opět zmíněno i v rozhovoru na konci knihy a nebo práce s denní a noční dobou.
Asi nemá cenu doporučovat, ať si to všichni okamžitě běžíte koupit. Nebude to pro každého - Pochmurný Kraj, Měsíční stín, Údolí zrůd, Bestie Burdenské, Arkwright a další tituly, také nejsou pro každého. Kdo ale nepotřebujete být vždy vedeni vypravěčem za ručičku a mít pomalu ke každému panelu vysvětlivky, nebo dokonce máte rádi nemainstreamové experimenty, práci své vlastní fantazie a zrovna moc nemusíte klišé, zkuste to.
Nejsme hrdinové. Jsme lovci.
Dětská vyvražďovačka, která netrpí hluchými momenty a umí zaujmout rozporuplnými postavami. V detailech pak připomíná díla jako Jujutsu Kaisen, Noční můra v Elm Street nebo Resident Evil a to jak konkrétními scénami, tak celkovou brutalitou. Sympatický je autorův odpor k jakémukoliv druhu vysvětlování, takže souvislosti si musíte postupně domyslet sami, což zdaleka není takový problém, jak by se mohlo zdát. Ono totiž k chápání moc není, venku zkrátka žijí monstra, která mohou vidět jenom děti, protože mají na rozdíl od dospělých fantazii čistou. A tyhle příšery mají tu nepěknou vlastnost pojídat lidské maso - čím mladší, tím lepší. Děj se následně točí kolem jednoho takového útoku, zkomplikovaný potřebou celou věc utajit před veřejností, aby se předešlo panice. V důsledku tak nejde o nijak sofistikované dílo, ale tempo, jakým děj plyne, udržuje čtenáře v napětí až do úplného konce, který je i přes rozsah celé série uzavřený jako jedna seriálová sezóna.
Já se vždy nechám tak vyhajpovat a pak tohle. Pojďme ale pěkně popořádku. Kniha je nádherná! Mazlil jsem se s ní ... dlouho. Miluju ty desky, jak art, tak ten povrch. Zbožňuju kolosální formát. Při necelých 400 stranách je to i akorát "hrubé". Co se týče prvního dojmu, tak výborně utracené peníze.
Po otevření pokračuje nadšení - kresba. Je velmi specifická, na první pohled jednoduchá, úsporná, ale díky tomu přehledná. Podařilo se zachytit na postavách i místech to podstatné a neřešit zbytečné detaily. Za kresbu tleskám. Doplňují výborné barvy a lettering, doporučuji zkouknout videjko od Comics Centrum, kde je k tomu vysvětlen i vznik českých "SFX".
Příběh je na první dobrou také zajímavý. Něco zabíjí děti a my postupně objevujeme co. Spolu s tou kresbou nás baví objevovat, dáme si pár zvratů, hlavní postava Erika je super a hltáme až do konce (ano, přečetl jsme to poprvé na jeden zátah). Proč tedy jen 3 hvězdičky a zklamání? Jak autor přiznává v rozhovoru na konci knihy, začal to psát s úplně jinou myšlenkou, pak tápal a pak mu to ožívalo pod rukama a všechno řešil až za pochodu. Proto je to místy hrozně rozvláčné a nic se neděje, pak skáčeme, pak tápeme, dáme si hodně zkratek, postavy neočekávaně změní své chování, hodně věcí je vysvětleno pozdě nebo bude někdy příště. Určitě tomu nepomáhá také to, že tu s námi je již mnoho sezón Stranger Things, které nasadily laťku hrozně vysoko a díky jinému médiu poskytly hlubší zážitek (ta hudba!). Tak jako u Košík plný hlav mám pocit, že jsem to již všechno mnohokrát viděl. Je to americké dílo, takže hlavní dětská postava je gay, ale kromě úvodu se s tím nijak nepracuje.
Kdybych to měl shrnout, pokud máte rádi horor v komiksu a působí na vás, a plánujete si koupit i další díl a spin off sérii, abyste pochopili vše, tak dostanete krásný seriál á la Stranger Things, připočtěte si jednu hvězdu a jděte si to hned koupit :) Pokud na vás ale horor v komiksu zas tak moc nepůsobí, počkejte si na další recenze a/nebo slevu.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Batman: Soví město |
| 2019 |  Metal: Temné noci |
| 2017 | Batman / Želvy nindža |
| 2014 | Batman: Smrt rodiny |
| 2019 | Temní rytíři |
Pěkná hororová jízda. Měl jsem možnost si přečíst pár stránek a hned si mě komiks zaháčkoval zajímavým příběhem a krásnou vizuální stránkou, která mě zaujala na první dobrou. Ta ukázka byla super a já nutně potřeboval vědět, co bude dál. A teď už konečně vím, jak příběh pokračoval. Scénárista James Tynion IV. je šikovný scénárista a tenhle příběh mu moc sedl. Tynion se rozhodl, že nebude hrát se čtenáři nějakou složitou sofistikovanou hru a vsadí na pečlivě budovanou atmosféru, úderné akční tempo, brutalitu a krásnou přepálenou hororovou brakovost. Z jistého pohledu mě trochu mrzí, že si Tynion s některými aspekty trochu více nevyhrál, nešel více do hloubky, a třeba nezkusil klamat příběhem či jinými věcmi. Nicméně, z toho druhého pohledu ho naprosto chápu, proč příběh pojal, tak jak ho pojal. Tynion si chtěl udělat přímočarý hororový příběh, kde si může dělat co chce a nemusí se starat o nějakou mytologii, kontinuitu a stovky pravidel. A to se mu z mého pohledu velmi dobře povedlo. Jasně, příběh není nejoriginálnější, má slabší momenty, jsou tu logické lapsy a Tynion se nebojí pracovat s žánrovými klišé, ale na druhou stranu je to velká hororová jízda, která se luxusně čte. A dost mi to v rámci možností sedlo. Hodně moc se mi líbila vizuální stránka komiksu. Od parádní kresby od Werthera Dell'Edera, která má úžasnou barevnou paletou, o kterou se postaral Miquela Muerta. Oba výtvarníci odvedli naprosto luxusní práci, a jednotlivé panely, stránky, dvoustránky vypadají skvěle. Místy je radost se kochat jednotlivými momenty, které tvůrci a scénárista zobrazují. Jediný nedostatek vidím, že v některých momentech je to lehce chaotické a nepřehledné, ale k to danému příběhu přesně pasuje. Komiks vyšel v luxusní edici a borci z Comics Centrum odvedli výbornou práci. To, co zabíjí děti je dost fajn hororová jízda, kterou jsem si užil a moc se těším na další díl.