To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356556/bmid_to-prsi-more-rIL-356556.jpg
4
1633
1633
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?... celý text
Přidat komentář
nedočetla jsem. zdlouhavé, nezajímavé, nedokázala jsem pochopit logiku chování Hanky ani ostatních osob.
Cokoliv jsem za poslední dobu od Radky Třeštíkové přečetla stálo s prominutím za prd. Co tohle bylo? Napínavé psychologické drama? Pro mě velmi depresivní kniha s dějem, který mě přímo ničil číst a na tuto literaturu v poslední době opravdu nemám náladu. Příběh, pojednává o vyrovnání se smrtí je velmi propletený, všude pouze smutek, některé pasáže zdlouhavé až moc. Nedočetla jsem, nešlo to a vrátila majitelce. Možná časem zkusím znovu.
Jedna z mala knih, ktetou jsem nedocetla... tolik depresivnich radku pohromade se hned tak nevidi, kazdy toho mame dost proc si jeste pridavat ctenim takovehle knihy.... za me nedoporucuji
Smutné, až trochu nátlakové čtení, od kterého se nechcete odtrhnout. Působí velmi autenticky, hlavní hrdinky je mi skutečně líto, život jí špatně rozdal karty a hrát s nimi je očividně dost obtížné. Hodně smutné a ponuré, ale na konci vás zamrzí, že už kniha skončila.
Kniha na mě působila hodně depresivně, chování Hanky jsem nechápala a divila jsem se, že jí ho ostatní většinou tolerují. Z depresívní četby mě nakonec nejvíc potěšilo posledních asi 5 řádků knihy.
Po Bábovkách je tato kniha příjemné překvapení, tady už to mělo svůj děj a správný spád. Příběh Hanky mě chytil hned od začátku. Prošla si těmi nejhoršími ztrátami, jaké jsou vůbec v životě možné a přesto nakonec svému životu dala smysl. Navíc i ostatní postavy byly psychologicky dobře rozebrány, takže jsme se dozvěděli, proč se jak kdo zachoval. I když je to smutný příběh, nechybí vtipné situace, konečně tak, jak to chodí i v životě. Jen ten konec, s kým nakonec Hanka zůstala, si musíme domyslet, ale i tak celý příběh stojí zato. Určitě si přečtu i zbývající autorčiny knihy a jsem ráda, že tou první jsem se nenechala odradit.
Autorce jsem dala ještě jednu šanci, před touto knihou jsem četla Bábovky, které mne nijak zvlášť nenadchly. Ovšem kniha To prší moře je úplně jiná. Také se v ní prolíná několik různých příběhů a dějových linek, ale čtenář se v ní neztrácí.
Od Radky Třeštíkové jsem četla Bábovky, Osm a naposled To prší moře, která mi přišla jednoznačně nejlepší. Velmi lehce jsem se začetla a kdybych nemusela vstávat do práce, četla bych až do rána. Spustila ve mne velikou vlnu emocí. Přinutila mne zamyslet se nad svým životem, uvědomit si jak křehký lidský život je..a že žít bychom měli tady a teď, protože zítra už může být všechno úplně jinak.
Příběh smrti milované osoby a vyrovnávání se ze ztrátou.Při prvních 100 stranách jsme myslela že knížku zavřu a nepřečtu (což se nikdy ještě nestalo), dalších 100 stran mě příliš nepřesvědčilo a na poslední straně jsem nechtěla, aby knížka skončila.
Knížku jsem nedočetla, bohužel mě nebavila, přišlo mi, že je to takový dívčí román, za mně ne.
Když si člověk zvykne na osobitý styl psaní Radky Třeštíkové, tak si její knihy vyloženě zamiluje. To je i můj případ. Po lehce rozpačitých Bábovkách se mi jak Osm, tak tato kniha líbily moc. Je fakt, že přenést se přes depresivní začátek byla docela fuška, ale pak už to šlo samo. Na konci se mi s Hankou nechtělo loučit :-).
Trvalo poměrně dlouho, než jsem se do této knihy začetla. Zhruba první polovina je vážně poměrně depresivní a vleklá, ale budiž to příběhu odpuštěno, neboť ani zde nechybí velmi zajímavý způsob vyprávnění, pro který jsem si romány Radky Třeštíkové tolik zamilovala. V knize je navíc i pár momentů, které mě dokázaly (vlastně docela nahlas) rozesmát. Celkově tuto knihu hodnotím pozitivně, ačkoliv Bábovky i Osm se mi líbily více. Postava Hanky mi přirostla k srdci, bude se mi po ní stýskat... kdo by to byl na začátku příběhu řekl...?!
Začala jsem Bábovkama (docela milé překvapení), pokračovala Osmi (líbilo se mi hodně) a naposled jsem četla Moře. Asi je to tím, že se jedná o prvotinu, ale řadím ji až jako třetí ze tří. Zajímavý start, pak sto stránek furt dokola toho samého, a pak se to naštěstí zase změnilo.
Celkově mě v knihách Třeštíkové zaujal jak způsob vyprávění a schopnost přesně vystihnout vnitřní pohnutky a monology (i když to až spíše u 2. a 3. knihy), ale taky jakýsi všudypřítomný smutek, který se vždycky přimíchá do každé, i sebehezčí životní situace. Nepovažuji se za typickou čtenářku "ženských" románů, ale Třeštíková jako autorka rozhodně neuráží mou inteligenci a umí příjemně překvapit.
Kniha se dobře četla, ale slabou stránkou autorky jsou konce. Člověk čte, čte, čte, čeká nějaké vyvrcholení nebo překvapení a ono nic. Useknuto, skoro bez pointy. Ale za tři poctivé hvězdy to je určitě.
Chvílemi byla knížka hodně depresivní a občas jsem se zase docela nasmála,ale takových chvil tam bylo málo. Jako celek se mi kniha líbila, ale některé pasáže mi přišly zdlouhavé. Radka Třeštíková má svůj osobitý styl a ten se mi líbí.
Nevím, co bylo na knize napínavého, co psychologického a co drama... no, přečíst se to dalo.
Kniha se mi líbila víc než Bábovky. I když začátek depresivní...příběh se rozvinul....Hance jsem opravdu fandila. Poslední čtvrtinu jsem musela dočíst jedním tahem. Takže teď chvíli od Třeštíkové oddych, ale určitě se k ní ještě vrátím....třeba Osm :-)...
Tato autorka mě velmi mile překvapila. Před měsícem jsem četla Bábovky, které se mi moc líbily a teď jsem si vybrala tuto knihu. Je trochu smutná, ale ze života. Jsem ráda, že mě takový osud jako hlavní hrdinku nepotkal. Moc jsem hlavní hrdince fandila, ale osud si s ní pěkně zahrával. Moc dobře se to četlo. Vřele doporučuji.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Pravdupovediac, asi prvé 2/3 knihy som trpela a stále som rozmýšľala, ci dočítať... Nevadia mi depresívne motívy ani rodinné nešťastia, ale toto pre mna na začiatku bolo chaotické a pritiahnuté za vlasy. Zopár postáv by som najradšej nafackovala.... Posledná tretina knihy bola už lepšia, dej mi dával zmysel, ale viac ako 2* som nemohla dat, už len kvôli koncu... Po Babovkach od tej istej autorky veľké sklamanie.