To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356556/bmid_to-prsi-more-rIL-356556.jpg
4
1633
1633
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?... celý text
Přidat komentář
Knížka o tom jaké to je, když se nechce žít. Nebo chce, ale nejde to. Těžké téma zpracované citlivě, s pochopením, vkusně a..... tak nějak s vlídností, jestli to tak můžu nazvat. Někdy se to zkrátka může v životě zašmodrchat. A rozšmodrchávání, pokud k němu dojde, je dlouhý a bolestný proces, ale stojí za to jej absolvovat.
A taky je to knížka o lásce, neboť ačkoliv: ".....vztahy nevznikají na přání a láska nám nechodí do života pravidelně, jako ranní noviny do schránky, " tak je to to nejvíc, co v životě máme. Tak si ji hýčkejme.
“Ty chvíle, kdy nám nic jiného nezbývá, jsou často ty jediné, co nás konečně posunou někam dál."
Kniha mě nijak nezaujala. Hlavní hrdinka je těžce nesympatická jako popravdě všechny postavy v knize. Měla jsem opravdu problém se vcítit do jakékoliv z nich. Na druhou stranu bylo aspoň jejich jednání konzistentní a dávalo smysl v rámci postavy. Přesto je škoda, že se vlastně nikam neposunuly. Příběh byl dost utahaný a celkově mě zklamal. Konec mě překvapil, ale mé mínění o příběhu to moc nezlepšilo.
Kniha nebyla špatná, ale celou dobu na mě působila hrozně depresivně. Hanka byla hrozný spratek. Chápu, že to měla v životě opravdu těžké, ale i přesto se nemusela chovat, tak otřesně. Ale líbilo se mi, jak se nakonci vzpamatovala a hlavně, že se zbavila Huberta.
...No tak to byl nářez... První knížka od autorky a opravdu WAU... Hanku bych asi mlátila od rána do večera... A asi bych opravdu ráda věděla jak dopadla. Za mě jasných pět, ráno v práci budu vyoraná myš, protože jsem to MUSELA dočíst
První kniha od této autorky a hned si mě získala, určitě sáhnu po další. Ale až se trochu otřepu z té deprese. Člověk si ani pořádně neuvědomuje, jak zásadní je vliv rodičů a výchovy.
Nooo můj šálek to tedy rozhodně nebyl. Postavy nesympatické, příběh takový nijaký. Nečetlo se to snadno a upřímně jsem byla ráda, že je konec.
Až moc tragédií na jednu rodinu, ale asi to tak v životě někdy bývá. Kniha se mi zdála zbytečně dlouhá a vztah s Hubertem neskutečný.
Já nevím jak hodnotit. Příběh mě zaujal a byl smutný. A vlastně mi bylo líto všech postav. Hanka byla zvláštní osobnost, ale po životních událostech se ani nedivím. Kniha se mi četla dobře.
Dávám opět s klidem maximální hodnocení. Knížka má trošku pomalejší ROZJEZD, ale čím přibývaly stránky tím i moje chuť číst dál a dál. Hlavní hrdinka trošku komplikovanější, ale jinak opět uvěřitelné a příjemné počtení.
(SPOILER) Měla bych prosím dva dotazy ke knize: je na obálce knihy Anna Fixová? :D a zadruhé, po dočtení jsem si uvědomila, že vlastně nevím, jestli měl nějaký hlubší symbol ten prstýnek, co nechal Radim Zoře na parapetu okna, a potom ho našla Hanka a zakutálel se pod postel? Byl to jen prostě obyčejný prstýnek, anebo mi unikla nějaká vysvětlivka k němu jinde v knížce? Díky
Některý český knížky pro mne mají takovou zvláštně nostalgickou atmosféru a tohle je jedna z nich. Knížka o holce, který život nadělil víc než mohla sama unést a hodně ji to poznamenalo. Chová se dost asociálně. V některých popisech jejího vztahu s mámou jsem se našla.
Knížka ze života, proplétání osudů a minulosti s přítomností. Asi v polovině jsem začínala mít pochybnosti, jestli ji zvládnu dočíst až do konce, toho smutku a deprese, které se na mě valily z každé stránky mi už začínalo připadat příliš. Dobře že jsem vydržela, v druhé části už to bylo lepší, knížka mě víc bavila a byla jsem zvědavá, jak dopadne. Dokonce došlo i na pár situací, kdy jsem se musela zasmát, i když veselá knížka to opravdu není.
Hodnotila bych ji někde mezi 3-4*, autorčiny Bábovky a Osm se mi líbily víc.
"Usmívat se, i když v duši prší."
Ano, příběh je to depresivní a smutný, ale život není procházka růžovou zahradou a s postavami a pocity se dá velmi lehce ztotožnit, neboť je to příběh ze života.
Skvěle napsáno. Děj ubíhá, proplétá se minulost s přítomností a s různými příběhy hlavních hrdinů. Příběhy se nakonec propojí a všechno se ucelí a dá smysl.
Bavilo mě to od začátku do konce.
"Nikdo ve vlaku jejího života dopředu nehlásil, že ta přestupní stanice je ve skutečnosti konečná. Takže vystupovat, madam. Dál už to nejede. Cože?"
Příběh o rodině a vztazích. Láska, sex a lži. Hanka mě po celou dobu celkem štvala, což trvám na tom, že by hlavní postava prostě neměla, neuměla jsem si ji oblíbít. Ale je to rozhodně neotřelý příběh, s postupem stran je čím dál zajímavějš a čtivější. Zklamaná nejsem 80%
Překvapivě jsem si celkem oblíbila Zoru. Byla to sice víceméně podivínka, ale kdo by se divil? Z Huberta jsem měla stejný pocit, jako ona. Moc jsem od této knihy nečekala, ale ačkoli to není nějaký extra počin, tak jsem se místy smála, byla jsem překvapená, jindy jsem nechápala..myslím, že tohle by kniha měla ve čtenáři vyvolávat.
Musím se přiznat, že jsem od této knihy mnoho neočekávala, neboť jsem kdysi četla Bábovky, a to byla pro mě hrozná slátanina.
Knihu jsem přečetla za jediný den, protože mě zajímalo, jak se to celé rozuzlí s Hankou, Alešem, Věrou a dalšími hrdiny z této knihy. Mimochodem název knihy, který mi byl celou dobu velkou neznámou je vysvětlen téměř ke konci příběhu.
Žádná z postav to neměla jednoduché a ke svému chování měla svůj určitý důvod. Osudy hrdinů se do sebe postupně navzájem proplétaly.
Přiznávám, že ke konci knihy mi to přišlo už poněkud přehnané a někdy už dosti nereálné. Též mi vadily časové odskoky zničehonic a nerozdělení kapitol.
Ale celkově se jednalo překvapivě o zajímavé čtení s postavami, které mají své chyby a obavy.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Moc se mi kniha líbila. Od paní Třeštíkové pro mě nejlepší zatím kniha. Ještě jsem nečetla Veselí a Dobře Ti tak. Jó a vyjdou nové Bábovky. Už se těším.