To prší moře
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356556/bmid_to-prsi-more-rIL-356556.jpg
4
1633
1633
Hančin svět naruší poprvé nečekaný rozvod jejích rodičů a střídavá péče, o níž rozhodne soud. V otcově nové rodině se setká s Alešem, synem otcovy ženy. Měla by ho považovat za bratra, ale ona se do něj zamiluje. Nešťastně, protože Aleš v ní vidí především sestru. Jenže to není jediný Hančin problém. Nejdřív otcova a potom i matčina smrt ji zcela vykolejí a Hanka obtížně hledá způsob, jak se se vším vyrovnat, hledá někoho, o koho by se mohla opřít. Zprvu jí pomáhá babička, jejíž životní příběh jako by předznamenal i Hančiny osudy. A pak potká o hodně let staršího Huberta, který dělá, co jí na očích vidí. Ale bylo jejich setkání opravdu náhodné, nebo Hubert sleduje svůj vlastní cíl?... celý text
Přidat komentář
Kniha To prší moře se ke mně dostala náhodou a přiznám se, ze mě nakonec mile překvapila. Ze začátku jsem se nemohla začíst do děje a hlavní hrdinka mi byla skoro protivná, ale jakmile jsem překonala zhruba půlku knihy, začal děj mít neskutečný spád a nemohla jsem se od čtení odtrhnout.
Doporučuji nejen na odpočinek, jen zkuste vydržet a pročtěte se začátkem...
Musím říct, že mě u autorčiny prvotiny děj hodně mile překvapil. Nečekala jsem tak důmyslně propracovaný příběh a propletené osudy všech postav. Ze začátku mi byla Hanka velmi nesympatická, ale postupně se odkrývaly její rány a začala mi přirůstat k srdci. jediné, v čem mě byla celou dobu protivná, bylo to, jak se chovala k chlapům a chvílema mi v tomhle směru přišla docela bezcitná. Je to sice depresivní čtení, ale já mám těžké příběhy ráda. Paradoxně se mi čtou lépe než humorné nebo zamilované knížky.
Uzasna kniha, jen bych dala aspon o jednu stranku vic aspon o jednu jedinou nejake zakonceni, ale autorka to tak ma ve vice knihach a kdyz se nad tim zamyslim poradne, tak to takhle zakonceno melo byt...
Osobní averze vůči spisovatelce jak takové. Hele, ale aspoň jsem to zkusila. Vracím do knihovny nedočtené.
Uff, docela depresárna, chvilku to ve mně ještě rezonovalo ač mě místy Hanka fakt štvala. Ale kdo by nebyl zmatený, když se najednou na světě ocitl úplně sám?
Dle mého názoru v knize bylo rozehráno více témat, kniha pak působí přepláceně a nereálně.
Příběh celkem zajímavý, ale dost depresivní. Čekala jsem trochu něco jiného. Navíc mě některé pasáže celkem nudili.
Na druhou stranu, čtivé to bylo. Přistihla jsem se že kniha ve mě vzbuzovala emoce, což je pozitivní.
Není to však kniha kterou bych si někdy chtěla znovu přečíst.
Byla to moje první kniha od autorky a ze začátku mi dělalo problém se dostat do jejího stylu psaní a pořádně se začíst. Nakonec mě ale kniha pohltila a četla se sama. :-)
Nejdřív mi to přišlo hrozně napsané, nereálné, ale nakonec jsem se začetla a druhou půlku jsem dočetla na jeden nádech... Osudy, opět se opakující "prokletí" v ženské linii a muži... Zvláštní styl psaní mi dal trochu zabrat, ale když se člověk začte tak už ho tolik nevnímá...
Nějak se to minulo....asi to mělo být psychologické, ale ve mně to nic moc nezanechalo. A asi mi ten autorčin styl prostě nesedí, už kniha Osm se mi nějak zvlášť moc nelíbila, tohle bylo ještě horší.
Po knihách Veselí a Osm pro mě kniha byla jedním velkým zklamáním. Odložila jsem ji po pár stránkách a zasunula daleko do knihovny. Jenže obvykle knihám dám po nějaké době druhou šanci, a tak i tahle se dočkala a já jí po pár měsících vytáhla znovu, odhodlaná ji dočíst. Tentokrát se mi to podařilo. Dalo by se i říct, že mě i bavila. K mínusům knihy řadím povahu hlavní hrdinky, Hana mi byla až krajně nesympatická. Nedá se říct, že by ve mně kniha zanechala něco hlubšího, ale to tedy popravdě zatím žádná od Radky Třeštíkové. Za mě vhodná kniha pro odreagování.
Na knihu jsem se celkem tesila, ale bohuzel me moc nebavila. Hlavni hrdinka mi byla nesympaticka, mnozstvi negativnich veci v pribehu az prehnane, zapletka s Hubertem az tezko uveritelna a tak nejak mi prisla navic. Nejsympatictejsi mi byla Jezibaba a mozna, kdyby kniha vice pracovala s jejim pribehem a hlavni hrdinku navedla do roviny snazit se Jezibabu vic poznat a pochopit bylo by to ctivejsi
Tak nesympatickou hrdinku jsem nepotkala, ani nepamatuji. Uznávám, že kniha není až tak špatná, zasloužila by si možná více hvězdiček, ale Hanka mě tak štvala, že se to prostě podepsalo i na mém hodnocení. Příběh měl možná potenciál, ale nějaké hloubky se čtenář nedočká. Kdyby to bylo veselejší, tak bych řekla, že jde o lehké čtivo k vodě. Takto se ale kloním spíše k závěru, že jde o slabý a dost depresivní pokus čtenáře znechutit a unudit. Bohužel, ta psychologie ke mně nedorazila.
Prý psychologický román. V románu To prší moře je spousta námětů, které by mohly posloužit jako zápletka pro psychologický román. Bohužel autorka vrší katastrofy jednu za druhou, aniž by se je snažila rozpracovávat. Kdyby snížila počet smrtelných nehod, sebevražd, sebepoškozování a jiných neštěstí na polovinu (i tak by bylo smůly až dost na jednu hrdinku) a pracovala s nimi do hloubky, dal by se příběh číst. Je to neskutečně povrchní čtení, činy postav jsou místy nelogické. Třeštíková je prý dost populární, nezbývá mi než doufat, že její ostatní díla nejsou taková, ale riskovat a číst další její knihu radši nebudu.
Jak je, pro život, důležité udělat si seznam. Aneb kniha o smrti, umírání a rodinných tajemstvích.
UKÁZKA:
*To říkají všichni „Není to jednoduché, a co ty víš o mojí bolesti?“ Nevím o ní nic, ale vím všechno o té své. Víc než bych potřebovala vědět, protože jsem se do ní ponořila mnohem víc, než bylo třeba. Zůstala jsem tam dole pod hladinou tak dlouho, že jsem zapomněla, jak se nad ní dýchá. Slunce se pro mě stalo jen vzdáleným kotoučem přilepeným nahoře na nebi, kytky přestaly vonět, doteky ztratily něhu, práci hlas a svět syté barvy. Věci kolem nás mají význam jen tehdy, pokud jim ho sami dáme nebo jim ho aspoň nebudeme brát. To, co děláme, to jsme my. Ne to, co si někde hluboko v sobě myslíme a v srdci cítíme. Dokud myšlenku nebo cit nepřeneseš do skutku, tak úplně skutečná nikdy není. Já jsem nedělala nic. Spotřebovávala jsem jen všechno to, co pro mě dělali druzí a myslela si, že ve svém trápení mám na to právo, ale to je taková hloupost, myslet si právě tohle. Kdo nic nedělá, nic není, jenom je.*
A v takovém nějakém duchu se ta kniha odehrává.
Hanka mi dost vadila, protože jenom spotřebovává. Je to fracek a sobec a to i s ohledem na to, že přišla o oba rodiče. Ubližuje i babičce, o které si myslí, že je divná. Ale kdyby se zajímala o její život, třeba by pochopila, proč dělá to co dělá a žije tak, jak žije.
Štítky knihy
sebevražda láska rozvod rodinné vztahy psychologické romány ztráta blízkých české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Byla opravdu výzva dočíst knihu do konce. Na začátku se mi stálé přeskakováni mezi postavami a časem zdálo matoucí, později trochu nepřirozené. Každá z postav má psychické problémy, čímž chce zřejmě autorka zaujmout.
Příběh je dle mého neukončený.