Dny
Sui Išida (p) , Šin Towada (p)
Tokijský ghúl série
>
Než se pustíte do čtení volného pokračování Tokijského ghúla, je tu specialita! Povídková sbírka šesti příběhů z jeho světa, které popisují události odehrávající se na pozadí čtrnáctidílné série. Příběhů, které se soustředí i na jiné postavy, než je Kaneki. Toto není komiks… je to šance dostat se do hlav a prožít osudy postav jako je Tóka, Hide, Labužník či Hinami. POZOR: Toto není komiks, ale ilustrovaná sbírka povídek!... celý text
Přidat komentář
Pokud si někdo chce procvičit angličtinu a má rád TG, tak doporučuji tyhle povídky číst v angličtině. Čtou se rychle, děj u většiny povídek byl plynulý a zajímavý a kromě asi jedné povídky se všechny četly rychle a vtáhly čtenáře do děje.
Tak hele. Není to až tak špatné, jak se může na první pohled zdát. Jenom se zde mísí docela zajímavé příběhy s katastrofální gramatikou a tím, jak lidé nahlíží na pojem "light novela."
Takže za prvé: příbehy jsou možná s výjimkou posledního napínavé, zábavné, hezky úbíhají. Jo, takové jednohubky, které sice moc nezasytí, ale na chvilku zvednou náladu. Kdo držkuje na to, že svět TG nerozvíjejí, si měl raději prvně přečíst anotaci - ta vysloveně říká, že jde "jenom" o speciální příběhy odehrávající se na pozadí hlavné dějové linky. Tak pak vo co go?
Za druhé: absolutně nezvládnutá gramatika. Množství chyb a překlepů nám podsouvá otázku, jak je možné, že překladatel s korektorem vůbec udělali maturitu. Jestli si někdo z Crwe čte komenty a recenze, měli by dát těmhle osobám sbohem a najmout někoho, kdo zná základy gramatiky.
Za třetí: tohle není komix, ale ani román/novela. Je to light novela. To "light" je tam sakra důležité. To značí, že tenhle text má být lehčí na čtení. Žádné shakespearovské jazykové obraty, metafory a podobně v light novele nečekejte. Tohle se má vyznačovat jednoduchým textem prokládaným kresbami.
Není to špatné, osobně jsem fanoušek TG a tak mi i přes obrovské množství chyb udělali povídky radost. 4*
pěkně napínavé příběhy, že to není komix ,to nevadí , knížka mně bavila a to hodně :D
To, co funguje v kreslené formě, podle mého nefunguje v psané. Slohově jako kdyby to psalo nějaké dítě... nebo hůř.... já. Povídky jsou víceméně o ničem a svět Tokijského ghúla moc nerozvíjejí. Jsou zde asi dvě výjimky - Labužníkova vsuvka a muzikantova. Ten se totiž přimotá do cesty téměř všem. Nejhorší na téhle knížečce je ale ohromné množství chyb - překlepy, chybějící písmena. Takové množství jsem už dlouho neviděl. No nic, manga sérii mám rád, tohle založím někam stranou. A teď se postupně připravím na novou sérii.
Dobrá kniha. Lehce doplňuje mangu a příjemně se čte. Nicméně ta kupa chyb a překlepů je mnohdy až bolestivá.
Kniha obsahuje poměrně slušné povídky, čímž v mnohém doplňuje celou sérii. Je to příjemné a odpočinkové čtení, bohužel s celou řadou překlepů. Nicméně bych uvítal více takových novel i v celé řadě dalších mang.
Tato kniha obsahuje velmi rozporuplné povídky. Povídky okolo Tóky čí Šůa mě bavili zatímco ta okolo Hideho byla vcelku nudná. Též je zde povídka o nové postavě Momočiho, který je fajn. Též je tu povídka o Hinami a Jošidovi, které byly vcelku nudné.
Oddechová literatura z dokonalého manga světa Tokijského ghúla. Mangu tady ale nečekejte. Jedná se o light novelu a doplňující příběhy k oblíbeným komiksovým příběhům.
Co mě mrzí je nesmírná překlepovost a chybovost v letteringu, ale co se dá dělat. I mistr tesař, že ano..
Co se ale týče samotného obsahu, je to příjemné doplnění tohoto světa. Snesla bych i detailnější rozpracování a hlubší analýzu jednotlivých postav. Ale i takhle je to příjemné, odpočinkové a za chviličku přečtené :)
Klidně bych chodil
i s ghúlí holkou,
kdyby byla pěkná.
(# 001 Bible)
Komentáře, ochutnávky a hlavně hodnocení samostatných povídek najdete tady:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
První věc, která mě překvapila, když jsem vzal tuto knihu do ruky je její orientace. Začal jsem samozřejmě zezadu, tak jak jsem zviklej u každého manga a ejhle – ona to je klasická kniha a ještě Evropsky orientovaná. Čte se to tedy normálně zepředu. A jsou to psané příběhy jen sem tam proložené nějakým tím obrázkem. Vložené kresby jsou příjemné, měkké a ladí s povídkami u kterých jsou nakreslené.
Citát: Když jsme se potkali poprvé, křičel a obviňoval mě, že jím lidi, ale když ho pak potkaly vlastní tragédie, přišel si ke mně pro radu. (#002 Svačina)
Na knize se mi líbí jedna zajímavá věc. V pravém dolním rohu je na každé stránce obrázek příběhu. Všech šest příběhů (#001 - #006) je totiž presentováno jedním symbolem a to vždy podle názvu nebo obsahu jednotlivé povídky. Bible má ve znaku Bibli a třeba Záložka má – inu asi, záložku :-) Podle těchto obrázků pak lehce najdete povídku, kterou v knize budete hledat.
Citát: Jsem vám nesmírně povděčen, že jste věnoval svůj život tomu, abych si vás teď mohl vychutnat! (#003 Fotografie)
Jak už to tak u povídek bývá, jednou jsi dole jednou nahoře. Celá kniha obsahuje průměrné příběhy, a dobrá půlka z nich by byla spíše poutavější, kdyby je někdo nakreslil. Jen dva příběhy jsou dobré, poutavé a hororovější, než by se zdálo.
Citát: Dařilo se mu opatřovat si pravidelně jídlo, ale to jen proto, že bylo ve městě tolik sebevrahů. (#004 V Tokiu)
Stále se však nemohu uvyknout na spíše dětský styl psaní. Příkladem tak určitě jsou poslední dvě povídky „Záložka“ a „Jošida“. Příběhy, které by určitě víc ocenila má 15-ti letá dcera, i když v nich více či méně vystupují dospělé osoby. Hlavně pak v příběhu „Jošida“ se poukazuje na to, jak jsou dospěláci blbí.
Citát: Záložka ve tvaru špachtle byla stříbrné barvy a na jednom konci měla čtyřlístek. (#005 Záložka)
Chtěl bych upozornit na jednu věc. Ve spoustě vět chybí písmena. Buď na konci slova a nejvíce první písmena ve slovech. Jedno dvě se dá přehlédnout, ale všiml jsem si víc jak deseti chybějících písmen a dost ještě možná víc. Neměl jsem chuť to počítat. Tato chyba tiskárny byla mnohdy rušivá.
Citát: Konec konců, jednou je ghúl, tak ho klidně může sežrat. (Jošida)
Vychází mi to na 3,5 hvězdičky, tak váhám mezi lepšími třemi a horšími čtyřmi. U povídek se hodnotí těžko, když má každá jinou kvalitu.
Já bych za sebe vyzdvihla povídku Fotografie, ta mě bavila hodně, líbilo se mi to navázání netradičního přátelství, a V Tokiu, tam se mi líbilo zaměření na postavu, kterou jsme ze základní série neznali (totéž se objevilo i v poslední povídce Jošida, ale hledání nového života v Tokiu bylo přece jen ještě o něco zajímavější).
Docela mě to bavilo, hodně rychle se to četlo a obrázky text dost oživují. Ale jazyk je dost jednoduchý, působí to trochu jako fanfikce. Ale co mě opravdu štvalo, byla velká spousta překlepů! Manga komiksy od Crwe bývají obvykle v tomto ohledu v pořádku, ale tady toho byla opravdu spousta.
Jinak jsem ale ráda, že se k nám nějaká light novela dostala, klidně víc takových.
Šestice příběhů z prostředí Tokijského ghúla, které ukazují povahu některých vedlejších postav z hlavního příběhu. Nebo dovysvětlují situace, načrtnuté v komiksu. Pro ghúla není soužití s lidmi snadné. Ještě navíc, když váš nejlepší kamarád vstoupí do spolku pro výzkum okultismu hledajícího ghúly, kamarádka vás chce pozvat na piknik do ZOO (a vy nepozřete lidské jídlo), nebo se na vás nalepí zapálená fotografka. Či když jste chudý hudebník, vychovávaný lidskou matkou, vaše svěřenkyně se kamarádí se synem "holubice", nebo pracujete v lidském fitku. Zkrátka není lehký život ghúla. Towada napsal povídky velmi čtivě a kniha vám nebude trvat přečíst o moc déle, než kterýkoliv z komiksových dílů. Išidyho ilustrace jsou vítaným zpestřením. Škoda jen odfláknuté korektury, tedy chybějících písmen nebo nesmyslných slov.
Hodně příjemné čtení!
Zábavné příběhy, které vás lehce přitáhnou do děje.
Pokud jste četli/viděli první sérii Tokijského Ghúlu, tak by se vám podle mě tahle kniha mohla líbit!