Tommyknockeři
Stephen King
Další napínavý román proslulého mistra hororu, tentokrát o městečku sužovaném mimozemskými silami. Bobbi, spisovatelka žijící poklidným způsobem na své farmě, jednou v lese zakopla o kus kovu. Poháněna nevysvětlitelnou zvědavostí začala kopat a postupně za pomoci ostatních odhalovat zabořený vesmírný koráb. „Tommyknockeři“ potřebují lidské bytosti pro výrobu energie. Mění fyzicky i psychicky Bobbi i ostatní obyvatele Havenu a nutí je pomocí hrůzných vynálezů ničit všechny, kteří jsou proti nim. Jen Gard a Davidův dědeček jsou chráněni kovovou destičkou v hlavě (následek po starém zranění), navíc jim pomáhá láska k Bobbi a malému vnukovi. Ubrání se lidé? Kolik životů bude obětováno, aby vetřelci mohli odletět ?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , Beta-DobrovskýOriginální název:
The Tommyknockers, 1987
více info...
Přidat komentář
Mnohomluvná kniha Stephena Kinga mi asi navždy utkví v paměti svými psychedelickými pasážemi s útoky zvlčilých výdejních automatů, proto hodnotím nad to, co by si kniha skutečně zasloužila, protože zejména pasáže Gardových avantýr byly vysloveně nudné. Kdysi jsem četl, že King je mistrem kombinace hororu a společenského románu. V Tommyknockerech vykreslení středostavovského prostředí téměř chybí, nebo skřípe.
Že je Stephen King ukecanej všichni víme. V Tommyknockerech je ale občas ukecanej děsně. Čtenář Patrik02 níže zmiňuje, že Stephen byl údajně při psaní této knihy tak mimo, že si ani proces psaní nevybavuje. Nevím jestli je to pravda, ale občas tak kniha opravdu působí. Upřímně, např. mnohastránkový popis jak byl Gard opilej mě tedy moc nebavil. Na druhou stranu nebyl by to Stephen King kdyby svou knihu nevyšperkoval sakra houstnoucí atmosférou a pořádným masakrem.
Během psaní této knihy byl S. King (jak sám tvrdí) údajně tak opilý a sjetý, že si proces psaní téměř nevybavuje. A pokud je to pravda, pak jsou Právě Tommyknockeři důkazem toho, že mistr dokáže napsat zdařilé dílo téměř v jakémkoli stavu. Příběh, jako ve většině jeho knih, začíná tak nevinně, jak jen může - jednoduchým klopýtnutím. Tak málo stačí k rozjezdu událostí, které změní osud městečka Heaven a všech jeho obyvatel. Zejména také jedné spisovatelky a přítele alkoholika. K dokonalosti mi osobně chybí menší počet vedlejších postav, kterých je více, než požehnaně a člověk se v nich při nepozornosti ztrácí.
Jeden můj první román od krále hororu Kinga tentokrát o mimozemské síle která zipnotizuje obyvatelstvo jednoho městečka proti kterému pár obyvatel zůstalo imuni tak s ní můžou bojovat.
Parádní scifi, létající talíř, pohřbení mimozemšťané a měnící se obyvatelé městečka...
I přes místy zbytečně natahovaný děj a velký počet postav jsem spokojen. Knihu jsem si užil více než film.
Velmi zvláštní King a zároveň velmi prazvláštní kniha. Téma není špatné, ale téměř se vám zdá, že to musel psát někdo jiný. Příběh je dost natahovaný, postavy nejsou sympatické a celkově je to velmi těžkopádné. Má to samozřejmě mnoho výborných momentů, ale nemohu se zbavit dojmu, že to bylo prostě nemastné i neslané.
Vždy, když Stephen King opustí své výsostné teritorium děsu a hrůzy a vydá se vstříc žánrům jako sci-fi nebo fantasy, je výsledek - při vší úctě - více či méně diskutabilní. S Tommyknockery tomu není jinak, a to i přesto, že v Havenu pohřbený kosmický koráb i se všemi důsledky, které z jeho objevení vyplynou, jsou vlastně jen východiskem pro vlastní hororovou zápletku. Ta je rozvíjena pozvolna a jaksi mimoděk, zato vytrvale a s neochvějnou tendencí zvyšovat napětí až k závěrečné oslepivé katarzi. Stephen King má tento postup zmáknutý na takové úrovni, že by se už dalo mluvit o autorské poznávací značce. Nicméně se mi tentokrát zdálo, že překonat úskalí úvodního seznámení se s obyvateli Havenu trvá až nekonečně dlouho. Dokonce i celý ten chór doprovodných postav byl bezbarvý a nezajímavý. Když přišlo na lámání chleba ve velkém finále, už mi natolik splývaly, že to byla jen bezvýznamná přehlídka jmen, motající se okolo ústřední dvojice hrdinů Bobbi a Garda. Odhlédnu-li od těžkopádného závěrečného sci-fi motivu, bylo finále strhující a na poslední chvíli dotahovalo ztráty v udělování hvězd, kterými jsem v první polovině knihy rozhodně šetřil.
Četl jsem poprvé a říkal si: "WTF! To snad není možné! Tohle spatlal můj oblíbený King?"
Četl jsem podruhé a v novém překladu, který snad je trochu lepší, ale kniha a mé hodnocení zůstává stejné. Nápad není špatný, atmosféra postupně houstne, mrtvých je tam jako máku, ale tak nějak je to jedno. U Kinga oceňuji hlavně jeho umění perfektně vykreslit jednotlivé postavy, nakouknout jim do hlavy i pod spodní prádlo, takže se s nimi sblížíte a pak je vám líto, když je potká něco ošklivého. Tady je těch postav mraky, ale pořádně jsem se sžil jenom s hlavními. Bobbi a Gard jsou zpočátku výborně podáni a pokud jsou na stránkách oni, jde o klasickou kingovku. Jakmile se ale autor věnuje jiným postavám, je mi naprosto jedno, co se s nimi stane. Děj je rozplizlý, natahovaný až běda a klidně by snesl poloviční počet stran. Ne, nebavilo mne to ani podruhé. Jedna z nejslabších a přitom nejtlustších Kingových knih, kterou mne teda fakt nepotěšil...
Kingovo psaní je dar. Zrovna Tommyknockeři jsou dle mého ubohého mínění jeho masterpiece. Tolik ošklivých osudů! A kniha i tak furt volá “čti mě dááál, bude to ještě horší!”. A fakt bylo.
A ano, je to roztahaný, je to zamotaný, je tam deset hlavních hrdinů a dvacet mini hrdinů a tisícpětsetosmdesátšest přicmrndavačů. A taky to UFO.
Ale je to King. A King je láska.
1) Uf, tak je to za mnou.
2) Ten konec nebyl špatný.
Moje první dvě myšlenky po dočtení knihy... A asi shrnují, co si o knize myslím. Bylo to dlouhé a některé pasáže i nezáživné.
Přišlo mi to jako s Růženkami - příběh zajímavý, ale zahrabaný v maličkostech. Čím více se dostáváte do děje, tím více Vás ty maličkosti otravují a říkáte si " a tohle je důležitý? " Asi od půlky knihy jsem se začala víc a víc nudit. Konec to napravil.
Ale myslím, že poctivou trojku si zaslouží.
Dočetla jsem s napětím...
Líbilo se mi to, moc se mi to líbilo. Dobře se to četlo a příběh i zpracování bylo skvělé. Rozhodně jsem ráda, že jsem Mistra objevila a začala číst, a zcela jistě jen tak nepřestanu...
Jedna ze slabších knih tohoto jinak vynikajícího autora. Zakoupil jsem (a přečetl) asi před deseti lety, přečetl, a nijak mě tehdy nenadchla. Po dlouhé odmlce jsem se k ní letos vrátil, a působí na mě o něco líp, možná jsem k ní potřeboval dozrát, nevím...ale baví mě každopádně víc. I tak ale doporučím jen opravdu skalním fanouškům SK.
Při procházce lesem zakopne Bobbi o kus železa a cosi jí začne nutit ho vykopat a postupně odhalit vše, neví sice proč ale ta touha je obrovská. Postupně jí začínají pomáhat všichni obyvatelé Havenu, ovšem všechni se začnou měnit jak fyzicky tak hlavně psychicky. Jediní dva obyvatelé města jsou vůči tomu imunní a je otázka, zda zvládnou zastavit Tommynockery, než zničí všechny okolo. Trochu rozvleklý román o setkání s mimozemskou civilizací. Kniha nemá takový spád a napětí jako jiné romány Kinga. Jedna z mála jeho knih, které jsem četl pouze jednou a zatím nemám touhu se k ní vracet.
Tommyknockery nebudu hodnotit hvězdami, jelikož jsem to nedočetla. Odloženo po cca 100 stranách, které mi připadaly neskutečně ukecané, táhlé, rozplizlé na všechny strany a naprosto o ničem. Aspoň pro mne o ničem. Kniha mne vůbec nevtáhla do sebe. Strašně se mi to vleklo, nudila jsem se. A už od začátku jsem cítila potřebu přeskakovat text, jak moc detailní King chtěl být a měl potřebu popisovat každý nesmysl. Přišlo mi to ubíjející. Neumím si představit, že bych měla v tomto stylu číst dalších několik set stran. Takže bohužel, no. Já to s tím Kingem mám prostě jak na houpačce. Buď mne to baví od začátku, nebo to prostě nedokážu dočíst. A tohle je tedy ten druhý případ.
Jubilejní 50. přečtené "Kingovce" by opravdu neškodilo,kdyby měla tak o 200 stran méně.Nejvíc mě pobavily vraždící stroje a sestra Bobbi.Mezi autorovi knihy patří tak někam k lepšímu průměru.65%.
Jak mám Kinga rád, tak tady jsem se fakt knihou protrápil. Škoda, protože podle popisu měla mít kniha vše, co by mě mělo bavit.
Dalo by se říci, že to je klasická Kingovka z jeho ranné tvorby. Hodně ukecaná, mraky vedlejších postav a příběhů, něco se tam pořádně začne dít až za půlkou knihy apod. S ukecaností to zde ale King často přehání, dalo by se až říci, že tu exhibuje a vybíjí si přetlak nápadů na různé mini příběhy a dramata. Nechá nás poznat postavu, aby ji o 15 stránek dále nechal zabít apod. Pokud by škrtl tak třetinu knihy, tak to nikdo nepozná, pokud by to byla půlka, tak by to poznat už bylo, ale jen pozitivně. Normálně od Kinga pomalu nečtu knihy pod 1000 stran, ale zde jsem se ošíval už při 200. stránce. Není to kniha pro všechny fanoušky krále horroru.
Myslíte, že nejhorším mimozemským šmejdem je uječený Alza ufoun? Nemýlíte se! Ovšem Tommyknockeři aspirují na druhé místo v žebříčku nejobávanějších hrozeb z vesmíru, proto doporučuji ignorovat neznámé kovové objekty, o které zakopnete na svém pozemku či kdekoliv jinde. Zvědavost může zanořit do exkrementů nejen vás... A to je vlastně jeden z problémů knihy: tady jsou všichni hluboko v análním otvoru tak záhy, že čtenář nestihne ani začít držet palce a už ví, jak je to zbytečné. Hrdinové jsou suplováni odkecanými existencemi bez naděje na světlé zítřky. Nejvýraznější postavou je básník-alkoholik Gardener; autor do něj zjevně promítnul kus ze sebe samého. Boj s démonem Chlastem a různé úvahy na toto téma zabírají v "Tommyknockerech" příliš mnoho prostoru (King sám připustil, že tento román psal ve svém závislácky nejhorším období).
Druhá výhrada se týká délky: editor měl škrtat jako vzteklý. Já sice mám ráda Kingovy ponory do lidské psychiky i různé vedlejší linie a epizodky, ale tohle je strašně užvaněné. Vyházet 200-250 stran by bylo knize jedině ku prospěchu. Ve srovnání třeba s objemnějším a v jistých ohledech podobným dílem "Pod kupolí", které jsem zbaštila rychle a s chutí, jsem se do "Tommyknockerů" musela nutit. Zápletka je prostá a prodírat se emzáckou či Gardenerovou myslí mi dávalo zabrat. A to navzdory faktu, že jsem si knihu pořídila v novém, kvalitním překladu Milana Žáčka. Doma jsem četla papír, v práci jsem k obědu do čtečky sehnala jen staré vydání a nepřekvapivě byl rozdíl značný. Pan Reitmayer občas Kinga nepochopil a významem ujel kamsi do pr... pryč, především však nezvládl poskládat slova do vět, jaké snadno projdou mozkovými závity, aniž by se čtenář každou chvíli zadrhnul se zmateným: "Cože?!"
Když vezmu v úvahu, jak byl můj oblíbený spisovatel v průběhu tvorby stále na plech, nejsou "Tommyknockeři" úplně špatná kniha. Bohužel ani kdovíjak dobrá, ty tři hvězdy jsou poněkud protekční.
"Gard nepředpokládal, že se jí peníze prakticky sypou z prdele, jelikož nevěřil, že Patricia McCardlová má něco tak vulgárního jako prdel, ta neměla ani konečník - když se potřebovala vyprázdnit, nejspíš prováděla akt neposkvrněné defekace."
Začátek byl super, Bobbi i Jimmy G mě dost bavili. S přehledem nejlepší část knihy byla hádka Jimmyho G s energetikem Tedem, to jsem hltal slova a málem nedýchal, vyloženě Meisterstück. :)
Tak jsem si říkal, jo, tohle bude zas jedna z těch super knih, kterým ostatní nerozumí, nebo jim nesedla do vkusu, tempa, chuti, nálady, teploty, ročního období. Ale ne, pak přišla dlouhá část knihy, kterou mě King absolutně nudil, nechtělo se mi číst dál a už v polovině jsem věděl, že se Tommyknockeři přidají k nejhorším Kingovkám, společně s Pulsem a Holčičkou, která měla ráda Toma Gordona.
Konec celkem ušel. Škoda, tahle kniha měla ambice být daleko lepším kouskem.