Třešně v rumu
Michaela Janečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490802/bmid_tresne-v-rumu-qt4-490802.png
4
367
367
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.... celý text
Přidat komentář
Hu, to bylo teda strasny. Nudny, humor tlaceny skrze archetypy, ktery ale nefunguje. Psane jako cestopis, ale autorce to vubec neverim. Ještě štěstí, že tu knihu k Vánocům dostala babi a ne ja.
Kniha se čte velice dobře jen po polovině knihy mě už Kniha tolik nebavila bylo pořád stejný je to taková kniha na odpočinek u které nemusíte dlouho přemýšlet.
Kniha o tom jak nelze přesvědčit přesvědčeného. Autorka to v jedné kapitole i vysvětluje, dědeček 50.léta zažil jako malinký kluk a mládí prožil v uvolněnějších 60.letech a pak už se držel svého přesvědčení zuby nechty, protože by zpochybnil sám sebe.
Uvolněný styl psaní je příjemný, ale některé slovní obraty atd. mi pak už příjdou až moc velké tlačení na pilu - být vtipný za každou cenu.
Našla jsem tam i pár cestovatelských tipů, které by se mohly hodit kdybych se rozhodla Kubu navštívit (já teda raději bez dědy :-)).
Parta důchodců, kteří jedou na Kubu a po vlastní ose projedou i místa mimo turistické resorty. Bavilo mě konečně číst cestopis s trošku jinými účastníky než jsou baťůžkáři. Kniha to byla zábavná a přednes Petry Bučkové vyhovující. Moc se mi líbily hudební předěly.
Ideální na cesty v MHD. Krátké "kapitolky". Krásně zpracované. Vtipné a oddechové. Bavila jsem se.
tak tohle byla jízda panečku! Fakticky jsem se nasmála. Skvělý, skvělý, skvělý! Tím víc, že mám babičku, která by rozhodně chtěla na Kubu a s dědou by si rozuměly strašně! Což je sice děsivé, ale zároveň by možná byla sranda. Další věc, takového Svaťu máme taky! A pasáže jsem příteli předložila a viděl ho tam! :D Dokonalý! Míšo Janečková, prosím jeďte ještě někam a pište! Miluju vás. Možná mě i vemte s sebou. :D
Přišlo mi, jak kdyby tam byly 2 vykradené scény z přátel. Ale takovou srandu vždycky život napíše, to prostě nevymyslíte. :D
Přinutila jsem se dočíst do sté strany. Trapné a velice propagandistické. Až mě z autorky (novinářky!), která má takovýto jednostranný pohled na svět, mrazí. Styl vyprávění a brutální slovník tu hrůzu jen dokonal.
Skvělá kniha o tom, jak se vnučka rozhodne vzít svého dědečka zapřisáhlého komunistu na dovolenou na Kubu. Rum poteče proudem a o bizarní situace nebude nouze.
Navíc je kniha poměrně krátká a brožovaná, takže ušetří místo i váhu v kufru.
Četla jsem na základě upoutávky na humoristickou knížku, takže jsem byla trochu zklamaná. Zasmála jsem se, ale rozhodně méně než jsem čekala. Navíc opakující se fráze mne moc nebavily. Celé mi to přišlo trochu natahované, aby to vydalo na knihu.
Třicetiletá Míša se s dědou Jakešem -Evženem vydává do kubánského ráje a vtipnými poznámkami glosuje rozpor mezi idylkou nabízenou turistickými průvodci a komunistickou propagandou a realitou na místě mimo turistické rezorty. Neodolala jsem a vygůglila jsem si fotku Mural de la Prehistorica.
Velmi vtipné putování s dědou komoušem po Kubě. Slečnu jsem velmi obdivovala, já bych se asi vrátila sama.
Připomínka míst, kde jsme byli v roce 2004 také. Bohužel se za těch dvacet let evidentně vůbec nic nezměnilo. Realita kubánského života, který člověk pozná když cestuje po vlastní ose a netráví dovolenou pouze v luxusním kubánském hotelu.
Zklamání..
Knihu jsme si koupila před dovolenou a těšila jsem se jak budu vzpomínat na naše cestování po Kubě a pobavim se u zábavných historek... bohužel se tak nestalo, autorka je velmi zaujata proti Kubě a krom pochval rumu a pláží na Varaderu je vše špatně.. I humor je založen na tom jak je na Kubě vše hloupé... bohužel ...
Vtipné, zábavné, rumové a samozřejmě třešňové! Třešně tvoří takový faktor strachu, co kdyby se ta nákaza z Kuby vrátila zpátky k nám, i demokratické volby mohou nepříjemně překvapit, jak z historie víme!
Měl jsem podobného dědečka. Na Kubu jsme spolu sice nejeli, on byl pozoruhodnou kombinací prvorepublikového dragouna a poválečného komunisty. Když jsme mu s bratrem kladli záludné otázky o legitimitě jeho oblíbeného režimu, křičel, "Vy puberťáci, až něco v životě dokážete, pak můžete kritizovat!" Stejně jako v případě autorky, naše babička byla svatá žena, která včas servírovanou večeří jeho revoluční vášně krotila! Budiž jim oběma země lehká!
Kniha mě velmi pobavila! Je mi jasné, že některé zážitky si autorka přibarvila a vygradovala do absurdna kvůli vyznění příběhu, ale vůbec mi to nevadilo, jelikož to bylo vtipné. Zábavně napsané, s nadsázkou, čtivý jazyk, žádná zbytečná omáčka. Akorát teda jsem po přečtení knihy vůbec neměla chuť podívat se na Kubu, nevím jestli to byl záměr. Kniha má i druhý rozměr mimo cestovatelského zápisníku - teď už asi chápu jistou část voličů KSČM. Oni tomu opravdu věří, protože je to jejich mládí a nic je nepřesvědčí. Jestli je pravý děda jen z půlky jako Evžen, tak by autorčina babička měla být svatořečena.
Docela hezké vyprávění o jedné cestě vnučky-novinářky s dědou a jeho kamarády na Kubu. Je to trochu jiný pohled na "ostrov svobody" než nabízejí běžné turistické bedekry, což považuju za hlavní přínos útlého příběhu. Trochu mi vadilo neustálé připomínání dědečkových potíží i jeho nadšení pro Fidelův ostrov, což mělo být oním hlavním zdrojem zábavy. Nu což, i to může být poučné, ten jiný názor na předchozí generaci...
Je to takový netradiční cestopis o Kubě, který nepotřebuje vše lakovat na růžovo. Vtipné situace vznikají z rozdílných očekávání dvou hlavních protagonistů: demokraticky smýšlející autorky a jejího dědy (kovaného komunisty). Líbí se mi právě to vystižení dvou odlišných úhlů pohledu na tu stejnou věc. Komentáře a pointy jsou občas trochu na sílu, ale přijde mi, že to k tomuto typu literatury patří.
Knížka tak nějak strašně na sílu, snaha být vtipná za každou cenu... co mě ale dostávalo úplně nejvíc bylo neustálé stěžování si. Miluju cestování a takový přístup k němu fakt nedávám...
Příjemná humorná oddechovka s nádechem rumu a komunismu. Pobavilo a o to přeci jde.
U čtení jsem se moc bavila. Takových lidí, jako je děda, znám ve svém okolí několik, ale rozhodně bych neměla odvahu s nimi jet kamkoliv, natož na Kubu. Před spisovatelkou smekám....
Kdysi mi o svém zájezdu na Kubu vyprávěla jedná známá, která se moc neorientovala v zeměpise, dějepise ani v politice a strašně se divila, že tam letěli tak dlouho a že tam lidé žili v chatrčích z vlnitého plechu. Škoda, že tam nejela s dědou spisovatelky, ten by ji přesvědčil o jejím špatném úhlu pohledu.
Jedinou výtku bych měla k častým nespisovným výrazům. Ale možná tak chtěla autorka dodat příběhu větší autenticitu.
Štítky knihy
humor Kuba cestování české cestopisy deníkové záznamy prarodiče a vnoučata humoristické příběhyAutorovy další knížky
| 2022 |  Třešně v rumu |
| 2024 | Jelita & jitrnice |
| 2024 |  Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu |
Jak už název napovídá, tohle není obyčejný cestopis a autorka si na něj ani nehraje. Je to spíš soubor humorných příhod z jedné odvážné cesty, která udělala radost člověku, co celý život v něco věřil a nenechá si to vzít, i když nám ostatním se to nemusí líbit. Bylo to moc fajn, smála jsem se na hlas a měla chuť si dát rum na kuráž spolu s hrdinkou. Doporučuji, ideálně číst pomalu po částech jako oddech od jiných žánrů.