Třešně v rumu
Michaela Janečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490802/bmid_tresne-v-rumu-qt4-490802.png
4
367
367
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.... celý text
Přidat komentář
vtipné čtení, které kdyby nebylo protkáno ambicí popsat některé historické události zasloužilo by si jistě plný počet hvězdiček, závěr a s ním spojené uvědomělé poslání s touhou naznačit jak se chovat ke starým lidem se však ke knize ani v nejmenším nehodí
Tak přesně takovou knihu jsem teď potřebovala. Tekly mi slzy smíchu, klobouk dolů před autorkou, umí si udělat legraci ze svých bližších, ale hlavně taky ze sebe.
Kniha se mi velmi dobře četla, svižně psáno facebookovou terminologií mladé autorky, kde se asi předpokládá sprostota.
Přetéká třeskutým humorem, který je většinou na úkor starší generace až do krajností - viz kapitola Starci a moře:
"Kardiaci se šli schovat do stínu, astmatici pryč od kvetoucího plotu, endoprotézy a vody v kolenou kecly na plastový zahradní nábytek a zbytek na cigáro. Řečeno jinými slovy šla jsem si sama zakouřit."
Tak tohle už je pro mě humor přes čáru.
No, fakt jsem se bavil. Padlo tam i pár "mouder", nad kterými jsem chvíli hloubal. Myslím, že takových dědů (žel) je mezi námi ještě docela dost :-) ať už se to týká Kuby, Ruska konfliktu na Ukrajině a pod.
Stálo mě hodně přemýšlení, jak knihu ohodnotit. Čte se dobře, děj příjemně utíká, ale vlastně bych neřekl, že to je cestopis, stejně tak, jako to není román.
Dovedu si představit, že se takhle potkám se starým známým, sedneme si na pivo a on tímhle způsobem popisuje svou dovolenou. Nebavíme se tolik o místech, jako spíše o pocitech, emocích a humoristických zážitcích.
Závěr knihy mě... Vlastně nepřekvapil, ale malinko ve mě vyvolal smutek z toho, že... No nebudu spoilerovat, kdo dočte až do konce pochopí.
Každopádně, dávám knihu do oblíbených, a to znamená, že jestli dá někdo méně než 4 hvězdičky, pocítí tajemný smrad!
Tato laskavá kniha mi udělala velikou radost, už dlouho jsem se tak nepobavila. Dokážu si podobnou cestu živě představit, protože tito dědouškové jsou stále reální. Super oddechovka, která však v sobě nese i podtext k zamyšlení.
Moc jsem se pobavila a také se hodně dověděla. Dovolená s cholerickým dědou, komunistou, na Kubě určitě musela být velký zážitek! Třicetiletá vnučka, profesí redaktorka, potlačila svůj pud sebezáchovy a rozhodla se se svým o čtyřicet let starším dědou bezmála měsíc cestovat po Kubě. Splnila mu jeho sen a sama si užila hodně starostí, ale i zábavy. Moc doporučuji pro zlepšení nálady a popř. i trochu k zamyšlení. On ten reálný socialismus, který tam ještě funguje, tedy spíš nefunguje, by většina z nás už asi nevydýchala. Tak čtete, bavte se a popřemýšlejte o tom, že se nám tady vlastně žije královsky...
Naprosto skvělý zážitek. Smála jsem se, až jsem brečela, poznávala v knize sebe i své okolí a závěr bych nejraději dala číst skoro všem přátelům v mé "bublině".
Třešně v rumu jsou dost netradiční cestopis, ve kterém Michaela Janečková popisuje své třítýdenní poznávání Kuby ve společnosti party českých důchodců, především pak svého dědy, protože cituji: “Jsem na léto měla v plánu asi tolik romantiky, jako je lásky na finančním úřadě.”
Neměla jsem od knížky absolutně žádná očekávání, ale jak jsem ji jednou otevřela, už jsem “jela”. Je to takový uragán pozitivní energie - ano, opravdu se při čtení umím smát nahlas. :))) Autorka všechno popisuje s nadhledem a k dědovým názorům přistupuje s rozvahou, které bych se chtěla naučit. Já totiž po vyřčení perel podobného typu obvykle hned startuju. :D
Pokud hledáte oddychovou, nenáročnou literaturu, která si vůbec na nic nehraje, sáhněte po téhle knize. Co stránka, to bonmot. (A pro mě tedy také návod ke snaze o porozumění jiným názorovým skupinám a mnohdy scestným argumentům.)
Odpočinková knížka na léto, na kterou jsem se těšila, ale byla jsem spíš zklamaná. Neříkám, že něco nebylo vtipné, ale za mě až moc na sílu. Navíc celá kniha se nesla v duchu shazování a zesměšňování v podstatě všeho, co na Kubě autorka potkala.
Knihu jsem četla před měsícem a už si skoro ani nepamatuji, o čem byla. Ale jako chvilková letní oddychovka dobré.
Při slovech česká humoristická knížka se mi začnou kroutit prsty na nohou a s díky odmítám. U téhle knížky jsem měla pocit, že by to mohla být světlá výjimka..a vida - intuice nezklamala - skvěle jsem se bavila. Těším se na další knížky autorky.
Některé pasáže nudné, ale chvilkama jsem se smála nahlas. Vůbec to nebylo špatné, rozdíl generací vyvolával vtipné i dramatické situace. Nenáročná oddechovka na cesty...
ideální prázdninové čtení o výletu na Kubu, který vážně nechcete zažít. to už radši busem s Karlem a Karlem a "vracejte podšálky", než s dědou Evženem. fakt nechápu tu svatou trpělivost, že ho autorka nezabila a tělo nehodila žralokům. lehce mi připomněl mého dědu, když obhajoval svého oblíbence prezidenta Zemana. docela autorce rozumím...
Zajímavé čtení plné ironie, sarkasmu a absurdit o jedné cestě na Kubu. Autorka Míša - ročník 1988 a její děda ročník 1947 spolu + ještě 6 dalších důchodců jedou skoro na měsíční dovolenou na Kubu. Děda je navíc zarytý komunista a přes to nejede vlak a navíc cholerik.
Celou dobu čtení mě zajímalo jestli děda tuhle knížku četl a co na to říká a dostala jsem tip od jedné knihomolky z fb na podcast Jedno procento Miloše Čermáka a tak, teď už to vím a ani se nedivím.....:):):)
Doporučuji
Nakonec mě ještě zaujala myšlenka pochopení generace , která pořád tíhne k socialismu
Autorčino svižné a velmi vtipné vyprávění stylem humoru podobné velké Halině se četlo samo. Super odpočinková záležitost na prázdniny. Díky moc.
Třešně v rumu jsem si vybrala v očekávání oddychu, který mi navodí dobu prázdnin. A to se povedlo, ač jsem některé stránky rychle přelétla, protože mi přišly krapet nudné, v rytmu meldujícím to samé, co už bylo psáno. "Hlavního hrdinu (ač s nadsázkou a údajným humorem) komunistu, absolventa VUMLu a celoživotního zarytýho bolševika", beru jako člověka, který stále žije v naší zemi (a je tu takových spousta!) a nějakým způsobem se vyrovnává se stávajícím režimem. Vážně mi přijde humorné, jak. A jak se s tím jeho vnučka dokáže skvěle vypořádat! Nu - kolik je takových? Nejenže Míšu ani nenapadne trapnýho svéráznýho dědka s pochybnou historií hnedle odstřelit, protože co s ním, s komoušem zaprděným, nafoukaným, sebevědomým..., ale zvolí trpělivost (nezdřídka podpořenou výborným komunistickým rumem), vstřícnost, empaticky se dokáže vcítit do starého opotřebovaného těla. To se mi líbí. Jsou to nervy se starouškama!!!
A ještě něco. Je dobré znát historii a připomínat si ji třeba i takhle. Historie se nedá přepsat, ač tuto podivnou nesmyslnou větu slýchám tak často.
Štítky knihy
humor Kuba cestování české cestopisy deníkové záznamy prarodiče a vnoučata humoristické příběhyAutorovy další knížky
| 2022 |  Třešně v rumu |
| 2024 | Jelita & jitrnice |
| 2024 |  Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu |
Četla jsem na jeden zátah po návštěvě Listování s Petrou Bučkovou. To jsem prořvala smíchy. Každý známe takového ,, Evžena "... Pro milovníky humoru Evžena Bočka