Třešně v rumu
Michaela Janečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490802/bmid_tresne-v-rumu-qt4-490802.png
4
367
367
Dovolená s cholerickým dědou (!) komunistou (!!) na Kubě (!!!). Štvou vás příbuzní u nedělního oběda? Nemůžete pochopit, koho to zas volili, proč si vzájemně přeposílají konspirační maily, nadávají na novináře a skuhrají, že za jejich mládí bylo líp? Vydechněte a počítejte do deseti. Ne vždy je hloubení příkopů mezi generacemi ten nejlepší nápad. Třicetiletá Michaela, profesí redaktorka veřejnoprávní televize, proto potlačila svůj pud sebezáchovy, a rozhodla se se svým (o čtyři dekády starším dědou) bezmála měsíc cestovat po Kubě. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí. Máte před sebou svérázné zápisky z cest, jež ve výsledku nejsou cestopisem, ale spíš deníkem bizarních situací v kubánských kulisách. Pokud čtenáře kdy zajímalo, co se stane, když sejme rudé třešničky z loga KSČM a naloží je do řízného kubánského rumu, v této knize najde odpověď.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mi kapla do noty.
To je presne ten typ humoru, ktery miluju.
Nechysta se autorka jeste do nejake jine zeme?
Netradiční cestopis a bavil mne tedy hodně, zvlášť první část o dědovi. Ve spoustě rodin je/byl někdo podobný, ale moc se o tom nemluví, proto se mi otevřenost autorky velmi zamlouvá. A trochu těch vulgarismů.. no, při představě podobné dovolené se spíše divím, že jich tam nebylo daleko více! :-) Ze své vlastní zkušenosti vím velice dobře (a to pouze mluvím o zážitcích pouze s 1 důchodkyní, jak je náročné být neustále hlídačem, překladatelem, fotografem, hledačem místních trhů, následně hledačem slev, natíračem spálených zad... a v neposlední řadě je třeba neustále odpovídat na nekonečný proud důchodcovských otázek, oni si totiž nepřijeli na pláž lehnout, číst a relaxovat.. všechno je nutno okomentovat a běda, pokud včas nedorazí Vaše odpověď).
Nikdy mne Kuba nelákala a nyní aspoň vím, že o nic nepřicházím :-)
Už mě docela unavuje pořád ten stejný rádoby humor, který se v posledních letech objevuje u mnoha českých autorů. OK, ještě před nějakou dobou to bylo příjemné osvěžení, teď většinou jen protáčím oči... Nedočteno.
Kniha mě potěšila a pobavila. Cesta se starší generací, cesta s lidmi, kteří mají totálně odlišné názory a střet s velmi odlišnou kulturou přináší mnoho nevšedních chvil.
Knihu jsem četla, poněvadž jsem na Kubě byla a chtěla si připomenout místa, která jsem navštívila. Bohužel, kniha mé očekávání nesplnila. V mých vzpomínkách je Kuba krásná přírodou i lidmi. A ty vulgarismy si myslím vůbec nebyly nutné.
Proč ta spousta vulgarismů, to ví snad jen autorka. Celkem to šlo, ale musím přiznat, že jsem četl už povedenější cestovatelské vyprávění od současných českých autorů.
Perfektní čtení, líbí se mi styl autorky a závěrem mě zaujala i myšlenka pochopení generace tíhnoucí k socialismu, respektive k důvodu a příčině, která je k tomu vede.
Chce se nám křičet “sláva a hurá”. Tohle byl balzám na duši zkroušenou světovými událostmi posledních týdnů a měsíců. Názorový střet generací v pohledu na válku na Ukrajině, na covid, na současnou i minulou vládu je tolik, že snad každý z nás si v tomhle příběhu najde svého “dědu” a v cítí se do kůže autorky.
Ta vyrazila se stále komunismem poblázěným dědou Evženem a jeho přáteli na dovolenou na Kubu, kde se z ortodoxního socíku občané ještě nevyhrabali. Zatímco Míša, civilním povoláním redaktorka České televize, líčí život místních s nebývalým sarkasmem a ironií, Evžen nosí růžové brýle a každý nedostatek obrací v luksus.
I když je to vlastně cestopis, knížka je napumpovaná situačním humorem a napsaná lidovou, někdy až hodně hovorovou češtinou. Prostě jako kdyby vám tenhle příběh kámoška vyprávěla se skleničkou rumu v ruce. Pokud si tuhle bílou publikaci vezmete do MHD, navzdory rozvolněným restrikcím si budete nandavat respirátor už jen proto, aby nebylo vidět, jak se dusíte smíchy.
Autorka dědu nešetří, možná některé historky i přehnala, ale to vůbec nevadí. Myšlenka, která se jejím svižným dílem táhne, je krásná. Nejde o to, jak moc mají vaši příbuzní rozdílný názor na svět, pořád jsou vaše rodina a hlavně, když jsou šťastní a umí si najít své místo na zemi.
Zní to možná nejprve jako zážitek gastronomický, ale ve skutečnosti je to zážitek cestovatelský. Kniha vznikla na základě putování bez mála třicetileté Michaely, profesí redaktorky, po Kubě se svým dědou komunistou. Když oběma balila kufry, ještě netušila, že za pár dní: stráví večer na policejní stanici na okraji Havany, pak se děda ztratí v pralese, že rum je oficiální snídaní šampionů a patery trenky na měsíc v pohodě stačí.
Jako takhle, asi to není čtení úplně pro každého, protože v textu je moc ironie, sarkasmu, sprostých slov a komunismu. Možná to zní absurdně takhle dohromady, ale kdo už četl, musí souhlasit!!
Původně se jednalo o příspěvky publikované tuším na Facebooku. Vždycky mám s tímto formátem problém v tom, že nikdy nevím, jestli to, co fungovalo na sociálních sítích, bude fungovat stejně i v knižní podobě. Potřebuju z textu cítit zachovanou autenticitu, ale zároveň i nějakou přidanou hodnotu. A tady Michaele Janečkové se to docela povedlo, i když mě spíše od cesty na Kubu (s příbuznými) odradila.
Styl psaní i s neustálým popichováním směrem na vlastního dědu i na tamní režim (podoba čistě náhodná) mi vyhovoval a chvílemi to bylo úsměvné. Někdy zas absurdní a někdy naprosto šílené. Ale prostě to jako celek zafungovalo tak, jak má. Z popisu turistických míst se sice moc nedozvíme, čemu je věnováno více času, je fungování zdejší společnosti, kultury. Člověk si občas řekne, jestli je vůbec možný, že se tohle někde fakt děje.
Co bych ale uvítala, jsou fotografie. Ty by podle mě mohly knize i vyprávění dodat ten správný šmrnc. Ale nevadí, no. I tak hodnotím titul kladně, byla to taková jednohubka na jedno nedělní odpoledne, není to žádná spisovatelská perla, ale účel podle mě splněn.
Ze začátku jsem byla spíše zklamaná. Krom míry sprostých slov, která mě opravdu zaskočila mi přišlo, že příběh provází jedno kliše za druhým, že jsou vyprávěny historky, které na dovolené prožil snad každý z nás a kdo je nezažil, tak je již minimálně slyšel. Naštěstí se to před polovinou knihy zlomilo a autorka zapojila do příběhu více Kuby a jejích místních poměrů. Historky získaly na originalitě a dozvěděla jsem se něco z historie Kuby i místních reálií, což konečně naplnilo má očekávání.
Hodnocení: 60 %
Když už člověk přivykne třeskutému humoru v kazdé větě, je to fajn cestovatelská “příručka”. Upřímná. Žádné: “kdo to neviděl, jakoby nežil”. Zkušenost s Kubou mám asi o 10 let starší než autorka a bylo proto při čtení zajímavé porovnávat osobní zkušenost s popisem. Popis je velmi realistický. Děda komouš je pro atmosféru knížky dokonalým doplňkem a paní spisovatelka je hrdinka.
(SPOILER)
Během čtení knihy jsem si celou dobu říkala, zda bylo autorčiným záměrem lidi na návštěvu Kuby nalákat či jim cestu rozmluvit. Protože jestli to, co zde popisuje, je pravda, no tak teda nevím.
Celé to vlastně začalo úplně jednoduše. Vnučka chtěla po smrti babičky udělat dědovi radost, a tak ho vzala na dovolenou. Jenže je nutné podotknout několik věcí. Onen děda je naprostý cholerik, který vás dokáže seřvat za to, že jste okurku nakrájeli na plátky místo podélně, zapřísáhlý komunista, který je přesvědčen, že dříve vše fungovalo a byl tu pořádek, typický Čech s ponožkami v sandálech a se zásobou řízků v tašce a ten typ turisty, který na cizince mluví hodně nahlas a hodně pomalu česky, aby mu líp rozuměli. No nepřipomíná vám to někoho ve vašem okolí?
Pokud jste četli Stoletého staříka, který vylezl oknem a zmizel, pak asi víte, co od této knihy očekávat. Sled neuvěřitelných událostí a příběhů, nad kterými zůstává rozum stát a vy si říkáte, že to snad ani není možný. Vždyť komu se podaří strávit večer na policejní stanici, snídat rum, ztratit se v pralese, kupovat si kupóny, abyste se mohli připojit k internetu, nechat se pokřtít v moři párem Asiatů, spát na posteli z betonu, kde je pouze jeden MacDonald a kubánce od Big Maca odděluje vysoký plot s elektrikou a ostnatým drátem a kde vlak nejede, pokud je málo lidí.
Zkrátka, jestli se chcete pobavit a od srdce se zasmát, pak pro vás tyhle svérázné zápisky z cest nebo spíše deník bizarních situací v kubánských kulisách je to pravé. Jen nevím, jestli se pak na cestu na Kubu nevykašlete. Za to nemohu ručit .
Neurazilo, nenadchlo...
Co se skvěle vyjímá na FB bohužel dost často na papíře skomírá...
Přiznám se, že nemám pocit, že bych se dozvěděla něco o Kubě jako takové, spíš mi to přijde jako výlet s protivným dědou do Benešova.
Protože Benešov má s Kubou společného přesně tolik, co tahle knížečka :-)
Protivnýho dědu.
PS: Pobavil mě rozhovor s autorkou. Děda po přečtení nekomunikuje, protože polovina historek byla nadsazená...
To je divný... :-D
V této knize popisuje novinářka Michaela svou cestu a měsíční pobyt na Kubě. Společnost jí dělá její cholerický děda, navíc zapřisáhlý komunista. O vtipné momenty tu rozhodně není nouze a tento zápisník z cest nám dává možnost nahlédnout na Kubu tak, jak ji třeba běžně neuvidíme.
Pokud hledáte lehčí čtení, u kterého si odpočinete, pobavíte a zároveň se dozvíte něco nového, tak Třešně v rumu Vás volají. Moc mě bavil popis Kuby, jak to tam vypadá, jak to tam chodí, jsem ráda, že jsem se dozvěděla mnoho nového. Popravdě jsem se u knížky až tolik nezasmála, ale spíš nechápavě kroutila hlavou a četla s otevřenou pusou, že je všechno tohle ještě někde možné.
Kniha je doplněna skvělými ilustracemi od Lumíra Kajnara, které příběh výborně doplňují. Co bych však uvítala víc, jsou fotografie. Když jsem našla na instagramu přímo fotky z cesty, tak jsem byla nadšená a příběh byl pak více kompletní.
Trochu mi vadilo, že v některých momentech autorka dost tlačila na pilu, aby dokázala, že to byla vtipná historka (časté vykřičníky v závorkách za slovy mě opravdu nebaví), ale možná mi to přišlo proto, že humorné knížky moc často nečtu.
Jako celek to však bylo příjemné čtení, ve kterém jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací a pokud se chcete dozvědět o Kubě něco víc, tak rozhodně knížku vyzkoušejte.
Kniha nabízí výborný situační humor i místa blízká mému srdci. Mnohokrát jsem se od srdce zasmála. Během tří pobytů jsem na Kubě strávila celkem 13 let, takže tu zem a její obyvatele trochu znám. Bylo vtipné si v knize prožít situace, které mi připomínají moji radikalizovanou maminku a cholerického tatínka (u kterých nedokážu pochopit, koho to zas volili, na koho nadávají, proč přeposílají tuny konspiračních e-mailů a pod., ale jsou to moji rodiče a přeci je nezabiju, že?). No a v knize popisovaný děda je úplně stejný exot jako ti moji, takže jsem s autorkou soucítila. Nemyslím, že se rozhodla, že se jí na Kubě “nebude líbit” ani, že je to jen “dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení…”, jak napsala LadyCharlene. Autorka jen shrnula opravdu bizarní život na Kubě, stejně jako minulým režimem pokřivené lidi.
Kuba je nádherná země, ale tamní lidé jsou zparchantělí 60 lety jihoamerického komunistického režimu. A mají jedinou kliku, že mají subtropické klima a všechno tam roste jako zběsilé, protože jinak by to hlady a zimou nedali.
Takže abych to shrnula - popisy všech těch směšných a nepochopitelných situací jsou určitě pravdivé, na Kubě je možné úplně všechno. Ale nenechte se od dovolené na Kubě odradit, stojí to za to.
Bohužel nesdílím nadšení z této knihy. Vždy jsem si myslela, že jsem pesimistická, ironie mi není cizí a vidím věci negativně, ale postupem času díky autorům jako je tady paní Janečková svou povahu začínám vidět v jiném světle. Paní autorka se již na začátku rozhodla, že se jí na Kubě líbit nebude, a tak nám to nezapomněla připomínat každou chvilku. Kromě toho, že tři týdny se svým dědou doslova protrpěla, nám ani nepopsala nic, co by stálo za to. Pokud byl její záměr odradit čtenáře od rodinné dovolené na Kubě, může si pogratulovat. Vrcholem absolutní absence sebereflexe byla její poznámka, že přece normálně nefňuká. A vrcholem jejího pokrytectví bylo její fňukání o té otravné cestě v autě s dědovým pudlem, od kterého bude načichlá... Holka, vybrat si mezi tvým třítýdenním odérem kubánského rumu a cigaret, nebo dvaceti minutami v autě s pudlem, neváhám ani chvíli.
Kniha není nic jiného než dvě stě stran neustálého stěžování, lamentování a poukazování na dědovo politické přesvědčení a stařeckou neschopnost se o sebe postarat. A to vše se opakuje až do konce, na knize je poznat, že autorka není spisovatelka, přeskakuje děj, vynechává, nenavazuje. Reálně jsem se pobavila asi tak 5x, a to počítám i pouhé pousmání. Mou pomyslnou třešničkou (v rumu) je fakt, že já si dva dny v Ostravě užila mnohem víc než tady paní spisovatelka měsíc na Kubě. Jediný plus vidím v občasných kubánských reáliích, možná by autorčiny zážitky z dovolené byly stravitelnější jako blog, ale tohle mi 7hodinovou cestu vlakem rozhodně nezpříjemnilo. Chcete-li si odpočinout na dovolené s humornou knížkou, Třešně v rumu nevolte.
Štítky knihy
humor Kuba cestování české cestopisy deníkové záznamy prarodiče a vnoučata humoristické příběhyAutorovy další knížky
| 2022 |  Třešně v rumu |
| 2024 | Jelita & jitrnice |
| 2024 |  Osvěta, kultura, zábava: Kulturní domy v Československu |
Odloženo po prvních třech stránkách.
Styl na hony vzdálen opravdovému humoru .
Nejdůležitější je ale fakt, že kniha, v níž je hlavním hrdinou (ač s nadsázkou a údajným humorem) komunista, absolvent VUMLu a celoživotní zarytý bolševik, neměla VUBEC vyjít!
Je to facka všem, kterým minulý zločinný režim způsobil tolik špatného.
O to horší je halit takovou špínu do frivolního hávu komična a servírováno (jak vidět dle hodnocení) vděčnému davu.